Autor: Martina

Na útěku

„Oblíkej se nenápadně, udržuj se v čistotě, hlídej si neutrální výraz v tváři a v divadle si sedej u uličky blízko východu!“

 

 

 

Boca Loca Lab a NoD uvádějí – Jiří Adámek, Ivana Kanhäuserová: NA ÚTĚKU

„Oblíkej se nenápadně, udržuj se v čistotě, hlídej si neutrální výraz v tváři a v divadle si sedej u uličky blízko východu!“ Na útěku. Pohyb v noci cizí krajinou, dlouhé hodiny čekání, zvuky, hluky, vůně a pachy, výkřik, pot a zrychlený dech.

Jiří Adámek, režisér: Před rokem jsme se s výtvarnicí Ivanou Kanhäuserovou poprvé pokusili o příběhy, které divák nedostane naservírované se vším všudy, nýbrž si je musí intenzivně představovat a domýšlet. Byla to jednorázová akce. Ivana popisovala vizuálně pestré obrazy, přičemž diváci hleděli na jemně nasvícené prázdné jeviště.

image2fotoivanakanhauserova

Chtěli jsme v divadelně-nedivadelním způsobu vyprávění pokračovat, jen se nám zdálo nepatřičné, aby takto exponované příběhy zůstaly na úrovni pouhých hříček. Nastalo tedy hledání správného příběhu.
Při té příležitosti jsem se spolupracovníkům přiznal k soukromému tabu, které bych rád divadelně otevřel, jenom jsem nevěděl, kudy na to. Měl jsem na mysli židovské kořeny mé rodiny a tragický konec většiny příbuzných za druhé světové války. S pomocí rodinných dokumentů a vyprávění rodičů jsem poskládal osudy svých předků. Zároveň jsme se s výtvarnicí i dramaturgyní shodli na tom, že hrůza holocaustu je příliš absolutní, že není možné ji estetizovat. Že nás ale lákají individuální osudy ve své každodennosti.
Při četbě autobiografií těch, kdo přežili koncentrační tábory, jsem začal obdivovat u některých výjimečně odolných jedinců odhodlání bojovat o přežití. Tak jsme dospěli místo zobrazování beznaděje k ohromující vitalitě. A vznikla představa člověka na útěku.

To už jsme se vzdalovali odkazům na Osvětim. Mnohé inspirace jsme získali při četbě autentické zprávy bratrů Mašínů či z různých útěkářských filmů. A pak jsme začali rozvíjet příběh vlastní, v němž jsme využili epizody či opakující se motivy z různých pramenů. Ve chvíli, kdy byl téměř napsán, zaplavila Evropu vlna zoufalých lidí z okolních, válkou či bídou postižených oblastí. Být na útěku znamenalo najednou něco jiného než dřív. Zesílil v nás pocit, že je třeba nabídnout příběh, ve kterém není podstatná doba a místo, ale věčné útrapy člověka, jenž se nikoli vlastní vinou ocitne v nesnesitelné situ aci a nechce se vzdát.

image1fotoivanakanhauserova

Premiéra nové inscenace Jiřího Adámka a Ivany Kanhäuserové: NA ÚTĚKU se uskuteční ve středu 25.11.2015 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD.

Koncepce: Jiří Adámek, Ivana Kanhäuserová, Martina Musilová
Scénář a režie: Jiří Adámek
Scénografie: Ivana Kanhäuserová
Hudba: Michal Nejtek
Dramaturgie: Martina Musilová
Hlasy: Martin Finger, Maxime Mededa, Alessandro Motta, Ibrahim Ndiaye, Dragan Stojčevski, Matthias Straub a Hasan Zahirović
Zvukový design: Jan Veselý

Na scéně: Ivana Kanhäuserová, Petra Lustigová a Jan Mikušek

Výkonná produkční: Markéta Kocourková
Produkce: jedefrau.org a Roxy/NoD
Projekt vznikl díky finanční podpoře: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Délka: 60 min

Předprodej vstupenek: https://goout.cz/cs/listky/na-uteku/eyh/
Facebook událost: https://www.facebook.com/events/1654466758134774/

jiriadamekfotoarchivjirihoadamka

Foto: Ivana Kanhäuserová a archiv Jiřího Adámka

Taneční magazín

Pražská mystika v pohybu

V pondělí 9. listopadu uvedla ženská pantomimická skupina Mime Fatale v A Studiu Rubín nové představení, inspirované Gustavem Meyrinkem. Město s tlukoucím srdcem v jednom večeru bylo uvedeno hned dvakrát a divákům nabídlo intimní divadelní zážitek.

 

 

 

„Město promlouvá skrze lidi, kteří v něm žijí.“ Tak skupina uvádí svoji inscenaci a tak také chce, aby zapůsobila. Osobní výpověď, která je převzatá zčásti i od diváků je jedním z důvodů, proč se autorky rozhodly pro netradiční uspořádání hlediště. Kapacita sálu je značně omezena, což má prý výhodu v intimitě inscenace.

„Je pro nás zajímavá atmosféra mystických seancí, které jsou přítomny snad v každé době. Praktiky, které se na nich provozují, jsou často jen iluzemi a mohou působit i směšně, což jako vystudované mimky také rády parodujeme,“ říká Tereza Těšínská, dramaturgyně a jedna z hereček představení „Pointa je ale někde jinde. Člověk může zažít nevšední duchovní stavy na seanci, ale i ve svém soukromí, a o tom také často píše Gustav Meyrink, který nás inspiroval. Ve spojení s jeho zalíbením v našem městě, a tím, že se opravdu říká, že ´pod Prahou vře krev´ – že je zde ukryto plno tajemství – je to velmi dobrodružná práce.“

Mime Fatale mají jako soubor za sebou už řádku inscenací. Původně jako studentky Katedry pantomimy HAMU vytvořily úspěšné kabaretní představení Na Plechárně. Následovalo Push the Button s tématikou PC her a nakonec cikány a balkánskými motivy inspirovaný Balkán. Město s tlukoucím srdcem je zatím nejkomornější prací této skupiny – účastní se jej jen tři z pěti stálých protagonistek skupiny – slibuje ale také být nevšedním a možná až mystickým zážitkem.

Mime Fatale v každém případě ukazují, že pantomima i v současnosti žije a může mít podoby, které bychom rozhodně nečekali. Chcete-li se přesvědčit na vlastní kůži, neváhejte a přijďte 3.12. 2015.

01

Mime Fatale: Město s tlukoucím srdcem – PREMIÉRY

  1. 11. 2015, 3.12. 2015

A Studio Rubín, Malostranské nám. 9

Vstupné 150 / 100,- Kč pro studenty

 

Hrají: Michaela Hradecká, Tereza Těšínská, Kateřina Votočková

Supervize: Anton Eliáš

Scéna a kostýmy: Anna Forstová

Light-design: Martin Špetlík

02

 

Taneční magazín

Co je „mužské“?

Vítězný projekt Esence tance 2014

 

 

Fúze tance a tradičních lidových písní z různých regionů Slovenska rámcovaná otázkami a odpověďmi na to, co je „mužské“. Vítězný projekt Esence tance 2014.

V kontextu od sebe propastí oddělených zvyků a hodnot dvou generací se v tomto tvůrčím procesu zaměřujeme na přechod dospívání chlapce v muže. V současné společnosti se důležité téma iniciace mužství úplně vytrácí, přičemž právě dnes je otázka místa v rodině a společnosti mnohem naléhavějšími než kdysi. Nacházíme se totiž v období, kdy se rozpadá celý dosavadní tradiční systém.

Kdysi byla silná tělesná schránka zárukou jistoty a stability, znakem, že se muž dokáže postarat o rodinu, byl totiž lovcem, bojovníkem i ochráncem. Jaké je dnes místo muže ve společnosti?

Veřejná generálka inscenace BOI se uskuteční v úterý 10.11.2015 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD.

„Původní kultury se navzájem lišily ve všem možném – a nenaleznete na planetě ani jedinou, která by nevyvinula nějakou formu přechodových rituálů mezi dětstvím a dospělosti. Z tohohle hlediska je současná západní civilizace úplnou anomálií.“
Respekt Magazín, 26, Kryštof a Lumír Kolíbalovi

Tvůrčí tým:

Režie: Matěj Matějka (SK/PL)
Choreografie: Martin Talaga (SK/CZ)
Hudební aranžmá: Katarina Kalivodová (CZ/SK), Cécile da Costa (FR/CZ)
Účinkují: Martin Talaga, Katarina Kalivodová, Cécile da Costa (FR/CZ)
Light design: Zoltán Vida (HU)
Sound design: Andrey Shefsky
Producent: ProFitArt
Koproducent: ROXY NoD, Záhrada (SK), Pro-Progressione (HU), Studio Matějka (PL)

Bez názvu

Taneční magazín

Vlastimil Harapes na Moravě pod zámkem! Na Pankráci na pamětní desce!

Kde všude najdeme Vlastimila Harapese? Rehabilitační poloha „harapes“, dresy „harapesky“…

 

 

K tanci nemá moc daleko krasobruslení. A i laici, kteří vlastním krasobruslařským soutěžím a jejich bodování zhola nerozumí, vědí, že jednotlivé skoky a prvky v tomto uměleckém sportu mají názvy podle svých objevitelů nebo průkopníků. Třeba trojitý Salchow anebo čtverný Lutz. A víte, že se obdobně zapsal do historie i Vlastimil Harapes? A kupodivu nikoli do historie taneční…

NovySvetlov

Má „česko-slovenské“ jméno Mária Nováková. Je magistrou. Na jižní Moravě v příjemném městečku Bojkovicích pod malebným zámkem Nový Světlov již několik let pomáhá lidem s pohybovými nesnázemi, sportovcům, hercům i tanečníkům. Vede tam místní fyzioterapeutické a rehabilitační středisko. Mnoha lidem pomohla. A právě tato fyzioterapeutka vyvinula novou cvičebně rehabilitační polohu, kterou nazvala právě podle tanečního Mistra – „harapes“! Sám Vlastimil Harapes byl mírně polichocen, ale nikoli udiven: „Již jsem si zvykl. Dokonce jednou nějací hokejisté po mně pojmenovali tělové přiléhavé trikoty, které nosí pod dresy jako ´harapesky´.“

Pro druhou zajímavost se nemusí na Moravu. V Praze 4 na Pankráci je pamětní deska Vlastimila Harapese! Jedná se o štábního četnického strážmistra Vlastimila Harapese, který zde, poblíž nynější hospody Na Paloučku, padl 7. 5. 1945. Ale zjevně se nejedná o příbuzného baletního Mistra a pedagoga. Ten se narodil až o 15 měsíců později na severu Čech, v Droužkovicích u Chomutova.

Obraz004

 Michal Stein

Taneční magazín