„Mám ráda hudbu, ze které je cítit jižní slunce“
Mladá a sympatická malířka Michaela Kořánová zaujala v březnu 2018 v galerii knihkupectví VOLVOX GLOBATOR v Praze 3 na Žižkově svými originálními obrazy. Z nich vynikaly zejména ty s postavami tanečnic a baletek.
A proto se TANEČNÍ MAGAZÍN za rodačkou z Benešova u Prahy, která prožila mládí v městečku Sedlec – Prčice (proslaveném každoročním turistickým pochodem i následnou písní Ivana Mládka) vypravil se žádostí o rozhovor. Předesíláme předem, že sympatická světlovlasá autorka se výtvarné práci věnuje vedle svého náročného civilního povolání.
Co Vás inspiruje k malířské tvorbě s taneční tematikou?
„V souvislosti s tancem se mi stal minulý rok úraz. Několik týdnů jsem nemohla vůbec chodit a najednou jsem měla potřebu malovat tanečnice. Možná člověk maluje to, co momentálně nemůže mít, nebo čeho nemůže dosáhnout. Je to taková kompenzace.“
Chystáte nové obrazy s tanečnicemi?
„Neříkám, že ne. Nyní to tak ale necítím.“
Moderní tanec nemá daleko ke sportu, sportujete?
„Sportu jsdem se věnovala vždy. Žádný ze sportů jsem ale nedělala vrcholově, avšak byl součástí mého života. A doufám, že se ke sportu budu moci pomalu vrátit.“
Máte sama nějaký bližší, osobní vztah k tanci a pohybu?
„Tanec i pohyb byl způsobem mého vybití, jako kompenzace psychicky náročného povolání. Zároveň nabytí novou energií, kterou jsem pociťovala zvláště při tanci.“
Chodila jste do tanečních?
„Ano, chodila jsem do tanečních. Musím, ale upřímně přiznat, že bych si potřebovala některé kroky zopakovat.“
Máte ráda jako divačka spíše klasický balet anebo moderní tanec?
„Chodím ráda do divadla na klasický i moderní balet. Mám ráda ale i hudbu, ze které je cítit jižní slunce, s tím spojené latinskoamerické tance, zumbu, nebo reggaeton.“
Byla jste poslední dobou na nějakém zajímavém tanečním představení?
„Velmi se mi líbilo baletní představení v pražském Národním divadle ,Sólo pro nás dva´ od choreografa Petra Zusky.“
Sledujete taneční programy v televizi?
„Již několik let nemám televizi. Tak ani nemohu.“
Vidíte nějakou souvislost mezi tancem a výtvarným uměním?
„Určitě. Únik od reality pro danou osobu, umění pro ostatní.“
V jakém rozpoložení malujete? V klidu ano v přetlaku emocí?
„Vždy maluji v nějaké emoci, vlastně každý obraz je důsledek nějakého mého psychického rozpoložení.“
Která je Vaše nejoblíbenější barva?
„Zelená, ta mě uklidňuje.“
Kde Vaše obrazy v nejbližší době budeme moci potkat? Do kterých míst situujete nové výstavy?
„Dostala jsem nabídku vystavit mé obrazy v Mělníce, v jisté kavárně na náměstí. Na podzim poté v galeriii ,Záliv´v lázních Bechyně.“
Co je Vaším zatím nesplněným uměleckým snem?
„Naučit se malovat ještě jinými technikami.“
Je o Vás známo, že malujete vedle svého civilního zaměstnání, jak je to náročné časově?
„Někdy maluji po večerech, většinou ale o víkendu. Malování neberu jako něco, co by pro mě bylo časově náročné, je to můj způsob odreagování.“
Co byste ráda vzkázala čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU závěrem?
„Neříkejte, že neumíte tancovat, pokud to nezkusíte. Neříkejte, že neumíte malovat, pokud to nezkusíte.“
Foto: archiv Michaely Kořánové
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN
