Paul Gondry staví ve dvou patrech

Galerie XY halucinatorní svět shponglerů


dovolujeme si Vás informovat o připravované výstavě a zároveň Vás srdečně pozvat na vernisáž, která se uskuteční ve čtvrtek 4. prosince v 17:00 v Galerii XY.

Výstava 1-800 PLUMBER představí v České republice vůbec poprvé rozsáhlý svět francouzsko-amerického režiséra a animátora Paula Gondryho. Připravil ji specificky na míru pro Galerii XY ve spolupráci s festivalem PAF Olomouc (Přehlídka filmové animace a současného umění, www.pifpaf.cz).

Gondry svůj projekt rozvíjí od roku 2016 – od experimentálních sochařských objektů a smyšlených drog, přes performativní rituály a urbanistické expedice New Yorkem, až po narativní film Chronicles of Shpongle. V olomoucké Galerii XY se v obou patrech představí místně-specifická výtvarná instalace vycházející právě z tohoto snímku. Výstava kombinuje sochy, nalezené artefakty a audiovizuální obsah s charakteristickou architekturou, čímž návštěvníkům umožňuje nahlédnout do imaginárního podsvětí tzv. shponglerů – subkultury unikající realitě pomocí mýtů, psychedelických rituálů a černého humoru. Gondry vytvořil halucinatorní prostor, který návštěvníky vtahuje do světa filmové fikce a nabízí fyzický i vizuální prožitek.

Součástí výstavy bude také světová premiéra filmu Chronicles of Shpongle v rámci festivalu PAF Olomouc 2025, propojující film, galerijní instalaci a performativní fikci do komplexního zážitku.

Paul Gondry: 1-800 PLUMBER
5. 12. 2025 – 20. 1. 2026

Galerie XY
Dolní náměstí 23/42, Olomouc
xy.nacucky.cz

Největší burlesque událost v Česku!

4 večery, které jinde nezažijete

9. ročník největšího burlesque     festivalu,  kterého se účastnilo  85  účinkujících ze 16 zemí přivezlo podívanou světové úrovně, plnou elegance, humoru a smyslnosti. Toto je možné vidět jen jednou za rok!

Skvěle moderovala Angelina Angelic

 

Probíhal  19. – 22. listopadu, v Brně,  v Ostravě a v Praze.

Letos byla atmosféra žhavě italská – přijelo rekordních 21 performerek z Itálie, což bylo víc než domácí účast! Silné zastoupení měla severní Evropa, např.  Finové, zástupci Litvy, Estonska.

Z USA přiletěla diva jako z 20. let z newyorské scény – Gin Minsky. Tato dáma je nejen mistryní stepu, ale i jednou z mála žen na světě, které ovládají nebezpečné a ohromující polykání mečů.

Evropskou hvězdou tohoto ročníku byla Anja Pavlova, oslnivá performerka a kostýmní výtvarnice z Berlína, známá svými akty a precizním tancem.

Každá show měla unikátní obsazení, nádherné sály, skvělé moderátory, tombolu a oblíbenou soutěž o nejlépe oblečené diváky.

soutěžící o nejkrásnější kostým měla úspěch

Během Bohemian Queen Night  vystoupily Gin Minsky, Anja Pavlova, Tuna Tartare a další. Moderovala a večerem vtipně  provázela Angelina Angelic.

Doposud jsem vlastně nepoznala typ takového festivalu. Možná by někdo mohl říci, že je to sprosté. Jenže tyto ženy  jsou velice inteligentní, ovládají perfektně více jazyků,  zpěv, tanec, umění, jsou fyzicky zdatné, ohebné,  neberou za to žádné peníze, jako v nějakém night klubu, všichni diváci jsou velice ukázněni, společnost tvoří spíše páry a rozhodně se nejedná o nic proti mravům. Dá se hovořit o vysoké úrovni umění, jak se svléknout.

Ženy jsou přirozené, těší se ze své přirozenosti, touhy po sexualitě a kráse. Umění se svléknout je také druhem umění, pochopila jsem.  Ocenila jsem vysokou uměleckou hodnotu, pružnost těl, provedení tanečního umění, estetiku. 

Možná jako společnost  skutečně musíme celkově opravit názor na tyto ženy a začít je uznávat.

V pralese jsou a byli všichni lidé přirození, v každé primitivní kultuře také a  nikomu na tom nepřišlo nic divného. Co se tedy děje v naší společnosti, která odsuzuje? Vládne tu jen  pokrytectví? Popírání skutečného ženství, přirozenosti? A přitom mnozí z těch, kteří tvrdí, jak toto je sprosté,  prahnou po mnohem hlubší pornografii a sprostotě, zneužívání, dokonce zneužívání dětí, nebo sexuálních vraždách. 

Domnívám se, že Burlesque  festival je oživení starých dobrých tradic s vysokou uměleckou hodnotou. Ženy ukazují svou přirozenost, touhu po kráse a sexualitě bez jakýchkoliv zábran. Dá se oponovat, že je to kultura jako z pralesa, ale co je na ní špatného, když jsme z ní  všichni vyšli?  Lidé se těší z okamžiku, nenávratného zážitku,  který právě a jen umění přináší, radují se, vše je na vysoké úrovni. Při vystoupení jednotlivých tanečnic jsou všichni potichu, snad i spadený špendlík by byl slyšet, nikdo neruší, ale v některých okamžicích publikum hlasitě fandí. Já osobně musím říct, že tomuto festivalu fandím a přeji všem, ať se jim daří.

Foto, video: Eva Smolíková

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Krasobruslení bez ledu

Choreografka a performerka Becka McFadden uvádí představení Iconic Program

Pokuste se překonat zklamání a sabotáž sebe sama, a to skrze optiku krasobruslení. Iconic Program (Ikonická jízda) choreografky a performerky Becky McFadden přenáší krásu i absurditu tohoto sportu na divadelní jeviště a zve publikum, aby se společně s ní zapojilo do tréninku a překonalo své staré rány. Autorská performance vzniká u příležitosti Zimních olympijských her v Miláně a Mistrovství světa v krasobruslení 2026, které se bude konat v Praze. Premiéry proběhnou 27. listopadu v brněnském prostoru Industra STAGE a 11. prosince v pražském divadle Venuše ve Švehlovce.


„Sama jsem začala bruslit ve dvanácti letech, což je na začátek pozdě, ale díky baletu jsem postupovala rychle. Krasobruslení se zničehonic stalo středobodem mého života, milovala jsem choreografii, hudbu i kostýmy. Jenže při závodech mě svazovala nervozita a nikdy jsem nedokázala ukázat to, co během tréninku. Ten pocit nedokončené práce a sebesabotáže ve mně zůstal, a vrací se v různých podobách po celý život,“ popisuje prvotní námět autorka Becka McFadden.

Jaké stopy zanechá zklamání v těle, paměti a ve vlastní identitě?

Po letech od chvíle, kdy Becka nezvládla své krasobruslařské zkoušky, má stále pocit, že ji tato zkušenost poznamenala, a to nejen jako bruslařku, ale především jako člověka, i když od toho uběhlo více než 20 let. Právě v tom ale spočívá síla hlubokého vztahu k něčemu, co jsme kdysi milovali, nelze ho vysvětlit logikou. Vede nás do míst, která jsou chaotická, bolestná i směšná, a přesto zůstávají součástí nás. V Ikonické jízdě se proto ptá, jak lze tuto zkušenost proměnit.

Jednotlivé části představení propojují výstřižky z televizních reportáží devadesátých let, které představovaly krasobruslařky a krasobruslaře ve spojení s dramatickým narativem. Spojením videa, pohybu a vyprávění zkoumá, jak se sport může stát metaforou pro naše nevyřešené minulosti, dětské sny i sebesabotáž. Iconic Program se tak stává experimentem, který propojuje osobní vzpomínku s kolektivním prožitkem.

“Nedokončený byznys” a koberec místo ledu

Iconic Program se noří pod povrch ledové plochy a zkoumá, jak se výkon mění v poezii a selhání v osvobození. „Na představení jsem začala pracovat v zimě minulého roku. Nikdy jsem nepřestala přemýšlet nad bruslením, i po dvaceti letech po ukončení kariéry jsem si občas zabruslila na rybnících kolem Prahy. Zlom nastal, když mě Petr Dlouhý pozval na první ročník akce ALTA na ledu. Tam jsem se seznámila s Katjou Grohmann z IceLabu Leipzig a její pojetí ‘současného bruslení’ mi ukázalo, že tento sport může být o něčem jiném, než o pocitu zklamání z neúspěchů na soutěžích a myšlenkách na všechno, čeho jsem nedosáhla. Byla jsem tak nadšená, že jsem si vzala taxík, dojela pro brusle a vrátila se, abych si s ní mohla po představení zabruslit. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se k bruslení mohu vrátit – radostně a tvořivě, ne s bolestí,“ doplňuje Becka McFadden.

Iconic Program osciluje mezi disciplínou a osvobozením, mezi autenticitou a performativností, stejně jako samotné krasobruslení, které v mnohém připomíná drag show. Jde o poctu tomu, co tělo dokáže, ale také nedokonalosti. Vzniká tak vrstevnatý jevištní jazyk, který propojuje sport s uměním a humor s melancholií. Iconic Program je zčásti návratem ke kořenům a intimním pokusem o smíření se svými dřívějšími verzemi a zároveň hledá možnosti, jak se od nich osvobodit.

Pro performance používá místo ledu koberec. „Zjistila jsem, že klouzání v ponožkách po koberci je překvapivě dobrá náhrada. Noha na něm zanechává stopy stejně jako brusle na ledu. Absence ledu nás od začátku staví do pozice neúspěchu, protože bruslení bez ledu je divné a trochu absurdní. Zároveň je to aktuální, protože v době klimatické krize bude přírodního ledu čím dál méně,“ uvádí.

Iconic Program otevírá prostor pro sdílenou zkušenost selhání i proměny. Zve diváky, aby se zapojili nejen fyzicky, ale i emocionálně, aby si připomněli, jaké to je zkoušet něco znovu. Performerka proměňuje jeviště v tréninkové místo odvahy a empatie, kde se hledá rovnováha mezi disciplínou, radostí z pohybu, krásou a trapností.

„Nejde o představení pro fanoušky krasobruslení,“ vysvětluje autorka. „Je to příběh o tom, jak pracujeme s neuzavřenými kapitolami svého života. Krasobruslení je jen moje posedlost, moje zrcadlo. Ale věřím, že každý má svou vlastní arénu, do které se občas musí vrátit,“ dodává.

Po pražské premiéře Iconic Program zvou tvůrci v pátek 12. prosince k návštěvě představení Wie wir sind od IceLab Company. Tento moderní tanec na syntetickém ledu spojuje témata lidskosti a lidských práv. Choreografku Katju Grohmann, průkopnicí současného krasobruslení a držitelku Ricky Harris Award 2025, mohou diváci znát z mezinárodních projektů IceLabu Leipzig. Po představení proběhne otevřená jam session na vlastních bruslích.

Vstupenky do Brna je možné zakoupit na smsticket.cz, na pražskou premiéru pak na GoOut.cz.

Pokuste se překonat zklamání a sabotáž sebe sama, a to skrze optiku krasobruslení. Iconic Program (Ikonická jízda) choreografky a performerky Becky McFadden přenáší krásu i absurditu tohoto sportu na divadelní jeviště a zve publikum, aby se společně s ní zapojilo do tréninku a překonalo své staré rány. Autorská performance vzniká u příležitosti Zimních olympijských her v Miláně a Mistrovství světa v krasobruslení 2026, které se bude konat v Praze.

 
Srdečně Vás tímto zvu i na jednu z premiér:
  • 27. 11. v 19.30 | Industra, Brno
  • 11. 12. ve 20.00 | Venuše ve Švehlovce, Praha

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín