Letos bez tančícího bagru ale s novým kulatým stolem

Ve Žďáru nad Sázavou se podařilo po čtyřech letech festivalu KoresponDance dát originální a specifickou tvář. Mají na tom zásluhu hlavně dvě – pro festival klíčové – ženy: Marie Kinsky a Lenka Flory. Letos u půvabného zámku nad řekou Sázavou padaly divácké rekordy a nepotřebovali k tomu tančící bagr, jako před třemi lety…

Letní festival KoresponDance se před čtyřmi lety přemístil z Prahy do komornějšího, ale o to atraktivnějšího prostředí, více spjatého s historií i přírodou – do prostor interiérů i exteriérů zámku ve Žďáru nad Sázavou. Před třemi lety zde všechny účastníky festivalu šokoval tančící bagr. Letos k takovým extravagančním podívaným nedošlo. Ale velice se zvýšil zájem diváků a také ruku v ruce s ním se zvedla dramaturgie a kvalita zúčastněných souborů. Proto je nutno v úvodu pochválit obě „autorky programu“, čili dramaturgyně. Paní ředitelku festivalu Marii Kinsky a ředitelku pro zahraniční vztahy Lenku Flory.

KoresponDance2

KoresponDance probíhal v již inzerovaném krásném prostředí žďárského zámku od 8. do 10. července včetně. Ale již před tímto datem se konaly v areálu tohoto zámku dětské kursy a workshopy.

O zahájení festivalu se postaral choreograf Jean Gaudin ve spolupráci s místním pěveckým sborem Žďáráček v koprodukci s hudebním režisérem a pedagogem Sébestienem Fournierem v představení „Flor de les Flors“. Mladí zpěváčci interpretující středověkou církevní muziku nesmírně konvenovali s prostředím zámku.

Úvodní páteční nabídku doplnila představení čtyř základních ( nikoli uměleckých!) škol ze Žďáru nad Sázavou a okolí pod jednoduchým názvem „Škola tančí“.

A právě druhý den festivalu – sobota – byl výhradněji věnován dětskému tanci a dětským scénickým představením. Logickým završením již zmíněných dětských tanečních táborů bylo kolektivní dílko „Pohřeb svatého Václava“. Prokázal se zde talent nejen samotných dětských interpretů, ale i jejich pedagogického vedení. Konkrétně choreografky Marty Trpišovské-Vodenkové, divadelního režiséra Jakuba Folvarčného a hudební pedagožky Libuše Voběrkové.

KoresponDance3

Vhodným a ve Ždáru nad Sázavou premiérovým doplňkem těchto představení byl „Kulatý stůl“, kde diskutovali diváci, herci, pedagogové i divadelní profesionálové o zkušenostech s tanečním divadlem. Pověstnou jahůdkou na dortu se v této diskusi stala uznávaná francouzská tanečnice a pedagožka Sophie Billy.

Z množství nepřeberných erupcí inscenačních a tanečních nápad ů zmíníme pouze ty nejzajímavější.

Minimalistická hudba i minimalistické kulisy. Tak lze stručně charakterizovat představení „Douglas“ skotského tanečníka a akrobata Robie Syngeho.

Představení „Contingo“ portugalského akrobata Joao Paulo Dos Santose umocnilo prostředí amfiteátru. Jeho balancování s tyčí bylo vpravdě uměleckou choreografií a nikoli pouze „cirkuzsovou“ akrobacií.

K neméně zdařilým číslům letošního festivalu patřila závěrečná performance „Farewell“ v podání tanečníků a herců z brněnské JAMU pod choreografickou taktovkou Dominique Bovin a Pierre Nadauda. Zámecké nádvoří pro ni zpestřily malé vodní bazénky.

Za zmínku by stála mnohá další představení, ale prostor tohoto článku už se naplňuje…

Mimo již zmíněného diskusního Kulatého stolu obohatila letošní KoresponDance rovněž interkontinentální platforma pro mladé choreografy „Fillimit“. V neděli poté každý z účastníků tohoto netradičního workshopu během osmi minut prezentoval svá díla divákům v různých prostorách a zákoutích zámku.

KoresponDance 2016 nasadil poměrně vysokou laťku. I bez bagru! 🙂 Čím nás překvapí KoresponDance 2017?

 KoresponDance1

Michal Stein

Taneční magazín

Foto: Archiv KoresponDance

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *