Krasobruslení bez ledu

Choreografka a performerka Becka McFadden uvádí představení Iconic Program

Pokuste se překonat zklamání a sabotáž sebe sama, a to skrze optiku krasobruslení. Iconic Program (Ikonická jízda) choreografky a performerky Becky McFadden přenáší krásu i absurditu tohoto sportu na divadelní jeviště a zve publikum, aby se společně s ní zapojilo do tréninku a překonalo své staré rány. Autorská performance vzniká u příležitosti Zimních olympijských her v Miláně a Mistrovství světa v krasobruslení 2026, které se bude konat v Praze. Premiéry proběhnou 27. listopadu v brněnském prostoru Industra STAGE a 11. prosince v pražském divadle Venuše ve Švehlovce.


„Sama jsem začala bruslit ve dvanácti letech, což je na začátek pozdě, ale díky baletu jsem postupovala rychle. Krasobruslení se zničehonic stalo středobodem mého života, milovala jsem choreografii, hudbu i kostýmy. Jenže při závodech mě svazovala nervozita a nikdy jsem nedokázala ukázat to, co během tréninku. Ten pocit nedokončené práce a sebesabotáže ve mně zůstal, a vrací se v různých podobách po celý život,“ popisuje prvotní námět autorka Becka McFadden.

Jaké stopy zanechá zklamání v těle, paměti a ve vlastní identitě?

Po letech od chvíle, kdy Becka nezvládla své krasobruslařské zkoušky, má stále pocit, že ji tato zkušenost poznamenala, a to nejen jako bruslařku, ale především jako člověka, i když od toho uběhlo více než 20 let. Právě v tom ale spočívá síla hlubokého vztahu k něčemu, co jsme kdysi milovali, nelze ho vysvětlit logikou. Vede nás do míst, která jsou chaotická, bolestná i směšná, a přesto zůstávají součástí nás. V Ikonické jízdě se proto ptá, jak lze tuto zkušenost proměnit.

Jednotlivé části představení propojují výstřižky z televizních reportáží devadesátých let, které představovaly krasobruslařky a krasobruslaře ve spojení s dramatickým narativem. Spojením videa, pohybu a vyprávění zkoumá, jak se sport může stát metaforou pro naše nevyřešené minulosti, dětské sny i sebesabotáž. Iconic Program se tak stává experimentem, který propojuje osobní vzpomínku s kolektivním prožitkem.

“Nedokončený byznys” a koberec místo ledu

Iconic Program se noří pod povrch ledové plochy a zkoumá, jak se výkon mění v poezii a selhání v osvobození. „Na představení jsem začala pracovat v zimě minulého roku. Nikdy jsem nepřestala přemýšlet nad bruslením, i po dvaceti letech po ukončení kariéry jsem si občas zabruslila na rybnících kolem Prahy. Zlom nastal, když mě Petr Dlouhý pozval na první ročník akce ALTA na ledu. Tam jsem se seznámila s Katjou Grohmann z IceLabu Leipzig a její pojetí ‘současného bruslení’ mi ukázalo, že tento sport může být o něčem jiném, než o pocitu zklamání z neúspěchů na soutěžích a myšlenkách na všechno, čeho jsem nedosáhla. Byla jsem tak nadšená, že jsem si vzala taxík, dojela pro brusle a vrátila se, abych si s ní mohla po představení zabruslit. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se k bruslení mohu vrátit – radostně a tvořivě, ne s bolestí,“ doplňuje Becka McFadden.

Iconic Program osciluje mezi disciplínou a osvobozením, mezi autenticitou a performativností, stejně jako samotné krasobruslení, které v mnohém připomíná drag show. Jde o poctu tomu, co tělo dokáže, ale také nedokonalosti. Vzniká tak vrstevnatý jevištní jazyk, který propojuje sport s uměním a humor s melancholií. Iconic Program je zčásti návratem ke kořenům a intimním pokusem o smíření se svými dřívějšími verzemi a zároveň hledá možnosti, jak se od nich osvobodit.

Pro performance používá místo ledu koberec. „Zjistila jsem, že klouzání v ponožkách po koberci je překvapivě dobrá náhrada. Noha na něm zanechává stopy stejně jako brusle na ledu. Absence ledu nás od začátku staví do pozice neúspěchu, protože bruslení bez ledu je divné a trochu absurdní. Zároveň je to aktuální, protože v době klimatické krize bude přírodního ledu čím dál méně,“ uvádí.

Iconic Program otevírá prostor pro sdílenou zkušenost selhání i proměny. Zve diváky, aby se zapojili nejen fyzicky, ale i emocionálně, aby si připomněli, jaké to je zkoušet něco znovu. Performerka proměňuje jeviště v tréninkové místo odvahy a empatie, kde se hledá rovnováha mezi disciplínou, radostí z pohybu, krásou a trapností.

„Nejde o představení pro fanoušky krasobruslení,“ vysvětluje autorka. „Je to příběh o tom, jak pracujeme s neuzavřenými kapitolami svého života. Krasobruslení je jen moje posedlost, moje zrcadlo. Ale věřím, že každý má svou vlastní arénu, do které se občas musí vrátit,“ dodává.

