Flamenco, balet, bojová umění, streetdance, divadlo, akrobacie.. Co si přát víc?
Jeden z největších tanečníků klasického baletu naší doby hovoří o svém novém povolání – fotografování.
Idol mnoha žen – tanečník Michail Baryshnikov,66, říká: „Nejsem žádný sex symbol, mám jen silné charisma.“
V Londýně proběhla výstava jeho digitálních fotografií, zde mohli návštěvníci zhlédnout všechny druhy tance od brazilského hip-hopu a havajského tance hula až po tanečníky souboru Merce Cunninghama.
Michail se v současnosti zabývá svou novou profesí, a tou je fotografování.
Michail: „Obávám se, že začnu nudit sám sebe. Čas běží. Musím pracovat s novými lidmi a dělat nové věci.“
Mikhail Baryshnikov
Následující příběh ukazuje, že fenomenální tanečník se nezapře a stále k sobě přitahuje tanec ve všech jeho podobách.
Michail: „Pořizoval jsem právě své záběry v Dominikánské republice. Byl jsem na čerpací stanici, najednou muž a žena vystoupili z auta a začali tancovat. Měl jsem štěstí, že mi nevěnovali pozornost. Lidé by říkali: „Ach ty zmanipulované záběry,“ ale přísahám Bohu, že to tak není.“
Baryshnikov dělal vždy černobílé fotografie rodiny a přátel (Michail má dceru Alexandru z předchozího vztahu s herečkou Jessicou Lange a tři děti se svou současnou manželkou, bývalou tanečnicí Lisou Rinehartovou). Michail se inspiroval mistry jako je Alexey Brodovitch a Irving Penn a začal se učit, jak zachytit pohyb. Vznikaly záběry, které odpovídaly téměř malířským způsobům. Michail používá techniku, při níž pomocí dlouhé expozice vytvoří rozmazaná těla .
Mikhail Baryshnikov
Michail se narodil v lotyšské Rize. V devíti letech začal malý Misha tančit balet. Jeho otec byl voják a po vojenských přehlídkách, často opilý, tančil . Lidé tleskali. Michail: „Tenkrát se ve mně probudil zájem o tanec.“
Přestěhoval se do Leningradu, vystudoval školu a v roce 1969 stal se sólistou baletu. Když přeběhl na západ v roce 1974, nastoupil do American Ballet Theatre a v roce 2005 otevřel své vlastní kulturní centrum v New Yorku.
Velkou láskou Michaila je divadlo, ačkoliv byl nominován na Oscara v roce 1977 za svou filmovou roli („Turning Point“).
Michail stále tančí, ale ne v bílých punčocháčích. Občas si také zahraje ve filmu.
O svém vztahu k rodné zemi říká: „Nikdy bych se nevrátil do Ruska. Miluji ruský lid a kulturu, ale nemám rád svou vládu, to je jasné. Já si myslím, že se země neubírá správným směrem v mnoha ohledech, ale není to moje starost, žiji už 40 let mimo svou vlast. Mám jen obavy, mám tam ještě bratra a sestru … to je dost hrozné“, dodává.
Michailova manželka Lisa Rinehart si také vybojovala post-taneční kariéru, rekvalifikovala se jako novinářka. Oba stále pracují. Michail: „Přijdete domů, chcete si popovídat u vína, ale otevřete ledničku a urvete to, co ještě zbylo z včerejší večeře!“
Uznávaná tanečnice, choreografka a lektorka Dana Pala pořádá workshop zaměřený na rozpohybování smyslů
Celodenní workshop kontaktní improvizace v Druně (Trojická 10, Praha 2), který se koná 17.1. 2015, 10 – 18h a je zaměřen na rozpohybování smyslů, http://www.druna.cz/smysly-v-pohybu
Mezinárodní divadelní společnost NIE se představí v NoD
Žijeme tajným životem ve vzpomínkách někoho jiného?
V NoD se znovu představí jedno z nejzajímavějších kosmopolitních divadel současnosti – mezinárodní divadelní společnost NIE. Tento zvláštní divadelní organismus představí 12. února v jediném uvedení hru Muzeum vzpomínek, která oživuje minulé zážitky prostřednictvím něžného příběhu s originální scénografií.
Na své vzpomínky se nemůžeme zcela spoléhat, zároveň však neexistuje žádná jiná skutečnost než ta, kterou si neseme právě v nich. Každý okamžik, který prožijeme, získává na důležitosti jedině díky minulosti. Kdyby z našeho vědomí někdo vymazal minulost, ztratily by přítomnost a budoucnost veškerý význam. Od nicoty nás odděluje jen naše schopnost uchovávat věci v paměti.
Muzeum vzpomínek přiváží vlastní „přenosné“ muzeum vytvořené ze 70 m² kovových kartoték. Dva bratři, soused, učitelka a přítelkyně. Pět postav v tomto prostoru s něhou, humorem a s živou hudbou znovu skládá dohromady život, který skončil. Příběhy o člověku, jehož ztratili. O bratrovi, chlapci ze sousedství, první lásce.
Diváci sedí těsně u sebe v důvěrném, malém prostoru připomínajícím archiv a herce i příběhy mají doslova na dosah ruky. Po představení se rezavé zásuvky otevřou a z předmětů, jež v sobě skrývají, tak vznikne výstava. Místo se promění v malé muzeum, prostor, který jitří smysly a podněcuje k úvahám o našich vlastních životech a vzpomínkách.
„Divadlo NIE je pro mě výjimečný mezinárodní mišmaš, podivný, magický a inspirující babylon. Člověk si při jeho sledování připadá jako Alenka v říši divů. Navíc v něm působili a působí výrazní čeští umělci, Iva Moberg, Tomáš Měcháček, Jiří Jelínek a další,“ doplňuje Adam Halaš dramaturg Experimentálního prostoru NoD.
Přijďte se podívat na představení mezinárodního divadla NIE a nechte třeba i některé ze svých vzpomínek v našem Muzeu.
Vstupenky na představení Muzeum vzpomínek lze zakoupit v síti GoOut nebo každý všední den od 16:00 do 20:00 v Experimentálním prostoru NoD, Dlouhá 33, Praha 1.
Vstupenky: https://goout.cz/cs/listky/muzeum-vzpominek/ybd/
12. 2. 2015 / 20:00
Divadlo NIE: Muzeum vzpomínek
Hrají: Helder Deploige, Kieran Edwards, Guri Glans/Charlotte Grundt, Iva Moberg, Dagfinn Tutturen
Režie / koncept: Kjell Moberg
Hudba: Helder Deploige
Design: Katja Ebbel Frederiksen
Produkce: Iva Moberg, Guri Glans
Pomocná režie: Alex Byrne
Divadlo NIE je česko-anglicko-norské divadlo, ve kterém vystupují umělci nejen z Čech a Norska ale i z dalších evropských zemí (Anglie, Španělsko, Francie, Dánsko, Island…). Zakladatelé a vedoucí divadla NIE jsou Iva Moberg (CZ) a Kjell Moberg (N), oba absolventi pražské Divadelní akademie múzických umění. Za posledních 10 let divadlo NIE vytvořilo mnoho představení, která se hrají nejen v češtině a norštině, se kterými opakovaně divadlo vystoupilo jak v Norsku, v Čechách, tak i v dalších 23 zemích světa, na třech kontinentech.