Tanec připomínající svou lehkostí let motýla. Trval jen krátce.

První primabalerina Národního divadla, křehká Giulietta Paltrinieri

 

 

V 19. století byl zájem o balet podstatně větší než dnes.  Balet byl zárukou kasovního úspěchu. Klesající tržby tedy dovedly správu Národního divadla  k rozhodnutí uvést velké baletní  představení.  Do té doby byly vkládány pouze krátké baletní scény do operních představení, ale žádné jiné zkušenosti s baletem v Čechách nebyly. Ale peníze ND nutně potřebovalo.

Když tehdy ředitel divadla F.A. Šubert uvítal ve své kanceláři křehkou devatenáctiletou absolventku věhlasné baletní školy při milánském divadle La Scala, Giuliettu Paltrinieri a představil ji  mladému baletnímu mistrovi Augustinu Bergerovi, byla to láska na první pohled.

Hra „Excelsior“ se také ukázala jako šťastná volba.  V té době byl tento kus finančně, technicky i personálně výjimečně náročný.  ND si zajistilo provozovací právo k „Excelsioru“, aby nepadlo do rukou konkurenčnímu německému divadlu, které bylo v té době  hrozbou a velkým konkurentem ND.

Premiéra 1.srpna 1885 byla beznadějně vyprodaná a reprízy střídaly jedna druhou. Finanční zisk byl pro ND pohádkový, takže Giulietta se těšila  obrovské přízni. Co víc, zrodila se nová hvězda. Pražské publikum nadšeně přijalo tuto Italku se smutnýma očima a milovalo ji.

Noviny psaly o této půvabné  tanečnici jen v superlativech: „Dokonalá, půvabná, při svých úchvatných výkonech působí dojmem étericky lehoučké bytosti, její tanec se podobá hravému letu motýla.“

Giulietta milovala umění a vše, co dýchalo životem.  Kde byla řeč o Giuliettě, tam zněla chvála. „Skromná, milá, svědomitá, hvězdné manýry jí byly cizí, nevyužívala ani svého výsostného postavení, chovala se jakoby byla  poslední žačka baletní školy.“

Vztah mezi Bergerem a Giuliettou připomínal pohádku. Oba úspěšní, krásní, mladí, zamilovaní. Brzy se brali a Giulietta porodila holčičku.  Rychle se zotavila a vrátila se na jeviště v baletu „Flik a Flok.“ Obecenstvo bylo nadšené.

Pohádka ale nabrala zcela jiný směr. Giuliettu začaly trápit záchvaty kašle a musela odříkat vystoupení.  Její nešťastný manžel ji přiměl opustit milované divadlo a odjet na venkov na zotavenou. Vrátila se plná síly a zazářila ve hře „Civilizace v Excelsioru.“ Publikum zavalilo svou hvězdu květinami. V srpnu 1889 se Giulietta vrací plná energie na jeviště, ale v listopadu 1889 umírá v náručí svého milovaného manžela na těžký zánět pohrudnice. Když umírala, stékaly jí po tvářích slzy. Bylo jí 23 let.

 

Pohřební vůz, obklopený tanečníky ND se vydal  kolem Národního divadla k Olšanským hřbitovům. Trasu smutečního průvodu lemovaly davy lidí.  Loučily se se svou milovanou tanečnicí. Dnes ale její hrob stojí opuštěný, málokdo k němu zavítá a sláva představitelky hlavní role „Královny vloček“ v prvním původním českém baletu „Štědrovečerní sen“, se zapomíná.

Italské tanečnice vládly ND až do roku 1900, kdy je nahradila první česká primabalerína Anna Korecká.

dhdht

 

Taneční magazín