Repríza představení Mirage souboru 420people, 23.10. 2014 na Nové scéně ND.
Soutěžní otázka: Kdo je autorem choreografie k představení Mirage?
Odpověď naleznete na: http://www.420people.org/cz/repertoar/detail/30-mirage
Své odpovědi zasílejte na : info@tanecnimagazin.cz
Zveme příznivce tance na světovou premiéru představení „Kolektivní ztráta paměti“ (Collective Loss of Memory), která se uskuteční tento pátek a sobotu 17. a 18. října v divadle Ponec v 19.30 hod.
„S pěticí výjimečných tanečníků se ponoříme do nesmírně silného sociálního jevu, kterým je jedno z největších potěšení lidstva – zabíjet a účastnit se násilí. Toto téma každodenní zkušenosti budeme zkoumat prostřednictvím dějin umění, zejména prostřednictvím jeho výskytu ve výtvarném umění a kulturní kritice.
Bude to studie provokace, která se netýká zjevného, ale zkoumá jemné aspekty vývoje lidského chování a také to, jakými evolučními tlaky lidstvo prošlo a prochází v současném bezprecedentním způsobu života, jenž je orientován pouze na uspokojování momentálních sobeckých potěšení.“
Umělecká ředitelka souboru DOT504 Lenka Ottová přizvala ke společné práci uznávaný choreografický tandem Jozef Fruček a Linda Kapetanea, známý též jako RootLessRoot Company.Soubor navazuje na předchozí úspěšnou spolupráci na inscenacích Holdin Fast (2008) a 100 Wounded Tears (2009), které sklidily bouřlivý ohlas u divácké a kritické obce.
Tandem Jozef Fruček a Linda Kapetanea se ve svých dílech opakovaně vrací k archetypálním tématům, z nichž k nejčastěji ztvárňovaným patří zejména podoby a podobenství zla a dobra. Organické zapojení původní hudby a light designu pak tyto vyostřené obrazy podtrhuje a přidává jim na působivosti. Díky dlouholetému angažmá obou tvůrců u předního vlámského souboru Ultima Vez, jsou jejich choreografie stavěny dynamickým tempem a oplývají nebývale vysokými fyzickými výkony interpretů. Nový projekt pro DOT504, který sami tvůrci označují jako „studii provokace“, představí pět vynikajících performerů z různých koutů světa – Izraele, Belgie, Francie, Švédska a Slovenska. Co přinese toto mezinárodní setkání otevírající téma násilí v současné společnosti?
„Dostali jsme video z pouliční kamery, kde je záznam brutálního napadení. Byli jsme tak šokovaní, cítil jsem odpor, jsem ale součástí této společnosti, třeba i já nějak podporuji násilí, museli jsme toto téma zpracovat. Násilí se vždy omílalo, je to všeobecné téma, v představení je vidět mužská stránka násilí. Lidé dělají stále ty stejné chyby, nedokážeme se poučit.“
„Všichni v sobě máme násilí, ať inteligentní lidé nebo neinteligentní, násilí je možná jen někde udušené. Představení je o každém z nás a pro všechny“
„Když jsme přišli do Prahy, nevěděli jsme, zda budeme pracovat s chlapci nebo dívkami, ale bylo tu to video, vybrali jsme pět postav podle záznamu. Chlapci mají radost z toho, jak jsou vulgární a hrubí, trošku se nenávidí, mají různé názory, už jsme moc doplňovat nemuseli.“
„Přípravě celého projektu předcházel konkurs, který se stal opradu výjimečnu událostí. Na naši výzvu odpovědělo kolem pěti set tanečníků z celé Evropy. Necelá stovka tanečníků a tanečnic byla úžasná a v Česku ojedinělá! Jozef s Lindou si nakonec do projektu vybrali pět osobitých mužských interpretů“.
„Umění je pro nás práce i koníček. Náš příjem je různý, nemusíme být oblíbení, jsme svobodní a můžeme plavat na rozhraní úspěchu nebo neúspěchu. Jsme experimentátoři, chceme být svobodní, tanec a choreografie jsou možná jen most k další formě umění.
Představení jsou spíše náznaky, intuitivní ztvárnění jevu jako je násilí. Jsme příznivci klasického umění, pracujeme s klasickými prostředky.
Projekt Holdin Fast byl oceněný nominací na Total Teatre Award na Fringe Festivalu v Edinburghu 2008. Následující společný projekt
100 Wounded Tears, byl oceněný prestižní cenou Herald Angels Award v následujícím roce. Vydobyl souboru DOT504 postavení jednoho z významných souborů evropské scény tanečního divadla. Stírání hranic mezi divadlem a tancem je jednou z hlavních charakteristik spolupráce soubrou DOT504 s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou.
Světová premiéra představení Collective Loss of Memory se uskuteční 17. a 18. října 2014 od 19.30 hod v divadle Ponec.
Prostory klubu ROXY oživí nová umělecká díla
Jsou umělecká díla schopná obstát ve vizuálně náročném, neustále se proměňujícím prostředí nočního klubu? To budete mít možnost zhodnotit už 13. 10. na vernisáži k pořadí již třetím ROXY Visuals.
Umělcům je umožněno zasáhnout na několika vybraných místech klubu ROXY. Škála vyjádření sahá od klasických médií po site-specific instalace. Na dvou světelných panelech v klidové zóně chilloutu dostává prostor i literatura. Prezentace výtvarného umění v prostorách hudebního klubu ROXY tentokrát představí díla současných umělců vybraná novou dvojicí kurátorů Petrem Krátkým a Martinem Hrubým. Důraz je kladen především na provázanost jednotlivých vystavených prací.
David Krňanský představuje dvojici reliéfů, které metaforicky zacházejí s dědictvím klasické malby. Místo klasického plátna s bukolickým motivem nacházíme pouze nafukovací karimatku s kamuflážovým potiskem.
Miroslava Večeřová ve své fotografické sérii jemně pracuje s klamem a se záměnou analogového a digitálního přístupu k fotografii. Na měkké modré ploše, které připomíná klíčovací pozadí, plavou květiny, draperie nebo zbytky ovoce a zeleniny – jakési fragmenty předloh k zátiší.
Jakub Jurásek k vytvoření souboru digitálních tisků použil aplikaci v mobilním telefonu. Digitální koláže, jež by se mohly zdát referencí k mainstreamovým plakátům hudební popkultury, ve skutečnosti řeší existenciální témata jako nuda, osamělost, sebereflexe, vztah mezi běžnou a digitálně zprostředkovanou komunikací.
Antonín Jirát připravil pro ROXY neonový nápis odkazující k legendárnímu znaku klubu. Jirátův slogan vítá příchozí a podprahově je připravuje na brzkou ztrátu představy o čase, na výlet do krajiny zdánlivě bezbřehého vesmíru hudby, alkoholu, zábavy a kouře z cigaret.
Autorské duo Vladimíra Večeřová a Petra Lelláková prezentuje dvojici videoperformancí, které vznikly dílem v italské Carraře, jež je synonymem pro kvalitní sněhobílý mramor, dílem doma v Česku, kde obě umělkyně žijí a tvoří. Socha a statika, performer a dynamika, antika a kýč, černá a bílá…
Viktor Takáč prostřednictvím minimalistických, leč velkorysých zásahů přímo do architektury klubu akcentuje a vyzdvihuje určité tektonické, architektonické a materiálové detaily prostoru.
Ústředním motivem díla Zuzany Kantové, jež je vystaveno v chilloutu ROXY je apropriace ikonického díla rakouského umělce Erwina Wurma. Kantová si vypůjčila námět jedné fotografií z Wurmovy série pro módní značku Hermés a na místo performera umístila sebe sama. Vznikl tak humorný vzdálený dyptich, v němž hlavní roli hraje muž a žena, dvojice koní a okolní lesní scenérie. Zuzana dále připravila dílo take pro prostor vitríny. Artefakt je utilitárním výstavnickým mobiliářem, figurální sochou a květníkem zároveň.
Spisovatel Marek Šindelka v chilloutu ROXY nabízí k přečtení výňatek ze své nové knihy Mapa Anny. Text se bez mentorování kriticky zamýšlí nad současným uměním, svody mondénních hipsterských večírků a postinternetovým světem.
Součástí vernisáže bude hudební performance s projekcí v podání Pavly Nešverové.
Vystavující umělci: Antonín Jirát, Miroslava Večeřová, David Krňanský, Jakub Jurásek, Zuzana Kantová, Viktor Takáč, Marek Šindelka, Pavla Nešverová, Vladimíra Večeřová a Petra Lelláková
Jak žijí dnešní mladí na sociálních sítích? A co ví oni sami o bezpečném užívání Facebooku?
Představení Generace FB hostí 14. října britskou zástupkyni společnosti Facebook, která se s diváky podělí o zkušenosti v otázkách bezpečnosti této sítě.
Jak žijí dnešní mladí na sociálních sítích? A co ví oni sami o bezpečném užívání například Facebooku? Otázky pomáhá zodpovědět divadelní představení Generace FB, které proběhne v NoD v rámci konference „Kyberpsycho v hledáčku policie“. Po představení následuje diskuze s Gabriellou Cseh, která působí na pozici Head of Policy CEE a má na starosti především otázky bezpečnostní politiky Facebooku pro region střední a východní Evropy.
Jsem označen. Mám 326 přátel. Postnul jsem novou fotku. Dám like. Jsem on-line. Žiju on-line. Projekt Generace FB byl poprvé prezentován v NoD jako součást programu týdenních oslav 21. narozenin klubu Roxy BE TWENTY ONE ve formě work-in-progress. Od té doby se koncept představení posunul od tématu kyberšikany k tématu manipulace na internetu, zranitelnosti dětí a mladých lidí na něm a důležitosti udržení vlastního soukromí.
Společně se studenty DAMU na projektu participují děti z tanečního Studia Light, kteří jsou i protagonisty představení, s nimiž je v představení manipulováno a na nichž jsou demonstrovány principy sociálních sítí.
,,Projekt Generace FB je dokument o jedné internetové generaci, je to dokument o možnostech internetu, je to dokument o tom, jak nás internet posouvá a brzdí v našich sociálních interakcích,” dodává jedna z tvůrkyň Jana Macičková.
