Autor: Martina

SCRAP

Vernisáž Galerie NoD: Ester Parasková

Vážení přátelé umění,

 

přijměte pozvání na vernisáž výstavy SCRAP výrazné české umělkyně nastupující generace, malířky a kreslířky Ester Paraskové, která proběhne ve středu 24. 1. 2024 od 19:00 v Galerii NoD:

 

Galerie NoD

Ester Parasková
SCRAP

Kurátor: Pavel Kubesa
24. 1. 2024, 19:00
Výstava potrvá do 25. 2. 2024

Výstava SCRAP Ester Paraskové představuje její nejnovější práce, které se vyznačují prvky sériovosti, repetitivností motivů, v jistém smyslu doslova „mechanickou reprodukcí téhož“. Aktuální výstavní projekt zachycuje její autorskou tvorbu v okamžiku signifikantní proměny: Ester se od kritiky institucí, jakými jsou škola či rodina, formulované z hloubky osobní prožité perspektivy, přes politickou satiru přesouvá k záměrně „tematicky bezobsažné“ formální hře s atributy „machismu“ v prostoru západní civilizace. Současně se ale ve své imaginaci nechává inspirovat aspekty westernové estetiky či principy dějin západního umění.

V plátnech rozšířená kresba s prvky spontaneity či automatismu, ale i vědomě naučených vizuálních zkratek, tak diváka konfrontuje s různými prvoplánovými symboly, fabuluje spletité a nejednoznačné narativy a vytváří řadu kognitivních pastí. Nejnovější série se obrací k problematice a tématu boje, konfliktu, machismu, v oblasti jejího zájmu stojí také komplexita industrialních strojů. Ester Parásková zde deformuje jednoduchou a prvoplánovou symboliku, gestickou a syrovou malbu doplňuje osobitou rebelující lyrikou. Proces své tvorby připodobňuje „performativnímu obdělávání kusu špinavého ubrusu“.

Ester Parasková (* 1993) je vycházející českou umělkyní, v jejímž centru zájmu stojí tvorba na pomezí malby a kresby. Její práce na první pohled zaujme svým nekonvenčním, stále se vyvíjejícím se dynamickým stylem malířské exprese a figurativní zkratky. Mimo techniky kresby a inklinace k olejomalbě, základními formálními aspekty jejího autorského rukopisu je balancování na hranici hmoty, tíhy a lehkosti, současně ji zajímá určitý princip nedbalosti v přísném kontrastu s precizností. Ester Paraskovou zajímá hra na hranicích „vysokého a nízkého“, rozvíjí tenzi na úrovních jako „špína“ vs elegance, křehkost vs. drsnost. Její vizualita upomínající na „dětskou kresbu“, „automatické psaní“ či fragmenty komiksové figurace nese v plátnech současně i silný narativní potenciál. Obrazy Ester Paráskové tak podávají výpověď o světě, v němž žijeme, o vnitřních krajinách našich životů či paměti, jež ztrácíme a znovu nalézáme.

 

NoD, Taneční magazín

Reprezentace bohatství českých regionů skrze hudbu

Moravská filharmonie Olomouc zahájí rok plný zahraničních turné reprezentací kraje v polském Opolí

V letošním roce čeká Moravskou filharmonii Olomouc řada zahraničních turné. Orchestr zavítá do Maďarska, Chorvatska, Rakouska a několikrát i do Polska. Těžištěm bude zejména prezentace české hudby v rámci letošních oslav Roku české hudby, a také kulturní diplomacie mezi partnerskými městy a regiony Olomouce a Olomouckého kraje.

První zahraniční účastí Moravské filharmonie bude vystoupení dechového tria El GonzAles v rámci novoročního koncertu Opolské filharmonie, v úterý 16. ledna. Na koncertě, který je spojený s vystoupením hudebníků z partnerských regionů České republiky, bude trio Moravské filharmonie zastupovat Olomoucký kraj.

Dechové trio El GonzAles tvoří přední hráči orchestru Moravské filharmonie – Eliška Honková (flétna), Aleš Janeček (klarinet) a Jan Dvořák (fagot). V rámci koncertu zahrají Serenatu pro dechové trio od Rudolfa Marose.

„Jsme rádi, že můžeme prezentovat krásu a bohatství našeho regionu skrze hudbu. Moravská filharmonie Olomouc jakožto unikátní vývozní artikl přináší prostřednictvím dechového tria El GonzAles do Opolí nezapomenutelný zážitek,“ říká ředitel MFO Jonáš Harman.

Už na konci května bude zahraniční prezentace Moravské filharmonie pokračovat koncerty v Maďarsku a Chorvatsku, kde se pod taktovkou svého šéfdirigenta Zsolta Hamara představí v plné velikosti s hudbou českých velikánů B. Smetany a A. Dvořáka. V létě pak čeká orchestr účast na festivalech v rakouském Grafeneggu a Kirchstettenu. Na podzim se Moravská filharmonie vrátí na koncertní pódia v polských městech – Krakově, Štětíně, Katovicích, Opolí a dalších.

Mgr. et Mgr. Kamila Sehnálková

pro Taneční magazín

„Ve svých písních žiješ dál“

Zpěvák František Nedvěd ml. má nové album i koncertního parťáka

František Nedvěd ml., prvorozený syn legendárního zpěváka a kytaristy Františka Nedvěda, který zemřel v červenci roku 2021, nelení! Nedávno mu vyšlo nové album s názvem Ve svých písních žiješ dál. Není žádným tajemstvím, že se jedná o Františkovu vzpomínku na slavného otce. Kromě toho úpěšný hudebník čile koncertuje – a ne sám! Našel si pódiového parťáka, kterým není nikdo jiný než uznávaný kytarista Daniel Krob, bývalý člen skupin Arakain a Kreyson.

CD věnoval otci se vzkazem Díky táto!

Na album Ve svých písních žiješ dál zařadil František Nedvěd ml. 14 písní, které převzal od svého otce. Pokud jste patřili k jeho skalním příznivcům, nejspíš je budete znát. A jestliže máte rádi Františka Nedvěda mladšího, je vysoce pravděpodobné, že se vám budou líbit také v jeho podání. Možná i proto, že v některých polohách je synův hlas značně podobný otcovu, oba jsou až téměř nerozeznatelné od sebe. A pozor! Poslední, tedy 15. skladba Jsem jen tvůj není coververzí, tu si František mladší napsal sám… A další nové písničky chystá.

Daniel Krob hraje perfektně!

S Danielem Krobem, který mistrně ovládá hru na klasickou i elektrickou kytaru, se František Nedvěd ml. spojil koncem loňského roku. Společně koncertují s programem „Z Toronta až na Strahov“. Je složený ze skladeb bratří Nedvědů – Jana a Františka. Začíná se v roce 1972 a končí v roce 1996 na Strahově. Duo František Nedvěd ml. a Daniel Krob hraje písničky známé, ale i méně známé a samozřejmě i největší hitovky z daného období. Koncerty jsou v komorním provedení pro dvě kytary a dva hlasy, jak to hráli Nedvědi dříve. U posluchačů mají velký úspěch. Jedná se o více než 40 skladeb!

Nejdůležitější pro oba muzikanty je, že z jejich vystoupení sálá energie a pohoda. Na společných koncertech zazní například Toronto, Hráz, Klukům láska sluší, Děravej kabát, Stánky, Pevný řád, Jižní kříž, Mrazík, Cos mi chtěl, Růže z papíru, Podvod, Korýtko, Skládanka, Valčíček, Na nádraží stává, Už se nemrač, Pletenka, Kohout, a Igelit. „Jsem muzikant tělem i duší. Muziku miluju a dělám ji především pro lidi,“ tvrdí František Nedvěd ml.

Ukázku vystoupení najdete ZDE:

Taneční magazín

 

„Štěstí“

Nová edice cyklu „Paměť jsme my“ Divadla Paměti národa

Divadlo Paměti národa připravilo šestou edici pravidelného cyklu „Paměť jsme my“. Spolupráce s nizozemským divadlem Theater Na de Dam probíhá od roku 2019 a pražská inscenace se tak již tradičně stane součástí mezinárodního projektu „Theatre of Remembrance“. Cílem je uvést autorskou inscenaci mladé generace umělců, která tematicky vychází ze skutečných příběhů pamětníků, jejichž vzpomínky zaznamenali dokumentaristé Post Bellum, a propojit studenty uměleckých oborů s profesionálními umělci. Premiéra inscenace – letos s názvem „Štěstí“ – je naplánována na 27. ledna, kdy si připomínáme památku obětí holocaustu. V tento den bude uvedeno pět divadelních inscenací v pěti evropských zemích; kromě České republiky také v Itálií, Nizozemsku, Polsku a na Slovensku.

