Baletní ping-pong v Praze!

Již koncem listopadu uvidíme „Taneční poctu ping-pongu“

 

 

BALETNÍ PING-PONG KONCEM LISTOPADU V PRAZE!

 

Jsou to již téměř tři desítky let, kdy (nejen baletní) svět obletěl dokumentárně umělecký pořad nizozemské televizní stanice NOS pod jménem „FotBalet“. Srovnávali se v něm jeden z neslavnějších fotbalistů i trenérů planety Johan Cruyff (v roli trenéra) jeho tehdejší svěřenec (dnes již dávno také trenér) – tenkrát čerstvý evropský fotbalový šampión – Marco van Basten s výborným holandským tanečním pedagogem a choreografem Rudi van Dantzigem a jeho „svěřencem“, tanečníkem Clintem Farhou. Film hledal a nalézal různé souvislosti a úskalí sportovníh o tréninku a umělecké přípravy, porovnával výjimečnost sólisty v baletu i individuality, ale zároveň kolektivního hráče ve fotbale. Jeho vyvrcholením bylo taneční číslo Clinta Farhy v choreografii van Dantziga na ploše obrovského fotbalového stadiónu, jehož inspirací byly právě fotbalové megahvězdy Cruyff a van Basten.

Úvod v nizozemském duchu byl nutný pro žhavou současnost. Právě s výraznou holandskou stopou se zrodil v norsko-české spolupráci projekt TANEČNÍ POCTA PING-PONGU, který měl československou premiéru 6. 6. na prestižním moravském festivalu TANECVALMEZ a nyní bude podruhé v Praze uveden 30. listopadu na scéně JATKY 78. Proč u původně norského baletu uvádím holandskou stopu? Většinu souboru 420PEOPLE, jenž hru nastudoval pojí společné angažmá v Netherland Dans Theatre světoznámého českého rodáka Jiřího Kiliána!

Taneční poctu ping-pongu nastudoval soubor 420PEOPLE za výrazné spolupráce norského  choreografa Jo Strømgrena a jeho proslulé Kompani. Právě Strømgren již inspirován výše uvedeným nizozemským filmem nastudoval v Norsku v roce 1997 se svou Kompani TANEČNÍ POCTU FOTBALU.

Proč právě stolní tenis neboli ping-pong? Duchovní otec inscenace Jo Strømgren jej považuje za filosofii, recept na intelekt a směsici východních vlivů Jin a Jang. Charakterizuje své pocity: „Co myslíte, že je to vlastně ping-pong? Většina lidí jej považuje (pokud nepatří k té skupině, která ho hraje), že je tak trochu stupidní. Ani se na něj nemohou dívat v televizi, natož v hledišti, protože vlastně ani nestačí sledovat ten rychlý pohyb míčku. Celý ten princip míčku, který jde pořád sem a tam, tam a sem, sem a tam jsem se snažil vložit do naší inscenace. Je na tom něco východního, asijského.Je to až pit omé. Zdánlivě je to jednoduché a zároveň to skýtá půdorys skryté filosofie. Všude na světě jsou tisíce lidí, kteří marně hledají smysl života a jeho pevný bod. Dávají si ho tak nějak „dokupy“ pomocí osobních trenérů, popřípadě psychologů. Teď se k nám módně hrnou různé ty východní filosofie a zaručené recepty. Konkrétně v severských zemích je celá generace žen mezi třicítkou a čtyřicítkou, které pijí – jenom džus. A má je to zocelovat a vlastně vůbec ucelovat! Ptám se sám sebe: může být ping-pong falešnou filosofií? Není to zdaleka jenom o tom sportu. Je to o celé té myšlence. Operuji zde i s loutkou jakéhosi asijského gu ru, který bere peníze. Takže, abych to shrnul, ping-pong v našem podání je promíchán citáty z filmů Brucea Leea, Jackie Chana a celé té falešné filosofie. Když o tom teď tak mluvím, tak si teprve uvědomuji, že to vůbec není jednoduchá ani jednoznačná myšlenka.“

Ne tak užívanou formou v tanečním představení je i využití herce, konkrétně Tomáše Měcháčka (známého ze zábavných pořadů Vylomeniny TV Prima s Martinem Dejdarem, či nekonečného seriálu Ulice na Nově, nebo Gympl s(r)učením omezeným) tamtéž v pozici voicebandu.

Celé představení se opírá převážně o archivní hudbu, takže zde uslyšíte vedle Johanna Strausse Charlese Aznavoura, vedle Frederica Chopina Deana Martina, ale i severskou hudbu Jussi Bjorlinda a Nilse Grevilliuse a v neposlední řadě i autorskou muziku samotného choreografa Jo Strømgrena.

A kdo se na scéně představuje tanečně? Šárka Bočková,Nataša Novotná, Milan Odstrčil, Vojtěch Rak, Adam Sojka a Alexandr Volný, kteří k představení nastupují ve vzájemnných alternacích.

Světelný design připravili Lars Ărdal, Audun Melbye a Jan Mlčoch.

Na představení se výrazně podílí i fotograf Pavel Hejný.

Tato velkolepá a netradiční baletní show mohla vzniknout díky kulturním grantům z Islandu, Lichenštejnska a Norska, o něž se zasloužil i letní festival TANECVALMEZ a svým způsobem má na jejím zrodu podíl i pražské Národní divadlo, které na svých prknech umožnilo představení nazkoušet.

A jaká byla reakce diváků po premiéře? „Je to sice humor, ale mezi řádky už to taková sranda není.“ Nebo: „Představení bylo naprosto úchvatné. Stoprocentní nasazení, výkon, ale i dostatečný nadhled a legrace.“

Bez názvu

Závěrečnou informací je adresa scény JATKA78. Jateční ulice 1530, Praha 7 – Holešovice a cena vstupenek činí 300,- Kč (se slevou 200,- Kč). Zvláštní nabídkou pro diváky je i prodej oblečení 420PEOPLE vytvořeného ve spolupráci s oděvní designérkou Josefinou Bakošovou.

Michal STEIN

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *