Trollové mezi námi

Švandovo divadlo chystá hru o dezinformacích. Bude Marta Dancingerová, věrna svému jménu, tančit?

 

Vliv dezinformací, rodinné vazby narušené pobytem v různých sociálních bublinách i zpráva o prvním teroristickém útoku v Čechách inspirovaly původní českou hru Trollové mezi námi mladé autorky Barbory Hančilové. Svižný příběh o cestě vnuka za dědou, ztraceném ve virtuální krajině plné trollů, uvidíme  v premiéře 27. října ve Studiu Švandova divadla. Inscenace v režii Alexandry Bolfo vé tak zahájí na smíchovské scéně novou divadelní sezonu.

Mladý absolvent práv Vojta (Petr Buchta) a krásná hackerka Lena (Natalie Golovchenko) mají právě slibné rande v jednom baru na pražské Letné. Vojta však dostane šokující zprávu: jeho děda (Miroslav Hruška) je obviněn z trestného činu… Může mu Vojta pomoci? A jakou úlohu v případu sehrála dědova tajuplná přítelkyně (Marta Dancingerová), kterou zná jen z internetu?

Vztahy s dědou-teroristou

Impulsem k vzniku hry byl „první český teroristický útok“, který na Mladoboleslavsku spáchal sedmdesátiletý muž, aby upozornil veřejnost na domnělé nebezpečí spojené s migrační vlnou. Skutečnou událost však autorka scénáře Barbora Hančilová využila jen jako podnět k napsání vtipného dramatu o současném světě, v němž hrají hlavní roli vztahy – milostné, mezigenerační i vztahy mezi pravdou a lží.

Všechny tyto vazby dnes poškozují trollové neboli lidé, kteří – často pod falešným jménem a za peníze – agresivně manipulují a vyostřují debaty na internetu a na sociálních sítích tak, aby šokovali, zmátli a názorově rozdělili veřejnost. „Ocitáme se v době post-pravdivé, v níž se zamlžuje hranice mezi pravdou a lží, mezi realitou a fikcí, a to především ve veřejném a politickém prostoru. Lidé přestávají věřit takzvaným mainstreamovým médiím. Velká skupina obyvatel naší země dnes za každou událostí vidí jakési spiknutí. A to je podle mě opravdu velký problém,“ domnívá se Barbora Hančilová.

Pravda, lež a my

Režisérka Alexandra Bolfová k tomu  říká: „Při vytváření inscenace nás zajímal zrod a život fake news neboli neověřených, často záměrně vytvářených a nebezpečně nakažlivých zpráv, šířených zejména po internetu. Jako neméně důležité ale vidím i téma pravdy a osobní zodpovědnosti za to, jak a čím dnes vlastně žijeme.“

S tím souhlasí i Petr Buchta, představitel Vojty: „Lživé zprávy se sice šíří převážně po internetu, jejich účinky ale virtuální nejsou. Dezinformace a různá alternativní fakta dnes atakují každého z nás, usilují o to, aby nás zmátly a znejistily. Vojta se mezi nimi pokouší zorientovat a najít přes ně cestu ke svému dědovi. Téma je to dost vážné, vlastně děsivé, o to víc mě těší, že náš příběh není zatěžkaný a že se nám v něm daří nacházet humor. Aby taky ne! Když je to celé o mezilidských vztazích,“ dodává herec známý mimo jiné z televizní obrazovky (účinkoval například v seriálech Ulice a Drazí sousedé, televizním filmu Dukla 61 ad.). Hackerku Lenu, která  s Vojtou randí a zrovna s odpovědností si příliš hlavu neláme, hraje Natalie Golovchenko. „Lena je zatraceně chytrá a hrdá. Stojí na vlastních nohou a o světě kolem sebe nemá iluze. Žije sama a je jí tak dobře. Prý. Říká, že na lásku nevěří. A přitom právě po ní touží snad ze všeho nejvíc… Zkrátka moderní postava, kterou je radost hrát,“ přibližuje absolventka brněnské JAMU a talentovaná herečka ukrajinského původu. Vojtova dědu ztvárnil zkušený člen souboru Švandova divadla Miroslav Hruška. V úloze jeho přítelkyně, svobodné matky Natálie, uvidíme další členku smíchovské scény, Martu Dancingerovou.

