4.dubna se v Kongresovém centru uskutečnila za podpory Ministerstva pro místní rozvoj velkolepá show pod názvem Shaolin. Skupina mnichů předvedla své dovednosti, nad kterými člověk tiše žasne a které posunují hranice lidských schopností o pěkných pár pomyslných příček.
„Jsme rádi, že můžeme své umění ukázat i tady,“ říká jeden z mnichů.
Show Shaolin je učebnicí pro každého, dozvídáme se mnoho o historii Číny, zvycích mnichů a životě v klášterech, můžeme pochopit mentalitu mnichů, ochutnat něco z jejich tajemství, ale poznáme i něco nového o začátcích bojového umění Kung-fu. Milovníci bojového umění pookřejí, ale umělecky ztvárněný boj uspokojí i ty nejnáročnější duše umělců. Projekce na obrovské plátno nás doslova přenese na druhý konec naší polokoule.
Otevírá se nám mystický svět staré Číny, který uznává spojení energií jin a jang. Propojuje minulost, současnost i budoucnost, to všechno je jeden okamžik. Historie je stará více než 1500 let. Předávání znalostí z generace na generaci a schopnosti překonávat bolest cvičením, čistotou ducha a dechem. Na Zemi jsou magická místa, mnohá z nich bezpochyby najdeme v Číně. V horách je 32 klášterů, chrámů a rituálních míst. Co vlastně znamená Shaolin? Chrám na zalesněném kopci.
Nasměrujte myšlenky do svého nitra! Legenda praví, že zakladatel Kunf-Fu, světec BÓDHIDHARMA, cestoval před 1500 roky z Indie do Číny a pobýval v klášteře Shaolin. Devět let meditoval v jeskyni. Ale jednoho dne usnul. Zdálo se mu o dívce, kterou měl rád, když byl malý. Když se probudil, byl tak rozzlobený na své selhání, že si odsekl oční víčka, aby už zůstal navždy bdělý.Poté vytvořil systém bojového cvičení vhodného pro mnichy. Teorie Kunf-Fu zní: obrana, ne útok. Skutečný mistr neukazuje fyzickou sílu, ale duševní převahu. Dynamika a klid – to je základ shaolinského učení. Střídání klidného sezení a výbušnosti. Udržet energie jin a jang v rovnováze, je cílem mnichů. Vyvážení protikladů v nás vytváří harmonický život, celek, jaký existoval kdysi. Příroda, lidé, univerzum, to všechno je jeden celek. Učení TAO usiluje o harmonii a jednotu. Jin a jang zobrazují dva póly univerza. I čínská medicína se snaží o vyvážení energií. Fyzické a duševní je stejně důležité.
Stát se shaolinským mnichem ale vůbec není snadné. Muži např. běhají 800 schodů dolů i nahoru po rukou, trénují 365 dní v roce, 7 dní v týdnu, deset hodin denně a tímto způsobem se snaží ochránit od pokušení. Život v askezi a půstu je nutný. Bez žen, bez masa, alkoholu. Chuť masa si mniši čas od času za odměnu mohou dopřát.
Ty tam jsou teorie západního světa, že bez masa nemůžeme žít. Dokonalá mužská těla s mrštností divokých koček, pevné jak ocel, nesmírně silné a vytrvalé, přesahující současné lidské schopnosti, dokazují pravý opak. Duchovní svět Číny dává naší civilizaci ‚pěkně na frak‘.
Ohně zaplály, show začíná.
Na plátně se objevuje chrám, tlumené modré světlo osvítí mnicha, který medituje. Před chrámem mniši nacvičují bojové techniky. Dítě se v rámci cvičení postaví na ostří nožů a chvíli tak stojí. Bez zranění. Napíchne se na ostří břichem, bez zranění. Jiný mnich rozbíjí cihlu o břicho, točí se na ostré tyči, nebo ji láme. Vidíme cvičení s palicí, jeden mnich ji přerazí druhému o nohu, záda, břicho. Vrchol nastává, když ji přerazí o hlavu (ale nám se to prý nedopo ručuje napodobovat!)
