Tomáš Vaněk a Michaela Gemrotová představí své lásky

Nový prostor v HDK se rozezní charismatickými hlasy

Tomáš Vaněk, zpěvák, herec, hvězda muzikálů Fantom opery, Čarodějka, Ples upírů a mnoha dalších, rozezní svým charismatickým hlasem v sobotu 14. 5. 2022 v 15.30 novou Malou scénu Hudebního divadla Karlín.

Na koncertě „MÉ LÁSKY“ vystoupí jako host Michaela Gemrotová, zpěvačka působící v muzikálech i operách, kterou s Tomášem pojí dlouholeté společně účinkování v legendárním muzikálu Fantom opery. Z tohoto nejslavnějšího muzikálu zazní kromě jiných také ústřední píseň.

„Jsem nesmírně potěšen, že mám možnost jako hosta přivítat svoji kolegyni Míšu Gemrotovou, skvělou zpěvačku a také svoji lásku z muzikálu Fantom opery, který momentálně uvádíme v posledních reprízách.“ láká nadšeně Tomáš.

Za doprovodu živé šestičlenné kapely pod vedením Kristiny Brachtlové zazní v podání Tomáše a Míši v srdcervoucí hity ze světových a českých muzikálů na téma lásky ve všech jejích podobách. Repertoár koncertu v měsíci lásky nabídne výběr ze slavných děl, kromě Fantoma opery například Rebelové, Moulin Rouge, Miss Saigon, Kráska a zvíře nebo z aktuální novinky A. L. Webbera muzikálu Cinderella i mnoha dalších. Písně pro všechny milující i milované! Testosteron, feromony i nádech erotična budou sálat ze scény a plout vzduchem do sálu!

Koncert „MÉ LÁSKY“ je také jedinečnou příležitostí navštívit nový prostor Malé scény Hudebního divadla Karlín, jejíž otevření proběhne až na podzim letošního roku. Nenechejte si ujít možnost spatřit tuto novou pražskou komorní scénu.

„Tento koncert je pro mne návratem do Hudebního divadla Karlín, kde jsem před lety účinkoval v muzikálu Bonnie & Clyde. Tenkrát na velkém jevišti, nyní mám příležitost ukázat divákům novou Malou scénu, která nabízí nečekanou blízkost diváků. Díky tomu věřím, že se nám společně podaří naladit se na intimní atmosféru s elektrizující zábavou.“ slibuje Tomáš Vaněk.

Hudební divadlo Karlín, 14. 5. 2022 v 15.30

Vstupenky: www.hdk.cz

 

MgA. Petra Srbová

pro Taneční magazín

 

Srpnové světlo

Dramaturgický plán pro sezónu 2022/23 ve Švandově divadle

Švandovo divadlo představuje dramaturgický plán pro sezónu 2022/2023. V premiéře uvede Kabaret Winton, 1984 podle Orwella i aktuální inscenaci tvůrce z Ukrajiny

Premiéru původní české hry Srpnové světlo Martina Františáka, uvedení dlouho očekávaného titulu Kabaret Winton, na jehož scénáři spolupracovala spisovatelka Kateřina Tučková, drama 1984 podle slavného románu George Orwella v režii Doda Gombára, autorskou inscenaci Happy End Daniela Hrbka, divadelní adaptaci filmu Chlast a také nový titul na aktuální společenské téma v režii tvůrce z Ukrajiny. To vše chystá v sezóně 2022/2023 pražské Švandovo divadlo. Plánuje uvést celkem šest premiér, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu.

„Chceme dělat a děláme moderní, aktuální divadlo. Nenosíme opelichané kostýmy z apartních a zamřelých skladů zábavy,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. „Jde o snahu o bytí člověka, který nezakrývá oči před krutou realitou přítomnosti. Snaží se poslouchat, vidět a odpovídat na otázky doby. A věřte, že u takového přístupu je spousta prostoru pro osvobozující smích. Na jevišti i v hledišti,“ uvádí Františák. Ten smíchovskému divadlu umělecky šéfuje již třetí sezónu.

Právě pod Františákovým uměleckým vedením Švandovo divadlo zabodovalo v anketě Cen divadelní kritiky 2021, vyhlášené a udělené začátkem letošního roku měsíčníkem Svět a divadlo: v kategorii Divadlo roku obsadila smíchovská scéna 4.-6. místo. V kategorii Mužský herecký výkon se na 5. místě umístil Luboš Veselý za roli Cyrana – titul Cyrano z Bergeracu (v moderním přebásnění Martina Crimpa režíroval u Švandů právě Martin Františák). Kritici si všimli i nové posily hereckého souboru Oskara Hese (Talent roku – 7.- 18. místo, Mužský herecký výkon – 14.-26. místo). Divadlem roku 2021 se stal divadelní soubor JEDL, který od ledna roku 2022 našel ve Studiu Švandova divadla nové působiště coby stálý host.

„I v sezóně 2022/2023 se chceme otevírat nezávislým tvůrcům i scénám,“ potvrzuje Martin Františák. „Nadále bude pokračovat rezidence oceňovaného divadelního souboru JEDL. Neustane ani dlouholetá spolupráce se souborem Buchty a loutky a svůj pravidelný prostor ve Studiu bude mít i skupina Ductus Deferens, složená ze studenů DAMU představujících nejmladší divadelní generaci,“ doplňuje.

Z režisérů se v nové sezóně vrátí Dodo Gombár, Františákův dlouholetý předchůdce na postu uměleckého šéfa Švandova divadla. Nastuduje zde drama 1984 podle románu George Orwella. Jako režisér bude u Švandů hostovat také Thomas Zielinski. Ten se po úspěšném ztvárnění dramatu Příliš drahý jed (2021) ujme divadelní adaptace dánského filmu Chlast.

Zcela speciálním projektem je nabídka na hostování režisérky či režiséra z Ukrajiny. „Byť si přejeme co nejbližší konec války na Ukrajině, předpokládáme, že současná situace paralyzuje ukrajinskou kulturu i tamější výkonné umělce na dlouhou dobu i po odeznění válečných konfliktů. Rádi bychom proto ukrajinské divadelníky podpořili, aby se mohli i v této složité době nadále věnovat své profesi,“ vysvětluje Františák. Pozvaný tvůrce bude spolupracovat převážně s dámskou částí souboru Švandova divadla. „O konkrétním titulu jednáme, mělo by ale jít o inscenaci, která se vyjádří k aktuálnímu společenskému dění. Premiéru plánujeme v květnu 2023,“ upřesňuje umělecký šéf.

Premiéry Švandova divadla v sezóně 2022/2023

Martin Františák

Srpnové světlo

režie: Martin Františák

Studio

premiéra 24. září 2022

Někteří lidé žijí jen proto, aby přežili jeden druhého. Nová hra Martina Františáka, ve které je život víc než detaily umírání.

Původní české drama situované do skalistých hor ledového severu, kterým neúprosně proniká srpnové světlo. Staré časy končí a v poslední, opravdu poslední chvíli přichází vytoužená naděje. Karel s Ondřejem žijí zbytky svého mládí v opuštěném statku po svých rodičích. Nepotřebují k životu vesnici, nepotřebují nic, nevěří ničemu – zbyli si. Ukryjí však uprchlou dívku naplněnou jasem. Jeden ji miluje, druhý ji potřebuje. Vše přichází rozetnout paní Eklmanová, dávná známá. Eklmanová jako dáma své samoty potřebná ve chvíli, kterou musí člověk překonat.

Jaké to je, když musíme najít cestu dál, ale jsme na okraji ledopádu? Můžeš skočit, letět, anebo obětovat sebe, i jiné.

Hra o tom, zda pro vlastní naději a štěstí můžeme ve dne udělat věci, na které se bojíme v noci jen pomyslet. Inscenace textu, jenž vznikal mezi pobytem našince u hlubokých fjordů a groteskní realitou všedního dne, nabízí setkání s koncentrovanou hereckou prací souboru Švandova divadla v komorním prostoru studiové scény pod taktovkou uměleckého šéfa. Řadí se po bok původních českých her, které vznikly v rezidenci Švandova divadla, a byly zde uvedeny ve světové premiéře.

Martin Františák napsal pro soubor Švandova divadla text, který stylově navazuje na jeho předchozí oceňované hry Nevěsta nebo Karla. Opět se věnuje hrdinům mimo ohnisko společnosti a uvádí do kontrastu svůj poetický jazyk připomínající tu nejlepší tradici české dramatiky s až groteskní prostotou a krutostí každodenního života.

Kateřina Tučková a kolektiv

Kabaret Winton

režie: Martin Františák

Velký sál

premiéra 22. října 2022

Silný příběh dvou sester o hledání domova i vlastní krve navzdory dějinám.

669 dětí zachránil během prvních osmi měsíců roku 1939 Nicholas Winton a jeho spolupracovníci z pomnichovského Československa. V hotelu Šroubek na Václavském náměstí bydlel necelý měsíc, než se opět vrátil do Velké Británie. I odtud však v organizaci transportů do Anglie pokračoval. Vše definitivně zastavilo až vypuknutí druhé světové války. Ačkoli to tenkrát nebylo tak zjevné, zachránil oněm dětem prokazatelně život. Jejich rodiny zpravidla skončily v koncentračních táborech. Děti díky Wintonovi přežily. V jiných rodinách, v jiných zemích. A na vše se na další desítky let zapomnělo. Až v 80. letech se příběhu Nicholase Wintona začala věnovat média. Odhalovala postupně příběhy i některých z tzv. Wintonových dětí. Většina z nich se po válce natrvalo do své rodné země už nevrátila. Nebylo ke komu.

Ester její rodiče také poslali pryč. Sami zde s mladší dcerou Hanou zůstali a později byli zařazeni do transportu. Ester je už nikdy neviděla, vyrostla u pěstounů v Anglii; zde žila, zde vychovala dnes už dospělou dceru Hannah. A přece se jednoho dne v roce 1988 umanutě rozhodne do Československa vypravit. Ke svému překvapení zde potkává osoby, které považovala za mrtvé. Nebo ji jenom klame paměť a vidí, co vidět chce? Co se to vůbec děje v hotelu, který přejmenovali na hotel Evropa a kde, zdá se, vůbec neplatí zákonitosti času ani prostoru.

Renomovaná spisovatelka Kateřina Tučková spolupracuje se Švandovým divadlem již podruhé; tentokrát však nešlo o adaptaci knihy, ale o vytvoření původního divadelního textu. Ten je a bude poté dále rozvíjen inscenačním týmem i herci samotnými do tvaru, který kombinuje silné komorní drama rodiny, která se ocitla v soukolí velkých dějin, a prvky kabaretu, který umí nabídnout jak melancholické tóny, tak velmi ostrou grotesku či parodické skeče.

George Orwell, Dodo Gombár

1984

režie: Dodo Gombár

Velký sál

premiéra 28. ledna 2023

Kultovní román z roku 1948 (poprvé vyšel 1949) a jedna z nejzásadnějších knih světové literatury vůbec se zdál být paralelou na režimy, které jsou dávno za námi, či zůstávají jen na „ostrůvcích“ typu Severní Koreje. Postupem času se však ukazuje, že mnohá témata jsou aktuálnější více, než by nám bylo milé; že tlak a deformace jazyka či vlastního myšlení (včetně nastolení autocenzury), vyhoření, neschopnost obětovat se pro druhého člověka a milovat bez nároku na sobecké zájmy, záměna lásky za pudy, manipulace a nemožnost dobrat se odpovědi proč, organizované vzývání pseudohodnot i cílená nenávist vůči imaginárnímu nepříteli, moc médií a odvádění pozornosti od skutečného dění – to vše setrvává byť třebas v důmyslnějších formách nejen v politických systémech, ale též ve světě korporací. Ekonomický tlak a past komfortu si také žádá svoji daň.

Adaptaci přímo na tělo souboru Švandova divadla píše Dodo Gombár, bývalý umělecký šéf smíchovské scény.

Daniel Hrbek a kolektiv

Happy End

režie: Daniel Hrbek

Studio

premiéra: 25. března 2023

Téma labyrintu dlouholetého partnerského soužití, se všemi jeho radostmi i strastmi, otázkami existenciálními i komickými ve svém každodenním stereotypu, tichými rituály i obrannými výkřiky zpracovává autorská inscenace. To podstatné se odehrává beze slov.

Na vzniku inscenace se autorsky budou podílet též obsazení herci (Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková).

 

Thomas Vinterberg a Tobias Lindholm

Chlast

Divadelní adaptace Thomas Vinterberg a Claus Flygare

režie: Thomas Zielinski

Velký sál

premiéra 29. dubna 2023

Člověk by se měl rodit s půl promile alkoholu v krvi a hned by život stál za to.

Čtyři přátelé, středoškolští učitelé (dějepisu, hudební výchovy, tělocviku a psychologie), se na oslavě 40. narozenin jednoho z nich dovídají o teorii norského filosofa, který tvrdí, že člověk by se měl rodit s půl promile alkoholu v krvi a vše by hned bylo jiné, lepší, radostnější, skýtalo více smyslu.

Brzy nato se jeden z mužů napije, aby vyrovnal kocovinu i tlak od nespokojených studentů a jejich rodičů. A vida, funguje to. Se svojí zkušeností se svěří ostatním. Shodnou se, že je na čase teorii norského filosofa ověřit praxí. Patřičně vědecky, o to důsledněji. A zjistit, zdali zvýšené dávky alkoholu přinášejí i větší bonusy. Je to přeci všechno jeden obrovský mejdan.

Thomas Vinterberg spolu s Clausem Flygarem adaptoval pro divadlo scénář svého oscarového filmu. Vytvořil komorní komedii, nad níž ale postupně stále více úsměv zamrzá. A náhle je tu boj o vlastní integritu a o přežití vůbec.

Autor neznámý

Tematický, společensky aktuální titul v režii ukrajinské režisérky/režiséra

Studio

Premiéra: květen 2023

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Pravidla úklidu

Připravovaná autorská inscenace popíše realitu pracovních podmínek Ukrajinek v Česku

Premiéra se odehraje na festivalu Divadelní Flora, poté bude k vidění na olomouckém i pražském jevišti

Olomoucké Divadlo na cucky ve spolupráci s pražským A studiem Rubín a Kolonií z.s. uvede premiéru autorské inscenace Pravidla úklidu. Dokumentární projekt vychází z příběhů žen z východu, které se vydaly do Česka za lépe placenou prací. Na základě reálných svědectvích vypovídá o práci v domácnostech, práci na černo a péči a rodičovství na dálku v těch nejmizerněji placených profesích. Autorkou a režisérkou je Lucie Ferenzová. Tři ženské hrdinky představují Anita Krausová, Martina Jindrová a Táňa Malíková. Prvního uvedení se inscenace dočká v rámci 25. ročníku festivalu Divadelní Flora 9. května, pražská premiéra pak proběhne v A studiu Rubín 10. června.

Podle Českého statistického úřadu předstihla v roce 2019 ukrajinská menšina svým počtem obyvatel žijících v Česku (zhruba 145 000) historicky nejpočetnější českou menšinu – Slováky. Během koronavirové pandemie sice počty pracujících Ukrajinců v České republice klesly asi o 7 %, ale i tak se jedná o jednu z nejpočetnějších českých menšin. Český statistický úřad navíc pracuje jen s oficiálními daty, proto existuje velký předpoklad, že počet lidí z Ukrajiny živících se v Česku jako levná pracovní síla je mnohem vyšší.

Temně dokumentární Pravidla úklidu vypráví příběhy žen, které se do České republiky vydaly s cílem vybudovat lepší život pro sebe a svou rodinu. „Prvotním impulzem k přípravě inscenace pro mě bylo setkání s knížkou Petry Hůlové, ‚Čechy, země zaslíbená‘, která zachycuje život ukrajinské uklízečky v Čechách,“ popisuje režisérka Lucie Ferenzová a dodává „Dílo je ale z roku 2012 a za tu dobu se toho hodně změnilo, jak ze sociálního, tak politického hlediska. Proto jsem se v minulém roce rozhodla oslovit k rozhovorům ženy z Ukrajiny, které nyní pracují v České republice. Překvapilo mě, že velké procento o své práci nechtělo vůbec mluvit. Nakonec jsme převážně čerpali z vyprávění paní Natálie, která se mi ozvala sama díky blízkému vztahu k divadlu.“

Příběhy Ukrajinek, které doma nechaly své děti vychovávané prarodiči nebo známými, aby v Česku pracovaly jako uklizečky či ošetřovatelky za minimální mzdu, nejsou vůbec ojedinělé. Tyto příběhy bohužel často obsahují i různé typy vykořisťujících systémů ukrajinských zaměstnavatelů či agentur, které minimum minimální mzdy ještě zmenšují. Svou roli hraje i strach v podobě mafiánských praktik v případě, kdy by se někdo z pracujících chtěl vymanit. A tak z jedné strany tyto ženy bojují s černým trhem práce a z druhé strany se státní legislativou (např. v podobě daní, získání víz, trvalého pobytu, nebo pokud chtějí do Česka přivést a vychovávat zde svoje děti). Přesto všechno tady zůstávají a denně vykonávají práci, kterou mnozí chápou jako podřadnou, těžkou a nevděčnou. A my se v naší inscenaci snažíme poukázat na mnohovrstevnost této situace,“ dodává Ferenzová.

