Zlatá Praha – hvězdy Stardance, pět slavnostních projekcí a koncert Dagmar Peckové

Devadesát uměleckých snímků a pět slavnostních projekcí, to je 59. ročník unikátního festivalu

Filmové premiéry, hudební představení i bohatý doprovodný program včetně hudebně tanečního večera v latinskoamerických rytmech. Taková bude letošní Zlatá Praha.  Devětapadesátý ročník mezinárodního festivalu nabídne osmaosmdesát soutěžních a dva nesoutěžní snímky o hudbě a tanci z celého světa, díky nimž diváci kromě tradičních koncertních sálů, operních či tanečních domů,  navštíví třeba vrcholky švýcarských Alp, řecký ostrov Delos nebo hranici mezi Severní a Jižni Koreou. Jeden z nejstarších televizních festivalů v Evropě hostí Nová scéna Národního divadla od středy 21. do soboty 24. září!

Velký počet kvalitních hudebních i tanečních pořadů z celého světa, významná televizní osobnost vedeni ARTE v čele mezinárodní poroty, hvězdná umělkyně jako nová držitelka ceny za mimořádný umělecký přínos a k tomu spousta projekcí, doprovodných programů i osobních setkávání s českými hudebníky, zpěváky, tanečníky a zahraničními tvůrci.

To všechno je letošní festival – 59. ročník Zlaté Prahy

 

Praha se opět stává hlavním městem pořadů o hudbě, tanci a divadle na světě.

Naplňuje mě to radosti a také přesvědčením, že kultura může a dokonce musí- v této nepříliš veselé době lidi spojovat, “ říká ředitel festivalu Zlatá Praha a výkonný ředitel programu ČT art Tomáš Motl.

Výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl a hvězdná Dagmar Pecková

Per Boye Hansen říká: „Jsem poctěn a jsem nesmírně rád, že mohu být součástí poroty, i když mi to sebralo letošní  letní dovolenou!“

Umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen (vpravo, Patrik Ulrich, vlevo)

 

Letošní ročník slavnostně odstartuje operní pěvkyně Dagmar Pecková a  její  hosté. O slavné Mozartovy árie, operetní repertoár či písně Gustava Mahlera ale tradičně nepřijdou ani televizní diváci, kterým zahajovací večer v přímém přenosu nabídne kulturní program ČT art. Dokument Stoptime Dagmar Peckové pojednává o naší slavné pěvkyni a  bude mít slavnostní festivalovou premiéru ve čtvrtek 22. září.

Zlatá Praha rovněž uctí odkaz jednoho z nejvýznamnějších choreografů své generace, Jiřího Kyliána.  Dokumentární snímek Divadelní tajemství popisující  zrození, život a smrt prvního divadla zasvěceného tanečnímu umění, Nederlands Dans Theater, jehož byl Kylián dlouholetým uměleckým ředitelem, uvede festival ve světové premiéře v pátek 23. záři 2022.

Nikola Márová se zařadila mezi osobnosti, kterým je věnována velká pozornost a slavnostní premiéra dokumentu Portrét primabaleríny bude uveden 23. září 2022.

 

Kromě mnoha slavnostních premiér a dohromady devadesáti snímků nabidne letošní ročník i bohatý doprovodný program. Návštěvníci se v průběhu čtyř festivalových dní mohou těšit na speciální projekce, Tančírnu i sobotní komentované prohlídky historické budovy Národního divadla a odpoledne se StarDance, na němž osobnosti populární soutěže roztančí náměstí Václava Havla . Kompletní program festivalu je k dispozici na webových stránkách festivalu.

 

 

Nejlepší filmy opět vybere mezinárodní porota

 

O  ocenění těch nejlepších snímků rozhodne již tradičně pětičlenná mezinárodní porota,  do které v letošním roce zasedne výkonný ředitel německé ARTE Wolfgang Bergmann, ředitel oblasti múzických umění portugalské RTP Daniel Gorjão, ředitelka hudebního oddělení srbské RTS Silvana Grujić, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen a obchodní ředitelka oblasti múzických umění italské RAI Rita Lombardi.

Slavnostní předávání cen se uskutečni v sobotu 24. září.  Divákům jej od 21:45 hodin nabídne ČT art.

 

Zeptali jsme se….

 

Primabalerína Nikola Márová

 

 

Dokumentem o Vašem životě primabaleríny a   jeho uvedením  právě na festivalu Zlatá Praha jste se zařadila mezi ty nejlepší z nejlepších, co pro Vás znamená  taková pocta?

„Samozřejmě,  když přišla tato  nabídka, nebo spíše, když mi vedení divadla oznámilo, že se bude točit dokument o nějaké osobnosti a vybrali právě mě, tak ta radost ve mně  proběhla veliká, protože najedou víte, že Vás mají rádi nejen diváci v divadle, ale všímá si Vás i někdo jiný, i vedení divadla ocenilo moji práci, takže to pro mě byla opravdu  velká pocta a nesmírná  radost, těšila jsem se na to, jak to všechno bude probíhat. Ale také trochu obávala.

Jak řekl  pan režisér, i on byl potěšen, že jsem mu výsledek  nehodila na hlavu. Probíhalo to tak,  že na premiéru filmu šla delegace z Národního divadla, a já jsem se opravdu  bála, že budu chtít vyřadit spoustu věcí a v ten moment začne všechno skřípat. Ale naštěstí tam  nebylo vlastně vůbec nic takového, jen  jediný moment, který pan střihač okamžitě odstranil, protože já jsem k sobě hodně sebekritická a tento okamžik jsem tam nechtěla.“

Jak daleko do soukromí jste až pustila filmaře?

„Od prvopočátku, kdy jsem se s panem režisérem  Martinem Kubalou setkala, jsem cítila, že nemám vůbec žádný problém nechat nahlédnout diváky i do mého soukromí. Nechtěli jsme, aby to celé bylo jen o baletu a baletce  ND. Dokonce jsme se sešli u nás doma 23. prosince! Takže se dalo nahlédnout do veškerého i vánočního  soukromí a bylo to fajn.  Ale stejně je to hlavně o kariéře primabaleríny.“

 

 Když se řekne primabalerína, hned vyvstane každému na mysli  hodně strádání, bolesti, útrap. Uvidí divák i nějaké veselé okamžiky?

 

„Toho jsem se také trošku bála, aby to nevyznělo takto. Když jsem poprvé sledovala  dokument, byla jsem lehce nervózní  z toho, jak to bude působit na  ostatní, protože já jsem  opravdu  veselý člověk, dokážu si dělat srandu sama ze sebe za všech okolností a nechtěla jsem, abych z toho vyšla jako upjatá baletka, která má jenom balet a nic jiného nezná, jsem ale přesvědčená, že toto  se ve filmu  povedlo. Jedné mé kolegyni ukápla i slzička, ale já jsem na to celé nahlížela pochopitelně jinak. Byla jsem vlastně překvapená, jak ten dokument vystihl moji osobnost, opravdu takovou, jaká jsem.“

Prozradíte něco víc?

„Dokument vypráví hlavně o tom, že já si plním svůj nesplněný sen,  a to je role Julie.  Do toho ale přijdou covidové a další  problémy, odehrála se spousta komplikací, které jsme nepředpokládali a já teď ale neprozradím, jestli jsem tu Julii nakonec tančila nebo netančila,   také  přece neprozradíte vraha na začátku detektivky, tak  se  přijďte podívat!!

Děkujeme!

 

Zeptali jsme se….

 

 

Tanečnice a ředitelka Kyliánova nadačního fondu v Praze Nataša Novotná (zastupuje Jiřího Kyliána během tiskové konference)

Jak sama říká, pan Kilián se ani moc zastoupit nedá, takže se o to spíše jen pokusí….ale povedlo se jí to!

 

Nataša není žádná křehotinka, jakou  bychom čekali,  a na tiskovou konferenci si to přifrčela na malé motorce….

 

O čem je dokument Divadelní tajemství?

„Náš dokument je o zrodu, životě a smrti jedné budovy. Jedná se o budovu, která byla naším milovaným divadlem, ale to  bylo  zbořeno.  Dokument je vlastně rozhovor Jiřího Kiliána s architektem, jehož toto  byla první stavba, opravdu první taneční divadlo na světě!  Dozvíme se toho skutečně  hodně. I o určité éře tance,  velmi  specifické éře tance, ale také o architektuře. Mě  osobně zaujalo, že pana Kiliána zboření divadla velice zasáhlo, ale pan architekt o tom mluví s nadhledem.“

 

O divadlu  Nederlands Dans Theater  se  všeobecně mluví  v superlativech. Jak je to možné?

 

„Ano. My jsme to divadlo opravdu všichni milovali. Když jsem tam byla já, tak jsem si to  vlastně ani tolik neuvědomovala, ale  ta budova byla postavená lidmi, které taneční umění  maximálně  zajímalo. Byla postavena prakticky, jak pro tanec, tak pro administrativu, měla zázemí,  úplně všechno.  Nebylo tam nic zbytečně a všechno fungovalo přesně , jak má. A nemusela se bourat.

 

Proč k tomu zbourání vlastně došlo?

„Bylo to v  podstatě politické rozhodnutí, město se chtělo rozrůstat, takže úředníci   rozhodli, že toto malé divadlo se zboří a místo něj postavili obrovské Fórum, asi desetkrát větší než bylo naše milované divadlo. Dnes na jeho místě stojí  „taková snad  stavba budoucnosti“, je v ní i divadlo, shopping mall, knihovna, konzervatoř, orchestr,  zkrátka všechno, ale podle toho, co jsem slyšela, je to lehce neosobní místo.“

 

Takže už se Vám tam nelíbí?

 

„Já jsem tam  ještě nebyla, protože  jsem nenašla odvahu jít se podívat na to naše milované a zničené místo, mě se to hluboce dotýká, opravdu. Ale  chci tam v budoucnu jít.  Co je pro mě skutečně smutné, to je fakt,  že ke zbourání toho původního divadla nebyl žádný důvod. Proč bylo zničeno?

Je to hlavní téma, které v našem dokumentu  oba muži probírají.“

 

Děkujeme a přejeme hodně sil!  

 

Karolína Blinková, Eva Smolíková

 

Foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..