ROXY a NoD slaví v říjnu 25 let!

Letošní půlkulaté narozeninové oslavy ROXY a NoD s názvem BE25 proběhnou ve velkém stylu.

Již čtvrt století je klub ROXY a Experimentální prostor NoD neopomenutelným multikulturním centrem na mapě Prahy. Letošní půlkulaté narozeninové oslavy s názvem BE25 proběhnou ve velkém stylu. Oba prostory se tradičně představí jako jeden celek, připomenou bohatou minulost, ale zároveň představí svou novou tvář.

Oslavy letos proběhnou od 20. do 28. října ve všech prostorách ROXY/NoD. Čeká nás pestrý program plný parties, koncertů, divadelních představení, performancí a výstav.

Klub ROXY patří již 25let ke špičce nejen české, ale i evropské klubové kultury. Stylová art-deco architektura prvorepublikového kina, vášeň pro hudbu a cit pro umění charakterizují dnes již legendární prostor ROXY. Na předešlých oslavách vystoupila taková jména jako Morcheeba, Everlast, Maceo Plex, Liars, Walk Of The Earth, Explosions In The Sky nebo Solomun. 25. narozeniny BE25 budou ve znamení výběru těch nejlepších zahraničních umělců, kteří za 25 let vystoupili v ROXY a zároveň špičkových současných projektů, které hýbou světovou klubovou scénou. Mezi hlavní taháky programu patří britská legendární kapela Goldfrapp, nejvytíženějš&ia cute; producent současnosti Stephan Bodzin live, uznávaný britský dj James Zabiela, německý experimentátor Stimming live, francouzský multižánrový a energii nabitý projekt Dirtyphonics nebo hardrockoroví Eskimo Callboy. Součástí programu bude i tradiční multikoncertní večer Soundz Czech, kdy představíme pro fanoušky zdarma to nejlepší z české alternativní scény na pěti pódiích ROXY i NoD. V čele tohoto večera se představí Lenka Dusilová & Baromantika a doplní ji více než desítka dalších hudebních projektů. Narozeniny dají vyniknout i uměleckému průniku ROXY a NoD a prostory klubu budou sloužit i jako výstavní sál pro vybrané výtvarné umělce.

Divadlo NoD vstoupilo s rokem 2017 do své nové éry. Nové umělecké vedení, které tvoří dramaturgyně Natálie Preslová a režisér Janek Lesák, zaměřilo zdejší repertoár na autorské divadlo, kterému se oba dva dlouhodobě věnují. Okolo Divadla NoD začal postupně vznikat stálý tým tvůrců podobného směřování a smýšlení, přičemž témata vychází především z aktuálního dění okolo nás, problémů společnosti a příběhů současnosti. Už v minulé sezóně zahájily velmi úspěšně tuto linii inscenace Ve dne v noci (režie Kasha Jandáčková) a Sandman (režie Linda Dušková). Jako narozeninový d&aac ute;rek si pro své diváky Divadlo NoD připravilo multižánrové kulturní jednohubky, tedy drobné vtipné divadelní projekty, o které se postarají převážně mladí čeští tvůrci. Těšit se můžete na komiksovou inscenaci Goon – Krvavá pomsta, inscenace absolventů KALD DAMU Loutky a cigára, Prokletí rodu Gordonů, Vinnetou, zcela improvizovaný projekt Ládi Kardy Improstor , nový projekt souboru Zapětdvanáct uspořádaný speciálně při příležitosti narozenin, vizuální inscenaci pro jednoho diváka – microSputnik a mnoho dalšího.

Vrcholem narozeninového programu bude představení francouzského souboru CIE La Servante: Guttenberg! Le musical. Divadelní sál a všechny přilehlé prostory tak na celý týden ožijí autorským divadlem a dialogem mladých tvůrců s diváky.

Novinkou divadelním sále NoD bude speciální promítací večer na téma HOROR/STRACH, který se uskuteční 26. října. Své krátkometrážní filmy zde společně s diskuzí představí Pavel Soukup (Lesapán, Domovoj, Třída Smrti, …). Diváci budou mít možnost vidět i další díla napříč žánry a celý večer zakončí promítání celovečerního hororového filmu.

Proměnou v letošním roce prošla ale také Galerie NoD. V jejím čele stanul nový kurátor Pavel Kubesa, který navázal na úspěšné galerijní projekty svých předchůdců, a zároveň rozšířil řady vystavujících umělců. Galerie NoD spolupracuje dlouhodobě s umělci generace 80. a 90. let, velký důraz však také klade na mladou nastupující uměleckou scénu. Aktuální dramaturgie Galerie NoD rozvíjí podporu českého umění formou mezinárodní spolupráce se zahraničními institucemi, účastí na uměleckých veletrzích, zastupováním vybraných tvůrců z řad nejmladší generace a pořádáním aukcí výtvar ného umění. Narozeninové oslavy budou zahájeny unikátní sólovou výstavou Vladimíra Kokolii, který je jednou z největších person současného umění a laureátem ceny Jindřicha Chalupeckého.

Jako každý rok ozdobí křižovatku ulic Dlouhá a Rybná nový výtvarný objekt, tentokrát instalace Dušana Záhoranského, která se zaměří na slabosti soudobé společnosti. Oba vystavující umělci, působící také jako pedagogové AVU, mají neodmyslitelný vliv při formování současné generace mladých umělců.

Letošní narozeninové oslavy tak nebudou jen oslavou a připomenutím pestré minulosti, ale především oslavou a předznamenáním budoucnosti a dalšího skvělého kulturního čtvrtstoletí, které nás v prostorách Dlouhá 33 společně jistě čeká.

Jan Urban

Taneční magazín

Bez pomoci, ve dne, v noci

Jak se žije v době teroristických útoků?

 

31.ledna uvedl experimentální prostor  NoD  inscenaci režisérky Kashy Jandáčkové  ‚Ve dne v noci‘.

Sledujeme tu příběh několika  osob, každá vypráví svůj vlastní, který se odehrával těsně před osudovým teroristickým útokem, a také popisuje, co  následovalo dále. Charlie Hebdo, klub Bataclan, Kenya, Al- Shabab….

Dílem Ve dne v noci vzdali  tvůrci hold všem těm bezejmenným, kteří určitě nestáli o to, aby se o nich mluvilo. Však také jedna z hlavních postav rozčileně říká: ‚Všechny ty svíčky bych nejraději rozkopala! Jací my jsme hrdinové? My jsme oběti, to je rozdíl!‘   Podrobné příběhy několika lidí, zasazené do odlišných, neblaze známých  míst, se prolínají,  každý sděluje své vnitřní pocity. A každý je také jinak překonává. Někdo trpí posttraumatickým syndromem, jiným cloumá hněv a odhodlání bojovat proti zlu.  Téma teroristických útoků je deprimující, vyvolává smutek a mnoho emocí. Přesto hra Kashy  Jandáčkové  přináší i úlevné okamžiky, kdy se diváci musí smát, i kdyby sebevíc tesknili. Např. když  různé známé osobnosti vedou dialog s Danielou Drtinovou, která je sice na videozáznamu, ale podá i sklenici s vodou…

Inscenace  je strhující  i tím, že příběhy jsou zpracované na základě vyprávění zúčastněných.  Divák je tedy vtažen do událostí, které zahýbaly současností stejnou měrou, jako kdysi 2. světová válka. Připadáte si podobně, jako byste  poslouchali vyprávět  její pamětníky.  Člověka mrazí a bolí u srdce. Každý pocit přeživších se zarývá hluboko do mysli: „Když se teroristé  odpálili, čekala jsem tísnící se dav u dveří, ale bylo nás tam asi jen devět…“

Hra je srozumitelná, doplněná videozáznamem, divák přesní ví kdy a kde se ocitá. Navíc každý detail je propracovaný a zahraný s citem a pochopením. Možná ani hercům samotným nebylo při tomto tématu příliš do skoku.

