Milovat hip hop může donést smrt!

Víte, jak Vaše dítě tráví volný čas? Jistě, řeknete. Tančí. Ale je všechno vpořádku?

Milovat hip hop může donést smrt

Víte, jak Vaše dítě tráví volný čas? Jistě, řeknete. Tančí. Ale je všechno vpořádku?

V současné době se velké procento rodičů snaží, aby dali včas své děti na různé kroužky, čím dříve se potomci začnou věnovat nějkému sportu či jiné zálibě, tím lépe. Nechytnou se drog, party, gangu atd.

Ale je tomu skutečně tak?

Především, mladý  člověk je velmi snadno ovlivnitelný,  potřebuje idoly, vzory atd. Navíc náležet k nějaké partě nebo společenství znamená pro spoustu mladých perfektní pocit. Necítí se sám, všechno je vpořádku. Idoly mohou být různé.

Hudba je fenomén. Ctít určitý druh hudby a navíc být součástí party, to je prostě ráj na zemi. Mladiství jsou šťastní, rodiče také. Dítě tančí, věnuje se smysluplné zábavě.

Ale pozor. Mezi kluby není jen přátelská atmosféra. Je tam i rivalita. A co hůř. Vznikají určité party, gangy, a to už i v České Republice.

Gangy mají svůj počátek samozřejmě v Americe. V roce 1969 založil Raymond  Wahington gang Baby Avenues, později zvaný Crips, zřejmě chtěl napodobit gang Black Panthers a jeho kriminální skutky, které svého času  hýbaly  Washingtonem.

Původní myšlenka Crips byla spojit mladé lidi, kteří poslouchají a mají rádi hip hop.

Tento gang také  bojoval proti sociálním problémům a bouřil se proti vyšší moci, ale později byl ovlivněn obchodem s narkotiky.

Vznikají ale i další gangy, nepřátelské, mezi gangy panuje rivalita.   Další pohromou je, že stát se novým členem gangu znamená  spáchat nějaký  kriminální čin, nebo si dotyčný musí projít sám nějakým týráním, nebo poškodit nepřátelský gang. . .

Členové gangu Crips nosí modré oblečení. Jejich rivalové ale nosí červené oblečení. Vzájemně se napadají.  Amerika je Amerika, namítnete možná. Přesto někteří čeští fanoušci hiphopové hudby mají své idoly, které se snaží napodobit.  Stalo se i v Čechách, že několik lidí bylo napadeno a skončili v nemocnici. Potkat tedy skupinu dětí s modrými šátky a baseballovými pálkami, je dosti riskantní záležitost. V několika lidech jsou schopni Vás zmrzačit.

Tak se už také stalo. Napadení byli naprosto nevinní lidé, kteří na sobě měli prostě jinou barvu.  Ve špatnou dobu, na špatném místě.

Proč se něco takového děje? Co vede člověka k tomu, že z pocitu síly v partě, za doprovodu hudby, kterou miluje, napadá ostatní?

Vědí rodiče vůbec, že milovat hip hop může donést smrt?

Eva Smolíková

Představujeme taneční školu Vavruška!

Vše, co potřebujete vědět před tanečními

Představujeme taneční školu Vavruška

Taneční škola Vavruška je jednou z největších  a zároveň opravdu dobrých  tanečních škol.  Jak vůbec poznáte dobrou školu? Především podle spokojených žáků, kterých je v případě školy Vavrušky drtivá většina.

Mezi přednosti školy Vavruška patří  především krásné  historické taneční sály v centru Prahy, schopnost přátelských a milých  tanečních mistrů i tanečních asistentů naučit Vás skutečně elegantně tančit místo pouhého zvládnutí tanečních kroků. Každý žák taneční školy může po náročném dni v práci nebo ve škole u tance zrelaxovat, vyhnat z hlavy každodenní starosti, navíc zlepšit  svou kondičku, anebo proniknout  do tajemství a podstaty jednoho z nejkrásnějších umění.

Zápis do kurzů, které začínají na podzim, zahajuje škola Vavruška vždy v prosinci předcházejícího roku a ukončuje v okamžiku, kdy se kurz naplní, takže přímo stanovit poslední termín nejde. Platí: čím dřív, tím lépe.  Zájemců ze strany dívek a žen je více než ze strany chlapců, proto to mají pánové o něco jednodušší, mohou být přijati i později, zatímco místa pro dívky jsou už během února obsazena. Ale někdy i místa pro pány nejsou začátkem června  volná.

Pokud se chce přihlásit do tanečních celá třída studentů, může dostat dost vysokou slevu.  Je ovšem důležité přihlásit se včas, aby vůbec bylo volné místo pro větší kolektiv, dále záleží na množství studentů a množství dívek. Je možné získat slevu až Kč 500,- pro jednotlivce.

Po přijetí do kurzu je třeba zaplatit kurzovné obvykle do 3 týdnů.  Je možné po osobní dohodě kurzovné rozdělit na 2 až 3 splátky.

Nezaplatíte-li si svůj kurz déle než měsíc, je možné, že budete z kurzu vyřazeni.

Co ale dělat v případě, že neznáte svůj školní rozvrh na další rok a nevíte, na  který den si rezervovat kurz?  Vavruška se snaží všechny tyto problémy vyřešit nejlépe, jak jen je to možné, nelze přesouvat všechna místa a všechny kurzy, ale samozřejmě  termín kurzu vyměnit lze.

Do tanečních pro dospělé a vysokoškoláky přijímá Vavruška pouze páry.  Můžete využít i internetové taneční seznamky školy Vavruška, je opravdu  lepší vidět se před první lekcí v kurzu. Zjistit, až při hodinách, že spolu vlastně tančit nemůžete, není to úplně správné řešení, zajděte proto třeba do tančírny, kde se vzájemně trošku „okouknete“.

Při hledání vhodného termínu se může stát, že je vše obsazené.  Jako náhradníci nemáte moc šancí v kurzech pro dospělé, v kurzech pro vysokoškoláky je šance vyšší. (Vysokoškoláci přistupují k tanečním méně svědomitě.)

Jaký kurz si vybrat, když základy tance znáte, ale zároveň jste do základních tanečních školy Vavruška nechodili?  Základní kurz učí  11 tanců (waltz, tango, valčík, foxtrot, polku, blues, sambu, chachu, rumbu, mambo a jive), absolventi kurzu ovládají asi 4 figury každého tance. U standardu obvykle otáčky vpravo a vlevo a něco navíc, u latinskoamerických tanců  podtáčky, sólo otáčky, promenády, výměny míst a něco navíc. Všechny tyto figury se na první lekci pokračovacího kurzu podrobně opakují. Pokud cítíte, že jste pohybově dobře vybaveni a talentovaní, můžete základní kurz vynechat a nové figury se rychle doučit.  Buďte ale také zdravě sebekritičtí, přestoupit do jiného kurzu není vždy možné.

V případě, že se na lekci není možné dostavit, můžete si  po dohodě hodinu nahradit v jiném kurzu.

Kurz také můžete někomu darovat, nebo Vám jej může zaplatit Váš zaměstnavatel fakturou.

Taneční škola Vavruška se snaží vést tolik kurzů, kolik jen lze, pokud je to z kapacitních důvodů možné. Na druhé straně – nechce kvantitou zabít kvalitu a to je další důvod, proč se hlásit do jejích kurzů včas!

 

Taneční magazín

 

 

Učitelé flamenca Vás klidně vyhodí ze sálu!

Španělé nechtějí učit flamenco

Španělé nechtějí učit flamenco

Flamenko je nepochybně částí španělské kultury, je to tradice, způsob života.  Navíc cikánská komunita se cítí velmi často poněkud odlišně od zbytku Evropy, proto má pocit, že tanec, nebo hudba je součástí jejich osobnosti, nikoho jiného. Cizinec, který přijde do Španělska, aby se naučil flamenco, je pro Španěly cizák, který se chce něco přiučit, něco si přivlastnit, čemu vůbec nerozumí.

Klidně se Vám může stát, že vás španělský učitel vyhodí  ze sálu.  Snad má k tomu i dobrý důvod, proč být tvrdý. Španělé mají pocit, že pokud by se  jejich flamenco někdo snadno naučil, tedy řekněme spíše naučil kroky, než pochopil kulturu, a exportoval by ho třeba do Asie či Ameriky, je to degradace jejich kultury. Nelze dělat z flamenca mýdlovou operu.

Navíc španělské ženy mají talent, na rozdíl od jiných „zkoprnělých“ Evropanů. I čeští studenti bývají podle jižanských učitelů dlouho sevření, zavření v sobě.  Snažíme se počítat kroky, kontrolovat paže, ale naše emoce jsou stále uzavřené uvnitř.  Ale u flamenka platí zásada, že sice musíte  absolutně kontrolovat své tělo i pohyby, ale také musíte do tance dát přirozenost, lehkost. Tanec musí vyvěrat z Vás, přirozeně, musí působit tak, že není naučený.

Toto Španělé v sobě mají. Španělské holky mohou mít tělíčka všelijaká, zakulacená, žádné top modelky, ale v tanci přesto vypadají krásně.

Další rozdíl spočívá v tom, že ve Španělsku tancuje plno mužů, u flamenka vypadají úžasně, sexy, mužně  a přitažlivě. Být toreadorem nebo flamenkovým tanečníkem v Andalusii, to představuje vrchol.  Každý pátek se tančí v baru, španělští kluci vidí, jak z tanečníků tryská mužství a chtějí být taky takoví.  Toto rozhodně chybí českým klukům. Nemají tyto vzory, tanečník je vnímán jako homosexuál, maximálně ještě obdivují disco tanečníka nebo tanečníka break dance, to je všechno.  Mnohý tanečník baletu musí vyvinout doslova nadlidské úsilí, aby diváky přesvědčil, že je muž, že tanec je také pro muže atd.

Dokonce se stává, že Vám i české učitelky tance řeknou, že tanec je ženská záležitost. Muž do tance prý nepatří a  nikdy neviděly  dobrého tanečníka –  muže.  To je pro české kluky smutné. Jsou v tanci zdrženliví, nechtějí zkoušet něco, co by jim nemuselo jít, navíc by při tom vypadali nemužně a kdyby byli nadaní, tak by ještě navíc působili divně. Tento názor   společnosti se těžko poráží.

Další fakt je, že čeští kluci drží své city na uzdě i v životě a vydat cit je považováno za nemužné. To se v tanci samozřejmě musí také projevit. Andalusané jsou mnohem více nabiti emocemi, mnohem víc v nich pulsuje živoucí energie.

Flamenco vyjadřuje vášeň. Spousta Evropanů v sobě sice vášeň má, ale jaksi schovanou, zavřenou. Všechny city jsou skryté. Stává se, že právě flamenco v lidech tyto emoce probudí, najednou člověk cítí, že se může osvobodit, dát najevo své city  a to je velmi blažený pocit.

Mnoho lidí se pro tanec po tomto poznání tak nadchne, že nechce nic jiného dělat, chce být profesionálem. Pro tanečníky také platí, že se třeba při tanci dokáží zbavit svých bolestných prožitků ze svého reálného života. Tanec se stává jakousi drogou.  Cesta  mnohých tanečníků je ovšem trnitá. Ostatně ani ve Španělsku neznamená, že dobrý tanečník musí být nutně profesionál. Záleží ovšem na volbě daného umělce, i flamenco se komerčně dělat dá, existují i velmi slavné soubory. Na druhé straně, je to řehole. Na konci vystoupení vidíte téměř zemdlené a smrtelně bledé tanečníky. Tvoří ovšem jakousi špičku, elitu.

Také ale platí pravidlo, že pokud jde o peníze, ubývá tvořivost, emoce.  Vystoupení se dají těžko naplánovat stylem – vydám tolik a tolik emocí pro diváka.  Spíše se dá uvažovat o tom, co se dá prodat a co ne, co bude chytlavé a co nikoliv. Dostáváte se do jakéhosi komerčního bludného kruhu. Ztrácíte určitou úroveň, používáte divácky vděčné triky. Vaše duše toho už moc nevyjadřuje.

Flamenco se nehodí do obrovských prostor, i když takové vystoupení také můžete shlédnout. Na druhé straně, pokud takové představení bude v obrovské areně, kde sotva rozeznáte levou nohu od pravé, jak tam můžete rozeznat emoce?  Tak tři stovky lidí je až moc, pro dobré představení. Pak se ale těžko dá flamenco dělat komerčně.

Navíc v Čechách platí, že se do dobrých a kvalitních vystoupení spíše investuje, než se jimi vydělává.

Můžete samozřejmě třeba obohatit firemní večírek svým vystoupením, ale opravdu dobří tanečníci ani nechtějí být  doplňkem opileckých dýchánků, jejich výkon vychází naprázdno…

Co říci závěrem? Tančete pro radost. Flamenco samozřejmě zatěžuje spodní končetiny od chodidel po kyčle, ale tanečníci nekončí s umělými klouby ani po desetiletích, navíc se nohy aspoň prokrvují.

Za všechno mluví fakt, že spousta tanečníků zemře ve stáří na jevišti, protože dokud žijí, tančí.

Eva Smolíková