Na co se můžete těšit v Ponci?

Soubor DOT 504 přináší cenami ověnčené představení Collective Loss of Memory, ale také You Are Not One, Who Shall Live Long a Family Journey

Soubor DOT504 3x v PONCI

DOT504 stírá hranice mezi divadlem, tancem a novým cirkusem. Spolupráce s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou (RootLessRoot Company) navazuje na předchozí mezinárodně úspěšné projekty. Holdin‘ Fast, první společný projekt, obdržel nominaci Total Theatre Award pro nejlepší začínající soubor na Fringe Festivalu v Edinburku v roce 2008. Následující projekt 100 Wounded Tears získal prestižní ocenění The Herald Angels Award na Fringe Festivalu v roce 2009 a Collective Loss of Memory, zatím poslední v řadě, navázal na tyto úspěchy a získal cenu za Taneční inscenaci roku a Cenu diváka České Taneční P latformy 2015.

PONEC – divadlo pro tanec uvádí tento týden tři inscenace renomovaného souboru D0T504. Jak je již u souboru zvykem, jedná se vždy o propojení tvůrčích sil špičkových českých i zahraničních umělců. Ve čtvrtek 30. 11. od 20:00 hod. bude uvedeno cenami ověnčené představení Collective Loss of Memory, které již slaví třetí výročí a zabývá se tématem násilí a kolektivní ztráty paměti. V pátek 1. 12. od 20:00 hod. se můžete těšit na inscenaci You Are Not One, Who Shall Live Long, která klade otázky tykající se samotného by tí. Trojitý zážitek završí v sobotu 2. 12. od 20:00 hod. druhá repríza poslední produkce souboru Family Journey – surrealistického obrazu jedné rodiny, která má svoje pravidla a svérázné členy.

ČT I 30. 11. I 20:00 hod I Collective Loss of Memory

Žid Tom, přizpůsobivý Nathan, pomocník Dano, pravý, čistokrevný Knut a boss Wanny – minimálně o 50 % lepší než všichni ostatní. S pěticí těchto veselých chlapců se budeme věnovat silnému sociálnímu fenoménu, jednomu ze zvláštních potěšení části lidstva – potěšení ze zabíjení a účasti na násilí. Radost ze zabíjení dává jedinečný pocit absolutní moci a svobody. Pro oběti je to ale peklo samo. A náhodní svědci? Nedělají nic. Postiženi kolektivní ztrátou paměti jen pozorují.

 

PÁ I 1. 12. I 20:00 hod. I You Are Not One, Who Shall Live Long

You Are Not One,

Who Shall Live Long.

Nejsi ten,kdo bude žít dlouho.

Chtějí po vás vysvětlení.

Chtějí znát smysl, záměr, pojetí.

Ale není tu nic.

Vše vychází z ničeho

a není co vysvětlovat.

Vyjma toho, že

co děláme,

co existuje,

kým jsme,

se stále mění.

To, co děláme, to nejsme my.

Přichází to k nám

odněkud a odnikud.

Nikdo neví, co to je.

Co to je?

Jozef Fruček, Linda Kapetanea

 

SO I 2. 12. I 20:00 hod I Family Journey

Jsme rodina, ale nikdy jsme nepoznali otce ani matku.

Šťastnou shodou okolností jsme ale potkali jednoho podivuhodného muže, který nám řekl:

“Jste rodina. Držte při sobě a budete ta nejšťastnější rodina. Nejšťastnější na celém světě.”

Nenechte si ujít. 

Foto: Divadlo Ponec 

Taneční magazín

PHYSICAL JERKS

Nahlédněte do světa jednoho netrpělivého páru, denně trénují a cvičí, aby zůstali zdraví, v dobré formě a chránili tak geny svých těl.

 

 

 

 

Premiéra nového představení souboru DOT504 Dance Company

 

NP8A1410

Nahlédněte do světa jednoho netrpělivého páru, do světa rozpadu lidských hranic, které je tísní. Denně trénují a cvičí, aby zůstali zdraví, v dobré formě a chránili tak geny svých těl. Ale nejspíš jsou to  jen dva pitomci, tančící v rytmu vlastní DNA, co se baví až k smrti.

“Potleskem vyjadřujete podporu.  Ale pozor na to, čemu.”

Paul M Blackman

Nový projekt souboru DOT504 Dance Company nazvaný mnohoznačně Physical Jerks je tentokrát komornějšího rázu než předcházející projekt Collective Loss of Memory, který získal ocenění Taneční inscenace roku na České taneční platformě 2015.

Autorský pár Paul Blackman (AUS) & Christine Gouzelis (GR) se soustřeďuje na dvojici fanatiků zdravého životního stylu, pohybu a aktivity, která se snaží vyrovnat – značně po svém – s limitními životními situacemi, které se snaží zvládat vlastním, pokřiveným způsobem. Daří se? Nedaří? Nebo nás jen autoři tak trochu vodí za nos?

Inscenace stojí na excelentních výkonech obou performerů – osvědčeného Nathana Jardina (B) známého z Collective Loss of Memory skvěle doplňuje Teresa Noronha Feio (PO), tanečnice stejné krevní skupiny jako Nathan, ať už co do techniky, fyzických dispozic nebo stylu. Spolu vytváří přesvědčivý pár “jerků”, křečovitě se snažících urvat ze života maximum, ať už to stojí za to, nebo ne.

Paul M Blackman

Absolvoval West Australian Academy of Performing Arts v roce 2002. Spolupracoval se soubory Jasmin Vardimon Company (GB), David Zambrano (B), Rootlessroot (GR), Battery Dance Company (NYC), The Hellenic Dance Company (GR), West Australian Ballet (AUS) & Buzz Dance Theatre (AUS). V roce 2006 získal ocenění Nejlepší tanečník od Ausdance, australské organizace profesionálního tance a v r. 2007 titul Nejlepší umělec organizace Article 19 (GB). V roce 2010 byl Paul Blackman součástí projektů 50 dní a Tierras Enamoradas Davida Zambrana. Jeho pedagogická činnost se soustřeďuje především na Atény, rodnou Austrálii a další odborn&ea cute; školy, festivaly, workshopy a semináře. Je jedním z původních členů programu Dancing to Connect, rozšířeného do 54 zemí celého světa. Paul Blackman působí jako choreograf i tanečník v Evropě, Asii, na Středním Východě, ve Skandinávii, Velké Británii, USA a v Austrálii. Spolu s Christine Gouzelis založil společnost JukStaPoz, která přináší divákům žánr divadelně scénického tance s nekonvenčními přístupy.

Christine Gouzelis

Vystudovala Národní školu tance v Athénách. Vystupovala v mnoha mezinárodních produkcích a spolupracovala s renomovanými umělci, jako například: Jasmin Vardimon (UK), David Zambrano (B) a The Hellenic Dance Company (GR) kde vystupovala v choreografiích Wima Vandekeybuse (B), Rootlessroot (GR), Antona Lachkého (B), Martina Lawrence (UK) a Pascala Rioulta (NYC). V roce 2004 dostala stipendium na ImPulsTanz a v roce 2010 stipendium od nadace Onassis na projekt 50 dní s Davidem Zambranem v Kostarice. Absolvovala turné ve Spojených Státech, Austrálii, Asii, Skandinávii a v Evropě. Vedla a spolupracovala na profesionálních mezináro dních seminářích a workshopech v nejrůznějších institucích. Je docentem na Národní škole tance v Athénách. Momentálně je rezidenčním umělcem na Hongkongské Akadmy of Performing Arts.

Nathan Jardin

Vystudoval SEAD – Akademii tance v Salcburku. Jako tanečník a choreograf má za sebou řadu projektů v  Belgii, Francie, Rakousku, Německu, Švédsku, Švýcarsku a Hong Kongu.

Teresa Noronha Feio

Vystudovala Fontys Dansacademie v nizozemském Eindhovenu, katedru divadelního tance a Escola de Danca do Conseratorio Nacional v Lisabonu, kde studovala klasické techniky, Graham techniku, dramaticko-hereckou techniku a portugalský folklorní tanec.

Premiéra nového představení se uskuteční 17. a 18. října 2015 v divadle PONEC

NP8A1410 NP8A1547

Foto: Archiv DOT 504 Dance Company

Taneční magazín

 

Ztráta paměti

Lidé se nedokáží poučit ze svých chyb. Proč? Ztratili jsme snad paměť?

 

 

 

 

“Největším potěšením lidstva je zabíjet a účastnit se násilí.”

Choreografové Jozef Fruček a Linda Kapetanea se ve svých dílech opakovaně vrací k tématu násilí.   “Collective Loss of Memory”  je jejich zatím nejnovější představení,  kde ztvárnili  násilí mezi mladistvými,  toto dílo vzniklo  na základě skutečné události,  pouliční kamera zaznamenala brutální napadení mladíka.

20141016_3113

Jozef Fruček:

“Jsem součástí této společnosti, třeba i já nějak podporuji násilí. Lidé dělají stále ty stejné chyby, nedokážeme se poučit.“

Linda Kapetanea:

„Všichni v sobě máme násilí, ať inteligentní lidé nebo neinteligentní, násilí je možná jen někde udušené. Představení je o každém z nás a pro všechny. “

20141016_2968

20141016_2898

Představení   “Collective Loss of Memory”  patří bezpochyby k těm, které zanechají v divákovi hluboký dojem. Ačkoliv násilí je tolikrát denně zmiňováno, stává se natolik  běžnou součástí každodenního života, až ho vlastně už ani nevnímáme,  přece jen ještě s námi může otřást a to je snad dobře. Podle samotných tvůrců představení, v některých zemích  lidé po zhlédnutí videa  (podle kterého bylo představení zpracováno) byli spíše dobře pobaveni, jinde zase ledově klidní.  Lidé v ČR patří zatím stále k těm citlivějším a soucitnějším, proto obrázky brutálního napadení mladíka, který byl zbit partou chlapců a nakonec zůstal ležet, aniž by si ho kdokoliv všiml, vnímali s husí kůží.

20141016_3102

V představení sledujeme skupinku mladíků, kteří se baví obvyklým způsobem, tak jak to chlapci v mladistvém věku dělají, zkrátka se perou. Proč taky ne? Mají dostatek volného času, neví, jak pozitivně ho využít, tak což takhle vybít svou agresivitu na kamarádovi?  Někdo je útočnější, někdo méně. V partě se vždy najde někdo, kdo dovede obratně ovládat ostatní a stává  se vůdcem.   Náš hrdina chodí v oranžové barvě, což je nápadná barva, vyzařující sílu a  energii. Síla přitahuje a vzbuzuje respekt. Tento mladík je potetovaný, snad i něco tuší o energii jin a jang, ale vůbec ji neumí používat a nemůže být ani řeči o tom, že by ji využíval pozitivně.

20141016_3100

Je zajímavé sledovat, jak s lidmi život točí. Kdo je silný a kdo je slabý?  Tento vůdce party  při jedné z potyček prohrává a klečí, možná, že je vlastně z party ten nejslabší. Naopak na první pohled slabý chlapec, snad i jemný a  nenápadný,  opakovaně útočí na svého kamaráda.  A jak je z historie dokázané, všechno se nám nějakým způsobem vrací. Proč se tedy nepoučíme včas?  Právě tento nenápadný mladík, uvnitř ale plný násilí, je nakonec napaden při pouliční potyčce, možná i umírá. Ptáme se proč?

20141016_3093

Během představení je také okamžik, kdy chlapci svorně cvičí. Ve skupině se totiž skryje ledacos, jednotlivec  není nápadný, nemá vlastní tvář,  zaniká také odpovědnost za vlastní činy. Pokud je skupina vedená inteligentním a tvůrčím jedincem, je samozřejmě výsledek pozitivní.  V opačném případě je lepší důsledky nedomýšlet. Dostatek volného času a svobody, které nám nadělila tato doba, vede opravdu často k tomu, že party provokují a  vybírají  si své oběti i za bílého dne. Škoda, že tolik síly a energie není směrováno k něčemu tvůrčímu a přínosnému.

20141016_3090

Divák také může přemýšlet o významu slov, která ale možná vysvětlují vše.  Možná vysvětlují, proč se nikdy nepoučíme, proč mezi námi pravděpodobně stále  budou  vrazi.

“Člověk je mocný  jako bůh, když někoho přemůže a vezme mu  život. Člověk se najednou cítí tak silný, tak silný, tak svobodný. Ten pocit síly, svobody a  volnosti v něm vyvolává dojem, že se ocitl v ráji. Je tak lákavé tento pocit prožívat znovu a znovu.”

20141016_3070

Taneční pohyby pětice mladých interpretů  hraničící s akrobacií   dodávají příběhu náboj a jiskru.  “Collective Loss of Memory” je představení, které nabízí divákovi skutečně hluboké postřehy a  nutí ho přemýšlet o podstatě našich povah. Jeho tvůrci se nesnaží ani přizpůsobit vkusu diváka,  ani šokovat, ani být líbiví. Bravo.

20141016_3045

Jozef Fruček:

„ Nemusíme být oblíbení, jsme svobodní a můžeme plavat na rozhraní úspěchu nebo neúspěchu.”

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Collective Loss of Memory

Zveme příznivce tance na světovou premiéru představení “Kolektivní ztráta paměti” (Collective Loss of Memory), která se uskuteční tento pátek a sobotu 17. a 18. října v divadle Ponec v 19.30 hod.

 

 

“S pěticí výjimečných tanečníků se ponoříme do nesmírně silného sociálního jevu, kterým je jedno z největších potěšení lidstva – zabíjet a účastnit se násilí. Toto téma každodenní zkušenosti budeme  zkoumat prostřednictvím dějin umění, zejména prostřednictvím jeho výskytu ve výtvarném umění a kulturní kritice.

Bude to studie provokace, která se netýká zjevného, ale zkoumá jemné aspekty vývoje lidského chování a také to, jakými evolučními tlaky lidstvo prošlo a prochází v současném bezprecedentním způsobu života, jenž je orientován pouze na uspokojování momentálních sobeckých potěšení.”

Jozef Fruček a Linda Kapetanea

Umělecká ředitelka souboru DOT504 Lenka Ottová  přizvala ke společné práci uznávaný choreografický tandem Jozef Fruček a Linda Kapetanea, známý též jako RootLessRoot Company.Soubor navazuje na předchozí úspěšnou spolupráci na inscenacích Holdin Fast (2008) a 100 Wounded Tears (2009), které sklidily bouřlivý ohlas u divácké a kritické obce.

Tandem Jozef Fruček a Linda Kapetanea se ve svých dílech opakovaně vrací k archetypálním tématům, z nichž k nejčastěji ztvárňovaným patří zejména podoby a podobenství zla a dobra. Organické zapojení původní hudby a light designu  pak tyto vyostřené obrazy podtrhuje a přidává jim na působivosti. Díky dlouholetému angažmá obou tvůrců u předního vlámského souboru Ultima Vez, jsou jejich choreografie stavěny dynamickým tempem a oplývají nebývale vysokými fyzickými výkony interpretů. Nový projekt pro DOT504, který sami tvůrci označují jako “studii provokace”, představí pět vynikajících performerů z různých  koutů světa – Izraele, Belgie, Francie, Švédska a Slovenska. Co přinese toto mezinárodní setkání otevírající téma násilí v současné společnosti?

Jozef Fruček:

“Dostali jsme video z pouliční kamery, kde je záznam brutálního napadení.  Byli jsme tak šokovaní, cítil jsem odpor, jsem ale součástí této společnosti, třeba i já nějak podporuji násilí, museli jsme toto téma zpracovat. Násilí se vždy omílalo, je to všeobecné téma, v představení je vidět mužská stránka násilí.  Lidé dělají stále ty stejné chyby, nedokážeme se poučit.”

Linda Kapetanea:

“Všichni v sobě máme násilí, ať inteligentní lidé nebo neinteligentní, násilí je možná jen někde udušené. Představení je o každém z nás a pro všechny”

Jozef Fruček:

“Když jsme přišli do Prahy, nevěděli jsme, zda budeme pracovat s chlapci nebo dívkami, ale bylo tu to video, vybrali jsme pět postav podle záznamu.  Chlapci mají radost z toho, jak jsou vulgární a hrubí,  trošku se nenávidí, mají různé názory, už jsme moc doplňovat nemuseli.”

Lenka Ottová:

“Přípravě celého projektu předcházel konkurs, který se stal opradu výjimečnu událostí. Na naši výzvu odpovědělo kolem pěti set tanečníků z celé Evropy. Necelá stovka tanečníků a tanečnic byla úžasná a v Česku ojedinělá! Jozef s Lindou si nakonec do projektu vybrali pět osobitých mužských interpretů”.

 Jozef Fruček:

“Umění je pro nás práce i koníček. Náš příjem je různý, nemusíme být oblíbení, jsme svobodní a můžeme plavat na rozhraní úspěchu nebo neúspěchu. Jsme experimentátoři, chceme být svobodní, tanec a choreografie jsou možná jen most k další formě umění.

Představení jsou spíše náznaky, intuitivní ztvárnění jevu jako je násilí. Jsme příznivci klasického umění, pracujeme s klasickými prostředky.

Projekt Holdin Fast byl oceněný nominací na Total Teatre Award na Fringe Festivalu v Edinburghu 2008. Následující společný projekt

100 Wounded Tears, byl oceněný prestižní cenou Herald Angels Award v následujícím roce. Vydobyl souboru DOT504 postavení jednoho z významných souborů evropské scény tanečního divadla.  Stírání hranic mezi divadlem a tancem je jednou z hlavních charakteristik spolupráce soubrou DOT504 s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou.

Světová premiéra představení Collective Loss of Memory se uskuteční 17. a 18. října 2014 od 19.30 hod v divadle Ponec.

201479110848

Taneční magazín