Mladí kouzelníci zachraňují Říši čar a kouzel

Vánoční Čarodějnická pohádka pro neslyšící na ČT 1

Letošní pohádka v českém znakovém jazyce bude prostřednictvím čarodějnického příběhu poukazovat mimo jiné i na důležitost sourozeneckých vztahů. Na základě loňské zkušenosti se zpracování ujali režisér Ivo Macharáček a scénárista Michal Čunderle, kteří slibují plno efektních vizuálních triků. Snímek, jenž se právě natáčí, obohatí vánoční program České televize a jako vždy bude doprovázen dabingem pro slyšící diváky.


Čarodějnická pohádka je již devátou, kterou pro neslyšící Česká televize natáčí. „Původní myšlenka se zrodila před více než deseti lety mezi tvůrci pořadu Televizní klub neslyšících. Nejdřív měly podobu speciálů, postupně se ale etablovaly v samostatný formát a nyní jsou hrdým pandánem vánočních pohádek pro slyšící premiérovaných tradičně ve stejný den. Podstatné je, že se od prvopočátku na jejich tvorbě podílejí neslyšící herci,“ vysvětluje kreativní producent Luděk Horký s tím, že pohádky ve znakovém jazyce sbírají skvělé ohlasy také u slyšících diváků i u Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. Zároveň upozorňuje na jejich důležitost: „Pohádky jsou velmi starý slovesný žánr, který má dar lidi v nejširším slova smyslu spojovat. Skrze jejich motivy se propojují nejen vzdálené generace, nýbrž i různé kultury. Tak proč by nemohly propojovat i světy neslyšících a slyšících? A věřte, že je co propojovat!“

Příběh vypráví o věčně rozhádaných sourozencích, mladých čarodějích, Klotyldě a Barnabášovi, kteří dělají jeden průšvih za druhým. A kvůli jednomu z nich dokonce budou muset zachraňovat svého otce Zachariáše i celý kouzelnický svět před zlým Vzdorodějem. „Chtěli jsme původní námět, který bude moderní, vizuálně zajímavý a umožní nám vykročit blíže k fantasy žánru. Zároveň ale musel být dobře uchopitelný ve znakovém jazyce, tudíž Říše čar a kouzel byla ideálním prostředím,“ vysvětluje výběr motivu režisér Ivo Macharáček, autor loňského filmu pro neslyšící Dvě Mařenky a obou dílů Tajemství staré bambitky. „Hlavním poselstvím Čarodějnické pohádky je, že i když mezi sebou mají sourozenci rozepře, tak v těžkých chvílích dokáží držet spolu a najít vzájemnou podporu a porozumění. A to je i náš vzkaz pro diváky: pevné sourozenecké vztahy jsou v životě velmi důležité a na to by se nemělo zapomínat,“ dodává.

Pohádka se natáčí nejen v ateliéru na Kavčích horách, ve kterém vznikly například interiéry kouzelnické vily, ale nabídne i atraktivní scény v exteriérech. Herci se proháněli na košťatech po Brdských lesech a také zavítali do Průhonického parku, kde ve stromech zasídlila Berta, přísná čarodějnická teta. „Díky zvolenému tématu můžeme nejen neslyšícím divákům přinést více vizuální zábavy. Kromě létání na košťatech a fantasy atmosféry se mohou těšit například na různé triky a kouzla. To vše podpoří zajímavé světelné efekty a neotřelé prostředí,“ popisuje režisér Ivo Macharáček. Pětidenní natáčení zakončil štáb 6. srpna. Česká televize Čarodějnickou pohádku odvysílá na Štědrý den.

režie: Ivo Macharáček // scénář: Michal Čunderle // námět: Michal Čunderle, Ivo Macharáček // kamera: Jan Kvasnička // dramaturgie: Markéta Hoskovcová, Radek Hosenseidl // kreativní producent: Luděk Horký // výkonný producent: Petr Nezval // hrají: Alan Ptáček, Kristýna Černá, Samuel Pavelka, Sergej Josef Bovkun, Diana Maroufová, Bohumil Vojtek, Andrea Krajčíková Kalců, Jindřich Mikulík, Stela Skýpalová, František Půlpán

Foto: Pavla Černá

Vendula Krejčová, Česká televize

pro Taneční magazín

Arytmie

Představení Taneční konzervatoře Duncan centre

Studentské představení  tanečnice a choreografky  Lenky  Bartůňkové  se poprvé odtančilo v samotných prostorách Duncanu.

Lenka Bartůňková si vypěstovala svébytný taneční rukopis spočívající ve světelném minimalismu a silném důrazu na vnitřní emoce. V Tanečním představení Arytmie se právě těmto niterným emocím nevyhnula, ba  naopak. Celé představení bylo jimi přímo protkané.

Studenti 3. ročníku se  spolupodíleli na vzniku choregrafie, každý student  jakoby tu nechal otisk své vlastní duše.

Arytmie, jak už název napovídá,  spočívala v tom, že tanečníci nerytmicky  tu a tam nechávali průchod svým vášnivým emocím, které  po chvíli vystřídala smršť melancholické nálady. Celý prostorný sál oblečený do černého hábitu se utápěl v černém, toto připodobnění smrti  sahalo až k Jungovým archetypům. Celé představení působilo nesourodě, snad až trošku nemotorně, přestože okamžiky nabité  energií dodaly  skutečnou jiskru celému představení. Od počátku bylo jasné, že na jevišti je  až překvapivě mnoho účinkujících. Určit jejich skutečný počet bylo obtížné, protože mizeli a zase se objevovali v různých skupinách.  To, jak se Bartůňková skvěle vypořádala s nemalým počtem studentů v nepříliš velkém tanečním prostoru, jsem vnímal jako nejvýraznější choreografickou přednost. Jedno bylo skutečně jisté: jasná převaha žen nad jediným  mužem!  Toto také sehrálo svou velkou  roli během zajímavé pasáže,  kdy  všechny tanečnice na sebe chtěly  strhnout pozornost tohoto muže. Nakonec se na něj hromadně vrhly!!  Za zmínku jistě také stojí okamžik, kdy všichni účinkující  dokázali vytvořit jednotné, pulzující a harmonické spojení, jako kdyby tančil pouze jediný  tanečník.

Námět a choreografie: Lenka Kniha Bartůňková
Asistent choreografa: Marta Trpišovská
Světelný design: Michael Vodenka
Hudba: Janek Rous
Tvorba a interpretace: Jeanne Aitken, Kristýna
Černá, Magdaléna Havlínová, Vladlena Klimek, Tereza
Moulisová, Anna Pohlová, Barbora Puková, Anna
Marie Tombová, Vanesa Tošovská, Adéla Trejbalová,
Natálie Tunová, Štěpán Uhlík, Elisabeth van de Loo,
Eliška Veškrnová, Emílie Živčáková

Psáno z představení 19. prosince 2019, konzervatoř Duncan centre

Foto: Vojtěch Brtnický 

Michal Dužda

pro TANEČNÍ MAGAZÍN