Rychlé, dynamické pohyby, demonstrace rychlosti a mrštnosti, jevištěm hřmí nezbytný bojový ryk. Děti nezůstávají ve svých dovednostech v ničem pozadu. I dítě ‚metá kotrmelce‘ rychlostí blesku, jeden za druhým, zřejmě ti, nepříteli, unikne.
Dítě udrží svou vůlí a mentální silou misku rýže na svém břiše a nikdo ji neodtrhne, jen ono samo. Jeden z mnichů dokonce zvedne dítě za misku a točí s ním, ale zdá se, že drží spíše jen gumového panáka, než člověka.
Jaký je smysl těchto cvičení? Ukázat mentální sílu. Z té jde největší strach. A čistá nadlidská síla vyhrávala v bojích.
Také obyčejné věci na práci se staly zbraněmi. 18 zbraní užitých s rychlostí a přesností z nich dělá smrtící hrůzu. Mistři užívali techniky, to ano, ale i lest. A tak vznikla technika zvaná Opilý meč. Mistři klamali protivníka svou neschopností, ale mezitím bystře přemýšleli. Nic není nebezpečnějšího než podcenit protivníka. A to platí v každé oblasti a situaci.
Mistr pozoroval zvířata a podle nich vznikly bojové pozice zvané Orel, Tygr, Opice, Žába nebo třeba i Kudlanka.
Dynamiku střídá uvolnění. Mnich nám ukazuje, že nemá kosti, ani klouby, dokonce ani šlachy snad ne… přesně podle čínského přísloví ‚Ohebný strom vydrží vichřici, ale tuhý se v bouři zlomí.‘
I nejstarší z mnichů shaolinského kláštera, kterému je více než 60 let, ukazuje, že nemá nejmenší problém s krkolomnými pozicemi. Laik žasne, odborník se diví.
Při této show se přijely podělit o své umění ty nejlepší děti z kláštera, tzv. vyvolení, ve věku 4-11 let. Takové privilegium má jen málokdo. Celkově klášter hostí více než 800 žáků.
A v této škole života sami žáci doslova dychtí po vědomostech. Ale také si musí vzdělání zasloužit. Jejich cesta je meditace, dýchání, výživa, cvičení. Dýchací techniky jim dopomohou k tomu, že člověk na krátkou chvíli necítí bolet. Velcí mnichové jsou pro děti hrdiny, které napodobují. Mají nadpřirozené síly a porazí každé zlo.
Zkouška zralosti je těžká, mniši musí předvést, že ovládají všechny zbraně.
Na krátký okamžik nás Mistr během show také učí dýchat a probudit energii. Tři základní poznatky k dosažení všeho jsou: jasná představa, odhodlání ji realizovat a dotáhnout věci do konce.
„Klidná energie může být probuzena v každém z nás“, s těmito slovy se mniši loučí.
Ale bude? Umění mnichů je bezesporu nepřekonatelné a hodnotné, dělá z člověka téměř Boha. Ale má jednu velikou slabinu. Tento krásný a obratný muž nemůže večer potěšit žádnu ženu. Kolik času a dřiny stojí umění Bohů? A vydrželi by všichni jen odříkání, práci, život bez žen a radovánek? Byla by tato cesta opravdu volba pro líného Evropana?
Na druhou stranu připusťme, že nejen líného, ale také třeba starajícího se o potomstvo a chodícího na osm hodin do práce. Mohl by tento člověk deset hodin denně cvičit dýchací techniky, meditovat a harmonizovat své energie? Možná hodinu denně, takže Bohy se zaručeně nestaneme.
A pak je tu další otázka. Dokázali bychom se vzdát našich požitků a zábavy třeba jen na jeden týden? A jeden život? Troufám si odhadnout, že těmto technikám se ještě dlouho v Čechách dařit nebude. Proto i v budoucnu obyvatelé starého kontinentu s dychtivostí a nadšením navštíví shaolinskou show, závěrečné ovace ve stoje jsou toho jasným dokladem. Evropan na chvíli pocítí, jaký by z něho mohl být mocný polobůh, kdyby….
Eva Smolíková
Foto: archiv Shaolin
Taneční magazín
