martin hůla – Taneční magazín

Milé performerstvo, diváctvo, autorstvo a podporovatelstvo,

začíná nám nová divadelní sezóna plynulým, ale ostrým rozjezdem – ve flow japonského meče.

Pozveme vás na novou premiéru, která se uskuteční hned na konci září, otevřeme veřejnosti přístup k filmu Do ticha, který jsme minulý rok představili na Festivalu tanečních filmů, zreflektujeme naši červnovou performativní přednášku Za muže a otevřeme výzvu k účasti na workshopu lotyšské choreografky Mariji Baranauskaite, tentokrát v roli svědků.

Máte se na co těšit a my též!

Rukojmí – nová premiéra

Jak nepodlehnout manipulativním vztahům?
Jak rozpoznat okamžiky, které už jsou za hranou?
Jak propojit dokument a choreografii v žánru docu-dance?
Jak jsme se inspirovali Japonskem a koho jsme si vybrali z mladé generace do čela nové premiéry Invisible?

Téma manipulativních vztahů k nám přišlo jako divácká zpověď po třetím díle série Invisible. Dvě divačky sdílely svou touhu předat zkušenost a prosbu, aby tomuto tématu byla dána pozornost. Ze dvou příběhů bylo nakonec devět a ve finálním tvaru diváci uslyší čtyři.

„Na počátku spolupráce s Miřenkou stála otázka, jak zachovat autenticitu výpovědí našich respondentů a ponechat je v bezpečí anonymity. Právě audiovizuální vrstva umožňuje, aby byly skutečné příběhy na jevišti zpřítomněné a přitom zůstaly anonymizované. Divák se tak na jevišti setká s rozostřenými konturami, detaily těla a obličeje tak velkými, že nabývají nelidských rozměrů, hlasy, jež zaznívají z hlubin prostoru… Všechny příběhy jsou autentické a každý má svá specifika. Na co jsme se jako kolektiv tvůrců zaměřovali, byl především samotný mechanismus odchodu z toxického vztahu.

Péče o respondenty, kteří do celého tvůrčího procesu vstupovali s důvěrou, byla pro nás s Miřenkou prioritou.“ – (režisérka Johana Ožvold)

Dramaturgie se ujala opět Kristýna Boháčová, jedna z kurátorek Děti U a scénografkou inscenace je Pavlína Chroňáková. Na scéně dominuje jediná performerka Adriana Štefaňáková, která se autorsky podílí také jako choreografka pohybových partitur. Její přítomnost vytváří kontrapunkt k bolestným příběhům a přináší metaforické možnosti hledání cesty k vlastní síle a sebeuvědomění.Adriana během zkoušení získala i novou dovednost – práci s japonskou katanou.

„Pro mě Invisible IV znamená sílu, pevnost vůle, sebeuvědomění a výzvu. Cítím se poctěna, že mohu být součástí projektu, který propojuje tanec a umění s tématy současného světa. Svědectví lidí, kteří zažili násilí či manipulaci, jsou strhující – a mojí výzvou je přetavit tyto příběhy do našeho vlastního vyprávění skrze fyzikalitu, pohyb a teatralitu, přenést je do svého těla a vyjádřit je prostřednictvím pohybu s pomocí úžasné scénografie. Tento projekt nejen sdílí silné myšlenky, ale může inspirovat i ty, kteří procházejí podobnými situacemi. Žádná situace není napsaná jako film – postavy si volíme sami a je na nás, kdy vykročíme a najdeme svou vlastní sílu.“ – (Adriana Štefaňáková, performerka)

Premiéra: 29. 9. 2025

Za muže a nejen za ně

V červnu jsme ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích odpremiérovali performativní přednášku Za muže, která měla formu experimentální garden party, přednášky a diskuse na téma politické radikalizace mladých mužů.

Projekt ve spolupráci s Akademií věd a EHMK 2028 přinesl mnoho dat i důležitých postojů samotných diváků, kteří se účastnili výzkumu formou dotazníku a zároveň byli aktivní ve společné diskusi.