Po pražské premiéře Iconic Program zvou tvůrci v pátek 12. prosince k návštěvě představení Wie wir sind od IceLab Company. Tento moderní tanec na syntetickém ledu spojuje témata lidskosti a lidských práv. Choreografku Katju Grohmann, průkopnicí současného krasobruslení a držitelku Ricky Harris Award 2025, mohou diváci znát z mezinárodních projektů IceLabu Leipzig. Po představení proběhne otevřená jam session na vlastních bruslích.

Vstupenky do Brna je možné zakoupit na smsticket.cz, na pražskou premiéru pak na GoOut.cz.

Pokuste se překonat zklamání a sabotáž sebe sama, a to skrze optiku krasobruslení. Iconic Program (Ikonická jízda) choreografky a performerky Becky McFadden přenáší krásu i absurditu tohoto sportu na divadelní jeviště a zve publikum, aby se společně s ní zapojilo do tréninku a překonalo své staré rány. Autorská performance vzniká u příležitosti Zimních olympijských her v Miláně a Mistrovství světa v krasobruslení 2026, které se bude konat v Praze.

 
Srdečně Vás tímto zvu i na jednu z premiér:
  • 27. 11. v 19.30 | Industra, Brno
  • 11. 12. ve 20.00 | Venuše ve Švehlovce, Praha

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

Zapomenutá hrdinka odboje

Divadlo nacucky! uvádí novou autorskou inscenaci Flora, která otevírá pozapomenutý příběh Květoslavy Viestové – olomoucké rodačky a vůdkyně největší odbojové skupiny v Bratislavě během druhé světové války. Inscenace vzniká jako divadelní bádání Pavly Dostálové a Jakuba Spišáka, herecké dvojice, která propojuje literární zdroje, archivní a historické materiály a přináší i současnou reflexi.

“Naprosto mě fascinovalo, že největší odbojovou skupinu v Bratislavě vedla žena v domácnosti. Ne agentka se zbraněmi a vysílačkami, ale obyčejná žena, i když silná, odvážná a odhodlaná… A právě to je pro mě zásadní téma – že i na první pohled nenápadná osoba, vlastně kdokoliv z nás, může být schopná heroických výkonů,” uvedla Silvia Vollmann. Na materiály o Květoslavě Viestové narazila režisérka při psaní scénáře pro televizní seriál a po dalším pátrání zjistila, že tato žena v čele odbojové skupiny pocházela z Olomouce – nová látka pro dramaturgii Divadla nacucky! tak byla na světě.

Inscenační tým pracoval s historickou literaturou, spisy STB, ale i s materiály, které osobně poskytla Dana Viestová, vnučka Květoslavy Viestové. Na přípravách odborně spolupracovala i historička doc. Eva Škorvanková. Přes všechny dostupné prameny zůstává život Viestové plný prázdných míst. Inscenace proto nesleduje rekonstruovaný příběh, ale zkoumá jednotlivé stopy a témata, která jsou aktuální i v dnešní společnosti. Jednou z nejvýraznějších rovin je role žen v dějinných milnících a jejich často přehlížená statečnost. Tou další je dobový šovinizmus i do dneška přetrvávající stereotypy – mnozí mužští odbojáři tehdejší doby nepovažovali skupinu Flora za důvěryhodnou, protože v ní působilo “příliš mnoho” žen. Inscenace se nevyhne ani napětí mezi čechoslovakismem a slovenským nacionalismem, které ovlivňovalo nejen tehdejší politickou atmosféru, ale i osobní vztahy uvnitř odbojových struktur.

Česko-slovenský dialog na jevišti rozehraje herecká dvojice Pavla Dostálová a Jakub Spišák. Jejich vzájemné dobírání a humor slibují lehkost a hravost, přestože inscenace otevírá i tíživé otázky. Flora tak spojuje vážné historické události s lidským rozměrem a zároveň upozorňuje na to, jak snadno se může hrdinství obyčejných lidí z kolektivní paměti vytratit. “Květoslava Viestová je po Charlotte Garrigue Masarykové (inscenace Masaryk(ová), Divadlo nacucky!, 2023) a Haně Gregorové (inscenace Tel3gram, Divadlo Jozefa Gregora Tajovského, Zvolen, 2024) už třetí hrdinkou, jejímž příběhem se zaobírám. Čím více se setkávám s nezbytnými prameny, tím více objevuji, jak byly ženy z historie vymazávány, nebo zastíněny muži. Snažím se jejich hrdinství připomínat alespoň tak, jak umím – divadlem,” uzavřela Silvia Vollmann.

Premiéra inscenace Flora proběhne 29. listopadu a 1. prosince 2025 v 18.30 v Divadle nacucky!, první repríza je naplánována na 2. prosince ve stejný čas. Více informací o titulu a předprodej vstupenek naleznete na webu divadlo.nacucky.cz.


Hrají:

Pavla Dostálová

Jakub Spišák

Režie:

Silvia Vollmann

Scénografie a kostýmy:

Laura Černáková

Hudba:

Alex Vičar

Mgr. Zdeněk Vévoda

pro Taneční magazín