Novinky z tanečního světa – 1220. stránka

Proč jsou ženy choreografky dva kroky za muži choreografy?

Ve světě proběhla diskuse na téma: Profesionální choreografky sklouzly depresivně hluboko!

Kam se poděly všechny ženy? V roce 2009 se v Londýně konala konference pořádaná organizací „Dance Umbrella“ a „Dance UK“, kde se diskutovalo o tom, proč ženy choreografky v 21. století sklouzly tak hluboko za jejich mužské protějšky, alespoň pokud jde o jejich profesionální dráhu.

Crystal Pite – nejúspěšnější choreografka současnosti

Vyvstala celá řada otázek…

Několik diskutujících zmínilo mateřství. Toto období těhotenství, porodu a starání se o děti se u žen příčí s často nejvíce aktivním obdobím choreografů, s jejich pracovním životem a kariérou. Další účastníci diskuse přednesli domněnku, že tanec se stal konkurenceschopnějším na globálním trhu a muži se této situaci zatím lépe přizpůsobili. Muži jsou celkově průbojnější, dravější, dokáží snadněji vydělat peníze.

Crystal Pite – nejúspěšnější choreografka současnosti

Bylo také naznačeno, že ženy se spíše přiklání k dílům, která byla méně křiklavá nebo virtuózní, a tak bylo také méně pravděpodobné, že přilákají financování a propagaci ve velkém měřítku. Charlotte Vincent, choreografka a režisérka Vincent Dance Theatre, dokládá ze své vlastní zkušenosti, že ženy její generace se rozhodly dělat „menší díla, která jsou více emocionální.“

Každý ovšem byl nucen uznat, že jakákoliv diskuse na téma „žena versus muž a estetické cítění“ obsahovala rozpory a výjimky. Přesto je to problém, který nadále vyžaduje pozornost.

Kate Prince – nejúspěšnější choreografka současnosti

Před dvěma lety byl ve Philadelphii proveden kontrolovaný experiment, ve kterém byla veřejnost vyzvána uhodnout pohlaví umělců, kteří vystupovali při smíšeném představení. Příští týden proběhne podobný projekt v Londýně. Šest anonymních děl choreografů bude předvedeno v jednom programu a diváci budou požádáni, aby odhadli, která díla byla vytvořena mužem a která ženou. Tento program nese název „Experiment.“

Mnozí nevěří, že „Experiment“ může poskytnout přesvědčivý důkaz pro nebo proti mužům či ženám, nemůže ani odhalit případné mezery v tanečním stylu choreografek. Ale pořadatelé přesto doufají, že diváci poskytnou jasné informace o způsobu, jakým lidé reagují na tanec a obohatí tak debatu, proč díla pánů jsou zřejmě mnohem úspěšnější než díla dam.

Marguerite Donlonem – nejúspěšnější choreografka současnosti

Tato debata je stále hlasitější a důraznější. Nejaktivnější ženy došly tak daleko, že požadují leší podmínky pro choreografky, dokonce financování v době mateřství.

Je těžké posoudit, jaký by to mělo vliv na jejich díla. Mezi nejúspěšnější choreografky současnosti patří Kate Prince, Marguerite Donlonem, Jessica Lang a Crystal Pite.

Jessica Lang – nejúspěšnější choreografka současnosti

Ovšem v mladší generaci choreografů je pouze jedna žena z deseti. Pokud se tedy blíží nějaká změna, která bude ve prospěch žen, je ještě hodně daleko.

Zahraniční zdroje

Premiéra taneční inscenace La Loba souboru Lenky Vagnerové & Comp.

Žena, která roky putuje krajinou a ze svých sbírek kostí skládá tvory, má schopnost bytosti na svět vracet, schovává a nosí v sobě život i smrt současně.

29. 4. uvede od 20.00 žižkovský Ponec – divadlo pro tanec nejnovější produkci z
dílny Lenky Vagnerové & Company s názvem La Loba. Inscenace spojuje dva umělecké
žánry a dvě výrazné jevištní osobnosti – tanečnici Andreu Opavskou a zpěvačku Janu
Vébrovou a vychází z jejich nespoutané energie, souhry a především síly projevu.
Další stěžejní složkou díla je autorská hudba Ivana Achera vycházející ze zvuků
přírodních materií. Choreografie se chopila Lenka Vagnerová, přední osobnost české
současné taneční scény.

Lenka Vagnerová se v loňském roce po mnohaletém působení jako nezávislý tvůrce
rozhodla založit vlastní soubor Lenka Vagnerová & Comp. Jeho první produkcí pod
hlavičkou produkční platformy ProFitArt byla mimořádně úspěšná inscenace Jezdci,
která na letošním festivalu českého současného tance a pohybového divadla Česká
taneční platforma získala nominaci na Taneční inscenaci roku. Lenka Vagnerová a
Zdeněk Jecelín, který se podílel na tvorbě konceptu a dramaturgii, se v La Lobě
nechali inspirovat příběhem, který si na různých místech Země předávají generace
vypravěčů. Žena, která roky putuje krajinou a ze svých sbírek kostí skládá tvory, má
schopnost bytosti na svět vracet, schovává a nosí v sobě život i smrt současně.
Kosti, dřevo, struny a zvířecí kůže jsou elementární esencí pro vystavění rituálních
hudebních nálad pojených naživo hlasem Jany Vébrové. Choreografii naplňuje svým
pohybem Andrea Opavská (nominována na cenu Tanečnice roku 2013). Světelný design
vytvářel Michal Kříž, který byl Institutem Světelného Designu v letošním roce
nominován na Cenu za nejlepší světelný design.

Taneční magazín

Těžký úděl tanečníků

Nejen v Čechách, ale i na Kubě i v USA jsou osudy tanečníků velmi pohnutné. Mnozí emigrují, aby mohli nadále setrvat v jejich milovaném zaměstnání, jiní živoří a nemají z čeho zaplatit složenky, mnozí končí jako číšníci atd.

Útěk tanečníků

S nedostatkem financí se potýká také Kubánský národní balet. V březnu 2012 přišel o sedm svých členů, kteří se rozhodli emigrovat z ekonomických důvodů. Šest tanečníků, ve věku od dvaceti do čtyřiadvaceti let již absolvovalo konkurz do sboru Cuban Classical Ballet of Miami, kde chtějí účinkovat.

Skupina uprchlíků

„Chceme tu tvrdě trénovat, splnit si náš sen a tančit a současně také ekonomicky podpořit své rodiny na Kubě,“ řekla čtyřiadvacetiletá Annie Ruiz Diaz, která tančí od svých šesti let. V kubánském Národním baletu působila posledních sedm let.

„Je mi jedno, zda budu tančit klasický, současný nebo neoklasický balet. Chci hlavně tančit,“ uvedl další z emigrantů Ruis Díaz.

Zprávy o emigraci potvrdil také mluvčí Národního baletu na Kubě, podle kterého tanečníci zmizeli již koncem března. Jména všech sedmi emigrantů jsou Randy Crespo (22), dále Edward González (23), José Justiz (20), Ariadni Martín (20), Luis Victor Santana (23), Annie Ruiz Díaz (24) a Alejandro Méndez (20).

Kubánský národní balet – trénink

„Báli jsme se, že nás odhalí, ale přesto jsme chtěli odtančit celé turné, abychom splnili své závazky k společnosti,“ uvedl Edward González.

Všech sedm emigrantů tak absolvovalo kompletní devítiturné v Mexiku.

„Oznámili jsme to rodičům, ale těsně před odjezdem se k nám dostala zpráva, že StB o našem úmyslu ví. Původně jsme chtěli jen nenápadně přestoupit na letišti, ale kvůli agentům Státní bezpečnosti a prozrazenému plánu jsme museli počkat a nakonec odcestovat autobusem. Z letiště v [mexickém] Cancúnu jsme nemohli odletět přímo do [texaského] Lareda, jak jsme původně chtěli, protože tam by nás mohli vystopovat,“ uvedl další z emigrantů Randy Crespo.

Po závěrečném představení romantického baletu Giselle se poslední večer rozloučili s přáteli a nad ránem 25. března se autobusovými linkami z mexického města Chetumal přepravili přes americkou hranici.

Přestávka ve škole – Kubánský národní balet

„Bylo kolem toho hodně slz. Zbožňovali jsme svá zaměstnání a měli jsme v baletním souboru spoustu přátel,“ uvedla sólistka Arianni Martin. Ta v Kubánském národním baletu tančila uplynulé dva roky a vydělávala si 10 dolarů měsíčně. Za mexické turné obdržela bonus v hodnotě 225 dolarů.

„Měla jsem dojem, že umělecky stagnuji, a ekonomicky jsem svým rodičům nemohla pomoct,“ tvrdí tanečnice, jejíž rodiče přitom na Kubě pracují ve státní správě. Otec se živí jako řidič nákladního vozu, matka pracuje v domově pro seniory.

Pedro Pablo Peña, v jehož neziskovém tanečním spolku Cuban Classical Ballet of Miami chtějí tanečníci působit, si tanečníky pochvaluje a říká: „Jsou nesmírně talentovaní a rádi je tu vidíme.“

Kubánský národní balet

Ovšem ani Peña, který na Miami sám emigroval z Kuby v osmdesátých letech, nemá peníze na to, aby mohl tanečníky naplno zaměstnat. „Věřím, že u amerických tanečních společností najdou uplatnění,“ dodal Peña.

Taneční magazín

Cenu diváka festivalu Česká taneční platforma letos získali VerTeDance za dílo Simulante Bande

Většina představení hlavního programu byla vyprodána ještě před začátkem festivalu.