Každá z postav popisuje události, které se seběhly tak, aby na místě v daný okamžik buď někdo byl, nebo nebyl. Je to náhoda? Je život i smrt náhoda, nebo je předem jaksi dané, kdo zemře a osud na poslední chvíli zamíchá kartami? Proč se policistka ocitá na místě beze zbraně? A byla by ještě živá, kdyby ji měla?

A co dál? Co bylo potom? Smutek, vztek, apatie, neskonalý smutek. Pocity se střídají.

Jak pokračovat? Jak se změnil život a všechny hodnoty? Sledujeme tu i mikrolásku, kterou prožívá jedna z postav, která zoufale čeká na zprávu od svého přítele. Ozvou se jí všichni, i ti, o kterých už dlouho a dlouho neslyšela, ale ON ….   Mohla právě tato mikroláska být  jedním z důvodů, proč dotyčná přežila? Právě tak matka, která během útoku svírala medailonek od své dcery, který se jí původně vůbec, ale vůbec nelíbil. Mohly ale tyto  pocity skutečné, nehrané lásky být klíčem k tomu, proč lidé přežili i běsnící teroristy? A nemohla by to být odpověď pro všechny z nás? Vydejme ze sebe více opravdové  lásky a  možná budeme neprůstřelní. Milující člověk neválčí, váží si života.  Jen frustrovaný  zoufalec bez citů zabíjí ostatní. Nenajde-li ovšem žádný cit sám  v sobě, jeho frustrace a zloba se nikdy nezlepší a nikdo na světě mu nemůže pomoci.

Jako protipól hledání vůbec nějaké lásky a citu v nás samotných  vidím tvrzení: „Nebojíme se Vás. Nenecháme si brát hodnoty západního světa“!  A k čemu je tento postoj dobrý? Vyprovokovat nepřítele ještě víc? Budeme se vesele bavit, zabývat se nesmyslnými věcmi  a teroristé budou dál střílet? Ostatně ani jedna z hlavních postav, přeživší policistka, nechápe, proč se to vše děje stále dokola.  ‚Vždyť policie už  od té doby zastavila  nespočet pokusů o teroristický útok‘, přemýšlí.  (A proč se vlastně tak divit, ostatně křesťanství  se v minulosti také sytilo krví a nikomu nestačil jeden útok).

 

Ovšem lidé Islámského státu jsou o mnoho  silnější než naše civilizace, domnívám se,  protože mají svou ideu, které věří. Věřící lidé bojují  s vervou, neboť jsou  o své pravdě hluboce přesvědčeni a nezáleží na tom, jestli tato pravda dává vůbec nějaký smysl nebo ne. Naše civilizace je přesycená, všechno máme, už ani sami nevíme, co bychom tak ještě chtěli. Mnozí páchají sebevraždy, další utíkají k alkoholu, drogám, psychiatrům, řeší nesmyslné maličkosti. Která strana asi může vyhrát, napadá mě otázka.

Ke konci představení  ‚Ve dne v noci‘ sledujeme ještě osudy  těch, kteří se ocitnou v uprchlickém táboře. Chlapec nakonec hodnotí svůj útěk do Evropy: „Musel jsem odjet, protože bych se v takovém ráji zbláznil“.  Myšlenka, která se naskýtá, říká: ‚Evropa může být ráj, proč by ne, ale musí se pracovat a to hodně. Z nebe nepadá nic.  Ne nadarmo se říká: Člověče snaž se a Bůh ti pomůže‘. Přemýšlím, co vlastně dělají a chtějí udělat migranti pro to, aby jim bylo pomoženo? Čekat? Obviňovat západní svět ze své bídy?  Přivlastňovat si to, co Evropané vybudovali?  Brát si násilím? Musí se předev&sca ron;ím pracovat. Zázraky se nedějí. Ale všimneme-li si malých zázraků, třeba toho, že Vám někdo pomůže v pravou chvíli, pak můžete prožít opravdové štěstí, tolik hledaný ráj a je jedno, zda je to v Evropě nebo kdekoliv jinde.

Na druhé straně, v Evropě  jsou i lidé tmavé pleti, kteří tvrdě pracují, naopak pomohli obětem teroristických útoků a soucítili s nimi. Nestáli při své kultuře, ačkoliv  právě v ní mají své vlastní kořeny. Není nutné házet kameny na každého příslušníka jiné kultury, kterého  uvidíme.  Otázkou  ovšem zůstává, jak  běžný člověk, který chce žít v Evropě, tedy ve své vlasti  v míru,  pozná, kdo je kdo…

Představení nese mnoho hlubokých myšlenek, nutí diváka k přemýšlení,  je nápadité, vtipné, jsou v něm určité momenty odlehčení celé tíhy,  výborně zahrané, je skoro návodem, jak zpracovat tak smutné a těžké téma. I přesto, že cestou domů moji duši samozřejmě svírá smutek, který ještě dlouho nepřechází, říkám Kashe Jandáčkové  – „Bravo“.

 

Fotograf: Jan Hromádko

Eva Smolíková

Taneční magazín

Bizarní poetické setkání

Miluji tě jak po smrti, inscenace Jana Nebeského

Experimentální prostor NoD uvedl inscenaci Jana Nebeského Miluji tě jak po smrti, inspirovanou dvojicí německých expresionistických básníků první poloviny 20. století Gottfriedem Bennem a Else Lasker-Schüllerovou. Na jedné z prvních repríz 20. prosince 2016 je ztvárnili Lucie Trmíková a Karel Dobrý a šlo o podívanou zároveň lyrickou i bizarní.

Trmíková, která je také autorkou scénáře, se duchovně propojila s postavou emancipované básnířky. Nazíráno dnešní optikou sice příběh této osobnosti není příliš pobuřující – vždyť život nezávislý na mužích a na zavedených hodnotách je už u žen docela častým jevem – přesto z pohledu tehdejší doby muselo jít o něco nanejvýš nevhodného. Oproti docela lyrickému přístupu v básních Schüllerové vyjevoval Benn, povoláním patolog a vojenský lékař, témata smrti nebo práce s vnitřnostmi jako radostnou záležitost. Jistě by v tom šlo rozeznat i smutek a beznaděj nad stavem světa, ale v podání Karla Dobrého šlo o takové nadšení nad pronášenými verši, až si člověk vybavil všechny ty filmy se sadistickými postavami masových vrahů. V představení ovšem nešlo o to, že by postava Benna byl nějaký násilník. Oba básníci zápasili spíše se svými dušemi, a když své pohnutky přetavovali do tvůrčí formy, rozhodně nedbali na konvence.

O vynikajícím výkonu obou herců nemůže být pochyb. Umožnili nám plně prožít mezilidské drama v podobě milostného vztahu, okořeněného dobovými okolnostmi (zvraty v německé společnosti od první světové války po nástup nacistů a nenávist k Židům, což se týkalo i Schüllerové). Scéna i kostýmy pak plně odrážely úzus expresionismu, jeho snahu vše prezentovat v agresivní a neotřelé formě, což vrcholilo zejm. v poslední scéně, kdy Dobrý přišel v kostýmu zelené latexové ryby a Trmíková v černém šatu, ověnčena několika bílými kruhy a nevkusnou maskou, vše opět z latexu. Hudebním vrcholem cel& eacute;ho díla pak pro mě byla Bachova Fuga, jíž zahráli dva klavíristi v jakémsi kakofonickém kánonu, a umožnili zažít i nelibost a destrukci, plynoucí z takového podání jinak velmi harmonické hudební formy. To odráželo sebestřednost hlavních hrdinů, kteří nedbali na to, aby tvořili umění a významné životní okamžiky ve společném rytmu a naladění. Naopak, každý „hrál“ za sebe, podobně jako klavíristi.

Z podání tématu a vyřčených (či zazpívaných) básní je jasné, že se dva hrdinové příběhu milovali a projektovali to do své tvorby, byť jejich skutečný vztah trval krátce. Je pro mě však otázkou, co vyobrazení tohoto vztahu znamená pro dnešního člověka? Představení bylo určitě výjimečné tím, že prezentovalo skoro jen poezii, ať už verbální nebo vizuální skrze scénografii. Také připomenutí expresionismu má svůj smysl – někoho může stále bavit, zároveň vzdělá ty, kteří jej v praxi nepoznali. Jinak jsem ale nenašel příliš přesahů, které by se dotýkaly dnešního člověka. Možná je to otázka, která se týká tématu milostných vztahů na jevišti obecně – mohou být silné samy o sobě, ale co kromě touhy, vášně a neštěstí zdůraznit?

Tuto dramaturgickou výtku považuji za zásadní, na druhou stranu je to to jediné, co lze jinak skvěle zpracované inscenaci vytknout.

 

Alexej Byček

Foto: Jakub Novotný

Taneční magazín

Samorosti překračují v NoD svůj stín!

Experimentální prostor NoD 29. 7. 2016 – 6. 9. 2016

SAMOROSTI 2016 –  Překroč svůj stín!

Experimentální prostor NoD 29. 7. 2016 – 6. 9. 2016

Vernisáž: 26. 7. 2016, 19:00

ukazkyzroku2015_samorosti2015_nod_1

Experimentální prostor NoD připravuje již čtvrtý ročník soutěžní přehlídky nezávislého výtvarného umění Samorosti 2016, který v prostředí přední umělecké galerie představí tvorbu nezávislých a amatérských umělců ve vzájemné konfrontaci. Heslem letošních Samorostů je slogan „Překroč svůj stín!“.

Vyvrcholením letošních Samorostů 2016 bude tradiční předání Ceny odborné poroty, Ceny Objev NoD a nově i Ceny Samorostů, kterou obdrží nejzajímavější tvůrce dle hlasování samotných zúčastněných autorů. Odměnou pro vítěze bude společná výstava v Experimentálním prostoru NoD v Praze. Vernisáž výstavy se uskuteční 26. července v 19:00. Experimentální prostor NoD v létě uspořádá již čtvrtý ročník výstavy nezávislých a amatérských umělců Samorosti 2016, která oproti předchozím ročníkům prezentuje nově již kurátorský výběr z děl přihlášených autorů. Smyslem výstavního cyklu Samorosti netkví jen v umělecké konfrontaci, ale význam Samorostů je vnímám i v setkávání napříč společenským spektrem tvůrců. Soutěžní přehlídku, která v loňském roce oslovila více než 230 účastníků a na 2500 návštěvníků, letos uvedla v průběhu května a června samostatná výstava loňských vítězů Samorostů 2015 v Café NoD a Video NoD s názvem Lady Lu, Ivan van Chrasten, Alexei Goubarev: Sedm smrtelných ctností.

ukazkyzroku2015_samorosti2015_nod_2

Tři vybraní autoři pracovali rok s autory projektu na realizaci své „první“ a vysněné výstavy v klasické galerijní instituci. Podobná trojice talentovaných tvůrců by měla vzejít i z připravovaných Samorostů 2016. Vítězové obdrží nejen možnost realizace vlastní výstavy v prostorách NoD, ale nově i věcné ceny (umělecké potřeby od společnosti Nielsen ČR) a celosemestrální umělecký kurz ve Výtvarném ateliéru malování a kreslení. Krédem letošních Samorostů 2016 je heslo „Překroč svůj stín!“, kterým iniciátoři projektu nesledují pouze částečnou proměnu formátu akce ze zcela otevřené přehlídky směrem k přehlídce kurátorované, ale slogan má plnit i funkci motivační. Každý přihlášený autor musí zaslat portfolio pěti děl, ze kterých doporučovací komise vybere jedno dílo, které bude v prostorách NoD vystaveno. „Hledali jsme cestu jak zvýšit kvalitu již zavedeného projektu Samorosti a jak více zviditelnit zajímavé talenty a potenciální umělce, kteří se prozatím profesionálně neprezentují. V současném procesu výběru děl jsme určili odbornou komisi, která se podílí na koncepci celkové podoby výstavy. Hlavní ideou letošní inovace výstavy Samorostů je motivace opravdových „samorostlých“ výtvarných talentů a zvyšování kvalit jejich díla,“ ř&i acute;ká k současnému posunu projektu umělecký šéf Experimentálního prostoru NoD Adam Halaš. Projekt Samorosti tak opět sdružuje pod jednou střechou známé pražské galerie, která standardně hostí špičky současného českého vizuálního umění, výběr z děl výtvarníků a tvůrců z řad široké veřejnosti, kteří stojí vně standardní institucionalizovaný umělecký provoz, ale kteří již prokazují určité elementární výtvarné kvality a schopnosti. Přesto, že se mohou přihlásit tvůrci jakéhokoliv věku, vzdělání, národnosti a orientace či náboženského vyznání, snaží se nový ročník vybírat a filtrovat to nejlepš&iacut e; z děl přihlášených autorů. „Snažíme se tak nejenom dostát ideji NoD [No Dimension] – prostoru bez hranic a zpřístupnit účast na přehlídce co nejvíce tvůrcům, ale nově klademe důraz na vyšší kvalitu díla jednotlivých autorů. Proto nový ročník Samorostů je již „kurátorovanou“ přehlídkou, jejíž autory vybírá výtvarná komise Experimentálního prostoru NoD.“ dodává kurátor galerie Jiří Machalický.

ukazkyzroku2015_samorosti2015_nod_3

„Jak historie ukázala, největším úspěchem přehlídky je nejen obrovský zájem lidí, výstava přilákala víc jak tisíce návštěvníků, ale především hledání průniků v tvorbě a zařazování tvorby „samorostlých“ tvůrců do širšího kontextu,“ vysvětluje kurátorka výstavy Veronika Zajačiková. Umělecké srovnání, které vytváří pro autory jakési „konkurenční prostředí“ a které může být motorem „překračování vlastního stínu“, zprostředkovává srpnový přednáškový cyklus Ke kořenům. V rámci série veřejných setkán& iacute; budou autoři prostřednictvím multimediálních prezentací představovat své tvůrčí principy a pohledy nejen na svou výtvarnou tvorbu. Cyklus tak přináší vzájemnou tvůrčí konfrontaci jednotlivých umělců a jejich publika. „Prezentace Ke kořenům jsou hojně navštěvovány jak vystavujícími umělci, tak i širokou veřejností. Věříme, že mají smysl i pro samotné autory, především vzhledem k jejich uměleckému vývoji. Někteří autoři, kteří se Samorostů účastní pravidelně od prvního ročníku, se díky veřejné konfrontaci své tvorby nyní řadí již oficiálně mezi adepty či studenty vysokých uměleckých škol.

Pokrok směrem ke kvalitě zpracování a výrazu v jejich tvorbě je zjevný“, dodává Veronika Zajačiková. Prezentace Ke kořenům proběhnou každé úterý v prostorách Video NoD ve dnech 9. 8., 16. 8., 23. 8. a 30. 8. od 19:00. V rámci výstavy budou letos uděleny ceny ve třech kategoriích – Ceny odborné poroty, Ceny Objev NoD a nově i Ceny Samorostů, kterou obdrží nejzajímavější tvůrce dle hlasování samotných zúčastněných autorů. V odborné porotě zasednou opět osobnosti z výtvarného i divadelního prostředí. V letošní porotě zasedne galeristka a ředitelka Výtvarných kurzů malování a kreslení Nina Mainerová, galeristka Nadia Rovderová, dvojici dam doplní oblíbený herec David Prachař, který je známou postavou divadelní scény NoD. Odměnou pro vítěze bude společná výstava v Experimentálním prostoru NoD v Praze. Slavnostní vyhlášení proběhne 6. 9. 2016 v prostorách Teatro NoD.

nod_samorosti_2016_poster_web

Vernisáž výstavy se odehraje v celém Experimentálním prostoru NoD, 26. 7. od 19:00. Večer bude doprovázet bohatý kulturní program. Experimentální prostor NoD je místem pro setkávání tvůrců a různých uměleckých druhů, ale i místem pro překračování hranic nejen mezi výtvarným uměním, ale také divadlem, hudbou a dalšími experimenty. Je významným centrem na poli pražské kulturní scény.

 

Taneční magazín