Na PKB do Klášterce nad Ohří

Pražský komorní balet ozdobí 13. ročník kláštereckého tanečního festivalu »SIRAEX«

V pátek 16. srpna od 20 hodin vystoupí Pražský komorní balet (PKB) v Klášterci nad Ohří na festivalu současného tance „SIRAEX“. Úspěšný letní festival roztančí malebné krušnohorské městečko již po třinácté. Na nádvoří novogotického kláštereckého zámku PKB představí jednoaktový balet s názvem „Důvěrná místa“. Autorsky je pod ním podepsán belgický choreograf Samuel Delvaux, který jako hudební i tematickou inspiraci použil tvorbu a život slavného hudebního skladatele Leoše Janáčka.

Choreografii „Důvěrná místa“, jež vznikla původně pro soubor Balet Praha Junior, nastudoval Pražský komorní balet v závěru loňského roku při příležitosti devadesátého výročí Janáčkova úmrtí. Coby hudební podklad díla posloužily Samuelu Delvauxovi fragmenty ze slavného Janáčkova díla, klavírní Kreutzerovy sonáty, a choreografie samotná je velmi volně inspirována osobou a hudbou velkého génia. Jedná se o jakési abstraktní scénické ztvárnění inspirace ženským elementem, které skladatele celý život provázelo.

Snímek ze zkoušky baletu „Důvěrná místa“

Festival „SIRAEX“ si za dvanáct let existence vybudoval jméno mezi laickou i odbornou veřejností. Mapuje dění na současné taneční scéně a představuje české i zahraniční tanečníky a choreografy patřící ke špičce v oboru.

Mgr. Zora Breczková, ředitelka festivalu Siraex

Náš festival je přehlídkou, která každoročně přináší průřez děním na taneční scéně za uplynulou sezónu a dává veřejnosti z měst, která jsou dál od Prahy, povědomí o vývoji tanečního umění. Jde tedy o ojedinělou záležitost, která má v tanečním světě své místo,“ říká Zora Breczková, ředitelka festivalu „SIRAEX“. „Jedinečností projektu je setkání několika generací a úrovní interpretů a choreografů, a to od dětí přes neprofesionální soubory scénického tance až po naší a zahraniční profesionální scénu (včetně nové generace). Pražský komorní balet je již dlouho naším stálým hostem, spolu s ním na pátečním gala večeru vystoupí Balet Národního divadla v Brně, 420 People a absolventka HAMU, choreografka Petra Hájková.“

Co je hlavně naplňujeSIRAEX“? Tato akce (či festival) obsahuje letní dílny pro jednotlivce (od 18. roku, popřípadě i od 15 let, dále pro pokročilé, avšak vypisuje i kategorii  „mírně pokročilí“ a v poslední řadě slouží pro pedagogy). Hlavní součástí festivalu „SIRAEX“ jsou představení neprofesionálních souborů (včetně možnosti účastnit se letních dílen s profi umělci). Závěrečný program vytvářejí soubory nominované v krajských přehlídkách a účastnící celostátní přehlídky „TANEC, TANEC“ v Jablonci nad Nisou.

Oblíbenou součástí „SIRAEXU“ je i „DĚTSKÁ TANEČNÍ SCÉNA“, obsahující týdenní workshopy s open air představením, inspirativní představení. Soubory na závěrečná vystoupení jsou tedy nominovány z krajských přehlídek dětských skupin scénického tance. Přihlášky jsou ke stažení na: www.zus-klasterec.cz v rubrice „SIRAEX“.

Foto: PKB

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Baletní ping – pong s plodnou besedou

Baletní ping-pong s plodnou besedou

V pondělí 30. listopadu proběhla v zánovním divadelním prostoru JATKA 78 v bývalých pražských jatkách a (současné tržnici) další repríza BALETNÍ POCTY PING-PONGU. V podání mezinárodně ostříleného souboru 420 PEOPLE jsme shlédli pětašedesát minut brilantních nápadů i tanečně netradičních forem, jako jsou práce s loutkou anebo zařazení (sice ze záznamu) mužského hereckého hlasu Tomáše Měcháčka. Jelikož inscenace počítá s alternacemi, je nutno uvést, že tentokrát vystupovala Šárka Bočková s Milanem Odstrčilem, Adamem Sojkou a Alexandrem Volným. To vše v režii a choreografi i Jo Strømgrena.

Alespoň mne osobně (a lze říci, že tak 80 % lidí v hledišti) novátorské představení nezklamalo.

Ping.pong.3

Výtek bych měl opravdu pomálu. Již před návštěvou „ping-pongu“ jsem měl pochyby, jak se inscenátorům podaří skloubit uváděnou velmi stylově, historicky i demograficky roztříštěnou hudební dramaturgii. Řekl bych, že nadmíru úspěšně. Pouze některé operně zpívané pasáže v několika momentech působily poněkud tvrdě, naturalisticky a atmosférově zaváděly inscenaci – dost řešící pojetí evropské a východní filosofie – tak trochu zbytečně někam na sever Evropy. Či do Německa? Bylo pár okamžiků, kdy hudební árie připomínaly spíše zpívající Marlene Dietrich s boa a dlouhou cigaretovou špi čkou a – podle mne – šly proti temporytmu samotného představení. Že by daň severského režiséra a choreografa?

Ping-Pong002(

Rovněž verbální oživení loutky působilo poněkud zkarikovaně. Zavánělo až hereckou šarží. Nešlo pouze o zvolenou monotónní dikci, ale ona monotónnost nijak negradovala a tak trochu degradovala jednu z klíčových (byť loutkových) postav do určité plochosti. Bylo to záměrem?

Jinak tanec i práce s loutkou byly vskutku na vysoké ba špičkové úrovni. I když vždy se na špičkách netancovalo. A to vše jako celek pak sklidilo velké ovace přeplněného hlediště, ve kterém se výborně bavila i česká basketbalová reprezentantka a internacionálka Hana Veselá.

HanaVesela

Po představení vyvolal jeden ze dvou zakladatelů 420 PEOPLE Václav Kuneš zajímavou besedu s diváky. Ozvaly se zde i velmi kritické hlasy na pojetí východního myšlení a ženskou otázku. Byly však ve výrazné menšině. Dle mého názoru šlo o divačky, které v inscenaci hledaly lineární příběh se všemi detaily a zdůvodnily si ho po svém. Zajímavou inscenační konfrontací byla i návštěva diváků z Moravy, kteří shlédli českou premiéru na festivalu ve Valaškém Meziříčí naprosto v jiném prostoru a za jiných inscenačních podmínek. Dlužno zdůraznit, že byli i oni spokojeni.

Myslím, že podobné diskusní „dohrávky“ představení jsou dobré, ba potřebné. Pro vystupující jsou zpětnou vazbou a divák si zde naopak může mnohé ujasnit a dovysvětlit. A právě různorodost názorů je tím, co umělecký tvar stále někam posouvá a zkvalitňuje.

Ping-pong.1

Michal STEIN

Foto: Archiv 420 People

Taneční magazín