Je lepší seskočit, když jste na vrcholu!

Tamara Rojo odchází

 

 

 

 

Tamara Rojo strávila dvanáct let v Royal Balet coby prima balerina. Proč odešla na svém vrcholu? Jen proto, aby  vzala novou práci jako  umělecká ředitelka Anglického národního baletu? (English National Ballet, ENB)

Foto:  Camera Press

Celá má taneční  kariéra byla příprava na tuto roli. Nyní je čas.

Tamara se právě vrátila z Barcelony, kde si vyzvedla další ocenění do své sbírky. Spěchá do kanceláře Anglického národního baletu v Kensingtonu, kde je nyní uměleckou ředitelkou. |Je to jediný okamžik dne, kdy v deset hodin  začíná lekci  baletu.  Pak  přijde administrativní práce. Nová sezóna se zahajuje za méně než dva týdy a lidé čekají, zda nová umělecká ředitelka obstojí v těžké době. Druhý největší baletní soubor musí čelit škrtům v rozpočtu. ENB je soubor, která má ztrátu sto tisíc liber za týden a navíc je kritizován za užší, komerční repertoár, který vyhrává nad kreativitou. Navíc již dva umělečtí  ředitelé odešli během deseti let.

Rojo říká: “Celá má taneční kariéra byla příprava na tuto roli. Jsem šťastná, že jsem mohla tančit s úžasnými lidmi, ale  teď přišel moment pro tuto práci. Vaše činnost může mít dosah za Vás, důležitější  pro umění samotné a doufejme, že i pro společnost. Líbí se mi fakt, že měníme trošku svět, přinášíme ho více lidem. Tančíme pro lidi s parkinsonovou nemocí a pro děti.

“Spící krasavice”, která zahajuje novou sezónu a “Louskáček” jsou dvě hry, které by měly zaplatit účty. Ale Rojo se rozhodla vybrat ještě jiné zajímavé kusy, jako premiéru Petite Mort, současnou choreografii uznávaného českého tvůrce  Jiřího Kyliána.

“Doufám, že budu více pracovat s choreografy. Něco, co postrádám v mé kariéře je, že nebyly příležitosti  pracovat přímo s tvůrci. Bylo trochu frustrující vždy kopírovat  něco, co již bylo vytvořeno. “Labutí jezero” a “Spící krasavice” a další klasiky jsou dost staré, proto jste volní. Můžete je trošku interpretovat, jak chcete.”

“Ovšem problém s choreografiemi, které vznikly za posledních  dvacet let je, že lidé, kteří je vytvořili, jsou stále kolem, připoutáni k nim. Takže je obtížnější vložit do nich svůj  vlastní otisk. Chci dát více příležitostí  tanečníkům pracovat přímo s tvůrci a přinést cokoli, co  v sobě mají.”

Práce umělecké ředitelky přichází zřídka, takže Rojo ji musela popadnout. Tvrdí, že to bylo správné, i když mnozí nesouhlasí. V 38 letech je na vrcholu své síly coby tanečnice. A nyní odchází pryč.

“Je to nejlepší doba”,  připouští Rojo. Dosáhla jsem  technického maxima, ale hlavně emocionální zralosti. Skutečně vím, co dělám. Je to báječný pocit.”

Rojo bude stále  vystupovat s ENB,  vrátí se zpět k Royal ballet  příští rok, ale promeškají role, na které nejsou peníze.

“Ale život je plný výběru. Nemůžete lpět na nečem, musíte to nechat jít, aby nové věci mohly přijít. Nová dobrodružství. Byla jsem v Covent garden dvanáct let, vytvořila jsem mnoho fantastických rolí. Byla jsem na vrcholu a jediná cesta je dolů.

Je lepší seskočit, když jste na vrcholu  a skočit k další výzvě.

“Tohle není oběť, mělo se to stát jednoho dne a krásné je, že si to vybírám. Neodchází to ode mě, což se mohlo stát”, říká Rojo.

Podle diváků, Rojo byla ceněna  za techniku i emocionální hloubku, ale ona sama říká, že se začala  trošku nudit sama sebou.

“Nudila jsem se  tím, že jsem byla hodiny ve studiu, analyzovala jsem věci, které jsem už analyzovala stokrát před tím. Imitovala jsem sebe, předstírajíc, že mě to zajímá, ale měla jsem tolik jiných věcí na mysli.  Protože jsem dosáhla nejvyššího bodu a už nebylo kam jít? Ano.  Dosáhla jsem svého vlastního limitu, dosáhla jsem toho, co jsem mohla ve svých rolích udělat. Jak vystupovat a hrát, jak roli uzavřít, jaký názor vytvořit.  Věci, které dříve trvaly čtyři týdny, nyní trvaly dva týdny, nebo deset dní.”

