Novinky z tanečního světa – 10. stránka

Fatal Attraction

Alžběta Krňanská – Vernisáž Galerie NoD

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž připravované sólové autorské výstavy Fatal Attraction české umělkyně a malířky Alžběty Krňanské tvořící mezi Prahou a Athénami, která proběhne v úterý 3. 3. 2026 od 18:00 v Galerii NoD. Nejnovější série obrazů Fatal Attraction, pracující s motivy vzájemně propletených fragmentů automobilů a AI generovaných ženských postav, otevírá otázky o touze a identitě v perspektivách „petromodernity“.

Galerie NoD
Alžběta Krňanská
Fatal Attraction
Kurátor / Curated by: Pavel Kubesa
Vernisáž / Opening: 3. 3. 2026, 18:00
3. 3. – 4. 4. 2026

Série maleb Fatal Attraction Alžběty Krňanské pracuje v juxtapozicích s motivy vzájemně propletených fragmentů automobilů a AI generovaných ženských postav. Krňanské se hlavním inspiračním zdrojem stává kultovní a kontroverzní snímek Davida Cronenberga Crash. Díla zkoumají intimní a ambivalentní vztah mezi ženou a její tělesností („objektem touhy“) a symbolem „petromodernity“, tedy luxusním automobilem, tj. strojem, který je zároveň svůdný, destruktivní a kulturně zatížený jako symbol moci, statusu, ale současně i jako symbol touhy, jenž není neredukovaný pouze na touhu „maskulinní“.

Malby jsou rámovány patchworkovými konstrukcemi znovu poskládaných monochromů, vytvořenými irizujícími barvami evokujícími kovový povrch vozů. Tyto rámy uvádějí textilní techniky tradičně spojované s ženskou domácí prací do přímého kontaktu s uhlazenou, industriální estetikou automobilového designu. Kontrast podtrhuje napětí mezi měkkostí a tvrdostí, řemeslem a technologií, intimitou a podívanou. Prostřednictvím těchto kontrastů v sérii Fatal Attraction Alžběta Krňanská zkoumá jak automobily fungují nejen jako užitkové stroje, ale také jako fetišizované objekty náklonnosti, násilí a utváření identity v současné kultuře.

(Reprodukce: Alžběta Krňanská, archiv autorky)

„(…) PK: Tvé nové obrazy zkoumají intimní a ambivalentní vztah mezi ženou a její tělesností („objektem touhy“) a symbolem „petromodernity“: luxusním automobilem. Automobil je v Tvých obrazech a objektech svůdný a destruktivní zároveň. Je tato svůdnost pro Tebe především „erotikou formy“ – tedy že přitažlivost tkví v designu, lesku a rychlosti –, nebo jakousi „erotikou moci“, tedy že automobil je způsobem touhy: tj. formou a perspektivou, skrze kterou toužíme po statutu, dominanci, vlastnictví?

AK: Automobil dnes funguje jako velmi silný nástroj sebe-definice. Je to způsob, jakým se prezentujeme navenek a jak chceme být vnímáni. Často když někdo získá větší finanční prostředky, jedním z prvních kroků je pořízení luxusního auta. Je to jakýsi „první odemčený level“ na cestě ke statusu, dominanci a vlastnictví.
Nejde tedy jen o estetiku designu, lesku či rychlosti, ale především o erotiku moci – o pocit kontroly, síly a společenské pozice. A myslím, že to už dávno není výhradně mužská doména. Mnoho žen vnímá automobil velmi podobně – jako prostředek autonomie a sebeurčení. (…)“

Alžběta Krňanská (*1992) je česká umělkyně žijící v Athénách (Řecko), která pracuje na průsečíku malby, textilního řemesla a industriálních technologií. Ve své praxi zkoumá reprezentaci žen, tělesnou autonomii a proměňující se vztah mezi touhou a digitální kulturou. Tradiční techniky jako patchwork, háčkování, batiku a klasickou malbu kombinuje s obrazy generovanými umělou inteligencí a zkoumá napětí mezi svůdností a automatizací, mezi ruční tvorbou a syntetikou. Tradiční textilní postupy často používá jako nositele paměti a genderované práce a rekontextualizuje je v technologicky zprostředkovaném prostředí. Tento dialog mezi měkkostí, ruční prací a strojovou přesností Krňanské umožňuje zpochybňovat, jak je ženskost, touha a tělo v digitální kultuře neustále konstruováno, konzumováno a transformováno. Její umělecká praxe se snaží ukázat, že tato propletení mohou být zároveň nejen zneklidňující, ale současně i posilující a dokážou nabízet nové způsoby imaginace vztahu mezi lidským dotykem a algoritmickými perspektivami strukturování dnešního světa. Krňanská byla finalistkou Ceny kritiky pro mladou malbu (2019). Mimo výstavní aktivity v České republice vystavuje v posledních letech především v mezinárodním, mimo jiné na výstavách A Scattering of Salts (2023, American Institute of Greece), EFFIMISMS (2023, MISC Gallery, Athény) a The WORLDS (2022, Drawing Triennale, Vratislav). Její samostatná výstava I Want You to See It byla uvedena v Alkinois Gallery v Athénách v roce 2025 (kurátor: Panos Giannikopoulos, kurátor řeckého pavilonu na Benátském bienále 2024).

NoD, Taneční magazín

Y: Haunted Realities I. (Monument)

Ivana Ivković poprvé v ČR uvede Monument of Trust: Arena

V neděli 15. 3. 2026 od 16:00 do 22:00 uvede Divadlo X10 v koprodukci s festivalem Bazaar událost Y: Haunted Realities I. (Monument). Českému publiku se vůbec poprvé představí tvorba srbské vizuální umělkyně Ivany Ivković, která v rámci performance Monument of Trust: Arena pracuje s tématy korupce, apatie, strukturálního násilí a maskulinity. V Divadle X10 se pod jejím vedením představí 35 performerů, kteří během pětihodinové performance vytvoří kolektivní tělo dočasného, fyzického monumentu.

Y Events je experimentální programová řada Divadla X10, která se zabývá podporou uměleckých forem na pomezí divadla, vizuálního umění, performance a audiovize. První událost roku 2026 je součástí diptychu Haunted Realities – dvou událostí, které jsou rámovány metaforou přízraků: zbytků moci, křivd nebo zvyklostí, které utvářejí naši každodennost tady a teď, i přestože se udály již dávno v historii.

Tvorba Ivany Ivković, výrazné postavy umělecké scény v Bělehradě a zemích Západního Balkánu, bude v ČR k vidění vůbec poprvé. Její delegované performance, ve kterých se objevují výhradně muži (a osoby s mužskou identitou), se zabývají tématy korupce, apatie a strukturálního násilí. Zástupy, davy a skupiny mužských těl se v její tvorbě stávají symboly citlivosti a smyslnosti. Její tvorba se tedy nezabývá jen otázkou maskulinity, ale zejména vztahem jednotlivce a systému.

Performance je završením vícedílného cyklu Monument of Trust, v rámci kterého vznikly performance pro Nové muzeum současného umění v černohorské Podgorici nebo pro galerii Eugster II v Bělehradě. Cyklus tematizuje korupci jako sílu, která rozmělňuje sociální struktury, narušuje vzájemnou důvěru a přímo tak rozkládá mezilidské vztahy. V kontextu současných občanských protestů v Srbsku (ale i na Slovensku či v Litvě) a radikalizující se evropské společnosti otevírá projekt i otázku, jak korupce a konformismus proměňují naše vztahy a schopnost důvěry jednotlivce k jednotlivci, ale i jednotlivce v systém. Srbskou specifickou pozici pak představí kulturní teoretička a teatroložka Ivana Ječmenica v navazující diskusi.

Druhá událost diptychu, Y: Haunted Realities II. (X-Ray) se odehraje 6. 4. 2026 a historizující téma monumentu doplní tématy forenzního odkrývání skrytých vrstev reality.

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Mladí, krásní a navždy

Jihočeské divadlo v Praze

Jihočeské divadlo i letos přijelo do Prahy, v Divadle na Fidlovačce se odehrála premiéra, která byla současně i zájezdem pro jihočeské a malou oslavou pro všechny. Jihočeské divadlo získalo nominaci v kategorii Divadlo roku v rámci cen divadelní kritiky za rok 20205, takže se pochopitelně radovali. A jak nejlépe? Novou inscenací Mladí, krásní a navždy.

Kdo by v současné době nechtěl být mladý, krásný a navždy? Právě toto téma brilantně a s nadsázkou zpracovala Jana Burkiewizcová, absolventka HAMU, choreografka, režisérka, výrazná tvář českého současného tance. Je choreografkou i řady produkcí České televize. Známe ji také ze spolupráce s Losers Cirque Company (za choreografii inscenace Walls and Handbag získala Cenu Divadelních novin) nebo s Operou Národního divadla v Praze. Za inscenaci Ostrov! získala nominaci na Cenu Divadelních novin, na Cenu Thálie a na Cenách divadelní kritiky 2021 se umístila mezi nejlepšími inscenacemi roku.

Jana Burkiewizcová říká:“Baví mě divadlo, které kašle na to, co je správné.“ „Ve svých představeních kladu otázky.“ „Když mě něco trápí, zpracovat takové téma je můj způsob, jak se s tím poprat, najít východisko.“

Tentokrát známou choreografku zřejmě trápilo téma masové kultury a soutěže talentů. Základní podoba talentové soutěže je dána, vybírá se ten nejlepší, výjimečný, nadaný. Často je velkým lákadlem finanční odměna nebo výhra. Ale hlavní motivací většiny účastníků je prokazatelně touha po slávě. U mladších generací je pozorován fenomén, kdy už jde o slávu skutečně jen pro ni samotnou, bez ohledu na další aspekty.

Na druhé straně stojí řada odpůrců talentových soutěží (já sama mezi ně také patřím). Je tady totiž popřen základní princip cesty ke slávě, nejen mít talent (to je tak 30 procent), ale soustavně na sobě pracovat, dřít, být opravdu kvalitní, od nižších pozic se vypracovávat k vytouženým výšinám. Samozřejmě, někdo se může dostat ke slávě díky šťastné náhodě, ale to je pak opravdu dílem osudu, není to umělý rychlovýtah nahoru. Tento způsob kariéry má mnohá úskalí. Nikdo ze soutěžících, nemůže být připraven na takový tlak pozornosti, které se mu dostane prakticky přes noc, jeho soukromí už není jeho a dokonce se veřejnost zajímá právě o pikantnosti z jeho soukromí možná daleko více, než o výkon samotný. Mediální obraz, který se o soutěžícím vytváří, je zcela mimo jeho kontrolu.

Poptávka masové kultury, spotřebního zábavního průmyslu je velmi krutá – žádá si nové a nové tváře. Různé odchylky, kuriozity, složitý životní osud, hendikep. Navíc producenti dobře vědí, že velké části publika způsobuje jisté uspokojení sledovat ty, kteří talent nemají, zato se derou dál, jsou ochotni udělat cokoliv a ztratili už jakoukoliv soudnost i pud sebezáchovy. Divák se nad takovými jedinci může snadno povýšit a to ho dělá šťastným.

Společnost vždy kulturu chtěla, sice ji různě zneužívala, ale masová společnost kulturu nechce, chce zábavu. Spotřebovává ji jako všechno konzumní zboží.

Jana Burkiewizcová v díle Mladí, krásní a navždy na tyto všechny aspekty upozorňuje, s nadhledem, nadsázkou, vtipem, ale až hrozivými a alarmujícími okamžiky, co všechno jsou lidé ochotni pro chvilku slávy udělat. Představení vyznívá směšně, divák se baví, ale někde ve skrytu duše si každý uvědomuje, že je to pravdivé a otřesné. Autorka burcuje diváka k zamyšlení. „Není s naší společností něco špatně?“ Já osobně si myslím, že je. Ale je to část dějin, co naplat. Ale umělci vždy sloužili k tomu, aby zachytili obraz doby a poukázali na její stinné stránky. V tomto má dílo Mladí, krásní a navždy neuvěřitelně vysokou hodnotu. Zachycuje velice pravdivě naši dobu, postoje společnosti, touhy mladé generace a nesmyslnost celého počínání. Vyzvedla bych moment, kdy už znuděná porota neví, co by ještě vymyslela a řekne: „Dělejte něco sami, sami.“ A účastníci stojí a mlčí. Nejen, že mnozí tzv. umělci by za slávu položili život, ale ještě se navíc stávají loutkami a doslova roboty. Otroky, ponižovanými otroky až do strhání těla, ale dobrovolně, nikdo je nenutí, jen oni sami. Jakékoliv vzepření se autoritě je krutě potrestáno, není od věci veřejné vydírání, zesměšňování apod. Je tu také krásně podán fenomén, jak být dokonalý. Nesmíte být starý, nesmíte být tlustší o dva cm, ani mít zdravotní problémy, co si to vůbec dovolujete. Musíte být robot… Musíte otročit. a když dojde ke zločinu? No…. Záleželo na tom někomu u otroků v minulosti? A dnes?

Výkony souboru byly fantastické, absolutně čistý tanec, vlastně také tak dokonalý, až se zdá, že jsou to opravdu roboti, které ztělesňují. O to silnější zážitek si ale divák odnáší. Vše doplňuje odpovídající a citlivě zpracovaná hudba a kulisy, kterých není mnoho, ale bohatě stačí na vyjádření všeho.

Lukáš Slavický, umělecký šéf baletu říká: „Velmi mě těší, že Jana vytvořila pro soubor baletu Jihočeského divadla právě inscenaci, která se zaobírá současnými tématy a fenomény, kterými žijeme teď a tady. Inscenace zapadá do našeho vskutku pestrého repertoáru a ukazuje všestrannost našich tanečních umělců.

Nelze než souhlasit. Hodnocení Tanečního magazínu: Bravo! Jedna z nejlepších inscenací, které jsem viděla a rozhodně si nenechte ujít!

Foto z inscenace: Eva Smolíková, archiv JD

Eva Smolíková

Taneční magazín

Zesílení

Live Sound Performance & Artist Talk

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na finisáž výstavy Zesílení / Amplification, které proběhne 26. 2. 2026 za účasti autorů a kurátora výstavy v Galerii NoD.

Odpoledne od 16:00 bude věnováno rodinám s dětmi. Večer od 18:00 bude zaměřen na živý zvuk v rámci sound performancí umělců Daniela Vlčka, Antonína Gazdy a Jiřího Suchánka. Jednotlivé performance budou zaměřeny na práci s biomateriály a jejich interaktivitu.

Program:

16:00 – Rodinný program a interaktivní komentovaná prohlídka pro děti

18:00 – Artist Talk / Komentovaná prohlídka

18:30 – Sound Performance:

1. Daniel Vlček & Antonín Gazda
YOU PROMISE ME SPRING (2026)
16kanálová zvuková instalace
– Společná improvizace pracující s dotykovými senzory, sedimentárními materiály a biofeedbackem produkovaným jak řasami Ulva (mořský salát), tak lidskými účastníky.
– styling: Hana Frišonsová

2. Jiří Suchánek
WORMSTORM
– zvuková performance pro živé žížaly, hlínu, vodu a senzory vlhkosti
Zvuky odehrávající se pod našima nohama obvykle nevnímáme. Pohyb žížal, vsakování vody či sesouvání půdy vytvářejí tichý, skrytý sonický svět. Performance tyto procesy převádí do slyšitelné podoby pomocí podzemních nahrávek a živého snímání vlhkosti půdy, které v reálném čase formuje výsledný zvuk.
Naslouchání se tak obrací směrem dolů — k místu, kde v temnotě probíhá nepřetržitá proměna umožňující existenci života.

3. Daniel Vlček, Antonín Gazda
DOOM DOOM DOOM, MICROBIAL ZOOM
V rámci instalace proběhne živá performance s mikroorganismy a rostlinami, které během výstavy vyrostly. Pomocí biofeedbacku a dotykových senzorů se pokusíme navázat kontakt s jejich biologickými procesy.

– styling: Hana Frišonsová

Původním impulsem uměleckého, výzkumně a mezioborově zaměřeného výstavního projektu ZESÍLENÍ je úvaha nad tím, jakým způsobem se nám odhaluje ekologická realita: není to cosi vně nás, ale spletitá síť bytí, která se dotýká našeho těla a mysli zároveň. Projekt je přímým pokračováním rezidence Daniela Vlčka v Benátské laguně z roku 2023 a rozšiřuje se o práci dalších autorů a interdisciplinárních spoluprací. V iniciačním projektu Confluence v galerii Marignana Arte v průběhu benátského Bienále 2024 se Daniel Vlček věnoval konceptu „laguny“ jakožto symbolu komplexního ekologického superorganismu, v němž se mísí rozhraní mezi kulturou a přírodou a otevírá se zde každodenní konfrontace vztahu mezi živlem a bytím. Multimediální výstava na pomezí site-specific instalací a vědecké laboratoře se snaží simulovat přírodní planetární procesy stejně tak jako amplifikovat biologické a fyzikální procesy, které utvářejí proměňující se environmentální podmínky života v antropocénu.

„Je to právě tento obraz „administrativně neutralizované krize“, politika popření a institucionalizované vytěsňování vědomí nevyhnutelné apokalypsy, které lze nacházet i v environmentální a ekologické realitě dneška. Ve strachu z radikálnějšího oslabení výkonových ukazatelů národních či globálních ekonomik a následně hrozícího krachu celosvětových finančních struktur – anebo možné už jen z čistě kleptokratických pohnutek – představitelé globální politické moci a obchodu systematicky delegitimizují institut a autoritu vědeckých diskursů a prostřednictvím zástupných témat produkujících „šum“ nabízejí „alternativní narativy“, jež kamuflují reálně probíhající „poslední ždímání“ zbytků systému: ať už ryze sociálního či kulturního, tak i environmentálního.“

NoD, Taneční magazín