Letošní pražská inscenace vznikla ve spolupráci s Národní galerií Praha a katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studenti pod vedením multimediálního umělce a pedagoga Jana Pfeiffera umělecky zpracovali konkrétní osobní příběhy pamětníků, kteří přežili nacistickou perzekuci židovského obyvatelstva v Praze. Samotný objekt Národní galerie, kde bude inscenace uvedena 27. a 28. ledna 2024 vždy od 19 hodin, s těmito událostmi přímo souvisí. Nacisté totiž využívali bezprostřední okolí Veletržního paláce jako shromaždiště svých pražských obětí těsně před deportacemi do koncentračních táborů.

Klíčovým okamžikem při vzniku inscenace je osobní setkání studentů-autorů s pamětníky. To je smyslem celého projektu a také rozhodující pro tvůrčí proces. Mladá generace studentů poprvé zažívá, že osobní forma vyprávění příběhů (v tomto případě o dopadech nacistického režimu na konkrétní lidské osudy) má nejen silný emoční dopad, ale zároveň otevírá možnost pochopit sled historických událostí. Je to začátek cesty, jak představit divácké veřejnosti příběh z tohoto traumatického úseku dějin a zároveň ukázat generační postoj k této etapě.

„Když se ohlédneme za předchozími ročníky cyklu ,Paměť jsme my‘, tak můžeme konstatovat, že se nám daří udržovat uměleckou a žánrovou rozmanitost divadelních inscenací. Každá z nich je jedinečná nejen svým tematickým obsahem, ale také žánrovým pojetím. Po činoherním a tanečním pojetí je to letos vůbec poprvé, kdy bude divadelní představení doplněno o výtvarné instalace a kompozice. Ve spolupráci s herečkou Viktórií Pejkovou a choreografkou Nelou Štarkovou propojením výtvarného a scénického umění divadelně oživíme silné vzpomínky pamětníků, kteří si tragickým shromaždištěm prošli,“ uvedla režisérka inscenace Tamara Pomoriški.

Studenti se setkali se silnými příběhy lidí, jejichž životní zkušenosti nabízejí pohled na temné kapitoly historie. Někteří z nich se ve svém profesním životě sami zabývali právě výtvarným uměním. Příkladem je akademická malířka Helga Hošková-Weissová (1929), která je mimo jiné také autorkou známého cyklu obrazů „Maluj, co vidíš“, který vytvořila během života v dívčím domově L 410 v terezínském ghettu. Dnes je tento cyklus považován za významné umělecké dílo s mimořádným historickým svědectvím. Dále umělecká grafička Jana Dubová (1926), která po válce působila v Krátkém filmu Praha a je autorkou cyklu obrazů „Sny o mrtvých“, v němž ztvárnila osobní vzpomínky na Terezín a Osvětim. Další pamětnicí je Michaela Vidláková (1936), doktorka přírodních věd, které nacistický režim uloupil dětství a nebývalé utrpení jí v 50. letech připravil i režim komunistický. Trojici dam doplňuje významný český historik, signatář Charty 77 Toman Brod (1929) a známý taneční choreograf a někdejší umělecký šéf Laterny Magiky Zdeněk Prokeš (1956), jehož rodiče dokázali vzdorovat nacistickému režimu a v destruktivních poměrech terezínského ghetta připravovali kabaretní vystoupení s protinacistickým podtextem.

Tento výjimečný projekt mohl vzniknout pouze díky podpoře našich partnerů: Nadační fond obětem holocaustu, Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy, Theater Na de Dam, Národní galerie Praha, Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta – katedra výtvarné výchovy.

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie.

Michaela Szkála

pro Taneční magazín