Josef Maršálek, cukrář, pekař, pracoval pro britskou panovnici Alžbětu II., vydává čtenářsky úspěšné kuchařské knihy. A jeho taneční partnerka Adriana Mašková
Josef Maršálek tančí, když zazní pro něho dobrá hudba a má kolem sebe přátele. Teď ale bude tančit, protože musí… Ale tanec nabíjí. To je pro něho úplně nové zjištění. Také ho povznáší, když se k sobě lidé chovají hezky. Když někdo přizná, že udělal chybu. Také miluje pracovat na zahradě. Co se týká tance, jen občas se stalo, že Adriana řekla: „Tak teď už jsme tančili!“ Kdysi chtěl kreslit, aby vyjádřil svoje pocity, chtěl i natočit animovaný film, ale až teď mu dochází, že tanec to všechno vyjádří beze slov. Do tance se zamiloval a je to teď taková jeho milostná aféra. Adriana Mašková říká, že celý její život je jeden velký tanec. Tedy tančí v okamžiku, kdy vstává z postele. A je jedno, jestli je zrovna v obchodě nebo v obýváku. Je neustále v roli trenérky, stále vnímá, co je dobře a co je špatně. Miluje upřímnost, povznáší ji, když si lidé řeknou vše na rovinu a hned. Když skončila závodní kariéru, byla na tanec chvilku naštvaná. Ale teď ho už miluje znovu. Je ráda, že si takovým obdobím prošla. Dnes ví, že tanec ve svém životě potřebuje. Realizuje se a je tak šťastná.
Tereza Mašková, zpěvačka, v roce 2014 získala první místo v kategorii Muzikál na mezinárodní soutěži WCOPA a její taneční partner Daniel Kecskeméti
Tereza Mašková tančí, když má radost, klidně i sama doma. Na koncertě, ale klidně si hodí jen tak bokem i na přechodu pro chodce. Od té doby, co je ve StarDance projíždí ta nejlepší videa na internetu a touží podat také takový výkon, je do tance úplně zabraná. Tereza miluje magické propojení s diváky, když je na koncertě, má pocit, že sedí na obláčku. Jako netanečník prý nevěděla, jak uchopit a užít si tanec. Ale když se nechá vést Danielem a hudbou, jde to. Tanec jsou pro ni především emoce. Daniel Kecskeméti se chce hýbat okamžitě, když uslyší hudbu. Někdy je důvod i smutek. Často si prý jen podupuje nebo kýve hlavou, ale něco mu zní v uších. Společenský tanec je podle něj založený na tom, že muž vede ženu, ale pokud partnerka dokáže do tance přidat něco svého, je to pro něj úplně něco magického, co ho do tance vtáhne o to více. Vybírá si pro inspiraci styly, kterým se sám nevěnuje. Miluje momenty, kdy vidí, že jeho studenti si zamilovali tanec a daří se jim. Podle Daniela je tanec už i přenášení váhy z jedné nohy na druhou. Nic složitého v tom není. Důležité je, aby to byl pohyb v souladu s hudbou.
Darija Pavlovičová, filmová, televizní a divadelní herečka a její taneční partner Dominik Vodička
Darija Pavlovičová tančí, když má dobrou náladu, ale i když je smutná. Hlavně sama doma, když ji nikdo nevidí. Nebo na dovolené, kde ji nikdo nezná. Tanec pro ni znamená silné emoce, nejen vnímání hudby. Záleží i na technice pohybu a práci sama na sobě. Dominik Vodička tančí hned, když vstane, celé dny, od rána do večera. Tanec je náročný psychicky i fyzicky, míní, takže v každé situaci, kdy vynaloží hodně sil, si řekne : “To byl ale tanec“. A také dodává, že tanec je zábava, která se neobejde bez odříkání si spousty věcí. Původně se chtěl Dominik věnovat tenisu nebo bojovým sportům. K tanci ho přivedli rodiče.
David Prachař, divadelní, televizní a filmový herec, držitel ceny Thálie, Ceny Alfréda Radoka, Ceny Františka Filipovského za dabing a jeho taneční partnerka Zuzana Dvořáková Šťastná
David Prachař tančí, když je to v jeho popisu práce, když je tanec součástí divadelního představení. Anebo když má opravdu rozvernou náladu. Podle něho muži tančí méně než ženy. Muži spíše pozorují ženy, jak tančí. Všiml si také, že introverti tančí jinak než extroverti. Duševní rozpoložení ovlivňuje pohyby člověka. To je prý výsledek jeho mnohaletého výzkumu a pozorování. Podle něj také platí, že pokud chce člověk být co nejrychleji nejlepší, vede to jedině tak ke zranění. Tanec vnímá jako řád pohybu. Zuzana Dvořáková Šťastná tančí kdykoliv má čas, je to její všechno. Volnočasová aktivita, sport, práce i zábava. Skoro vůbec nechodí na plesy či do klubů. Díky tanci se dokáže povznést nad banality, protože ani závodní tanec vždy nedopadl podle jejích představ. Řekla si ale, že to zkusí zase příště. Tanec je pro ni zejména vyjádření hudby pohybem, ale hlavně se při něm člověk koncentruje sám na sebe. A dvě těla vytváří něco krásného.
Foto: Eva Smolíková
Taneční magazín
