Rubrika: Novinky z tanečního světa

Když hvězdy tančí pro „Paraple“

Soutěž nikdo neopouští – naopak, tanečníků přibylo!

 

 

Dnes se tančí pro „Paraple“!  Nikdo soutěž neopouští. Naopak – tanečníků přibylo.

Benefiční večer Stardance aneb Když  hvězdy tančí pro „Paraple“

leoš

Petr Fila, Leoš Mareš, Kataria Štumpfová (tango)

Petr: „Skočil jsem do bazénu a zlomil jsem si obratel“

Katarina: „Měla jsem z choreografie  strach, nikdy jsem nic takového nezkoušela“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (přiznávám se, že se s něčím takovým setkávám úplně poprvé, tanec v páru je klasický, v trojici je to takové švédské,  ale já jsem naplněn, nechalo to ve mně huboký dojem)

Tatiana Drexler: 8  bodů  (Katarinka musí dotrénovat! Vozík se pohybuje rychleji než Leoš,  ale líbila se mi ta hra, pochopila jsem hru mezi dobrým a zlým, zdravým a nemocným, ale nevím, kdo nakonec vyhrál)

Radek Baláš: 10 bodů

Zdeněk Chlopčík: 9 bodů

Zdeněk Svěrák:  10 bodů  ( Největší umělecký dojem na mě udělala  Katarina, ale oba pány obdivuji, Leoše, že ho poslouchají nejen mluvidla, ale i celé tělo, na Petra jsem hrdý)

Celkem 45 bodů

banga

Anička Krátká, Radek Banga, Tereza Bufková,  (jive)

Anna: „Při vážné autonehodě jsem se zranila, ale stále si udržuji sportovní aktivity“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů

Tatiana Drexler: 10  bodů

Radek Baláš: 10 bodů  (Musím vás pochválit za výběr muziky, bylo to nádherné, ani cvilku jsem se nenudil a otáčku vám může Lukáš jen závidět)

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů   (Jsem rád, že jste si nevzala útočný vozík, ale jive vozík, točky na vozíku byly obrovsky rychlé, Radku, zaostával jsi za ostrostí toho vozíku, doporučil bych Ti ještě nějakou slečnu  do dalších kol, prospívá Ti to)

Zdeněk Svěrák:  10 bodů ( Hrozně se mi to líbilo, působil jsem u   tohoho tance jako poradce, poradil jsem, aby se Anna usmívala, pokud nebude naštvaná na svou soupeřku v lásce a zabralo to)

Celkem 50 bodů

jitka

Zdeněk Zezulka,  Jitka Šnajdrová, Marek Dědík (tango)

Petr: „Jsem na vozíku 14 let, měl jsem klasickou autonehodu, zlomil jsem si krční obratle“

Jitka: „Hned při prvním setkání mě napadlo: To je přesně on, koho potřebujeme“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9 bodů

Tatiana Drexler: 10  bodů  (bojím se, jestli Vám někdo uvěří, že  ještě potřebujete ten vozík, mně se to velice líbilo)

Radek Baláš: 9 bodů  (očekával jsem více společného tance, jsem sám překvapen, jak mě to dojímá a nejsem dojímací typ. Zdeněk je  dnes hvězdou v televizní show,  jsem hrdý na tuhle civilizaci, která tohle dokáže, dříve  by se s Vámi  nikdo nemazlil)

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů

Zdeněk Svěrák:  10  bodů ( mně se zas nejvíc líbila pokojská Šnajdrová, i když oba pánové nezůstali pozadu, takže Vás všechny chválím, nikdy jsem neviděl tanec s vysavačem, pokusím se doma)

Celkem 48 bodů

pavlásek

Nina Křehotová, Lukáš Pavlásek, Lucie Hunčárová  (jive)

Nina: „Měla jsem nádory na páteři a v míše, prodělala jsem čtyři operace a jsem na vozíku“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (Lukáši, tvé taneční ruce, zpomalené, byly dnes nejlepší, jaké jsi kdy měl)

Tatiana Drexler: 9  bodů

Radek Baláš: 8 bodů

Zdeněk Chlopčík: 8 bodů  (Lukáš má pomalé nohy, nápad skvělý, rytmus skvělý, ty kopky byly mimo hudbu, ještě že tam za tebou byly ty dvě holky)

