Zeptali jsme se….
Tančí-li ve Stardance někdo, kdo není od přírody obdarovaný pohybovým talentem, je to pro soutěž přínosem?
Jan Révai, člen poroty Stardance
„Výběr tanečníků je věcí dramaturgie, nebo pořadatele. Do toho nemluvím. Já myslím, že každý se dokáže naučit něco zatančit. Ale…. někdo ne. J
Zda je to dobré, za to hovoří čísla sledovanosti a ta jsou vysoká. Takže „netanečník“ určitě přínosem je.“
Stardance VII
Marek Eben: „Na zkušebně každý nepřesvědčí, ale Leona ano.“
Jan Révai: 7 bodů (perfektní otvírák, mám respekt před Vámi, jen mi chybí energie v páru)
Tatiana Drexler: 5 bodů (Leono, jsi prohnutá dozadu, to bere rychlost a pohyb v těle, to mi velmi vadilo. Hlava vpředu bere rychlost.)
Radek Baláš: 4 body (mám tu malý problém, i když číslo bylo strašně dobré, v obličeji byl statický výraz, což dělá z Leony studenou královnu)
Zdeněk Chlopčík: 5 bodů (velmi pěkný pohyb pánve, Michal zvolil perfektní figury pro Leonu, kolena ale musí střílet daleko víc, pokud je za Vámi company, musíš, Leono, zářit a to záření tam moc nebylo)
Jan Révai: 8 bodů
Tatiana Drexler: 7 bodů (bylo to opravdu humorné, ale při skákání jste se trošku ztratili)
Radek Baláš: 8 bodů
Zdeněk Chlopčík: 7 bodů (moc pěkné, figury se mi líbily, možná by to chtělo větší odklon, v těžší části jsi, Marie, ztratila rychlost, poprvé mi nevadily groteskní věci, je to kabaret a hodilo se to)
Radek Banga: „Ča-ču jsem pojmenoval na křeču“
Jan Révai: 7 bodů (přežil jsi to mezi „babama“, ča-ča je pro chlapa hrozně nepřirozená, energie se cení, číslo bezvadné, ale technika!)
Tatiana Drexler: 6 bodů
Radek Baláš: 6 bodů (výborně postavené číslo, to by byla 9! Ale hodnotím nožičky, pánvičku a ta by měla kmitat, těžiště je v břichu, bylo to trošku tužší)
Zdeněk Chlopčík: 5 bodů
Jan Révai: 8 bodů
Tatiana Drexler: 7 bodů (nádhera, jste krásní, guick step nemá jen skákání, ukázali jste, že guick má i krásné pomalé figury, vadily mi přechody mezi figurami, ale bylo to krásné)
Radek Baláš: 9 bodů (poctivé tancování, souhlasím s Taťánou, napojování není ideální, ale zvedačky jsou jedna z nejtěžších figur a Vám se povedly všechny)
Zdeněk Chlopčík: 8 bodů
Lukáš Pavlásek: „Snad to nebude čau-čau“
Jan Révai: 5 bodů (Lukáši, ty jsi nepolíbený talentem, co do pohybu, připomínalo mi to mého tátu, když ho vedou z hospody, dřevěný nohy, ten výraz, co od Tebe ještě očekávat… ale opět jsi překvapil)
Tatiana Drexler: 4 body
Radek Baláš: 2 body
Zdeněk Chlopčík: 4 body (budu hodnotit snahu, za to děkuji, snažíš se jít v rytmu, počítal sis, ale ty nohy šly jinak, to bych já nedokázal, jen stání bylo dokonalé)
Marek Taclík: „Soupeřím sám se sebou“
Jan Révai: 7 bodů (nemám co říct, užil sis to, byla tam energie a radost, není to špatné hodnocení)
Tatiana Drexler: 5 bodů
Radek Baláš: 4 body (Fred Astair proslavil tuto disciplínu, z guick stepu tam byly jen kousíčky, pro mě ne úplně správně postavené číslo)
Zdeněk Chlopčík: 4 body
Diváci: „Petr Čadek ve fraku je nelegální, je to nadnárodní krasavec“
Kateřina Cajthamlová: „Prý skáču jako koza“
Jan Révai: 6 bodů
Tatiana Drexler: 6 bodů (jsem nadšená, ani jediný poskok jsem neviděla, byly tam i trošičku komplikovanější figury, obdivuji Váš výkon)
Radek Baláš: 3 body
Zdeněk Chlopčík: 4 body (nevypadalo to jako ča-ča, hrozně měkounké, ča-ča je ostrá, to je staccato, nohy musí cvrnkat, já jsem se těšil, že někdo to zatančí aspoň jako Ondra Brzobohatý, já nejsem a nejsem a nejsem spokojený)
Leoš Mareš: „Nemůžu uvěřit, že v televizi tančím“
Leoš Mareš: „Jaký je muž při milování se pozná podle toho, jak tančí. A porota mě chválila, když jsem dělal sólo…“
Jan Révai: 8 bodů (sólo bylo lepší než tanec v páru, ale holkám to vadit nebude)
Tatiana Drexler: 7 bodů (křivá záda, padají ruce)
Radek Baláš: 9 bodů (bylo to hezoučké)
Zdeněk Chlopčík: 9 bodů (kromě sóla hodnotím kladně i tanec v páru, pěkná choreo, mohlo to být ještě volnější a elegantnější, ale fajn)
Soutěž opouští:
Petr Čadek, Kateřina Cajthamlová
Kateřina Cajthamlová: „Bylo to jasné!“
Zájem o slavný český chlapecký sbor je obrovský. V Evropském parlamentu pokřtí Boni pueri i své nové CD
Slavný český chlapecký sbor Boni pueri vystoupí v Evropském parlamentu
Boni pueri vystoupí 11. listopadu 2015 na unikátním koncertě v Evropském parlamentu. Koncert se koná u příležitosti oslavy 26. výročí Sametové revoluce v tehdejším Československu. Sbor přijede do Bruselu na pozvání europoslance z Hradce Králové Tomáše Zdechovského (EPP, KDU-ČSL).
„Boni pueri patří k nejvýznamnějším evropským hudebním tělesům a jejich koncert jsme proto dlouho připravovali. Zájem o jejich jediné vystoupení v Evropském parlamentu je podle předpokladů obrovský,“ komentoval příjezd slavného sboru europoslanec Tomáš Zdechovský. Koncert je podle Zdechovského také skvělou reprezentací kultury České republiky a samozřejmě i Hradce Králové.
V Evropském parlamentu pokřtí nové CD s názvem Boni pueri v srdci Evropy
Sbor řídí už dvacet pět let přední český sbormistr Pavel Horák, který svým pojetím sboru pokračuje v tradici slavných českých hudebních těles. „Je pro nás ctí, že právě na půdě Evropského parlamentu můžeme pokřtít naše nové profilové CD, které nese název Boni pueri v srdci Evropy. V Bruselu zazní skladby z tohoto alba. Lepší místo pro start této desky do světa jsme si rozhodně nemohli přát.“
Český chlapecký sbor Boni pueri byl založen v roce 1982 a v současné době patří k nejvýznamnějším evropským hudebním tělesům. Dvousetčlenný sbor dosud absolvoval na 3 500 samostatných koncertů po celé Evropě, Americe a Asii. Je jmenován kulturním velvyslancem sborové federace při Evropské unii.
Již koncem listopadu uvidíme „Taneční poctu ping-pongu“
BALETNÍ PING-PONG KONCEM LISTOPADU V PRAZE!
Jsou to již téměř tři desítky let, kdy (nejen baletní) svět obletěl dokumentárně umělecký pořad nizozemské televizní stanice NOS pod jménem „FotBalet“. Srovnávali se v něm jeden z neslavnějších fotbalistů i trenérů planety Johan Cruyff (v roli trenéra) jeho tehdejší svěřenec (dnes již dávno také trenér) – tenkrát čerstvý evropský fotbalový šampión – Marco van Basten s výborným holandským tanečním pedagogem a choreografem Rudi van Dantzigem a jeho „svěřencem“, tanečníkem Clintem Farhou. Film hledal a nalézal různé souvislosti a úskalí sportovníh o tréninku a umělecké přípravy, porovnával výjimečnost sólisty v baletu i individuality, ale zároveň kolektivního hráče ve fotbale. Jeho vyvrcholením bylo taneční číslo Clinta Farhy v choreografii van Dantziga na ploše obrovského fotbalového stadiónu, jehož inspirací byly právě fotbalové megahvězdy Cruyff a van Basten.
Úvod v nizozemském duchu byl nutný pro žhavou současnost. Právě s výraznou holandskou stopou se zrodil v norsko-české spolupráci projekt TANEČNÍ POCTA PING-PONGU, který měl československou premiéru 6. 6. na prestižním moravském festivalu TANECVALMEZ a nyní bude podruhé v Praze uveden 30. listopadu na scéně JATKY 78. Proč u původně norského baletu uvádím holandskou stopu? Většinu souboru 420PEOPLE, jenž hru nastudoval pojí společné angažmá v Netherland Dans Theatre světoznámého českého rodáka Jiřího Kiliána!
Taneční poctu ping-pongu nastudoval soubor 420PEOPLE za výrazné spolupráce norského choreografa Jo Strømgrena a jeho proslulé Kompani. Právě Strømgren již inspirován výše uvedeným nizozemským filmem nastudoval v Norsku v roce 1997 se svou Kompani TANEČNÍ POCTU FOTBALU.
Proč právě stolní tenis neboli ping-pong? Duchovní otec inscenace Jo Strømgren jej považuje za filosofii, recept na intelekt a směsici východních vlivů Jin a Jang. Charakterizuje své pocity: „Co myslíte, že je to vlastně ping-pong? Většina lidí jej považuje (pokud nepatří k té skupině, která ho hraje), že je tak trochu stupidní. Ani se na něj nemohou dívat v televizi, natož v hledišti, protože vlastně ani nestačí sledovat ten rychlý pohyb míčku. Celý ten princip míčku, který jde pořád sem a tam, tam a sem, sem a tam jsem se snažil vložit do naší inscenace. Je na tom něco východního, asijského.Je to až pit omé. Zdánlivě je to jednoduché a zároveň to skýtá půdorys skryté filosofie. Všude na světě jsou tisíce lidí, kteří marně hledají smysl života a jeho pevný bod. Dávají si ho tak nějak „dokupy“ pomocí osobních trenérů, popřípadě psychologů. Teď se k nám módně hrnou různé ty východní filosofie a zaručené recepty. Konkrétně v severských zemích je celá generace žen mezi třicítkou a čtyřicítkou, které pijí – jenom džus. A má je to zocelovat a vlastně vůbec ucelovat! Ptám se sám sebe: může být ping-pong falešnou filosofií? Není to zdaleka jenom o tom sportu. Je to o celé té myšlence. Operuji zde i s loutkou jakéhosi asijského gu ru, který bere peníze. Takže, abych to shrnul, ping-pong v našem podání je promíchán citáty z filmů Brucea Leea, Jackie Chana a celé té falešné filosofie. Když o tom teď tak mluvím, tak si teprve uvědomuji, že to vůbec není jednoduchá ani jednoznačná myšlenka.“
Ne tak užívanou formou v tanečním představení je i využití herce, konkrétně Tomáše Měcháčka (známého ze zábavných pořadů Vylomeniny TV Prima s Martinem Dejdarem, či nekonečného seriálu Ulice na Nově, nebo Gympl s(r)učením omezeným) tamtéž v pozici voicebandu.
Celé představení se opírá převážně o archivní hudbu, takže zde uslyšíte vedle Johanna Strausse Charlese Aznavoura, vedle Frederica Chopina Deana Martina, ale i severskou hudbu Jussi Bjorlinda a Nilse Grevilliuse a v neposlední řadě i autorskou muziku samotného choreografa Jo Strømgrena.
A kdo se na scéně představuje tanečně? Šárka Bočková,Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Vojtěch Rak, Adam Sojka a Alexandr Volný, kteří k představení nastupují ve vzájemnných alternacích.
Světelný design připravili Lars Ărdal, Audun Melbye a Jan Mlčoch.
Na představení se výrazně podílí i fotograf Pavel Hejný.
Tato velkolepá a netradiční baletní show mohla vzniknout díky kulturním grantům z Islandu, Lichenštejnska a Norska, o něž se zasloužil i letní festival TANECVALMEZ a svým způsobem má na jejím zrodu podíl i pražské Národní divadlo, které na svých prknech umožnilo představení nazkoušet.
A jaká byla reakce diváků po premiéře? „Je to sice humor, ale mezi řádky už to taková sranda není.“ Nebo: „Představení bylo naprosto úchvatné. Stoprocentní nasazení, výkon, ale i dostatečný nadhled a legrace.“
Závěrečnou informací je adresa scény JATKA78. Jateční ulice 1530, Praha 7 – Holešovice a cena vstupenek činí 300,- Kč (se slevou 200,- Kč). Zvláštní nabídkou pro diváky je i prodej oblečení 420PEOPLE vytvořeného ve spolupráci s oděvní designérkou Josefinou Bakošovou.
