Novinky z tanečního světa – 1207. stránka

Ztrácí se význam tance na Novém Zélandu nebo se naopak tanec stává nejdůležitější částí lidského bytí?

Jak vypadá kulturní život původních obyvatel Nového Zélandu dnes? (Taneční magazín navštívil Maorské kmeny Nového Zélandu a přináší aktuální reportáž)

Příchod Evropanů nepochybně ovlivnil původní Maorské obyvatelstvo Nového Zélandu. Otázkou zůstává, zda v dobrém smyslu nebo ve špatném. Na jedné straně se Maorským obyvatelům dostalo vymožeností, o kterých ani nesnili, na druhé straně jim civilizace velkou měrou rozbourala všechny jejich hodnoty, které do té doby vyznávali. Kudy povede jejich cesta z tohoto rychlého skoku z horských údolí rovnou do moderních supermarketů? Najdou ji vůbec? Nebo Maorská civilizace nadobro zanikne?

Vláda Nového Zélandu se snaží vykompenzovat všechny křivdy minulosti a Maorské obyvatelstvo dostává finanční odškodné. Je mnoho těch, kteří se snaží navázat na své původní tradice a pokračovat dále svým vlastním vývojem, bez ohledu na to, co si zbytek světa myslí. A kupodivu, zbytek světa celkem s radostí a zvědavostí vyhledává Maorská taneční vystoupení a divadelní představení, která ukazují zvyky a kulturu původních obyvatel ve své ryzí podobě, přesně takovou, jaká byla do té doby, než ji zasáhla Evropská civilizace.

Vzhledem k faktu, že tato Maorská vystoupení stojí cizince nemalé peníze, dá se říci, že Maoři mohou bez problémů pokračovat ve svém kulturním vývoji, alespoň do té doby, dokud budou cizinci platit. V případě, že Maoři poznají svou šanci přejít přes pomyslný most z pravěku rovnou do naší supermoderní doby, tanec je přenese.

1. Jak často pořádáte vystoupení pro cizince?

„Každý den. Děláme dvě vystoupení přes den, a jedno v noci. Každý den, celý rok. “

2. Je to Váš hlavní zdroj příjmů nebo je to jen koníček?

„Hlavní výdělek, vyděláváme tím na živobytí.“

3. A tančíte také pro svou vlastní radost, nebo se tanec stal pouze výdělečnou činností?

„Tančíme i pro nás. Pořádáme soutěže, soutěží většinou děti. Tančí se také ve školách. Tanec je naše řeč.“

4. Je pro Vás vyjádřování tělem totéž co vyjadřování jazykem?

„Ano.“

5. Používáte stále ještě vyplazování jazyků a koulení očí ve svém tanečním vystoupení (kdysi bylo užíváno jako zastrašování nepřítele, pozn.redakce) nebo je to už věcí minulosti?

„Při vystoupeních pro cizince stále. Pro nás samotné oči stále hrají důležitou roli, např. při zdravení.“

6. Vaše tradiční oblečení je spíše letní, jste bosí. Na Novém Zélandu dokáže být ale pořádná zima! Vystupujete ve svých tradičních oděvech i v době, kdy je sníh a mrzne?

„Když je zima, jsme uvnitř, v Marae. Ale někdy jsme i venku, máme kožešinové přehozy, které nás zahřejí.“

7. Kolik procent Maorského obyvatelstva se věnuje tanci?

„Většina Maorů, věnujeme se našim tradičním tancům.“

8. Každý Maor má tanec jako svou zálibu?

„Ne. Je to něco víc. Je to celá naše kultura, náš život.

Tančí se „Haka“. Setkáváme se v Marae, to je naše společenské místo, navíc tančíme doma. My doma moc nemluvíme anglicky, ale zato často tančíme, to je náš jazyk.“

9. Zpíváte a tančíte současně, navíc perfektně ovládáte tanec s různými předměty, není to úplně jednoduché. Musíte trénovat?

„Ano. Trénujeme od nejútlejšího věku, po celý život. Celý náš život nás provází tanec.“

A my přejeme Maorskému obyvatelstvu, ať se mu podaří překlenout všechny nástrahy moderní doby.

Taneční magazín

České divadlo se představí v Soulu

Desátý ročník veletrhu scénického umění 7.–11. 10. 2014

Jihokorejský veletrh scénického umění „PAMS“ představuje jedinečnou příležitost k pronikání evropského divadla a tance do Asie.

Jednoho z nejvýznamnějších jihokorejských veletrhů se účastní přibližně 2 000 delegátů. Podle Michaely Lee, ředitelky Českého centra Soul, zájem o účast ze strany uměleckých souborů narůstá.

V současné době probíhají jednání Českého centra Soul s jihokorejskými kulturními subjekty. Cílem je představit české divadlo na PAMSu. 10. ročník se uskuteční ve dnech 7.–11. 10. 2014 v Soulu.

Česká centra také vyhlásila výzvu k účasti na pátém ročníku největšího veletrhu scénických umění v USA (APAPu) konaném od 9. 1. 2015 do 13. 1. 2015 v New Yorku. Svou šanci využilo zejména Švandovo divadlo, kterému se s představením „Šoa“ podařilo zaujmout divadelní producenty.

(Česká centra jsou agenturou Ministerstva zahraničních věcí pro propagaci ČR v zahraničí.Prosazují českou kulturní scénu na mezinárodním poli. Síť Českých center působí z 22 zahraničních metropolí tří kontinentů. Generální ředitelkou Českých center je Vilma Anýžová.)

