Letos bez tančícího bagru ale s novým kulatým stolem

Ve Žďáru nad Sázavou se podařilo po čtyřech letech festivalu KoresponDance dát originální a specifickou tvář. Mají na tom zásluhu hlavně dvě – pro festival klíčové – ženy: Marie Kinsky a Lenka Flory. Letos u půvabného zámku nad řekou Sázavou padaly divácké rekordy a nepotřebovali k tomu tančící bagr, jako před třemi lety…

Letní festival KoresponDance se před čtyřmi lety přemístil z Prahy do komornějšího, ale o to atraktivnějšího prostředí, více spjatého s historií i přírodou – do prostor interiérů i exteriérů zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před třemi lety zde všechny účastníky festivalu šokoval tančící bagr. Letos k takovým extravagančním podívaným nedošlo. Ale velice se zvýšil zájem diváků a také ruku v ruce s ním se zvedla dramaturgie a kvalita zúčastněných souborů. Proto je nutno v úvodu pochválit obě „autorky programu“, čili dramaturgyně. Paní ředitelku festivalu Marii Kinsky a ředitelku pro zahraniční vztahy Lenku Flory.

KoresponDance2

KoresponDance probíhal v již inzerovaném krásném prostředí žďárského zámku od 8. do 10. července včetně. Ale již před tímto datem se konaly v areálu tohoto zámku dětské kursy a workshopy.

O zahájení festivalu se postaral choreograf Jean Gaudin ve spolupráci s místním pěveckým sborem Žďáráček v koprodukci s hudebním režisérem a pedagogem Sébestienem Fournierem v představení „Flor de les Flors“. Mladí zpěváčci interpretující středověkou církevní muziku nesmírně konvenovali s prostředím zámku.

Úvodní páteční nabídku doplnila představení čtyř základních ( nikoli uměleckých!) škol ze Žďáru nad Sázavou a okolí pod jednoduchým názvem „Škola tančí“.

A právě druhý den festivalu – sobota – byl výhradněji věnován dětskému tanci a dětským scénickým představením. Logickým završením již zmíněných dětských tanečních táborů bylo kolektivní dílko „Pohřeb svatého Václava“. Prokázal se zde talent nejen samotných dětských interpretů, ale i jejich pedagogického vedení. Konkrétně choreografky Marty Trpišovské-Vodenkové, divadelního režiséra Jakuba Folvarčného a hudební pedagožky Libuše Voběrkové.

KoresponDance3

Vhodným a ve Ždáru nad Sázavou premiérovým doplňkem těchto představení byl „Kulatý stůl“, kde diskutovali diváci, herci, pedagogové i divadelní profesionálové o zkušenostech s tanečním divadlem. Pověstnou jahůdkou na dortu se v této diskusi stala uznávaná francouzská tanečnice a pedagožka Sophie Billy.

Z množství nepřeberných erupcí inscenačních a tanečních nápad ů zmíníme pouze ty nejzajímavější.

Minimalistická hudba i minimalistické kulisy. Tak lze stručně charakterizovat představení „Douglas“ skotského tanečníka a akrobata Robie Syngeho.

Představení „Contingo“ portugalského akrobata Joao Paulo Dos Santose umocnilo prostředí amfiteátru. Jeho balancování s tyčí bylo vpravdě uměleckou choreografií a nikoli pouze „cirkuzsovou“ akrobacií.

K neméně zdařilým číslům letošního festivalu patřila závěrečná performance „Farewell“ v podání tanečníků a herců z brněnské JAMU pod choreografickou taktovkou Dominique Bovin a Pierre Nadauda. Zámecké nádvoří pro ni zpestřily malé vodní bazénky.

Za zmínku by stála mnohá další představení, ale prostor tohoto článku už se naplňuje…

Mimo již zmíněného diskusního Kulatého stolu obohatila letošní KoresponDance rovněž interkontinentální platforma pro mladé choreografy „Fillimit“. V neděli poté každý z účastníků tohoto netradičního workshopu během osmi minut prezentoval svá díla divákům v různých prostorách a zákoutích zámku.

KoresponDance 2016 nasadil poměrně vysokou laťku. I bez bagru! 🙂 Čím nás překvapí KoresponDance 2017?

 KoresponDance1

Michal Stein

Taneční magazín

Foto: Archiv KoresponDance

Letní úroda ve víru tance

Je doba dovolených, školních prázdnin, koupání, lenošení, ale také zdravého pohybu. A proto vám, alespoň stručně představíme některé festivaly letošního léta. A pro ty, pro něž je pohyb na parketu či v hledišti takového festivalu pořád ještě málo, tak avízujeme alespoň několik zajímavých letních tanečních kursů a workshopů v Praze, jinde po Čechách i na Moravě…

Letní prázdninová a dovolenková doba přímo svádí k aktivnímu pohybu a tanci. Anebo alespoň k pasívní účasti na některém z tanečních festivalů. Rovněž řada tanečních škol pořádá letní kursy a workshopy. Pojďme si některé z nich – se zřetelem na street dance (ale nejen na něj) – představit.

 

FESTIVALY VŠUDE

Počátkem července, konkrétně od 8. 7. se skalní příznivci Street Dance nemohli nevypravit na Street Dance Kamp v Jedovnici, poblíž Brna. Zastihli tu nejen naši špičku tohoto tanečního oboru, ale také hvězdy „streeetu“ z USA, Japonska či Francie.

Východní Čechy, tedy přesněji Svojšice u Pardubic (dříve spíše proslulé country-festivaly „Svojšický slunovrat“) hostily 10. a 11. července open-air festival „Hip Hop Jam“. Zahájil několikahodinovou improvizací street jam.

Hlavní město Praha patřilo od 23. do 26. července mezinárodnímu festivalu tance „Let´s Dance“. Jeho asi největším lákadlem byl tanečník slovutného londýnského studia Pineapple James Painting.

Ani sever Čech nezůstal nikterak pozadu. Liberec a jeho již dávno zavedené zabavní a sportovní centrum Babylon uspořádalo „Babylon Rooftop festival“. Přitáhl i taková jména jako PSH, Supercro anebo Orikoule. Pro nejlepší tanečníky a tanečnice zde byla připravena odměna ve výši 10 000 Kč.

Veškeré spektrum hip-hopové kultury v plné šíři ukázal naopak festival „Battle Kings“ v Rýmařově přesně na přelomu prázdnin – 1. srpna. Hned na několika jevištích a pódiích se zde prezentovali Vladimír 518, Hugo Toxxx anebo Moja Reči. S obzvláštním zájmem se zde setkal také graffiti jam.

STREETdance

ANEBO KURSY ČI WORKSHOPY?

Pokud jste se nerozhodli pro výše zmíněné festivaly a nechcete se pohybovat pouze v hledišti, můžete se naopak přihlásit do letních seminářů, kursů či workshopů.

Asi nejvíce je jich v hlavním městě. Studio „Dance Station“ v Praze 4, Hájích anebo „Dance Perfect“ přímo v centru, v Praze 1 na Národní třídě přichystali celou škálu kursů od moderny přes street dance až po latinu. Premiérově přichystalo letní výuku i nové studio „Dance House“ známé choreografky Leony Quaši Kvasnicové.

Taneční škola „Centrum tance“ se naopak zameřila na mimopražská místa. A své letní kursy zahájila v Brně, Plzni a Jablonci nad Nisou.

Pozadu nezůstali ani manželé Coufalovi z Olomouce, kteří si na letošní léto přichystali přepestrou nabídku kursů.

Jana Norková z Otrokovic pořádá letní taneční kursy, se zaměřením převážně na orientální tanec ve Zlíně. V červenci uspořádala i výjezdové taneční školení v Itálii!

To je pouze malá nabídka z letošního letního tanečního menu. I tak stojí za to. Chcete, aby byla ještě pestřejší? Napište nám o svých chystaných akcích.

Stret-Dance

Michal Stein

Taneční magazín

Foto: Studio Street Dance

Cirkusové legendy na bájném Vyšehradě

Počátkem letošního srpna jste na pražském Vyšehradě, konkrétně v jeho katakombách Gorlice, mohli potkat Libuši, Horymíra, praotce Čecha anebo asistovat nemilosrdné dívčí válce – to vše v podání mladých herců a pedagogů sdružení pro divadlo, cirkus a volný čas Cirqueon…

První srpnový týden, konkrétně v úterý 2. a ve středu 3. srpna proběhly v působivých prostorách katakomb Gorlice, na památném pražském Vyšehradě dvě premiéry v podání žáků a pedagogů pražského Cirqueonu. Jednalo se konkrétně o titul „Cirkusové legendy“, pod režijní taktovkou Filipa Jeviče, jemuž asistovaly lektorky Cirqueonu Kateřina Klusáková a Pavla Rožníčková a také lektor Adam Jarchovský. Obě představení byly kompletně vyprodané.

V podání mladých herců a lektorů zde ožily bájné postavy z lidových i Jiráskových pověstí: Bivoj, Praotec Čech i Libuše nebo Horymír se svým bájemi opředeným ořem Šemíkem. Ti všichni i mnozí další se stávali bytostmi z masa a kostí. S chybami i klady. Prostě, došlo zde k jejich polidštění a zcivilnění. Nezapomínalo se i na „pověstné“ události. Jako kupříkladu – dívčí válku.

Samozřejmě, nechyběl smysl pro nadhled a humor, který je ostatně Cirqueonu vlastní. A to vše za pomoci cirkusových výrazových prostředků – akrobacie, žonglování, balančních technik a samozřejmě i všudypřítomného tance.

BruncvikVYSEHRAD

Cirkusové legendy“ vznikly jako intreraktivní představení s prohlídkou ne tak obvyklých prostor vyšehradského podzemí a jsou společným projektem Národní kulturní památky Vyšehrad a spolupořádajícího Cirqueonu – Centra pro nový cirkus, které jinak „funguje“ kousek pod Vyšehradem, v pražských Nuslích.

Věřme, že se reprízy v podání Cirqueonu dočkáme i v jinou než prázdninovou a dovolenkovou dobu.

VYSEHRADE

Michal Stein

Taneční magazín

Foto: Archiv Cirqueonu