Divadelní magie

Teprve třiadvacetiletá Alexandra Bolfová, letos absolvující studentka brněnské JAMU, je podle dramaturga inscenace Martina Sládečka jednou z nejzajímavějších tvůrkyň nastupující divadelní generace. „Je pýchou každého divadla, když může objevit a podpořit takový talent, jakým Saša Bolfová nepochybně je: její inscenace okamžitě zaujmou nejen pečlivým vedením herců, ale také moderní, důkladně promyšlenou obrazností. Příběh sám, ale i kostýmy, projekce, světelný design a masky, dělají z Trollů mezi námi mimořádně sugestivní podívanou, láká na novinku dramaturg Švandova divadla, v němž nyní mladá divadelnice připravuje svůj pražský režijní debut.

Právě promyšlená vizualita proměňuje podzemní prostor smíchovského Studia v téměř magické místo. Autorkou scény a kostýmů, kombinujících výrazné organické a anorganické prvky a materiály, je Magdaléna Paráčková. Ta v souvislosti s dědečkovou zahradou, kterou pro Studio Švandova divadla navrhla, s jistou nadsázkou mluví o „pohádkovém realismu“.

Jeho protikladem  je působivý světelný design a projekce v několika vrstvách, jejichž autorem je Jonáš Garaj. Hudbu přímo pro inscenaci složil Jiří Blatný. Často jde o rozsáhlé montáže hlasů, zvuků a hudebních motivů, které celkový vizuální dojem umocňují ještě i akusticky.

 A kdo jsou vlastně trollové?

Autorka hry Barbora Hančilová vysvětluje: „Trollové jsou původně ve skandinávské mytologii pokoutné bytůstky – skřítci. V současnosti se tak přeneseně pojmenovávají lidé, kteří často pod falešnými profily za peníze agresivně komentují příspěvky na sociálních sítích a internetu obecně. Jejich úkolem je svést debatu určitým, jim prospěšným, směrem. Jsou to často oni, kdo v anonymním prostoru internetu podporují smazávání hran ic sebereflexe a slušného – neútočného – projevu. V názvu naší inscenace trollové zastupují širší fenomén vyostřené politizované debaty, která v současnosti rozrůzňuje mnoho rodin, v nichž si často nemůže děda s vnukem porozumět, protože každý žijí v jiném světě vyostřených nálepek a slov, která zapadají pouze do slovníku konkrétní názorové skupiny. Členové jedné rodiny tak dnes často mluví různými jazyky.“

Premiéra hry Trollové mezi námi – dramatu  plného napínavého scrollování a sebeironických prokliků – bude 27. října ve Studiu Švandova divadla. Nejbližší reprízy tu uvidíme 31. října a 9. a 21. listopadu.

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Portrét, který odráží všechny hříchy

Dorian Gray ožije ve Švandově divadle jako lovec zážitků

Slavný příběh okouzlujícího mladíka a jeho portrétu, který odrážel všechny jeho hříchy, zatímco půvabný model zůstával stále mladý, žádoucí a bez poskvrnky. Dychtění být ozdobou společnosti a udávat trendy. A také hlad po stále nových zážitcích. To vše už koncem 19. století brilantně popsal spisovatel Oscar Wilde v románu Obraz Doriana Graye. Ten nyní inspiroval stejnojmennou inscenaci připravovanou ve Švandově divadle. Podle scénáře a v režii Martiny Kinské, s pohybovým konceptem světově úspěšné tanečnice a choreografky Miřenky Čechové a s hudbou Vladimíra Franze ji zde uvidíme v premiéře 10. února ve Velkém sále. Titulní roli ztv ární Ondřej Kraus.

Dorian Gray je půvabný mladík s jedinečným darem působit na druhé. Touží využít každou možnost tohoto světa, zakusit každou jeho rozkoš. Vždyť kdo by nechtěl žít tady a teď – a navíc tak žít věčně? Za Dorianovou nevinnou, stále krásnou tváří se však skrývá hrozivé tajemství.

Lovci a štvanci

Autorka divadelní adaptace a režisérka hry Martina Kinská pojala adaptaci Wildeovy předlohy mimo jiné jako výpověď o jednom z výrazných jevů naší doby: „Oscar Wilde je velmi aktuální. To, co v jeho době platilo možná jen o lidech z jisté společenské vrstvy, se nás dnes týká v míře mnohem větší: roste počet těch, kteří už neřeší, jak přežít, ale co zažít. Hledáme, čím naplnit náš – relativně zajištěný – život, a při tom velmi často zaměníme vzrušení za smysl. Ale uspokojení, natož smíru, tak nedocházíme. A z lovců zážitků se sami stáváme štvanc i,“ říká Martina Kinská. Ta u Švandů působí rovněž jako dramaturgyně a uvedla se zde také jako úspěšná režisérka hrou Pankrác ´45. Důležitým impulsem k inscenování více než sto let starého Wildeova románu pro ni byla esej sociologa Jana Kellera „Dorian Gray a společnost zážitku“, postřehy jeho německého kolegy Gerharda Schulzeho i detailnější propátrání života samotného Oscara Wildea.

Pohybový koncept inscenace vytváří Miřenka Čechová, talentovaná tanečnice a choreografka působící úspěšně po celém světě. Také díky ní ožije Obraz Doriana Graye jako velmi současný příběh touhy. Touhy po kráse a věčném mládí, ale i po stále novém vzrušení a dokonalé sebeprezentaci. Dámský ; tandem Martiny Kinské a Miřenky Čechové doplňuje další klíčový spolutvůrce inscenace, dramaturg Martin Sládeček.

Mladík jako oheň a led

V roli okouzlujícího i krutého Doriana uvidíme čerstvého absolventa brněnské JAMU Ondřeje Krause – pro mladšího bratra herce Martina Krause jde o jeden z největších úkolů v jeho divadelní kariéře. Dorianův charakter prochází ve hře několika změnami a je velice barvitý – je jako oheň a led, neustále se v něm něco děje, roste a nikdy ani o krok zpět,“ popisuje Ondřej Kraus. V klíčové roli Dorianova přítele, cynického rádce Henryho Wottona, se představí Luboš Veselý, malíře Basila ztvární Tomáš Petřík. Dále hrají Tomáš Červinek, Marta Dancingerová, Jacob Erftemeijer, Miroslav Hruška, Michaela Rykrová, Natálie Řehořová a Marie Štípková.

Hudbu skládá Vladimír Franz, scénu navrhla Lucie Labajová, kostýmy jsou z dílny Jozefa Huga Čačka. Světelný design ladí Jiří Šmirk.

Wildeův román z roku 1891 po svém vydání okamžitě pobouřil britskou veřejnost a stal se vzápětí jedním z hlavních „důkazů“, které vedly k odsouzení spisovatele ke dvěma letům těžkého vězení. Příběh, odhalující ostře a s důvtipem pokrytectví tehdejší doby, aniž by zastíral palčivá tajemství autorovy duše, fascinuje čtenáře d odnes. Pro svou originální zápletku, obrazovou vytříbenost a dráždivý sex-appeal se na divadelních prknech Obraz Doriana Graye objevil ne náhodou i v podobě baletu, známý je rovněž jako muzikál. V aktuální interpretaci dramatičky a režisérky Martiny Kinské a za výrazného přispění choreografky Miřenky Čechové se toto klasické dílo britské moderny vrací na české jeviště s ambicí oslovit i dnešní publikum.

Premiéra hry je v sobotu 10. února, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 12. a 23. téhož měsíce.

 

Magdalena Bičíková

Foto: Michal Hančovský, Alena Hrbková 

Taneční magazín