Festival českého současného tance a pohybového divadla Česká taneční platforma letos
proběhl od 11. – 14. 4. 2013 na šesti pražských nezávislých scénách a divákům
přinesl celkem 11 nejzásadnějších děl loňského roku. Většina představení hlavního
programu byla vyprodána ještě před začátkem festivalu a publikum již tradičně
rozhodovalo o Ceně diváka. Ta je každoročně udělena inscenaci, která získá nejvyšší
hodnocení od platících návštěvníků a od zahraničních hostů festivalu. Kromě ocenění
obdrží vítězné dílo také polovinu festivalových tržeb z divadla Ponec.

Velmi těsným rozdílem dvou setin bodu letos získalo Cenu diváka dílo Simulante
bande skupiny VerTeDance. Na dalších místech se v daném pořadí umístily inscenace
Jezdci Lenky Vagnerové & Comp., Much More Than Nothing skupiny ME-SA, One Step
Before the Fall od Spitfire Company a Orbis Pictus skupiny NANOHACH.
Téměř čtyřicet zahraničních účastníků České taneční platformy se jednoznačně shodlo
na tom, že je velmi vzácné, aby na jednom festivalu prezentujícím to nejlepší z
místní scény viděl člověk natolik různorodá díla a u každého z nich mohl ocenit
prvky vysoké kvality. Ani o jednom díle zařazeném na platformu nebylo možné říci,
že by nestálo za to ho vidět. „Letošní platforma nalákala řadu expertů nejenom z
Evropy, USA i Asie, ale také z českých regionů. Mám velkou radost, že vyvolala tak
kladné reakce a zájem vrátit se za rok znovu a sledovat vývoj české taneční scény.
Věřím, že naši umělci dostanou nabídky k rezidencím a koprodukcím a o některých již
dokonce vím. Je to skvělý výsledek a mé velké poděkování patří nejen umělcům a
partnerům, ale celému týmu Tance Praha v čele s koordinátorkou festivalu Katarínou
Ďuricovou, jejíž precizní práce přinesla své plody,“ dodává Yvona Kreuzmannová,
zakladatelka a předsedkyně o. s. Tanec Praha.

Kromě Ceny diváka uděluje festival také cenu Taneční inscenace roku a
Tanečník/Tanečnice roku. Mezinárodní festivalová porota byla letos velmi vyvážená,
pět zahraničních členů z Belgie, Finska, Francie, Nizozemí a Německa doplnilo pět
českých zástupců. Vysoká odbornost poroty a různorodost názorů se odrazily i v
konečném hlasování. Od deseti členů poroty vzešlo hned šest různých nominací na
první místo v soutěži o cenu Taneční inscenace roku.

Nejvíce bodů v celkovém součtu získalo pět děl, která jmenujeme v abecedním pořadí:
Jezdci – Lenka Vagnerová & Comp.
Much More Than Nothing – ME-SA & Peter Šavel & Stano Dobák
One Step Before the Fall – Spitfire Comp. & DAMÚZA & Markéta Vacovská a Lenka Dusilová
Pisum Sativum – JAMU Brno & Karine Ponties
Tanec magnetické balerínky – Andrea Miltnerová

Další nominace na 1. místo od členů poroty získaly inscenace Orbis pictus od
NANOHACH & Michala Záhory & Lenky Bartůňkové, S/He Is Nancy Joe od Miřenky Čechové
& Tantehorse a 13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze od Spitfire Comp.

Porota velmi ocenila vysokou interpretační úroveň letošního ročníku a nominovala
řadu jmen vynikajících tanečníků či performerů na cenu Tanečník/Tanečnice roku.
Nejvíce bodů získala pětice osobností, které opět jmenujeme v abecedním pořadí:
Miřenka Čechová, Tomáš Červinka, Václav Kuneš, Andrea Opavská a Markéta Vacovská.

Vyhlášení vítězů cen České taneční platformy proběhne v rámci 25. ročníku
Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2013.
Organizátor se letos rozhodl poprvé vytvořit ceny, které vítězové Taneční inscenace
roku, Tanečník/Tanečnice roku a Ceny diváka při vyhlášení obdrží. Na návrhu a
realizaci tvorby festivalového ocenění spolupracuje mladá sochařka Veronika
Plátková (www.veronikaplatkova.cz). Společně se zmíněnými cenami bude udělena také
Cena za nejlepší světelný design partnerem festivalu – Institutem Světelného
Designu.

V závěru platformy proběhl kulatý stůl vedený Johnem Ashfordem, který je ředitelem
sítě Aerowaves a jednou z vůdčích osobností tanečního dění v Británii. On i další
zahraniční experti vysoce ocenili kvalitu a široký záběr českých tanečních a
pohybových tvůrců, jejich výběr témat, často velmi aktuálních a v neposlední řadě
potřebu tvořit a odvádět vysoce profesionální práci i přesto, že podmínky pro
tvorbu nejsou v této zemi vůbec zajištěny. „Hluboký propad mezi úrovní české
tanečně-pohybové scény a výší její podpory je alarmující. Není normální, aby
umělec, který se chce plně věnovat profesionální práci, měl šanci se jí uživit
pouze za hranicemi své země,“ zaznělo v diskusi.