“Stále miluji vystupování, ale skutečně dobrých vystoupení je jen pár. A možná bych mohla napočítat jen deset v mé celé kariéře. Většinou jsem odešla lehce zklamaná sebou.”

“Co je opravdu dobré vystoupení? Je to alchymie, něco co je nad vaší kontrolou. Je to jako bych vystoupila ze sebe, stala  se větší než jsem sama. Jsem navázaná na publikum, na partnera, na hudbu. Tyto velké show nebyly technicky ohromující, ale něco jiného převzalo vládu.”

Rojo vyrostla v Madridu. Její rodiče v ní probudili  zájem o balet.  Rojo říká: ”Nebyla jsem nejlepší balerina, ale nejzatvrzelejší.” Byla taková jako dítě?  “Jen v baletu. Byla jsem dosti líná na cokoliv jiného. Nešla bych. Moji rodiče mi říkali, že jsem soustavně žádala, abych byla nesená. Nenáviděla jsem fyzickou aktivitu jakéholiv druhu!” směje se.

“Nenáviděla jsem školu. Myslím, že kdybych nenašla balet, byla bych dosti líná osoba.”

“Co na něm miluji? Osvobozuje  mě. Myslím, že tanec je jediné místo, kde mohu být opravdu volná. Bylo to překvapení, když ji matka vzala na “Labutí jezero”. Rojo nevěděla, že by mohla být profesionální balerina, a vědomí, že balet byl veřejný, ji děsilo. “Vůbec se mi to nelíbilo.”

“Pro mě balet byla osobní zkušenost, něco, co jsem cítila, když jsem byla ve studiu, a myšlenka, že mě lidé sledují na mě působila dotěrně. Myslela jsem, že  tohle snad není to, co chci být. Nebyla jsem  dost sebevědomá, abych byla sledována během této mé osobní zkušenosti.”

Ale přišlo také na vystoupení. Coby teenager, Rojo dělala šest hodin baletu vedle školy. Ve dvaceti letech vyhrála prestižní soutěž, Paris Internacional Dance. “Uvědomila jsem si, že jsem možná o.k. a mohla bych to dělat profesionálně.” Jedna z porotkyň nabídla Rojo místo ve skotském baletu, kam přijela  s pramalou znalostí  angličtiny. Její dovednosti ovšem brzy rozeznaly i jiné soubory, ENB, Royal Ballet, kde zůstala 12 let, coby primabalerina a stala se hvězdou.

Rojo je  otevřená  vyjádřit se k tématu, jaké tlaky byly na ni vyvinuty. Někdy to bylo velmi  hořké. “Jsi příliš tlustá”, říkali jí. ” V té době to bylo bolestivé, věřila jsem těm slovům, protože byly od lidí, kteří teoreticky chtěli pro mě to nejlepší. A tak jsem někdy hladověla a v té době jsem si uvědomila, že ztrácím svou techniku, svou sílu. Nechci být falečný tanečník, který předstírá,že skáče, ale nepoužívá svaly, protože nemá žádnou energii. Přestalo mě těšit tančit. Tak jaký to mělo smysl?”

Je to klišé, že balerina musí vydržet velké trápení pro své umění. Jsou zde ale oběti. Rojo, která měla různá zranění, říká: “ Jsem v bolestech každý den. Vždy. Kdekoliv. Zvyknete si na to.  Je to jako hluk, někde, protože je to stálé, ignorujete to, ale naučíte se rozeznat, kdy se změní zvuk, a vy potřebujete pomoct.“

Je těžké pro někoho s takovou emocionální intenzitou najít vztah?

“Nemyslím, že je to těžší než kdekoliv jinde. Mít vztah je obtížné, z mnoha důvodů. Jsem štastná, měla jsem štěstí, byla to otázka nalezení někoho, kdo sdílí mé zájmy.” (Její partner je osvětlovač.)

Rojo má před sebou velkou roli, vizi, ale finanční situace je  nesmírně obtížná.  Jak dlouho baletní soubory vydrží?

“Umění dává naději”, říká s úsměvem, “a v tomto okamžiku, je to důležitější než kdykoliv předtím.”

Emine Saner
“The Sleeping Beauty” – Milton Keynes Theatre,  17.-20. října 2012
 “The Nutcracker”  – Southampton Mayflower, 22.-25.  listopadu 2012

 

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *