Pán světa a »PANTHERA«

V úterý 10. 9. a ve středu 11. 9. má v pražské La Fabrice světovou premiéru autorské představení Václava Kuneše a 420PEOPLE jménem »PANTHERA«. Exkluzívní recenze z předpremiéry.

Kouzlo předpremiéry

Osobně zrovna nemám v lásce nablýskané premiéry, kde potkáváte naprosto stejné tváře. Ale nejen na premiérách. Rovněž na výtvarných vernisážích, křtech knih… Ať již hraje na Slavii Real Madrid anebo do Prahy zavítá hokejový tým z NHL. Stále stejně se opakující typy mondénních lidí!

Naopak, předpremiéra ta má neopakovatelné kouzlo. To, pochopitelně, nechybělo ani na té „Panthery“, v pražské holešovické La Fabrice. Vyřvávání již ztemnělým sálem: „Hanko, pojď si sednout k nám!“ Focení mobily. Obdivné výkřiky uprostřed tanečních kreací. Upřímný a od srdcí znějící závěrečný potlesk. To jsou neopakovatelné atributy, s nimiž se na snobských premiérách prostě nesetkáte. …anebo pouze vzácněji.

A hlavně, vystupující nejsou tolik svázáni tradiční trémou a onou „premiérově dřevěnějící“ nervozitou.

Volná ruka

420PEOPLE je soubor, jehož je Václav Kuneš duchovním otcem (tedy, vedle Nataši Novotné, ale tu bychom označili určitě „matkou“). Má tedy určitou volnou ruku při výběru interpretů (nejen) „Panthery“. A většinou si tou volnou rukou vybral skvělé lidi „na volné noze“.

A tak měl Kuneš svou „výběrovou“ ruku šťastnou. Mezinárodní tým opravdu „nešlapal vodu“, nýbrž šlapal jako švýcarské hodinky. Vyvážené kosmopolitní spojení dravosti, zkušeností, ženského šarmu i chlapské tvrdosti a síly bylo (téměř) dokonalé.

Kunešovi by tento pospolitý tým měl určitě závidět trenér fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý. S takovouto partou by jistě neprohrál v Kosovu. Ani jinde.

Bylo jich pět

A onen sehraný tým nastoupil v sestavě: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka a Filip Staněk.

Nemá cenu zde a tady, obzvláště ještě po předpremiérovém představení, vyzdvihovat či kritizovat něčí individuální výkony. Ale bez přehánění musím uznat, že všichni ze sebe vydali maximum. A to jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Myslím, že lichý počet tanečníků zavdává choreografovi více scénických možností. Poskytuje daleko rozmanitější možnost stavby nástupů i závěrů jednotlivých tanečních sekvencí. Dává šanci vycentrovat scény kolem stěžejní postavy, ale i další škálu neopakovatelných šancí.

Z druhé strany je ovšem relativně malý počet interpretů náročný v tom, že na pódiu může vyniknou každá drobná individuální chybička. I s tím se však 420PEOPLE vypořádali takřka s bravurou.

Procítěně? Pro sítě ne!

Václav Kuneš spíše střídmější, ale nápadité, scénické vybavení komentoval se svým pověstným nadhledem: „Hynek Dřízhal chtěl pro nás připravit inscenaci, která by byla skladná a nenáročná.“

Ano, dekorace možná, při přepravě, nezabere množství prostoru. Určitě však nepůsobila minimalisticky, natož triviálně. Naopak. Sítě skýtaly nepřeberné množství možností závěsů, předělů, světelných efektů a v neposlední řadě originálního akrobatického „náčiní“.

Navíc, i pouze zdánlivě nečinně visící boční sítě dávaly rovněž skvělou možnost prosvícení, takže díky němu se z nich na tanečním pódium proměnilo, v jednu scénu, na městskou dlažbu.

Pochopitelně, nemohu pominout stěžejní důvod sítí. Pocit zasíťovanosti. Přesíťovanosti a pocitu onoho „Velkého Bratra“. A v druhém plánu i ono bájné úsloví: „Je to blázen, hoďte na něj síť!“

Hudba „pod nohy“

Hudba Jana Šikla působila velmi silným dojmem. Byla oporou „Panthery“. Dynamizovala průběh představení. Dodávala mu nejen škály nálad, ale i filosofický podtext. Sám Kuneš si ji dlouho předem pochvaloval a označoval ji za „hudbu pod nohy“.

Václav Kuneš na mou otázku, zda byla hudba komponována na choreografii, či se někdy nechal i on inspirovat již hotovými kompozicemi odpověděl: „To jste mne teď zaskočil. Převážně byla muzika tvořena pro choreografii. Ale samozřejmě, že jsem místy použil již něco, co mne u skladatele zaujalo. Často je to takový ping-pong. Něco on skládá pro mne a jiné já použiji od něj.“

Co jsme a kam tančíme?

Panthera“ by měla být hitem letošní nové taneční sezóny. Má na to potenciál. I onen pověstný „tah na branku“.

Václav Kuneš se sice inspiroval dílem „Sapiens“. Nikoli však dogmaticky. Hledá v něm existencionální otázky, dojmy z polarity dvou světů (a nejen lidského a zvířecího!), dohady kolem lidské individuality a jejího mikrosvěta. Myslím, že se v „Pantheře“ nalezl. A věřím, že rovněž diváci tuto inscenaci 420PEOPLE přijmou za svou.

»PANTHERA«

Choreografie: Václav Kuneš

Hudba: Jan Šikl

Kostýmy: Olo Křížová

Light design: Michal Kříž

Scénografie: Hynek Dřízhal

Obsazení: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka a Filip Staněk

Čas: 80 minut

PREMIÉRA: 10. 9. a 11. 9. 2019

Foto: (ze zkoušek) Pavel Ovsík a Pavel Marek

Michal Stein

(psáno z generálky 9. 9. v 19.00)

TANEČNÍ MAGAZÍN

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..