Zdeněk Svěrák:  10 bodů ( nevěřil bych tomu, co Vám tady povídají, byla tam místa, která bych si pustil znovu a zpomaleně, sleduji Lukáše celou soutěž, říkal jsem si, jestli s někým bych mohl soupeřit, pak je to Lukáš, ale dnes to beru zpět, rozkvetl jste jako kaktus)

celkem 43 bodů

marie

Jan Krauskopf , Marie Doležalová, Marek Zelinka  (tango)

Honza: „Na vozíku jsem od srpna 2011,  kdy jsem se vyboural na motorce“

Marek Eben: Když jsem to viděl poprvé, tak jsem se vyděsil k smrti. Říkal jsem si proboha, co to je za brutal!“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů

Tatiana Drexler: 10  bodů  (to byl nádherný příběh, do kterého se vešlo všechno, nádherně jste šli vozíkem do rytmu, říkám si to není možné, to je určitě nějaký programovaný vozík)

Radek Baláš: 10 bodů

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů (obdivuji tanec tří mužů a jednoho vozíku, kdybych mohl dát vyšší známku než deset, tak ji moc rád dám)

Zdeněk Svěrák:  10  bodů (všichni tři chlapi byli nádherní, to je vyvrcholení této soutěže)

Celkem 50 bodů

 

Nikdo z párů tentokrát soutěž neopouští

Naopak – k vidění je i tanec  tří profesionálních tanečníků, rekapitulace tanců z dívějších kol, které dostaly samé desítky

(Anna Polívková, Michal  Kurtiš a Jan Onder, Taťána Kuchařová)

a nezapomenutlený tanec Marka Ebena na třech nohou…

a na závěr záznam z benefiční tančírny.

Zdeněk Svěrák: „Nejdříve jsem si myslel, že vozík zkazí tu noblesní podívanou, ale když jsem viděl, co ty vozíky dovedou, řekl jsem, ANO. Mýlil jsem se.  Žasnu, kolik  peněz  se vybralo,  děkuji České televizi.

DSC_0293

Na konto centra „Paraple“ se vybralo  Kč   11 315 503,–

Foto: archiv Česká televize, Eva Smolíková

Taneční magazín

Znáte tanec coco-nut?

Znáte tanec“ coco-nut“?

Tance mají zajímavou historii, počátky i konce. Mnohé moderní vznikají neustále po celém světě. Z druhé strany je velmi dobře, že některé historicky tradiční úplně nevymizely z taneční mapy světa. A tak tomu je i s údajně původně maurským tancem Coco-Nut (v překladu „kokosový ořech“), který dodnes přežívá díky nesmírnému snažení některých zapálených nadšenců ve Velké Británii.

Pokud byste přijeli v britské oblasti Pennie do menšího městečka Bacup (nacházejícího se na průsečíku linie mezi městy Rochdale a Burnley) na velikonoční Bílou sobotu, byli byste svědky velkých slavností tohoto tance. Je to vskutku unikátní a vpravdě exotická podívaná.

V tento velikonoční svátek tam začíná velké průvodové defilé v rytmu „kokosového tance“. Začíná již tradičně před domem číslo popisné A 671, za doprovodu „Stříbrné“, převážně dechové a bicí kapely, v níž dominují i anglické harmoniky, kterýchž  zvuk bývá označován jako „východomořsko-komínový“. Průvod pak postupně prochází napříč celým městečkem až k jeho okrajům.

Coco-Nut1

Samotný tanec je – pokud jej chceme nějak zařadit – spíše pochodového charakteru. Vychází z maurských tradic. Tanečníci jsou černě (i v obličejích!) namaskováni. Na hlavách mají barevné čapky s vlajícími chocholy. Jsou v upjatých černých trikotech s bílou šerpou přes hruď a mají krátké červenobíle vodorovně pruhované sukýnky. Na čepicích i prsou mají kulatý speciální znak. Každý tanečník má originální kožený opasek. Všichni mají specifické boty s dřevěnými podrážkami, okované cvoky (připomínající v užití poněkud st epařskou obuv) a někteří nosí různobarevné girlandy, jejichž pomocí dotvářejí neskutečné obrazce. Zároveň mají někteří z nich i malé bubínky ve stylu darbuky a jiní v rukou dřevěné disky (zvané „matky“), jimiž dotvářejí rytmus kapely i bizarní taneční obrazce. Tyto „matky“ připomínají barvou kokosové ořechy a dá se směle říci, že mají na svědomí název tohoto netradičního tance. Jeden z tanečníků má i speciální bič, jímž zahání zlé duchy, ale zároveň i koriguje cestu průvodu.