Původní záměr dokumentu zkoumat podmínky práce, transnacionální rodičovství a migraci ovlivnila ruská invaze na Ukrajině. „Mnohem více reflektujeme příběh žen v totálním ohrožení při probíhající maskulinní válce. S invazí zároveň vytanulo téma vztahu Čechů k prekarizované práci – jinými slovy, každý si teď mohl dovolit ‚svoji Ukrajinku‘, protože to najednou mělo náboj pomoci a solidarity. Vedle toho se v inscenaci věnujeme komodifikaci práce na Youtube, otázce rolí při práci v domácnosti a péči jako takové. Dojde i na pověstný definitivní úklid Marie Kondo. Pravidla úklidu tak rozhodně nejsou jen prosté existenciální drama o utrpení žen v době ukrajinsko-ruského konfliktu,“ uzavírá Ferenzová.

Herečky Anita Krausová, Martina Jindrová a Táňa Malíková na sebe vrství charaktery různých mluvčí, aby je v další situaci svlékly a vyměnily za jiné. Témata hovoru, podobně jako jevištní akce mají stejného jmenovatele a tím je úklid, péče a prekarizovaná práce. Autorkou jednoduchého a přesto výrazného scénického řešení, ale také kostýmů a videa je dlouhodobá spolupracovnice Kolonie Andrijana Trpković. Podobně jako hudebnice Markéta Ptáčníková, která vytvořila nejen songy, které v inscenaci zazní, ale je také autorkou všech hudebně-zvukových ploch.

Inscenace Pravidla úklidu navazuje na dlouhodobou spolupráci A studia Rubín s divadlem Kolonie z. s., která se věnuje společensky angažovaným tématům cestou autorských inscenací, tentokrát navíc za spoluúčasti olomouckého progresivního Divadla na cucky. Inscenace bude jednou měsíčně uváděna jak v Divadle na cucky, tak v pražském A studiu Rubín.

Olomoucká premiéra se uskuteční v pondělí 9. května od 19 hodin – zahájí tak program 25. ročníku mezinárodního festivalu Divadelní Flora.

Představení je již aktuálně vyprodáno, vstupenky na další reprízy 10. a 11. května lze rezervovat na webu www.divadlonacucky.cz. Pražští diváci si na premiéru Pravidel úklidu počkají do 10. června, předprodej vstupenek naleznou na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová 

pro Taneční magazín

Dernisáž s Milenou Dopitovou

Nejnovější objektová díla v Galerii NoD

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na závěrečnou komentovanou prohlídku a dernisáž výstavy OFF-SIDE výrazné české umělkyně Mileny Dopitové, která proběhne v pondělí 2. 5. 2022 od 18:00 v Galerii NoD:

Milena Dopitová
OFF-SIDE
Kurátor: Pavel Kubesa
Dernisáž 2. 5. 2022, 18:00

Výstavou vás provede umělkyně Milena Dopitová a kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava OFF-SIDE představuje nejnovější objektová díla Mileny Dopitové, které jednoduchou abstrahující formou tematizují archetypální prožitky člověka současnosti 21. století.

Celý život něco chytáme, neustále musíme čelit ranám, ale současně jsme vůči vnějšímu prostředí uzavření, neprostupní. Jsme soustavou branek, zaklíněných hermeticky do sebe samých, ale přesto nejsme branky prázdné.

 

Výstava, jejíž interpretační rámec se line od psychologizujících metafor archetypálních prožitků osamocení až k univerzalistickým obrazům postavení člověka ve společnosti 21. století, se ve výsledku táže: „Nakolik jsme, sami před sebou, před svými nejbližšími, před společností a Světem jako takovým vždy tak trochu postavení mimo hru?

01.10.21. Praha, Milena Dopitová, výtvarnice

Milena Dopitová (*1963, Šternberk) je konceptuální umělkyně, která od začátku devadesátých let mimo jiné aktivně reflektuje pozici ženy v současné společnosti a kultuře. Jako jediná umělkyně – členka – se podílela na aktivitách skupiny Pondělí (spolu s Pavlem Humhalem, Petrem Lysáčkem, Petrem Zubkem, Michalem Nesázalem a Petrem Písaříkem). Její díla byla prezentována na výstavách v České republice i v zahraničí: GHMP, Moravská galerie v Brně, Brooklyn Museum (New York), Akademii der Künste (Berlín), Galerie Display (Praha), The Whitechapel Art Gallery (Londýn), Polansky Gallery (Praha), Museum of Contemporary Art (Helsinki), Artists Space (New York), Aperto, XLV. Venice Biennial (Benátky), a další. Kromě dalších ocenění získala Dopitová za své dílo v roce 2011 cenu Michala Ranného.

Výstava a program Galerie NoD vzniká za kontinuální podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva kultury České republiky.

Galerie NoD, Taneční magazín