Autor: Martina

Real-iTy?

Premiéra performerky Lenky Půžové v brněnské Industře

V pátek 27. června 2025 v 19:30 hodin se v brněnské Industře koná první uvedení tanečně-pohybového sóla Real-iTy? performerky Lenky Půžové. Zabývá se v něm otázkou, co je to realita. Zkoumá, jak dlouho trvá a jak se mění v závislosti na individuálním vnímání jedince. Pokládá otázky, do jaké míry je člověku dána a do jaké míry ji lze ovlivnit.

Performance je formou osobního vyjádření ženy-matky žijící ve Střední Evropě, z povzdálí pozorující válečné dění na Blízkém Východě. Skrze pohyb, zvuk a práci s videem performerka vytváří koláž vzpomínek formovaných životem (nejen) v české společnosti. V představení otevírá téma dočasnosti a pomíjivosti, hledá paralely ve zdánlivě odlišném.

„Jedním ze záměrů projektu je rozšiřování povědomí o životě na Palestinském území a v této věci podpora brněnského kolektivu Proti dehumanizaci: případ Palestiny a Izraele, který toto téma formou přednášek, diskuzí a veřejných setkání vnáší do veřejného prostoru. V inscenaci jsou použity záběry z archivu mediálního zdroje Al Jazeera, dokumentující situaci po 7. 10. 2023 v pásmu Gaza v Palestině. Inscenace obsahuje vizuálně citlivý či potenciálně znepokojující materiál,“ vysvětluje choreografka své záměry.

Zvuk pro představení byl tvořen ve spolupráci s indickým umělcem Pratyayem Rahou. Na dramaturgii projektu spolupracovala Barbora Liška.

Lenka Půžová je tanečnice, performerka a tvůrkyně, v současné době žijící a tvořící v Brně. Vystudovala magisterský obor Contemporary Dance na Irish World Academy of Music and Dance v irském Limericku (2022) a Architekturu na VUT v Brně (2017). V posledních letech se zaměřuje na současný tanec a taneční improvizaci, performanci, tvorbu tanečních filmů, výuku a sdílení pohybové praxe s komunitami. V dětství a rané dospělosti ji však ovlivnily i tradiční taneční styly – zejména český folklorní a Irský tanec. Aktuálně se věnuje rodičovství, tvorbě na volné noze a je taktéž externí tanečnicí Janáčkovy opery v Brně (inscenace Manon Lescaut režiséra Štěpána Pácla, choreografie Andrey Miltnerové).

 Lístky na představení mohou diváci zakoupit na stránkách Industry ZDE.

Foto: Archiv Lenky Půžové 

Taneční magazín

Autor písně ‚Běž domů, Ivane‘ se vrací do vlasti

Urna Jaromíra Vomáčky spočine v pietním místě Nadace Život umělce

Ostatky hudebního skladatele Jaromíra Vomáčky se po dlouhých letech díky Nadaci Život umělce vrací zpět do České republiky. Autor písně Vánoce, Vánoce přicházejí či legendárního protestsongu Běž domů, Ivane spočine v novém nadačním hrobě na Vinohradských hřbitovech, a to 25. června 2025, symbolicky v den, kdy slaví svátek právě Ivan.

Jaromír Vomáčka byl český hudební skladatel, klavírista, herec a výjimečný tvůrce, jehož melodie dodnes rezonují v paměti několika generací. Svou hudební kariéru začínal jako sedmnáctiletý student v kavárenské kapele v Pardubicích, kde kromě klavíru hrál také na housle, harmoniku nebo trubku. Jeho mimořádná muzikálnost a cit pro melodičnost jej však dovedly až na vrchol domácí populární hudby.

Hudba, která přežila dobu

Do hudební historie se zapsal mimo jiné jako autor písně Vánoce, Vánoce přicházejí, která se stala neodmyslitelnou součástí českých Vánoc. Skládal také pro celou plejádu tehdejších hvězd. Pro Yvettu Simonovou, která byla jeho první manželkou, vytvořil písně Zhasněte lampiony nebo Já jsem zamilovaná, pro Václava Neckáře legendární hit Lékořice, pro Milana Chladila Volání divokých husí.

Vedle populární hudby se věnoval také vážné hudbě – složil například operetu Hrdinové na zámečku, a jeho melodie zněly i ve filmech a seriálech (Kamarádi, Pan Tau). Významnou kapitolou jeho života byla i spolupráce s Laternou Magikou, s níž procestoval svět. Byl také spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí, kde ztvárnil několik divadelních rolí.

Dar říci to hudbou líp než herci

„Jestli měl seriál Kamarádi úspěch, tak k tomu značnou měrou přispěl i Jaromír Vomáčka svou geniální hudbou. Nemá každý seriál to štěstí, že když se ozve jen ta hudba, každý okamžitě ví, o co jde a hned se mu vybaví celý balík vzpomínek nejen na ten seriál, ale i na dobu, kdy vznikal,“ vzpomíná na skladatele Marek Eben, který ztvárnil v seriálu Kamarádi jednu z hlavních rolí.

„Jaromír Vomáčka psal skvělé melodie, ale navíc měl i ten dar postihnout atmosféru filmu, ke kterému patřily. Řekl bych, že čím lepší je filmová hudba, tím méně textu potřebujete, protože hudba to dopoví za vás a často líp, než by to svedli herci. Kolik krásné filmové hudby mohl tento vynikající skladatel napsat, kdyby ho minulý režim nezničil kvůli jedné jediné písni,“ dodává Marek Eben.

Naráží na Vomáčkovu protestní píseň Dobře míněná rada s refrénem „Běž domů, Ivane…“, která se po roce 1968 stala trnem v oku komunistických normalizátorů. Jeho hudba byla umlčena, možnosti veřejného působení drasticky omezeny. Zákaz umělecké činnosti a život v ústraní se výrazně podepsaly na jeho zdraví – po třetím infarktu zemřel 7. července 1978 ve věku 55 let.

Návrat domů díky Nadaci Život umělce

Urnu Jaromíra Vomáčky odvezla po revoluci jeho druhá žena, zpěvačka Olga Veselá do Bruselu. Nyní se díky ní a Nadaci Život umělce vrátí Jaromír Vomáčka do rodné vlasti, a to 25. června 2025, kdy spočine v novém nadačním hrobě na Vinohradských hřbitovech.

„Cílem naší nadace je zejména podpora mladých talentů a péče o umělce v těžkých životních situacích. Nezapomínáme ale ani na významné osobnosti, které nás již navždy opustily. Proto spravujeme a pečujeme o několik pietních míst zvláště těch umělců, kteří odešli v osamění, bez rodiny, jež by nadále pečovala o jejich památku,“ vysvětluje Svatava Barančicová, ředitelka Nadace Život umělce.

Na Vyšehradském hřbitově pečuje nadace o již zaplněné pietní místo, v němž jsou uloženy ostatky Zuzany Navarové, Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové a mnoha dalších. Na Olšanech se stará o náhrobek Voskovce a Wericha a finančně přispěla na záchranu opuštěných hrobů hereček Lídy Baarové a Růženy Naskové na Strašnickém hřbitově.

“Minulý rok nadace zakoupila velkou hrobku na Vinohradském hřbitově, která leží na velmi významném místě, u zadního traktu kostela sv. Václava, zrcadlově umístěná vůči hrobu prezidenta Václava Havla. Právě do této nově restaurované hrobky budou jako první uloženy ostatky Jaromíra Vomáčky. Jeho hudba přežila dobu, která mu vzala hlas. Věřím, že návrat jeho popela do rodné země důstojně uzavře jeho životní příběh,“ dodává Svatava Barančicová.

Barbora Fialová 

pro Taneční magazín

DANCETOPIA podruhé

Taneční retreat u Sázavy i performativní večer v Praze

Taneční projekt DANCETOPIA připravuje druhý ročník, tentokrát v ALTA Air Campu u řeky Sázavy a následně v pražském Studiu ALTA. Na třídenní odpočinkový pobyt plný performance a současného tance naváže o dva dny později večer nabitý performancemi, které vzniknou během letošních tanečních rezidencí. Víkendový retreat proběhne od pátku 20. do neděle 22. června, pražská část symposia pak v úterý 24. června od 18 hodin. 

„Letošní ročník dává prostor praxím, které bývají často přehlížené. Chceme zkoumat, jak můžeme prožívat chybu, destrukci, ekologické truchlení nebo vulkanické procesy jako přirozené součásti obnovy. Zajímá nás, co se stane, když začneme komunikovat i jinak než slovy – třeba pohybem, tancem nebo sdílenou zkušeností,“ uvádí za kurátorský tým choreografka a performerka Alica Minar.

Letošním tématem je regenerace a ekologie, a to včetně systémů, mezi které patří udržitelné umělecké praxe, queer ekologie, ekosystémové myšlení nebo eko-somatické přístupy. Tato témata reflektují ve své práci i vybraní rezidenti a rezidentky. Zároveň protínají i program víkendového retreatu, který je určen nejen pro pohybové profesionály. Kromě nich se symposium otevírá všem, jež chtějí tanec zkoumat jako nástroj vnímání. Pro účast není nutná předchozí zkušenost s pohybem.

Součástí víkendu u řeky Sázavy bude také performativní rituál letního slunovratu s průvodkyněmi Evou Priečkovou a Zuzanou Žabkovou a nebude chybět ani seminář ve spolupráci s platformou Vize tance s lektorkami Janou Ryšlavou a Blankou Markovou.

Po týdnu, který organizační tým společně s rezidentkami*ty stráví v přírodě u řeky Sázavy se přemístí do Prahy, kde budou prezentovat výstupy své práce. Během celého večera se v půlhodinových blocích představí například site-specific performance, mikrointervence nebo pohybové experimenty rezidentů z Česka a Německa.

Performerka Frederike Doffin se v Frederike Doffin rámci rezidence zaměřuje na prohloubení svého workshopového formátu Transitional Momentum, který se věnuje ztělesněnému prožívání klimatických změn a ekologickému truchlení. Současně tvoří také krátké choreografie, které mají symbolizovat rituály pro pohyb v období přechodu a změn. Beatriz Silva Aranda během rezidence rozšiřuje své bádání v oblasti vulkanických procesů a zaměří se na rytmus jako transformační sílu prostoru. Paralelně představí i svou metodologii Shared Practices jako nástroj pro kolektivní tvorbu textu a prostorové dramaturgie. Matthew Rogers představí The Protocol – experiment na pomezí performance, výzkumu a kolektivního pohybu. zaměřuje se na to, jak sdílený pohyb ovlivňuje schopnost společně myslet a vnímat. Chce společně s dalšími rezidenty testovat, jak může koordinace těla vést k regeneraci vztahů, citlivosti k okolí i hledání společné řeči při náročných tématech.

Asya Ashman přináší do své rezidence výzkum destrukce a obnovy jako dvou provázaných sil, jež tělo dokáže současně ztělesnit i narušit. V projektu Kick-off: destroying the potentiality zkoumá, jak může pohyb reagovat na stopy násilí v krajině. Performerka Ran Jiao rozvíjí vlastní site-specific výzkum, který chápe selhání jako způsob naslouchání krajině, sobě i druhým. Skrze performativní audioprocházky vytváří choreografie k neviditelným krajinám, proměnlivým náladám i sdíleným pamětem těla.

Vstupenky na obě části si můžete zakoupit v síti GoOut.

VSTUPENKY
Víkendový retreat v ALTA AIR campu | https://goout.net/cs/dancetopia-symposium/szfegux/
Sympozium ve studiu ALTA v Praze | https://goout.net/cs/dancetopia-performances/szvdsux/

Foto: Michal Hančovský

Kristýna Sudková

pro Taneční magazín