Rozverná píseň Tatiany Dykové a Petra Kroutila

Energická Tatiana Dyková nazpívala duet

Energická herečka Tatiana Dyková a úspěšný muzikant Petr Kroutil se po letech opět sešli, aby spolu nazpívali duet s názvem „Ještěže si nejsme jistý hodinou“. Líbivá melodie učarovala herečku hned při prvním poslechu. Píseň vznikla v domácím studiu Kroutilových, videoklip, který bude k vidění v září si vzal pod svou taktovku uznávaný režisér Petr Krejčí.

Petr Kroutil, se na hudební scéně věnoval zejména jazzu a swingu. V posledních letech ale více inklinuje také k popu. O tom, že to dělá dobře, svědčí i fakt, že frontman několika swingových bandů, jakými jsou například big band Original Vintage Orchestra nebo Pink swing, už má na svém kontě titulní píseň k filmu Tomáše Hoffmana „Sladký život“. Na tento song navazuje další hudební peckou, která se jmenuje „Ještěže si nejsme jistý hodinou“, kterou nazpíval společně s herečkou Tatianou Dykovou. „S Tatianou se známe zhruba 30 let z dob natáčení seriálu Prima sezóna, ve kterém jsme si spolu zahráli. Později jsme se občas potkali na filmování s naším kamarádem, režisérem, Jirkou Vejdělkem. Občas Tatiana dorazila na můj koncert a samozřejmě i já jsem měl povědomí o její práci,“ popisuje Petr Kroutil vznik spolupráce s herečkou. „Před pár měsíci jsem si řekl, že by byl fajn nápad poslat Tatianě pár písniček s otázkou, jestli se jí nějaká nelíbí a nezazpívala by si ji se mnou. Když mi Tatiana napsala, že si vybrala, byl jsem strašně šťastný,“ dodává Kroutil.

Píseň, která je podle slov autora oslavou životního štěstí a radosti, se nahrávala v domácím studiu Kroutilových, kam herečka, jako vždy skvěle připravená, dorazila. „Tatiana přijala pozvání do našeho studia a hned od začátku bylo jasný, že to bude pecka. Ona dokáže udělat skvělou atmosféru kamkoli přijde, a navíc je vždycky perfektně připravená. Byl to úžasný zážitek,“ vypráví zpěvák. „Natáčení byla úplná erupce radosti, věřím, že to na té nahrávce bude slyšet. Je to oslava životního štěstí a radosti a přesně tohle chceme předat i našim posluchačům,“ uzavírá Kroutil. „Natáčení bylo, stejně jako píseň, v dobré náladě, v přátelské atmosféře a svobodné,“ dodává Tatiana Dyková.

K písni vzniká také videoklip, který režíruje uznávaný Petr Krejčí, autor dvou mimořádných dokumentárních sérií Krajinou domova, které uvedla Česká televize, a které kritika označila za první domácí projekt, kvalitou srovnatelný s podobnými typy pořadů z produkce BBC nebo National Geografic.  Scenárista a režisér Petr Krejčí spolupracoval také s manželem Dykové, Vojtěchem Dykem na projektu Barokní srdce Evropy a Šumavský otčenáš. Videoklip, který se natáčel  v samém srdci Prahy v nočních hodinách, spatřil  světlo světa začátkem září a viděli ho také všichni ti, kteří se zúčastnili koncertu Petra Kroutila 11. září v Lucerna music baru.

„Ještěže si nejsme jistý hodinou“

Text: Jarka Kroutilová

Hudba: Petr Kroutil

Zpěv: Tatiana Dyková, Petr Kroutil

Videoklip režie: Petr Krejčí

Marie Horovitzová

pro Taneční magazín

Láskyplné shakespearovské léto je u konce

Završení další úspěšné sezóny

Letní shakespearovské slavnosti hlásí završení další úspěšné sezóny, kterou v sobotu 7. září zakončila v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu letošní novinka Marná lásky snaha v režii Filipa Nuckollse.

Oblíbená divadelní přehlídka děl nesmrtelného Williama Shakespeara tradičně rozehrála za podpory skupiny PPF plejádu emocí u desítek tisíc diváků v oblíbených destinacích v Česku i na Slovensku.

Letní večery si od 26. června do 7. září zpestřilo shakespearovským zážitkem více než 100 000 skvělých návštěvníků. V Praze jich zavítalo na Slavnosti 47 321, 14 801 pak v Brně, 22 502 v Ostravě a 17 105 hostů zaznamenala Bratislava. „Do 162 hracích večerů bylo rozvrženo 14 titulů, z toho 3 premiéry, 2 derniéry a také jubilejní 250. repríza. Tu si užily společně s diváky Veselé paničky windsorské, které jsou po loňské vynucené pauze na repertoáru Slavností už neuvěřitelných 16 let, navíc víceméně stále v původním obsazení. Je to úctyhodné, občas mrazivě dojemné, prostě mazec,“ říká s úsměvem umělecký ředitel Slavností Libor Gross.

„A ještě jedno krásné a významné výročí bych rád zmínil. Skupina PPF, náš generální partner, je s námi již 25 let. Je pro nás velkou ctí, že se na Letních shakespearovských slavnostech podílí tak zásadní dobu,“ dodává Gross.

Sbohem a šáteček

Proběhlo ale také loučení. S diváky se po kouzelných 8 sezónách rozloučila inscenace Michala Vajdičky Hamlet v mistrovském podání Jaroslava Plesla. A naposledy se krotila nespoutaná Katka ve vyhledávaném ostravském Zkrocení zlé ženy režiséra Vojtěcha Štěpánka.

A nezaprší

Nepříznivé počasí, nepřítel divadla pod širým nebem, i jeho pravá ruka zvaná Meteorologická předpověď, byly letos k festivalu milosrdní a dovolily tak odehrát úplně vše. O jediné zrušené představení se tak postarala až 2. září náhlá zdravotní indispozice jednoho z herců, a z plánových 38 představení novinky Marná lásky snahy jich nakonec bylo odehráno 37. Za což všem protagonistům náleží velký dík.

Johana  Turner

pro Taneční magazín

La Strada letos naposledy v Praze

Bubeníčkova inscenace sklízí nadšené ohlasy

15. září v 19 hodin odehraje Pražský komorní balet v Divadle na Vinohradech poslední letošní pražské představení mimořádně úspěšné inscenace La Strada. Toto výjimečné taneční dílo renomovaného choreografa Jiřího Bubeníčka, inspirované slavným filmem Federica Felliniho, si od své březnové premiéry získalo nadšené ohlasy diváků i odborné veřejnosti. Nenechte si ujít jedinečnou příležitost zhlédnout tento strhující příběh plný emocí, skvělé taneční techniky a nezapomenutelných výkonů.

Velkým úspěchem pro soubor a inscenaci La Strada jsou také letošní nominace na prestižní Ceny Thálie. Sólista Ennio Zappalà se dostal do užší nominace za svou strhující interpretaci postavy Zampana, drsného kočovného artisty a cirkusáka. Jeho výkon zaujal porotu nejen po tanečně-technické stránce, ale také silným výrazovým projevem.

„Hlavní postava příběhu, role kočovného artisty a cirkusáka Zampana, je pro Ennia Zappalà náročná jak po tanečně-technické, tak po výrazové stránce. Tanečník má pro tuto roli všechny předpoklady a zvládá obě tyto polohy s přesvědčivou energií. Jeho tanec je působivě dynamický, plastický; tanečník je jistý v téměř akrobatické partneřině. Zpočátku hrubý, násilnický, citově povrchní Zampano prochází v druhé části inscenace výraznou emoční proměnou, která vygraduje v samotném finále. V závěrečném sólu s velkým prožitkem uzavírá Zappalà dramatický oblouk své postavy,“ píše odborná porota o Enniově výkonu.

Kromě toho byla do širší nominace na Ceny Thálie za roli mladičké hrdinky Gelsominy vybrána také Bára Müllerová, jejíž křehký a přesvědčivý výkon dodává inscenaci další emocionální hloubku.

 

Termín představení: 15. září 2024, 19:00
Místo:Divadlo na Vinohradech, Praha
 

Pro více informací a vstupenky navštivte https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/La-Strada.

 

 

Foto: Serghei Gherciu

 

 

 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rozbitá realita

20PEOPLE uvedli Y/why

9. září 2024 proběhla v divadle La Fabrika premiéra nejnovější taneční inscenace souboru 420PEOPLE.  Hned na počátku představení dílo ve veselém duchu uvedl sám umělecký ředitel souboru Václav Kuneš. Netradičně nastoupil v sukni a vlastně se sám sobě podivil, cože to vlastně chtěl říct, když slov není moc třeba. Nicméně prozradil, že pokud se někdo zeptá proč, někdy potřebujeme dát si čas na odpověď, někdy potřebujeme čas i na to, abychom se zeptali proč a někdy je odpovědí i nevím. Václav Kuneš dále uvádí: „Otázka ‘proč’ je možná naše první otázka. A může být i ta poslední. Mezi „první a poslední“ ji ale používáme prakticky denně. Někdy z opravdové zvídavosti, někdy z absolutního nechápání (některých) jedinců, společnosti nebo světa kolem nás. A právě ta dynamika vztahu jedinec versus skupina je mojí inspirací pro mnoho tanečních kreací a gagů, ale také pro výlet do nejhlubších zákoutí lidské duše.”

Pětice zkušených a výborných tanečníků (Veronika Tököly, Eliška Jirsová, Eliška Hulínská, Filip Staněk, Michal Toman) přichází rovnou z hlediště, kostýmy jsou černobílé, saka mají na zádech jakousi díru a během představení je tanečníci sem tam oblékají a zase svlékají, možná toto symbolizuje, zda jsou si jisti odpovědí, či ne, kdo ví. Možná se někdy při odpovídání cítí  i docela obnaženi. Na scéně nejsou prakticky žádné kulisy, jen stěna a v ní dveře. Hra světel možná symbolizuje naše tápání při hledání odpovědí, občas máme jasno, občas temno. Někdy vcházíme radostně a někdy celkem násilně.

Tanečníci jsou ve svých pocitech svobodní, cítí  něhu,  smích, ale i zoufalství. To vše svoboda je. Václav Kuneš pokračuje: „V inscenaci Y / why se pohyb formuje v realitě, která je cynická, vtipná, ale i násilná a rozbitá více než kdy jindy.“

Velmi se mi líbil lightdesign Karlose Šimka, jednoduché, vkusné a výstižné.

Tímto tanečním dílem uzavírá choreograf Václav Kuneš pomyslný triptych, jehož součástí jsou dvě předchozí inscenace, EVER a WHERE. Tyto tři inscenace na sebe, nejen časově, navazují a vytváří komplexní dílo EVER Y WHERE.

EVER je čas. „O momentech, které jsou pomíjivé a věčné zároveň.“

WHERE je prostor. „O cestě sám k sobě, tedy někam.“

Y / why je smysl. „O vtipné, cynické, ale i rozbité realitě.“

 

Příjemně strávený večer, možnost vidět prakticky dokonalý pohyb. Odcházela  jsem spokojená.

 

Foto: Archiv 420PEOPLE

Eva Smolíková

Taneční magazín