Více na www.czechcentres.cz

Taneční magazín

Pražský komorní balet v Mexiku

Mezinárodní taneční „Festival Internacional de Danza Contemporanéa Lila López

Pražský komorní balet jsme mohli vidět v době od 24. 7.–5. 8. 2014 na turné v Mexiku. Soubor se představil nejen v rámci prestižního Mezinárodního tanečního festivalu Festival Internacional de Danza Contemporanéa Lila López, který se konal v San Luis Potosí, ale rovněž na dalších dvou kulturních festivalech, které pořádaly mexická města Querétaro a Salinas. Ve třech celovečerních vystoupeních byla k vidění díla korejské choreografky Ji-Eun Lee „Podmínka zániku“ a Hany Polanské Turečkové „Mono No Aware“. Právě tento kus získal letos v březnu na Mezinárodním festivalu Sarajevo Winter ocenění „Silver Snowflake“ (nejlepší choreografie současného tance.)

Letošní turné Pražského komorního baletu se uskutečnilo v rámci spolupráce s Českým velvyslanectvím v Mexiku.

Hana Polanská Turečková změnila pozici z umělecké vedoucí na rezidenční choreografku a pedagožku Pražského komorního baletu.

„Pro tuto změnu jsem se rozhodla hned z několika důvodů,“ říká Hana Polanská Turečková. „Chci se oprostit od časově náročných organizačních povinností, chci opět upřednostnit a plně se koncentrovat na tvůrčí práci a dokončit rovněž doktorská studia. V neposlední řadě se chci více věnovat své rodině a malému synovi.“

Soubor připravuje vypsání výběrového řízení na pozici uměleckého šéfa, která prozatím zůstává neobsazena.

Pražský komorní balet si léta hledal svou osobitou cestu, (zejména po osamostatnění souboru od Státní opery v roce 2003). Nový umělecký vedoucí by měl dokázat připravit uměleckou vizi zaměřenou na inovativní a progresivní směřování souboru, původnost, osobitost a vyhraněnost repertoáru, který byl pro český komorní balet doposud typický.

Více na www.prazskykomornibalet.cz

Taneční magazín

Tanec připomínající svou lehkostí let motýla. Trval jen krátce.

První primabalerina Národního divadla, křehká Giulietta Paltrinieri

V 19. století byl zájem o balet podstatně větší než dnes. Balet byl zárukou kasovního úspěchu. Klesající tržby tedy dovedly správu Národního divadla k rozhodnutí uvést velké baletní představení. Do té doby byly vkládány pouze krátké baletní scény do operních představení, ale žádné jiné zkušenosti s baletem v Čechách nebyly. Ale peníze ND nutně potřebovalo.

Když tehdy ředitel divadla F.A. Šubert uvítal ve své kanceláři křehkou devatenáctiletou absolventku věhlasné baletní školy při milánském divadle La Scala, Giuliettu Paltrinieri a představil ji mladému baletnímu mistrovi Augustinu Bergerovi, byla to láska na první pohled.

Hra „Excelsior“ se také ukázala jako šťastná volba. V té době byl tento kus finančně, technicky i personálně výjimečně náročný. ND si zajistilo provozovací právo k „Excelsioru“, aby nepadlo do rukou konkurenčnímu německému divadlu, které bylo v té době hrozbou a velkým konkurentem ND.

Premiéra 1.srpna 1885 byla beznadějně vyprodaná a reprízy střídaly jedna druhou. Finanční zisk byl pro ND pohádkový, takže Giulietta se těšila obrovské přízni. Co víc, zrodila se nová hvězda. Pražské publikum nadšeně přijalo tuto Italku se smutnýma očima a milovalo ji.

Noviny psaly o této půvabné tanečnici jen v superlativech: „Dokonalá, půvabná, při svých úchvatných výkonech působí dojmem étericky lehoučké bytosti, její tanec se podobá hravému letu motýla.“

Giulietta milovala umění a vše, co dýchalo životem. Kde byla řeč o Giuliettě, tam zněla chvála. „Skromná, milá, svědomitá, hvězdné manýry jí byly cizí, nevyužívala ani svého výsostného postavení, chovala se jakoby byla poslední žačka baletní školy.“

Vztah mezi Bergerem a Giuliettou připomínal pohádku. Oba úspěšní, krásní, mladí, zamilovaní. Brzy se brali a Giulietta porodila holčičku. Rychle se zotavila a vrátila se na jeviště v baletu „Flik a Flok.“ Obecenstvo bylo nadšené.

Pohádka ale nabrala zcela jiný směr. Giuliettu začaly trápit záchvaty kašle a musela odříkat vystoupení. Její nešťastný manžel ji přiměl opustit milované divadlo a odjet na venkov na zotavenou. Vrátila se plná síly a zazářila ve hře „Civilizace v Excelsioru.“ Publikum zavalilo svou hvězdu květinami. V srpnu 1889 se Giulietta vrací plná energie na jeviště, ale v listopadu 1889 umírá v náručí svého milovaného manžela na těžký zánět pohrudnice. Když umírala, stékaly jí po tvářích slzy. Bylo jí 23 let.

Pohřební vůz, obklopený tanečníky ND se vydal kolem Národního divadla k Olšanským hřbitovům. Trasu smutečního průvodu lemovaly davy lidí. Loučily se se svou milovanou tanečnicí. Dnes ale její hrob stojí opuštěný, málokdo k němu zavítá a sláva představitelky hlavní role „Královny vloček“ v prvním původním českém baletu „Štědrovečerní sen“, se zapomíná.

Italské tanečnice vládly ND až do roku 1900, kdy je nahradila první česká primabalerína Anna Korecká.