Je škoda,  že nové dílo Richarda Move s názvem “Martha@…The 1963 Interview” dávají v Dance Theater Workshop v New Yorku právě po skončení sezóny Marta Graham Dance Company. Tato 70-ti minutová adaptace konverzace z roku 1963 mezi Marthou a tanečním kritikem Waltrem Terrym – jejíž nahrávka byla vloni nalezena v archivech – je jednak základním přehledem její práce a jednak také lákadlem k jejich shlédnutí.
V rozhovoru Martha Graham, tehdy ve věku 69 let, hovoří o některých ze svých nejskvělejších rolí. Medea, Klytaimnéstra, Sv. Jana,  Jocasta, nevěsta v “Appalačském jaru” ty všechny vyvstávají před očima jako živé v jejím řečnickém projevu, který je směsí vznosného sentimentu a zemitého realismu. Aforismy, záhadná zamyšlení („pomyslete si, že byste tančili ke své smrti“) to vše tam je, ale síla jejího přesvědčení je naprosto podmanivá.

Richard Move, který poprvé předvedl své zosobnění Grahamové v polovině devadesátých let, vytvořil v mezidobí vlastní výrazné dílo. Ale jak to tak vypadá, Grahamová mu nedala spát a v tomto díle  zkoumá křehčí stránku té veliké, osamělé umělkyně a její vyumělkované masky génia.

Samozřejmě Grahamová je dokonale přitažlivý  materiál. Přehnaný make-up, její osobitý vysoký drdol, řasené róby, teatrální manýry – to vše je palivem pro zábavu, pokud je vidíte na muži vysokém 193 centimetrů. A obecenstvo bylo zcela jasně připravené se smát.

Ale upřímné přesvědčení, s jakým Richard Move a Lisa Kron (v roli Waltra Terryho, jako další prohození pohlaví) hráli své úlohy, pomalu vykonalo své kouzlo. Po krátké chvíli smích utichl; Grahamová možná občas byla k smíchu, ať už úmyslně či ne, ale Richard Move se o to nesnažil.

A ani Lisa Kron, která je v představení skoro stejně dobrá, ačkoli je nevyhnutelně zastíněná.  Kopírujíce načasování a kadenci z nahrávky, nechává Terryho lehce afektovanou osobnost zjevit se prostřednictvím slov. Jeho obdiv, dokonce uctívání  Grahamové, jeho obavy zeptat se na ty správné otázky a touha, aby si posluchači Marthu oblíbili, jsou zřetelné. Ale je to Martha, kdo je tu hvězda, a Richard Move skvěle zosobňuje její táhlý přízvuk na poslední slovo každé věty, flirtující pohledy do publika, její pravítkově vzpřímená záda, naprostou autoritu, se kterou si drží své posluchače.

Dvě tanečnice, Katherine Crockett a Catherine Cabeen, které tančí některé z rolí,                o kterých se hovoří, jsou názorné. Ale toto je nejslabší část celého představení, protože odděleně ma práce tendenci vypadat jako parodie, které se jinak všude Richard Move vyhýbá.

Kromě tanečnic v představení není příliš mnoho divadelních prvků. Plastové koule visící nad hlavami Lisy Kron a Richarda Move, vypadající autenticky jako z šedesátých let, nesou symboly a obrazy z tanců Grahamové, nebo září barvami. Později zazní nahraná část oživeného interview (udělaná tak, aby zněla jako originál) zatímco Richard Move tančí v roli Nevěsty s Catherine Cabeen.

Je to okamžik souznění, z kterého je znát,  že Richard Move mohl z materiálu udělat i něco ambicióznějšího, ve stylu Wooster Group. Ale možná chtěl, aby zářila Martha. Tak, jak si zaslouží.

ROSLYN SULCAS

“Martha@…The 1963 Interview” pokračuje v Dance Theater Workshop, 219 West 19th Street, Chelsea

Richard MOVE – stín Marthy Graham

GIA KOURLAS

Richard MOVE se nikdy nedostane z područí Marthy Graham. Dokonce přesto, že Martha zemřela v roce 1991, nenechá ho na pokoji. V loňském roce MR.  MOVE  divadelní hrou „Martha@… The 1963 Interview“ přes všechny  kritiky, vtipně i děsivě oživil Marthu  Graham.

Pokračovat ve čtení „Ve stínu Marthy Graham“

Krátkozraké  a  nebezpečné škrty v umění

Diváku, je konec s uměním! V době krize nejsou finance pro umění!

Arts Council England (Rada umění) znenadání, bez ohlášení zásadně změnil politiku. Ukončil pravidelné financování osmi uměleckých agentur, které měly na starosti  „rozšíření  divácké veřejnosti“   v Anglii.

Samozřejmě, že úředníci pro  „rozšíření  divácké veřejnosti“ byli vyhodnoceni, jako „žádná řádná práce“, ale nikdo nečekal, že  Arts Council England by se dohodl na tomto tak radikálním postupu, zvláště poté, co založili umělecké  agentury v partnerství s místními úřady a uměleckými organizacemi.
V době krize se nenajdou  finanční prostředky, které by dovolily financovat všechny umělecké organizace  a ještě agentury pro „rozšíření divácké veřejnosti.“ Je ironií, že právě divácká veřejnost je zapotřebí ještě mnohem více v době recese, aby  zaplnila díru v příjmech uměleckých  společností.

Ještě před několika lety tyto agentury pro rozvoj divácké veřejnosti  nebyly dotované granty, ale pracovaly na smlouvu za své služby. Existuje dostatek důkazů, že zajistily  obrovský  vzestup návštěvnosti  a zájmu o umění,  získaly  nové publikum, a podařilo  se jim mnoho úspěšných projektů. Agentury  prozkoumaly a propagovaly techniky  pro zvýšení  publika  a ty jsou nyní  kopírovány a dále rozvíjeny po  celém světě. Ignorování významu  předávání  umění divákům se  zdá pozoruhodně krátkozraké  a nebezpečné  v těchto časech.

Reakce jedné z uměleckých  agentur:

 Jako národní organizace, která má  být zcela vyjmuta z dotací, nesouhlasíme s rozhodnutím Arts Council England. Naše organizace je zastupována  profesionálními  autory, kteří pracují ve školách – 1300 umělců je   odhodláno sdílet  své  zkušenosti  s mladými lidmi. Naše  poslání souhlasí přesně s prioritami Rady umění – Arts Council England, a přesto jsme neobdrželi žádné vysvětlení, proč nebudeme financováni příští rok.

Bylo nám řečeno, že nemáme právo na  odvolání, ale určitě máme  právo  stěžovat si co nejhlasitěji na takové řešení.  Pevně ​​věříme, že naše žádost by měla být přezkoumána.

Roger Tomlinson