Nejlepší mambo na světě
Taneční soubor Danza Contemporanea de Cuba byl nominován na Olivierovu cenu 2011 za nejlepší ‘Mambo 3 XXI’ kubánského choreografa George Cespedese.
‘Mambo 3 XXI’ je součástí programu, se kterým Danza Contemporanea de Cuba byla poprvé na turné po Velké Británii. Je to mix současného tance spojeného s afro-karibským a španělským stylem.
Cena Laurence Oliviera, nebo jednoduše Olivierova cena se dává každý rok souborům v Londýnských divadlech za excelentní profesionální výkony.
Danza Contemporánea de Cuba vystupuje v divadle Joyce, Chelsea
Jenny Nocedo a Yosmell Calderón ve hře Eduarda Rivera “Sulkary,” Joyce Theater.
Když je identita taneční divadelní společnosti založena na národnostní a etnické menšině, pasti, ve kterých se choreografové ocitnou, jsou strmé a hluboké. S tímto problémem se v současné době potýká DANZA CONTEMPORANEA na Kubě, Joyce Theater, balet Hispanico, Dance Brazil.
Kulturní dědictví je hlavní pro tyto soubory. Převládají folklórní a historické příběhy. Hudba dodává správný rytmus a nádech exotiky a sexuality visí ve vzduchu. A často také pocit snadno dosažené svornosti způsobuje, že se diváci cítí dobře. Zatímco tanečníci jsou skvělí, choreografie zřídkakdy.
Danza Contemporanea, která vznikla v roce 1959 a objevuje se v New Yorku poprvé na festivalu !Sí Cuba!, je založená na kouzlu tanečníků a směsi exotiky a sexuality.
Divadelní hra „Sulkary“, která byla vytvořena v roce 1971, je naplněna divokou kubánskou hudbou Yoruba, nápaditou a odvážnou, pohyby tanečníků čerpají z afro-kubánské taneční tradice. „Sulkary“ má jistou choreografickou a atmosférickou integritu.
Ale hra Horizonte, nové dílo Pedra Ruize se španělskou příchutí, ukazuje pouze 16 tanečníků v nekonečném proudu jednoduchých choreografií, přerušovaných atletickými duety. Baletní, nejasně latinsko-americky laděný kus by nebyl tak špatný, kdyby byl o polovinu kratší. Ale zdá se asi pětkrát, že je konec, a pak se show rozjede znovu a znovu. Když konečně skončí, je divák udolán.
Zpěvačka se schází s prezidentem Obamou
Lady Gaga prohlásila, že se sejde s prezidentem Barackem Obamou, aby jednali o nové legislativě, která by bojovala proti šikaně. V důsledku sebevraždy 14-ti letého fanouška, Jameyho Rodemeyera, oběti šikanování, zpěvačka vyzývá americké zákonodárce, aby prohlásili šikanování za nezákonné. Šikana je zločin z nenávisti, řekla.
„Mám schůzku s naším prezidentem, nepřestanu bojovat!“ tvrdí Lady Gaga. Ovšem její slova nepotvrdil Bílý dům, že by Obama skutečně souhlasil se setkáním se zpěvačkou. Ale zpěvačku nic neodradí. „Šikana musí skončit. Udělejme zákon pro Jameyho“ , řekla.
Jamey Rodemeyer z Buffalo, New York, se zabil minulý týden. Ačkoliv se Rodemeyer účastnil kampaně “Zlepšuje se to”, nabízel svou podporu ostatním náctiletým, sám se stal obětí šikany ve své škole. Na svém blogu napsal: “Stále říkám, jak jsem šikanovaný, ale nikdo neposlouchá.”
Když se roznesly zprávy o Rodemeyrově smrti, Gaga vyjádřila smutek a zklamání. Několik dnů strávila pláčem a křikem. “Mám v sobě tolik zloby. Je těžké cítit lásku, když krutost vezme něčí život.” Tento hněv se změnil v rezolutní prohlášení: Šikana musí být nezákonná.
Lady Gaga byla hlasitým zastáncem práv homosexuálů, zejména obhajovala konec zákona v americké armádě Don’t Ask, Don’t Tell policy, týkající se rekrutů homosexuálů. Tento zákon byl zrušen 20. září 2011. (Oficiální konec politiky tolerance gayů v ozbrojených silách, pokud se nikterak neprojevují).
Na starých malbách můžeme vidět, jak si naši předkové představovali tajemný život v harému.
Slovo harém pochází pravděpodobně ze slova “haram”, což znamená zakázaný. Postupně získalo i nový význam, chráněný, vyhrazený. Po celá staletí neměli cizinci přístup do těchto prostor, proto vznikaly různé vymyšlené příběhy o ženách v harému, fantazie neznala mezí. Na starých malbách můžeme vidět, jak si naši předkové představovali tajemný život v harému. Krásné dívky a ženy tančí pro potěšení sultána.
Dívky byly koupeny nebo darovány sultánovi, obvykle cizinky. Je totiž zakázané otročit ty, kdo jsou stejné víry. Favoritky toužily dát prvního syna sultánovi, protože toto je opravňovalo se stát jednoho dne paní harému. Samozřejmě docházelo i k intrikám, dokonce k vraždám. Jistě stojí za zmínku, že každý sultán byl vlastně potomek otrokyně. Pozoruhodné také je, že sultán se jen zřídkakdy ženil, takže nebyly žádné královské svatby, které známe v křesťanských zemích.
Pokud dívka byla poctěna přízní sultána, měla svou vlastní komnatu, kde celé dny čekala na noc se sultánem. Není divu, že ženy se nudily a vymýšlely si různou zábavu. Právě tanec představoval nejpříjemněji strávený čas. Navíc formoval postavu, udržoval ženy zdravé. Nebude náhodou, že pohyby břišního tance jsou vlastně pohyby, které ulehčují porod. Tyto moudrosti a znalosti si ženy tancem předávaly mezi sebou. Fantazie o tom, že ženy tančily sultánovi se sice nedají jednoznačně vyvrátit, je ale mnohem pravděpodobnější, že ženy tančily pro své vlastní potěšení, pro zdraví a pro snadný porod.
