Rozhovor s tanečnicí, choreografkou, pedagožkou, uměleckou vedoucí souboru Dance 4 People Sabinou Bažantovou

„Děkuji za každý den, že tančím. Život tanečnice nese i spoustu negativ, ale pozitiva převažují“

Sabina Bažantová říká: „Tanec je můj životní styl,“ na  scéně poprvé zatančila již ve svých šesti letech v představení Zlatovláska. Vystudovala Taneční konzervatoř hlavního města Prahy. Po škole byla členkou tanečního souboru Pop Balet a taneční skupiny Evil Dancers. Nyní je členkou Art 4 People a od září roku 2022 je uměleckou vedoucí tanečního souboru Dance 4 People. Působí také jako pedagožka a choreografka.

Tanci se věnujete  od svých pěti let, když jste začala navštěvovat Baletní školu Pirueta. Také jste tančila v Dětském baletu Praha a objevila se na scéně  v představeních jako Petr Pan, Sněhová královna, Louskáček, Večer plný muzikálů, Alenka v říši divů … Měla jste ještě i jiné zájmy? Pamatujete si  jaké to bylo poprvé na scéně?  

„Baletní škola Pirueta byla mou taneční kolébkou a podpořila mou vášeň pro balet a vystupování na jevišti. Během dětství jsem měla spoustu koníčků. Vděčím za to hlavně své mamince, která mě kromě tance vedla také k dalším sportům. Chodila jsem na tenis, aerobik, plavání, milovala jsem a dodnes miluji lyžování (ačkoli jsem je měla kvůli tancování jako aktivitu vždy na   ‚bleaklistu‘, tak mě to nebezpečí neodradilo),  s bratrem jsem si zkusila golf, také jízdu na koni a ve volném čase jsme podnikali výlety na kolech, anebo na inline bruslích. Jsem velmi energický a aktivní člověk a sport od dětství miluji téměř ve všech formách. Věnovala jsem se rovněž hudbě (chodila jsem na zpěv, hrála na keyboard a flétnu, chvíli dokonce i na kytaru. Bavilo mě malovat a tvořit, takže samozřejmě proběhly výtvarné kroužky typu navrhování oděvů, šití nebo keramika.

Jaké to bylo poprvé na scéně, si pamatuji naprosto přesně. Tančila jsem roli „vlnky“ v baletním představení Zlatovláska, pořádané právě baletní školou Pirueta. Bylo mi tenkrát 6 let. Byla jsem strašně nervózní, ale milovala jsem každou vteřinu od prostorového nácviku na jevišti v divadle (to bylo totální wow), přes přípravy, krásný kostým, účes, líčení, a hlavně … třpytky! Až po samotný výstup v záři reflektorů před divadlem plným diváků. Nejen že mě to bavilo… cítila jsem se doma.“

Tanec jste vystudovala na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy a během studia jste se představila v baletu Labutí jezero (ND Praha) a Děvčátko se sirkami (Stavovské divadlo). Po škole jste byla členkou tanečního souboru Pop Balet a taneční skupiny Evil Dancers. Nyní jste členkou Art 4 People a od září roku 2022 uměleckou vedoucí tanečního souboru Dance 4 People. V čem byste si ráda zatančila? Nebo máte nějakou roli, které byste ráda na scéně vdechla život?

„To jsou moc dobré otázky! Povahově jsem velmi hravá. Možná to souvisí s tím, že jsem blíženec. Baví mě být každý den někdo jiný. Trochu to asi dělám i v normálním životě, že si tak jako dávám role podle toho, jak se zrovna cítím. Nejraději mám role, kde se můžu vyřádit. Nesmírně jsem si užívala roli Sněhové královny, která je chladná a odtažitá, necitelná k lidskému utrpení a lásce, zároveň je krásná, mocná a reprezentuje extrémní racionalitu. Také role Zvoněnky v baletu Petr Pan. Je malá víla s obrovským srdcem, ale dokáže být pěkná mrška. Je temperamentní, vášnivá, loajální, někdy tvrdohlavá, ale vždy opravdová. Takové role, to je něco pro mě. Když jsem tančila Klárku v Louskáčku, byl to krásný zážitek, ale emočně a herecky jsem se jako hodná Klárka moc „nevyblbla“. Když se jedná o role, vždy inklinuji k té temné straně :-D. Ačkoli v normálním životě se snažím lidem pomáhat, jak jen to jde a konat to nejlepší a často slýchám, že jsem takový anděl… Tak možná právě pro to si to kompenzuji.

A zda je tu nějaká role, kterou bych si nyní chtěla zatančit? Takový můj sen je zatančit si v muzikálu Hříšný tanec, který jsem viděla miullý rok v divadle v Londýně a asi než konkrétní role, tak si momentálně přeji zažít různé projekty a spolupráce se zajímavými osobnostmi tanečního světa. Nicméně pokud by někdy vznikla taneční inscenace, kde by hledali tanečnici do role Harley Quinn nebo Cat Woman a byla bych vybrána… Wow, asi bych to nadšení musela rozdýchat.“

Také jste absolvovala studia pedagogiky tance na HAMU v Praze a sama jste lektorkou tanečních kurzů v Place 4 People. Jako pedagožka působíte také na tanečním oddělení ZUŠ Harmony a taneční techniku učíte i v MZ Dance Team. Co Vás na práci pedagoga baví? 

„Od mala jsem vůdčí typ a být učitelka, bylo jedno z povolání, u kterého jsem věděla, že si ho rozhodně musím vyzkoušet. A co mě na té práci baví? Je radost sledovat, jak se někdo zlepšuje, roste, objevuje svůj talent nebo překonává vlastní limity. Naplňuje mě probouzet ve studentech / kurzistech stejnou vášeň k tanci jako mám já sama. Můžu být pro žáky někdo, kdo je motivuje, podpoří nebo povzbudí, když nevěří sami sobě. Budovat tzv. safe space – prostor, kde se lidé cítí v bezpečí, mohou si zkoušet, chybovat a růst. Nesnáším rutinu a na učení je nejlepší, že každý den je jiný – je to živé, dynamické, každý student přináší něco nového. Navíc i já se při výuce stále učím – o sobě, o druhých, o svém oboru. Je to obousměrný proces. Během učení jsem zažila spoustu krásných momentů, kdy cítím, že díky té komunitě, kterou tam máme a vztahem mezi mnou a studenty – tanečníky, nastávají malé změny v životním přístupu, myšlení nebo postoji. Být pedagogem je obrovská čest a zodpovědnost. Musíme brát v potaz, že cokoli řekneme, může naše studenty (ať to jsou děti nebo dospělí) ovlivnit do konce života. Jsem vděčná, že na lekcích společně sdílíme hlavně radost a vznikají tam nezapomenutelné zážitky“

 Věnujete se také choreografii. Co Vás přivedlo k tomuto oboru? A máte v něm nějaké vzory?

„Ano, tvorba choreografií je mou nedílnou denní součástí. Myslím, že k choreografii se přirozeně více nebo méně dostane každý tanečník, natož pokud je i pedagogem. Jako teenager jsem si začala vymýšlet sestavy na soutěže a různá taneční vystoupení, ale že by se jednalo o nějaké umělecké počiny, myslím si, říct nedá :-D. S vnímáním choreografie jako oboru jsem se poprvé setkala na HAMU, kde jsme hodiny choreografie pravidelně navštěvovali. Choreografie jsem nejdříve začala vytvářet tedy soutěžní pro své děti z tancování a následně na naše taneční vystoupení se souborem Dance 4 People, kde je mou prací tvořit hlavně choreografie na komerční akce pro klienta nebo do videoklipů či filmu na klíč.

V tvorbě mě ovlivňují hlavně tanečníci ze zahraničí. Takovým největším vzorem je pro mě momentálně Malou Linders, Yanis Marshall, Elena Yatkina nebo Zoi Tatopoulos. Inspiruji se také dost na sociálních sítích, sleduji tam spoustu neskutečných tanečníků z Česka i zahraničí.  Fascinuje mě, jak pracují s dynamikou, výběrem a znázorněním hudby, emocí, nebo tělem jako vyjadřovacím prostředkem.“

Aktivně se věnujete tanečním stylům Lyrical dance, Heels dance, Contemporary a klasickému tanci. V čem se cítíte nejlépe Vy sama?

„Nejlépe se nyní cítím asi v Heels Dance. Podpatky jsem nosila takové plastové na hraní už ve svých 3 letech. Jako teenager jsem podpatky nosila snad i do lesa. Ve svých 24 letech jsem navštívila lekci High Heels u Ginger a je to jako láska na první pohled. Hned jsem věděla, že to je to ono, co chci tančit. Lyrical dance, klasický tanec i Contemporary miluji, ale Heels dance cítím, že jsem já. Tanec na vysokých podpatcích nemá jen jednu formu, můžete na nich tančit street dance, různé fiusion styly, každý lektor si tam může vnést sebe a mě osobně extrémně baví a naplňuje ženskost, smyslnost, elegance, technika a sem tam prvky akrobacie – to jsou moje Heels Dance.“

Jako tanečnice a performerka se představujete na různých společenských, kulturních i firemních akcích, na módních přehlídkách, ve videoklipech i na koncertech. Co Vás baví na performanci, což je vlastně umělecké vyjádření se pomocí těla, které se stává jakýmsi „hudebním nástrojem“ umělce?

