Tamara Rojo strávila dvanáct let v Royal Balet coby prima balerina. Proč odešla na svém vrcholu? Jen proto, aby vzala novou práci jako umělecká ředitelka Anglického národního baletu? (English National Ballet, ENB)
Foto: Camera Press
Celá má taneční kariéra byla příprava na tuto roli. Nyní je čas.
Tamara se právě vrátila z Barcelony, kde si vyzvedla další ocenění do své sbírky. Spěchá do kanceláře Anglického národního baletu v Kensingtonu, kde je nyní uměleckou ředitelkou. |Je to jediný okamžik dne, kdy v deset hodin začíná lekci baletu. Pak přijde administrativní práce. Nová sezóna se zahajuje za méně než dva týdy a lidé čekají, zda nová umělecká ředitelka obstojí v těžké době. Druhý největší baletní soubor musí čelit škrtům v rozpočtu. ENB je soubor, která má ztrátu sto tisíc liber za týden a navíc je kritizován za užší, komerční repertoár, který vyhrává nad kreativitou. Navíc již dva umělečtí ředitelé odešli během deseti let.
Rojo říká: “Celá má taneční kariéra byla příprava na tuto roli. Jsem šťastná, že jsem mohla tančit s úžasnými lidmi, ale teď přišel moment pro tuto práci. Vaše činnost může mít dosah za Vás, důležitější pro umění samotné a doufejme, že i pro společnost. Líbí se mi fakt, že měníme trošku svět, přinášíme ho více lidem. Tančíme pro lidi s parkinsonovou nemocí a pro děti.
“Spící krasavice”, která zahajuje novou sezónu a “Louskáček” jsou dvě hry, které by měly zaplatit účty. Ale Rojo se rozhodla vybrat ještě jiné zajímavé kusy, jako premiéru Petite Mort, současnou choreografii uznávaného českého tvůrce Jiřího Kyliána.
“Doufám, že budu více pracovat s choreografy. Něco, co postrádám v mé kariéře je, že nebyly příležitosti pracovat přímo s tvůrci. Bylo trochu frustrující vždy kopírovat něco, co již bylo vytvořeno. “Labutí jezero” a “Spící krasavice” a další klasiky jsou dost staré, proto jste volní. Můžete je trošku interpretovat, jak chcete.”
“Ovšem problém s choreografiemi, které vznikly za posledních dvacet let je, že lidé, kteří je vytvořili, jsou stále kolem, připoutáni k nim. Takže je obtížnější vložit do nich svůj vlastní otisk. Chci dát více příležitostí tanečníkům pracovat přímo s tvůrci a přinést cokoli, co v sobě mají.”
Práce umělecké ředitelky přichází zřídka, takže Rojo ji musela popadnout. Tvrdí, že to bylo správné, i když mnozí nesouhlasí. V 38 letech je na vrcholu své síly coby tanečnice. A nyní odchází pryč.
“Je to nejlepší doba”, připouští Rojo. Dosáhla jsem technického maxima, ale hlavně emocionální zralosti. Skutečně vím, co dělám. Je to báječný pocit.”
Rojo bude stále vystupovat s ENB, vrátí se zpět k Royal ballet příští rok, ale promeškají role, na které nejsou peníze.
“Ale život je plný výběru. Nemůžete lpět na nečem, musíte to nechat jít, aby nové věci mohly přijít. Nová dobrodružství. Byla jsem v Covent garden dvanáct let, vytvořila jsem mnoho fantastických rolí. Byla jsem na vrcholu a jediná cesta je dolů.
Je lepší seskočit, když jste na vrcholu a skočit k další výzvě.
“Tohle není oběť, mělo se to stát jednoho dne a krásné je, že si to vybírám. Neodchází to ode mě, což se mohlo stát”, říká Rojo.
Podle diváků, Rojo byla ceněna za techniku i emocionální hloubku, ale ona sama říká, že se začala trošku nudit sama sebou.
“Nudila jsem se tím, že jsem byla hodiny ve studiu, analyzovala jsem věci, které jsem už analyzovala stokrát před tím. Imitovala jsem sebe, předstírajíc, že mě to zajímá, ale měla jsem tolik jiných věcí na mysli. Protože jsem dosáhla nejvyššího bodu a už nebylo kam jít? Ano. Dosáhla jsem svého vlastního limitu, dosáhla jsem toho, co jsem mohla ve svých rolích udělat. Jak vystupovat a hrát, jak roli uzavřít, jaký názor vytvořit. Věci, které dříve trvaly čtyři týdny, nyní trvaly dva týdny, nebo deset dní.”
“Stále miluji vystupování, ale skutečně dobrých vystoupení je jen pár. A možná bych mohla napočítat jen deset v mé celé kariéře. Většinou jsem odešla lehce zklamaná sebou.”
“Co je opravdu dobré vystoupení? Je to alchymie, něco co je nad vaší kontrolou. Je to jako bych vystoupila ze sebe, stala se větší než jsem sama. Jsem navázaná na publikum, na partnera, na hudbu. Tyto velké show nebyly technicky ohromující, ale něco jiného převzalo vládu.”
Rojo vyrostla v Madridu. Její rodiče v ní probudili zájem o balet. Rojo říká: ”Nebyla jsem nejlepší balerina, ale nejzatvrzelejší.” Byla taková jako dítě? “Jen v baletu. Byla jsem dosti líná na cokoliv jiného. Nešla bych. Moji rodiče mi říkali, že jsem soustavně žádala, abych byla nesená. Nenáviděla jsem fyzickou aktivitu jakéholiv druhu!” směje se.
“Nenáviděla jsem školu. Myslím, že kdybych nenašla balet, byla bych dosti líná osoba.”
“Co na něm miluji? Osvobozuje mě. Myslím, že tanec je jediné místo, kde mohu být opravdu volná. Bylo to překvapení, když ji matka vzala na “Labutí jezero”. Rojo nevěděla, že by mohla být profesionální balerina, a vědomí, že balet byl veřejný, ji děsilo. “Vůbec se mi to nelíbilo.”
“Pro mě balet byla osobní zkušenost, něco, co jsem cítila, když jsem byla ve studiu, a myšlenka, že mě lidé sledují na mě působila dotěrně. Myslela jsem, že tohle snad není to, co chci být. Nebyla jsem dost sebevědomá, abych byla sledována během této mé osobní zkušenosti.”
Ale přišlo také na vystoupení. Coby teenager, Rojo dělala šest hodin baletu vedle školy. Ve dvaceti letech vyhrála prestižní soutěž, Paris Internacional Dance. “Uvědomila jsem si, že jsem možná o.k. a mohla bych to dělat profesionálně.” Jedna z porotkyň nabídla Rojo místo ve skotském baletu, kam přijela s pramalou znalostí angličtiny. Její dovednosti ovšem brzy rozeznaly i jiné soubory, ENB, Royal Ballet, kde zůstala 12 let, coby primabalerina a stala se hvězdou.
Rojo je otevřená vyjádřit se k tématu, jaké tlaky byly na ni vyvinuty. Někdy to bylo velmi hořké. “Jsi příliš tlustá”, říkali jí. ” V té době to bylo bolestivé, věřila jsem těm slovům, protože byly od lidí, kteří teoreticky chtěli pro mě to nejlepší. A tak jsem někdy hladověla a v té době jsem si uvědomila, že ztrácím svou techniku, svou sílu. Nechci být falečný tanečník, který předstírá,že skáče, ale nepoužívá svaly, protože nemá žádnou energii. Přestalo mě těšit tančit. Tak jaký to mělo smysl?”
Je to klišé, že balerina musí vydržet velké trápení pro své umění. Jsou zde ale oběti. Rojo, která měla různá zranění, říká: “ Jsem v bolestech každý den. Vždy. Kdekoliv. Zvyknete si na to. Je to jako hluk, někde, protože je to stálé, ignorujete to, ale naučíte se rozeznat, kdy se změní zvuk, a vy potřebujete pomoct.“
Je těžké pro někoho s takovou emocionální intenzitou najít vztah?
“Nemyslím, že je to těžší než kdekoliv jinde. Mít vztah je obtížné, z mnoha důvodů. Jsem štastná, měla jsem štěstí, byla to otázka nalezení někoho, kdo sdílí mé zájmy.” (Její partner je osvětlovač.)
Rojo má před sebou velkou roli, vizi, ale finanční situace je nesmírně obtížná. Jak dlouho baletní soubory vydrží?
“Umění dává naději”, říká s úsměvem, “a v tomto okamžiku, je to důležitější než kdykoliv předtím.”
Emine Saner
“The Sleeping Beauty” – Milton Keynes Theatre, 17.-20. října 2012
“The Nutcracker” – Southampton Mayflower, 22.-25. listopadu 2012