Durational projekt, který si za základ formy zvolil diváckou participaci, trval čtyři hodiny. Kromě performativní přednášky, na níž se kromě Alice Koubové a mě, Miřenky Čechové, podílela také herečka a zpěvačka Iris Kristeková, hudebník Martin Hůla a scénografka Anna Tichá, dal velký prostor postojům publika.

Diváci diskutovali o vzorech mladých mužů, vlastní angažovanosti, nejistotě, neochotě vstupovat do politiky, rizicích sociálních sítí a dalších osobních tématech.

Závěrem pak byla společná hostina v potemnělé zahradě.

„Metodou diskurzivní analýzy, kvalitativních rozhovorů s mladými muži a takzvaného participativního akčního výzkumu v performanci Za muže! jsme zjistili, že mnohem těžší než vyprávět drastické příběhy o tom, jak muži ubližují ženám, je otevřít vážně téma, co my – muži a ženy dohromady – děláme proto, aby malí kluci měli sílu odolat manosféře a obecně rétorice dominantní politiky síly, případně přímo politiky násilí. Zjistili jsme, že sociálních příčin, které na chlapce od dětského věku působí, je několik:

1/ Chybějící velké úspěšné politické vzory mužů. Mužské silné vzory, kteří nevyznávají dominanci, totiž existují a máme jich kolem sebe hodně, jen se často stává, že se vyhýbají politice. Tím jako by se vytvářely dva světy, které nejsou vzájemně propustné.

2/ Chybějící solidarita vůči mladým ze strany starších generací – odsuzování mladých do pozice sněhových vloček.

3/ Algoritmy sociálních sítí, které se přímo na malé chlapce a muže zaměřují a přesvědčují je o tom, že rovnost mezi muži a ženami je ve skutečnosti jejich velkým ohrožením. Že jediná jejich budoucnost je v ovládání, manipulaci a prosazení vlastní brutality.

4/ Celková existenční nejistota, která je v mladé generaci mnohem vážnější než v generacích starších a není brána v úvahu.“ – (autorka konceptu a filozofka Alice Koubová)

Docu-dance ve filmu

Pro veřejnost otevíráme taneční film Do ticha, který je intimní zpovědí bývalé primabaleríny Barbory Vašků Kaufmannové. Film natočila režisérka a filmařka Barbora Johansson podle docu-dance představení Invisible II.

S Barborou jsme spolupracovali již na filmové podobě prvního dílu, na jehož základě jsme se rozhodli sérii o neviditelných ženách zachovat celou, a to skrze originální pohled filmového média.

„Nejsilnějším zážitkem pro mě byla možnost být tak blízko – po celou dobu se s kamerou pohybovat přímo na jevišti vedle hlavní protagonistky a v reálném čase sledovat, jak se její vnitřní svět odráží v pohybech a výrazech. Bylo to neustálé hledání rovnováhy mezi odvahou přiblížit se co nejvíce a citem v pravý okamžik ustoupit. Vyžadovalo to empatii: nikoho nezranit, a přesto zachytit samotnou podstatu tak silného příběhu.“ – (režisérka Barbora Johansson)

Open call – svědci uměleckého procesu

Mám velkou radost, že do Prahy zavítá lotyšská režisérka Marija Baranauskaite, která v rámci naší edukativní laboratoře Tantelab povede tvůrčí proces s účastníky a účastnicemi ročního projektu.

Marijin netradiční pohled chápe objekty jako diváky performance – a tak vytváří choreografie například pro nábytek. Vychází z fyzického divadla a klaunerie, což se odráží v jejím vztahu k absurdnímu humoru.

Nabízíme 3 místa pro performerstvo, novinářstvo i další zájemce, kteří se chtějí stát tichými svědky tohoto procesu.

Stačí napsat krátký motivační dopis a prvním třem zájemcům tuto možnost nabídneme. Své motivační dopisy můžete zasílat na emailovou adresu honza@tantehorse.cz

Datum konání: 7. 9. 2025
Místo: studio v Paláci Akropolis

Oživlý podcast ve Vzletu kombinuje žurnalistiku a živé umění. 5:59 na scéně je nový experiment stejnojmenného podcastu serveru Seznam Zprávy a vršovické kulturní křižovatky Vzlet.

V novém projektu 5:59 na scéně ožívají na pódiu skutečné příběhy vyprávěné novináři, dokumentaristy nebo akademiky za doprovodu videa a hudby. Autoři podcastu 5:59, Lenka Kabrhelová a Martin Hůla, spojili své síly s divadelní režisérkou Petrou Tejnorovu a přináší unikátní formát scénického zážitku s novým pohledem na novinařinu a na to, co se kolem nás děje. Dokonalá žánrová a mediální fúze 5:59 na scéně bude mít premiéru 3. a 4. května ve Vzletu.

Projekt 5:59 na scéně je mimořádný formát, který u nás nemá obdoby. Divák si jej může představit jako podcast doplněný animací, ilustracemi, fotografií a živou hudbou. Dramaturgyně Marta Ljubková popisuje nový projekt rovněž jako třírozměrné noviny nebo oživlý časopis, v němž jednotlivé články dostávají scénickou podobu. Na rozdíl od přednášky, diskuze, interview nebo talk show přináší divákům možnost vidět, jak jim zvuk a obraz vzniká doslova pod rukama.

„5:59 na scéně je především velký experiment s formátem. Vycházíme sice z podcastu, ale jde nám hlavně o to, nalézt scénickou formu pro vyprávění příběhů. Lenka Kabrhelová si do studia zve lidi, kteří mají co říct – jsou tu v jistém smyslu vypravěči příběhů. A my jim a jejich příběhům pomáháme vizuální nebo hudební či zvukovou složkou. Diváci mají možnost podívat se analyticky na to, jak příběh vzniká. Celý proces je snímaný živě, což simuluje určitou dokumentárnost. Myslím si, že to bude hodně vtahující forma vyprávění příběhů – žádné „mluvící hlavy“,” přibližuje Ljubková.

V prvním díle 5:59 na scéně promluví novinářka Lenka Kabrhelová se sound designérem Martinem Hůlou o své tvůrčí práci. Na projektu spolupracují mimo jiné s divadelní režisérkou a průkopnicí práce s technologiemi na scéně Petrou Tejnorovou. Lenka Kabrhelová popisuje, jakým způsobem divadelní tým posunuje formu vyprávění na jinou úroveň. Ke slovu se zde dostávají pro podcast nečekané formy vyjadřování – obraz, hudba, video nebo samotný prostor divadelního sálu.

„V podcastu 5:59 jsme zvyklí kromě práce ve studiu vyrážet i do terénu nebo natáčet epizody s publikem. Ještě nikdy jsme ale nepracovali přímo na divadelní scéně. Je to pro nás velké dobrodružství a zároveň velká příležitost posunout se dál – spolupráce s týmem kolem Marty Ljubkové a Petry Tejnorové je pro nás obrovskou inspirací. V podcastu je základem naší práce vyprávění příběhů, nejčastěji formou rozhovoru. Možnost pozorovat, jak s těmito příběhy dál pracují Marta s Petrou a jak se celé dílo skládá dohromady, je pro náš tým fascinující a obohacující,” komentuje spolupráci Kabrhelová.

„Během příprav 5:59 na scéně jsme se inspirovali formátem Pop-Up Magazine, konferencemi TED a Radiolabem, ale v projektu hledáme vlastní lokální verzi jevištního podcastu. Spoléhám se na své divadelní zkušenosti s žánry, jakými jsou live cinema, performance lecture a rozhlasové hry naživo,” doplňuje Petra Tejnorová.

Autoři podcastu uvedou v prvním vydání 5:59 na scéně také několik hostů. Diváci se mohou těšit na novináře Radka Kedroně, který bude vyprávět o trestním stíhání Davida Ratha a pustí několik dosud nezveřejněných odposlechů z jeho korupční kauzy. Režisérka Marta Nováková představí své pátrání po československém orgasmu v odborných gynekologických časopisech předrevoluční éry a novinářka Golnaz Esfandiari bude mluvit o situaci v Íránu. Nenechte si ujít premiéru oživlého podcastu 5:59 na scéně 3. a 4. května ve velkém sále vršovického Vzletu.

Vzlet – nové kulturní centrum Prahy otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.
Vstupenky na 5:59 na scéně koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem akce na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

Lucie Kecová

pro Taneční magazín