Mluvit tancem

Slavnostní premiéra dokumentu na festivalu Zlatá Praha

25. září 2024 v rámci festivalu Zlatá Praha měli diváci možnost vstoupit do světa tance v Obecním domě při premiéře filmu režiséra Martina Kubaly Mluvit tancem, na který byli nesmírně zvědaví i sami účinkující.

Martin Kubala se ve svém snímku snaží  rozkrýt smysl a podstatu tohoto  nejstaršího umění.  Pokouší se odhalit také zejména přes životní příběh současného uměleckého ředitele Baletu ND a bývalého prvního sólisty Stuttgarter Ballett Filip Barankiewicze,  jak se vyvíjel balet, tato divadelní forma s přesnými pravidly, považovaná za vrchol tanečního mistrovství. Jak jsme se dozvěděli od hlavních protagonistů, současný český balet je na vysoké úrovni, dokáže jednoznačně konkurovat všem evropským baletním představením.

Film Mluvit tancem sleduje jednu sezonu (2023/2024) Baletu Národního divadla, tedy předního evropského souboru, který spolupracuje s nejlepšími světovými choreografy a tanečníky a vystupuje na prestižních světových scénách.

Dalším protagonistou je Adam Zvonař, současný první sólista Baletu ND, kterého Martin Kubala zachycuje nejen na jevišti, ale i v jeho civilním životě, například v sauně atd.

Třetí z protagonistů je Elena Dombrowski, začínající sboristka, která má celý umělecký život před sebou. I její příběh je propleten záběry ze zkoušek, prvními divadelními příležitostmi, představeními i momenty každodenního života.

Poutavé je i vyprávění Johany Mravcové, která po zranění svoji taneční kariéru musela ukončit. Štěstí prostě nestálo na její straně. I tak to často chodí.

V dokumentu promluvili také  významné ikony baletu, které svůj umělecký život dotáhly k samotnému vrcholu.  O své zkušenosti a myšlenky se podělili choreografové Jiří Kylián, Ronald Hynd, Mauro Bigonzetti, Krzysztof Pastor, primabaleríny Márcia Haydée, Daria Klimentová a také Reid Anderson, Ivan Liška a další osobnosti.

Daria Klimentová říká: „Když se ohlédnu za svým životem, tak si říkám, jestli mi ta dřina za to stála. Ale asi ano.“

Sledujeme každodenní rutinu tanečníků plnou tréninků, zkoušek, večerních představení a momenty, které k jejich životu patří.

Snímek má vysokou uměleckou hodnotu,  divákovo oko plesá nad nádhernými záběry, taneční ukázky z vystoupení Adama Zvonaře a jeho taneční partnerky jsou až nadpozemsky krásné a povznášející.

Po skončení promítání se sešli hlavní protagonisté a také producentka Veronika Slámová na jevišti. Adam Zvonař přiznal, že je nadšený z dokumentu, je pro něj inspirující. Prý někdy toho člověk chce všeho nechat, už ztrácí inspiraci, ale zřejmě se pak na film podívá a zase půjde dál.

Filip Barankiewicz řekl, že  byla vidět krásná představení, i to, co není krásné, ale chybělo mu více přiblížit divákovi situaci, kdy představení je krásné, ale tanečníci jsou „uf,uf“ (názorně předvedl a všechny pobavil).  Toto je také můj názor. Trošku mi v dokumentu chyběly pocity samotných tanečníků těsně po vystoupení. Neboť vím, že mnohdy tančí i zranění, při vystoupení bolest necítí, ale potom….

Inu, když se opona rozevře, rozevře se i srdce tanečníka, praví přísloví.

Celkově dokument  přináší zajímavé okamžiky a postřehy těch, kteří tomuto vrcholovému umění zasvětili svůj život.  Martinu Kubalovi gratulujeme.

Foto: Andrea Filičková, Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Coppélia se zabydlela ve Státní opeře

Do prázdnin se divákům představí v sedmi reprízách

Premiérové představení Baletu Národního divadla Coppélia se zabydlelo ve Státní opeře. Divákům se do prázdnin představí v sedmi reprízách

V průběhu sto padesáti čtyř let od své premiéry v Paříži v roce 1870 procestoval balet Coppélia snad všechny země světa. Ve Státní opeře v Praze je inscenován v podání Baletu Národního divadla a choreografické verzi Ronalda Hynda, která byla poprvé uvedena v roce 1985 v London Festival Ballet (English National Ballet).

oppélia vypráví o nástrahách milostných vztahů, a i když patří mezi tři nejvýznamnější tituly francouzského baletu 19. století, které se na jevišti dochovaly v „živé baletní tradici“, neumírají zde hrdinové pro nedostižnou lásku. Naopak – příběh je uzavřen happy endem, svatbou.

Neobvyklým podnětem je postava Coppélie, domnělé dcery vynálezce mechanických strojů a hraček doktora Coppélia. Krásná dívka sedí každý den s knihou na balkoně vysokého domu a vzbuzuje pozornost nejen místních mládenců včetně Franze, ale i jeho snoubenky, žárlivé a podnikavé Swanildy. Nikdo netuší, že Coppélia je loutka, která čeká, až ji její tvůrce oživí. A zápletka? O svou duši má kvůli Coppélii přijít Franz! Jeho životní lekce končí šťastně – loutka zůstane loutkou, Franz díky Swanildě pozná svůj bláhový omyl a je zachráněn.

Balet již v roce 1870 reflektoval pokrokovost a zdá se, že svým námětem umělého člověka předběhl dobu. Lidé konce 19. století byli okouzlení mechanickými hračkami a „oživlými“ stroji, pořádali světové výstavy, kde předváděli technické výdobytky. Coppélia byl tedy opravdu nový balet nové doby: byl usazen v realitě a reagoval na aktuální vědecký pokrok. Navíc zrcadlil národnostní myšlenku, revoluční ideje po roce 1848. Odehrával se v pohraniční rakouské korunní zemi, v Haliči. Skladatel Léo Delibes se inspiroval folklorní bohatostí regionu, v Coppélii poprvé uvedl na baletní scénu nejen polskou mazurku a maďarský čardáš, ale i českou polku.

To všechno nám ve své půvabné verzi zanechal i Ronald Hynd. Svou Coppélii komponoval v úctě k tradici, pohybovému obsahu a tvůrcům, kteří jsou v rodokmenu inscenace zapsáni – Arthur Saint-Léon, Marius Petipa a Enrico Cecchetti.

Coppélia

Balet o třech jednáních

Hudba: Léo Delibes

Libreto: Charles Nuitter a Arthur Saint-Léon podle E. T. A. Hoffmanna

Choreografie: Ronald Hynd podle Arthura Saint-Léona, Mariuse Petipy a Enrica Cecchettiho

Scéna a kostýmy: Roberta Guidi di Bagno

Světelný design: Ronald Hynd

Nastudování: Marilyn Vella-Gatt

Hudební nastudování a dirigent: Václav Zahradník

Tančí: Balet Národního divadla

Hraje: Orchestr Státní opery

O choreografovi Ronaldu Hyndovi

Ronald Hynd se narodil v roce 1931 v Londýně. Vystudoval Rambert School, stal se prvním sólistou Ballet Rambert. Od roku 1954 působil v souboru The Royal Ballet v Covent Garden a také zde dosáhl na nejvyšší post prvního sólisty. Tančil všechny hlavní role klasického repertoáru, nejčastěji s britskou primabalerínou Annette Page, s níž byl ženatý šedesát let až do její smrti v roce 2017.

Po ukončení taneční kariéry se Ronald Hynd začal věnovat choreografii, jeho nejslavnější balet Veselá vdova byl uveden jednadvaceti nejprestižnějšími světovými soubory. V letech 1970–1973 a 1984–1986 byl Ronald Hynd šéfem baletu v Bavorské státní opeře v Mnichově, pro nějž vytvořil mimo jiné inscenace Šípková Růženka, Louskáček a Coppélia.

Vytvořil i řadu dalších inscenací. V roce 2020 byl vyznamenán The Royal Ballet Governors’ Award za zásluhy o britský balet a v roce 2022 získal cenu tanečních kritiků za celoživotní dílo. V roce 1991 vytvořil choreografii speciální inscenace Sylvia u příležitosti „Serenade to a Princess“ k oslavě třicátých narozenin Diany, princezny z Walesu.

Termíny baletních představení Coppélia ve Státní opeře:

Úterý 21.5. od 19:00 hod., středa 22.5. od 19:00 hod., sobota 25.5. od 19:00 hod., neděle 26.5. od 14:00 a 19:00 hod. a neděle 2.6. od 14:00 a 19:00 hod.

Foto: Sergej Gherciu 

Alice Titzová

pro Taneční magazín