Celý průvod postupně provádí různé taneční sestavy, jimiž vznikají vskutku nezaměnitelné obrazce. A netradiční hudba a nestálý pohyb vpřed je opravdu neskutečně umocňují.

Coco-Nut2

Co mají takové netradiční taneční kreace znázorňovat? Mohly by zdůrazňovat východní importovanou maurskou tradici přenesenou do Evropy maurskými piráty i později obchodníky s exotickým pečivem, ale zároveň odráží i v Anglii léty nabyté pohanské pozadí. Měly by být oslavou jarní plodnosti. Černé maskování má být údajně obranou před zlými duchy. Jiný výklad zase nasměrovává ke zdejší tradici černouhelných dolů a podle něj tanečníci zosobňují historické horníky… Mezi nimi nakonec bylo v historii i hodně exotických přistěhovalců, takže správné asi budou tak n jak obě verze. Koneckonců, i ty dřevěné „matky“ připomínají ochrany kolen a loktů horníků, procházejících a plazících se úzkými slujemi v dolech. Každopádně prý, právě díky horníkům, „kokosový“ tanec přežil přes pět staletí až podnes.

V historii se „kokosové“ tance rozšířily po celé oblasti Rosendale. Její hlavním centrem byla lokalita Troupský mlýn. Vrcholná éra Coco-Nut tam kulminovala kolem roku 1907 minulého století. Představení v duchu těchto tanců několikrát zažila i prestižní londýnská Royal Albert Hall. V novodobější éře se tradičně objevovali britští „kokosoví tanečníci“ na etno zaměřeném festivalu v nizozemském Arnhemu. Zaujali na přehlídce v St. Niklas v Belgii roku 1986 a byli tam doslova speciálně vyžádáni opět na přelomu milénia – v roce 2000. Stejně tak tomu bylo na defilé v Sidmouthu, kde byli – po &uacu te;spěchu z roku 1996 – doslova vyprošeni v roce 2001. Pravidelně se Coco-Nut objevuje na obrazovkách britské státní i soukromých televizí.

Coco_Nut1927

„Kokosovým“ tanečníkům se v místech, kde tento tanec není tradicí také mile ironicky říká – podle okovaných bot – „cvoci“. A dodejme závěrem, že to musejí být opravdu milí a skvělí cvoci!

Michal Stein a Martina Rodová

Taneční magazín

Baletní ping – pong s plodnou besedou

Baletní ping-pong s plodnou besedou

V pondělí 30. listopadu proběhla v zánovním divadelním prostoru JATKA 78 v bývalých pražských jatkách a (současné tržnici) další repríza BALETNÍ POCTY PING-PONGU. V podání mezinárodně ostříleného souboru 420 PEOPLE jsme shlédli pětašedesát minut brilantních nápadů i tanečně netradičních forem, jako jsou práce s loutkou anebo zařazení (sice ze záznamu) mužského hereckého hlasu Tomáše Měcháčka. Jelikož inscenace počítá s alternacemi, je nutno uvést, že tentokrát vystupovala Šárka Bočková s Milanem Odstrčilem, Adamem Sojkou a Alexandrem Volným. To vše v režii a choreografi i Jo Strømgrena.

Alespoň mne osobně (a lze říci, že tak 80 % lidí v hledišti) novátorské představení nezklamalo.

Ping.pong.3

Výtek bych měl opravdu pomálu. Již před návštěvou „ping-pongu“ jsem měl pochyby, jak se inscenátorům podaří skloubit uváděnou velmi stylově, historicky i demograficky roztříštěnou hudební dramaturgii. Řekl bych, že nadmíru úspěšně. Pouze některé operně zpívané pasáže v několika momentech působily poněkud tvrdě, naturalisticky a atmosférově zaváděly inscenaci – dost řešící pojetí evropské a východní filosofie – tak trochu zbytečně někam na sever Evropy. Či do Německa? Bylo pár okamžiků, kdy hudební árie připomínaly spíše zpívající Marlene Dietrich s boa a dlouhou cigaretovou špi čkou a – podle mne – šly proti temporytmu samotného představení. Že by daň severského režiséra a choreografa?

Ping-Pong002(

Rovněž verbální oživení loutky působilo poněkud zkarikovaně. Zavánělo až hereckou šarží. Nešlo pouze o zvolenou monotónní dikci, ale ona monotónnost nijak negradovala a tak trochu degradovala jednu z klíčových (byť loutkových) postav do určité plochosti. Bylo to záměrem?

Jinak tanec i práce s loutkou byly vskutku na vysoké ba špičkové úrovni. I když vždy se na špičkách netancovalo. A to vše jako celek pak sklidilo velké ovace přeplněného hlediště, ve kterém se výborně bavila i česká basketbalová reprezentantka a internacionálka Hana Veselá.

HanaVesela

Po představení vyvolal jeden ze dvou zakladatelů 420 PEOPLE Václav Kuneš zajímavou besedu s diváky. Ozvaly se zde i velmi kritické hlasy na pojetí východního myšlení a ženskou otázku. Byly však ve výrazné menšině. Dle mého názoru šlo o divačky, které v inscenaci hledaly lineární příběh se všemi detaily a zdůvodnily si ho po svém. Zajímavou inscenační konfrontací byla i návštěva diváků z Moravy, kteří shlédli českou premiéru na festivalu ve Valaškém Meziříčí naprosto v jiném prostoru a za jiných inscenačních podmínek. Dlužno zdůraznit, že byli i oni spokojeni.

Myslím, že podobné diskusní „dohrávky“ představení jsou dobré, ba potřebné. Pro vystupující jsou zpětnou vazbou a divák si zde naopak může mnohé ujasnit a dovysvětlit. A právě různorodost názorů je tím, co umělecký tvar stále někam posouvá a zkvalitňuje.

Ping-pong.1

Michal STEIN

Foto: Archiv 420 People

Taneční magazín

Korekce prokázala kvalitu

VerTeDance nezpychli a kvalita výkonu se i nadále jen zlepšuje

 

 

 

25.listopadu se v pražském Ponci odehrála Korekce, cenami ověnčené představení skupiny VerTeDance a Jiřího Havelky, a ukázalo se, že autoři nezpychli a že kvalita výkonu se i nadále jen zlepšuje.

Při vejití do sálu nachází divák na jevišti sedm postav. V přítmí čekají jako přikované ke svým místům, aby už siluetami naznačily, jaký zážitek nás bude čekat. Po začátku totiž zjišťujeme, že každý tanečník zůstává na svém místě a začínáme tušit, že to tak zůstane možná po celou dobu představení. Jeden po druhém si protáhnou krky, mírně zakroutí hlavou a někteří z nich pokračují drobnými pohyby. Celá struktura se postupně uvádí do chodu a interpreti mezi sebou začínají fungovat jako hodiny nebo kyvadlo. Originalita ovšem plyne především z krásného nápadu nehnout se z místa. A nyní; už jsme si jistí, že tomu tak bude asi po celý večer, protože si při některých pohybech nelze nevšimnout, že boty jsou doopravdy přidělané k podlaze.

02
Svoboda a nesvoboda, o tom mluví i anotace inscenace. A skutečně: najít svobodu při omezení pohybu chodidel není jednoduché, ale zároveň když se to podaří, dochází k až magické přítomnosti tanečníků na jevišti. Jejich pohyb někdy jakoby neodpovídal zemské gravitaci a touha po větší svobodě je na chvíli utlumena možnostmi ostatních částí těla.

04

Dramaturgie ale obsahuje ještě jednu krásnou a magickou část, a tou je humor. Celé téma úsilí o absolutní volnost není podávané tíživě, ale naopak skrze drobné konflikty a hry interpretů. Skoro v každé scéně představení je tak notná dávka komiky, která vypovídá o možnostech našeho těla, protože se celé divadlo směje, aniž by bylo řečeno jediné slovo.

01

Katarze je ovšem spojená s dalšími botami. Sedm jedinců přilepených k podlaze si před koncem Korekce všimne osmého páru bot, stojících volně vedle nich. Postupně je jako loutky převede z jedné strany jeviště na druhou, uvědomí si vlastní touhu po takové chůzi a pak už mají dost práce s tím, aby si vzájemně zabránili rozvázat vlastní tkaničky. To by přece znamenalo rozpad celého zavedeného řádu. A než riskovat chaos, radši se vzájemně podpoří a zůstanou tam, kde jsou. Po tom už následuje jenom „pařba“, světelně-taneční šílenství, kdy se ukáže, že i stoje na jednom místě ve dvou botách se jde fyzicky dostatečně zničit a využít možností ; své omezené svobody.

03

Co dodat? Snad ocenit skvělou hudbu, zajišťovanou dvěma klarinetisty Clarinet Factory. Jinak je možné už jen konstatovat, že ceněná inscenace po právu sklidila další úspěch.

 

Alexej Byček

Taneční magazín