„Já se strašně ráda ukazuji a předvádím. Jsem ráda středem pozornosti a vystupování je pak přesně tím, co mě činí šťastnou. Jde o živé, přímé a fyzické vyjádření, které nepotřebuje slova – tělo je médium i sdělení zároveň. Baví mě na lidi předávat energii, nějaké emoce. Baví mě i to, že každé publikum ji prožívá jinak – performance je živý dialog mezi mnou a divákem, který se děje teď a tady. V tom je kouzlo, ale i odvaha – být přítomná a otevřená. Nejlepší pocit je pak, když vám publikum dá najevo, že i vy bavíte je a energie se vrací dvakrát tolik. U většiny z nás si myslím, že platí, že skrze pohyb dokážeme zprostředkovat emoci, náladu, myšlenku nebo vnitřní svět tak, jak to mnohdy nejde říct jinak.“

Jaké to je být trenérkou pražských mažoretek a gymnastek v SK Motorlet? Jak jste se k nim dostala? Vyzkoušela jste si tyto obory také Vy sama?

„Pražské mažoretky jsem trénovala rok a gymnastky v SK Motorlet po dobu 3 let. Musela jsem si kvůli tomu tenkrát udělat trenérskou licenci rytmické gymnastiky. K obojímu jsem přišla dosti náhodou. V obou případech potřebovali trenérku baletu / techniky a přes známé se to dostalo ke mně. Byla to skvělá zkušenost. Jsem za to moc ráda. Člověk pochopí, jak důležitý je tanec a technika klasického tance i pro jiné sporty a může s tím pak pracovat dál.“

Na mezinárodních tanečních soutěžích jako je Dance World Cup, Best World Dance Group či Danza Mundial, se pravidelně umisťujete na stupních vítězů. Jaký to je pocit slyšet své jméno na prvních místech?

„Upřímně, téměř vždy je to pro mě velmi milé překvapení. Je to vždy takový blahodárný, radostný a vděčný pocit, že ta těžce vydřená práce má smysl, někomu se líbí, někdo ji oceňuje. Je to pro mě znamení, že to, co dělám, dělám správně a zároveň obrovská motivace titul obhájit i další roky a pracovat tak neustále na sobě i svých svěřencích.“

Patříte mezi ty, kteří si můžou říct, že jejich práce je také jejich koníčkem? Jak ráda trávíte volný čas?

„Rozhodně ano 😀 Tanec je můj životní styl. Neumím si už představit, že bych netančila. Děkuji každý den, že se mohu živit tím, co mě baví. Ne vždy je to samozřejmě jen o tom hezkém… Život tanečnice s sebou nese spoustu negativ a nepříjemností, o kterých se netanečníkům ani nezdá. Ale pozitiva převažují. Je to vášeň. Když je mi psychicky nejhůř, je to forma terapie. Nikdy jsem nešla z tréninku s tím, že by mi bylo hůř než před ním. Tanec extrémně pomáhá nejen tělu (když se provádí správně samozřejmě) ale i mysli.

Kromě tancování se druhým rokem věnuji muay thai, což je tradiční thajské bojové umění. Je to pro mě skvěla forma kompenzačního tréninku a člověk se trošku dostane aspoň na chvíli do úplně jiné sociální bubliny, a i to je občas moc fajn. Nejsem typ člověka, co by dokázal pasivně odpočívat. Ráda jsem v obklopení svých přátel a rodiny a podnikám všelijaké výlety a aktivity. Cestování na můj seznam oblíbených aktivit patří rozhodně také. A když mi přeci jen zbude ještě nějaké volno, věnuji se vizážistice – jako makeupartistka líčím dámy na všelijaké události.

Děkujeme za rozhovor 

Foto: Archiv Sabiny Bažantové

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

 

Devátý ročník festivalu KoresponDance

Tančil zámek Žďár nad Sázavou, běžně se návštěvníci do těchto prostor nedostanou !

 O uplynulém víkendu proběhl na zámku ve Žďáru nad Sázavou již devátý ročník mezinárodního festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu  KoresponDance. Letos byl festival opět mezinárodní, a tak se divákům představily i zahraniční hvězdy. Zámek navíc speciálně pro účely festivalu uvolnil vstup do soukromých zahrad manželů Kinských. Diváci si tak mohli prohlédnou a užít prostory, kam se běžně návštěvníci nedostanou.

Festival, který se vždy konal zejména open-air, si letos publikum užilo venku celý. V zájmu bezpečnostních opatření byly hlavní festivalové dny koncipovány jako několik malých uzavřených festivalů vždy pro limitovaný počet diváků. V průběhu tříhodinových bloků zhlédli tři velká představení. Takové bloky se odehrály celkem čtyři, jeden v pátek, dva v sobotu a jeden v neděli.

K vidění byl tradičně nový cirkus, tanec i pohybové divadlo. Ze Španělska přijelo akrobatické duo Gracie May Marshall a Cristian Fierro s představením Fling. Benjamin Richter z Rakouska dal publiku ochutnat dekomponované žonglování v tzv. during performance TAKTiL. Své oceňované sólo HYPERSPACE přivezl i James Batchelor. Dechberoucí show předvedla britská skupina Etta Ermini Dance Theatre v novocirkusovo-akrobatickém představení Oqda. Magickou podívanou Alenka v říši divů představila Dánka Tilde Knudsen. Kolektivní umělecký zážitek dala divákům ochutnat mezinárodní umělecká skupina Ferst Dadler & Co., a to prostřednictvím duration performance Ferst Dadler není sám.

Pod vedením profesionálů si návštěvníci užili taneční i tvůrčí workshopy. Páteční a sobotní pozdní večery byly ve znamení Letního tanečního kina. V pátek pod taktovkou ředitelky Festivalu tanečních filmů Jany Návratové, která sama provedla kurátorským výběrem krátkých snímků pod názvem Landscape. Sobotní večer pak patřil R.E.D. International Film Festival.

KoresponDance dostál své pověsti a publiku představil výběr z nejlepších současných evropských performerů. Netradiční představení byla hravá a inspirativní, impozantní kulisy zámku tak jen dokreslily kouzelnou atmosféru.

Aktuálně se pořadatelé chystají na jubilejní desátý ročník festivalu, který proběhne v první polovině července 2022, již tradičně na zámku ve Žďáru nad Sázavou, a to ve dnech od 15. do 17. 7.

Martina Hrašová

pro  Taneční  magazín

EVA URBANOVÁ na KoresponDance 2021

Festival začíná 24. června na více místech v Praze a pokračuje již tradičně16. – 18. července na zámku Žďár nad Sázavou. ֍ Pouliční tanec v bývalém kině. ֍ Řada workshopů. ֍ Těšte se na Letní taneční kino či kapely! ֍

KoresponDance – festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu vás přivítá již po deváté v Praze a na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Po loňském komplikovaném ročníku je letos festival opět mezinárodní!!!

Karlínská Invalidovna opět ožije festivalem

První část čtyřdenního festivalu se uskuteční ve čtvrtek 24. června v areálu Invalidovny v pražském Karlíně. Čtvrteční program začne už ve 12 hodin workshopem Farah Deen z Rakouska, který bude zaměřen na kombinaci House Dance a improvizačních technik. Na workshop, jenž je určen všem začátečníkům i pokročilým tanečníkům, naváže battle, který opět zaštítí tanečník a umělec Kristián Mensa.

Odpoledne pak vystoupí Eva Urbanová s novým oceněným sólem „The Essence“ a večer vyvrcholí světovou premiérou britské skupiny Etta Ermini Dance Theater: „Oqda“. Obě představení budou uvedena dvakrát, odpoledne a večer.

Pražský KoresponDance zavítá i do Vzletu

Rovněž 24. června, ale večer od 20.00 zavítá šest mladých urban tanečníků z Česka a ze Španělska do někdejšího vršovického kina Vzlet. Na programu bude jejich hra se zrcadly a s obrazy sebe sama, města, přírody; světa, jak ho vidí nastupující generace pouličního tance.

People – Power – Partnership poprvé v nové historii bývalého kina Vzlet obsadí tento prostor tancem a zahájí zde několikaletou spolupráci a evropské turné mezinárodního projektu jedenácti zemí. Přijďte do znovuotevřeného vršovického kulturního paláce a nechte se pohltit multikulturní městskou atmosférou.

Víkend tradičně na zámku

Na pražskou část festivalu naváže již tradičně víkend plný tance, umění i artistického napětí na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Tady se od 16. do 18. července představí umělci z Česka i Evropy.

Těšit se můžete na novocirkusové duo Gracie&Cristian s jejich představením „Fling“, na Benjamina Richtera a jeho úžasné dekomponované žonglování v performanci „TAKTiL“, na neotřelé zpracování příběhu „Alenky v říši divů“ pro celou rodinu a mnoho a mnoho dalšího.

Nebude chybět ani bohatý doprovodný program, který je letos plný workshopů pro děti, dospělé i profesionály a také nabídne dva filmové večery pod titulem Letní taneční kino. Samozřejmostí je živá hudba všech možných žánrů.

Foto: Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN