V říjnu měli diváci možnost na scéně Národního divadla zhlédnout představení „Mirage“ , dílo známého souboru 420 PEOPLE. Umělecký ředitel Václav Kuneš a jeho kolegyně Nataša Novotná představují silnou motivaci pro studenty a umělce ve střední Evropě, kteří mají ambici přispívat ke kvalitě současné evropské choreografie. Pro mnoho profesionálů na evropské scéně představují 420PEOPLE důležitého aktéra na poli české taneční tvorby.
Představení „Mirage“ si klade za cíl diváka pobavit. V okamžiku, kdy se tanečníci objeví na scéně, divák se diví a směje. Komické situace s mikrofonem, což je sice jednoduchý humor, ale přispívá k dobré náladě, střídají vynikající taneční výkony umělců. Václav Kuneš není příznivcem bombastických show, proto i tady musí divák představení dobře sledovat, aby mu humor neunikl. Je trošku pravdou, že český divák jde do divadla, aby se bavil, jakmile má pocit, že se nebaví, tak dílo kritizuje. Václav Kuneš se snažil vyjít vstříc i českému divákovi, ačkoliv dobře ví, že představení na evropské ; úrovni může být i temnější, např. v Holandsku divák oddělí show od reality, ale český divák vyžaduje humor. V představení Mirage se tak snoubí vtip a zároveň také touha umělců nekompromitovat své přesvědčení a kus hlubší myšlenky přece jen zakomponovat do svého díla. Neustále přinášet ostatním smích je těžké, což je patrné z mnoha příkladů, které vidíme v současné tvorbě. Není to tak dlouho, co se známý komik Robin Williams oběsil. A navíc být neustále vtipný není ani bezpodmínečně nutné.
Ve svém díle „Mirage“ Václav Kuneš hledá, jak daleko se dá zajít, co je zábavné a co je „za hranou“. V jedné části umělci vypráví vtip o člověku, který celé odpoledne zírá na žirafu a nakonec prohlásí, že takové zvíře neexistuje. A nechováme se tak běžně? Ačkoliv něco očividně vidíme, ačkoliv máme tisíce důkazů, stejně tvrdíme pravý opak. Takovýchto skečí, které ukazují neuchopitelný humor, podtržených tanečními improvizacemi, najdeme v díle „Mirage“ více.
Divák si také klade otázku, proč jsou na jevišti krabice od piva místo kulis. Inu, současná kultura je taková. Pivo je všudypřítomné, nejeden umělec popíjí i během představení, zkrátka, alkoholismus jako takový, je běžný. Proto této myšlenky tvůrci využili.
Krásná taneční část, kdy si milovníci tance přijdou na své, přichází v okamžiku, kdy jeden z tanečníků pomýšlí na ukončení své taneční kariéry. „Žiji dost nenormální život s dost nenormálními lidmi“, přemýšlí. Souboj jeho dvou já – zůstat nebo jít – je ztvárněn dokonalým tancem členů souboru 420 PEOPLE.
Představení je doplněno i video záznamem, kde jsou tanečníci představeni jako skupina divných lidí, snad z jiné planety, nebo jsou to opice? Co na to říká Václav Kuneš?
„Byla to taková vsuvka. Lidé si myslí, že my tanečníci jsme nějaký zváštní druh lidí a jsme divně vnímáni společností. Lidé jsou překvapení, když jíme nebo kouříme. Ale my jsme také normální lidé“, vysvětluje Václav.
Tanečníci také tančí s maskami. „Člověk se rád za humor schovává, je to pohodlnější. Než by připustil bolest, je jednodušší si dělat legraci. I komici připouští, že žijí za maskou a humorem se snaží vypořádat se vším zlým, co je potkává“, míní Václav.
Představení končí okamžikem, kdy si umělci začnou odkládat své svršky. „Tanečník je skutečně odhalený. Když odchází z jeviště, sundá si masku, dá oblečení do krabice a jde domů“, uzavírá Václav.
A divák? Odchází domu pobavený a současně i obohacený hlubšími myšlenkami o životě, které mu soubor 420PEOPLE svým tancem předal.
