Štítek: Isabelle Schad

Isabelle Schad zahájí Bazaar Festival

kolektivní tělo jako sonda do vazeb, které nás spojují

Choreografie berlínské Isabelle Schad zahájí Bazaar Festival. Kolektivní tělo jako sonda do vazeb, které nás spojují

Dvanáctý ročník Bazaar Festivalu zahájí 12. března ve Studiu Hrdinů výrazná osobnost evropské choreografie Isabelle Schad. Její dílo Pieces and Elements otevírá letošní téma Společenstva lidská i nelidská skrze obraz kolektivního těla, organismu, který může existovat pouze jako celek.

Berlínská choreografka Isabelle Schad se svou prací Pieces and Elements otevírá letošní téma skrze obraz kolektivního těla jako organismu schopného existence pouze jako celek. Skupina sedmi performerů vytváří proměnlivou strukturu, v níž každý pohyb jednotlivce rezonuje ve skupině a formuje její další vývoj. Schad dlouhodobě zkoumá vztah mezi tělem, choreografií a komunitou a její vliv je patrný i ve středoevropském kontextu. Spojitost s jejím dílem a pedagogickou praxí lze rozpoznat například v tvorbě choreografek, které diváci Bazaar Festivalu již znají – Alici Minar (Lush Blast, loňský program) či Zsuzsy Rozsavolgyi (Old Pond, uvedeno na Bazaar Festivalu 2021). Zahájení festivalu tak není jen uvedením výrazné mezinárodní osobnosti, ale také návratem ke kořenům estetického a myšlenkového proudu, který formuje celou generaci současných tvůrců. A také manifestem letošního dramaturgického směřování Bazaar Festivalu, které staví na tom, že společenstvo není metafora, ale fyzická zkušenost.


„Jedním z leitmotivů, který jsme v posledních letech zaznamenali v dílech tanečníků a divadelníků z regionu střední a východní Evropy, je právě otázka, jak a proč se sdružujeme, jak přijímáme nebo vylučujeme ostatní, jak se skupiny jednotlivců stávají něčím jiným. V době globálních otřesů otevíráme publiku prostor setkat se s díly středoevropských umělců, kteří citlivě zkoumají křehké vazby držící nás pohromadě – mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a přírodou,” říká dramaturg festivalu Ewan MacLaren.

Balkánská i slovenská tvorba jako citlivý barometr současnosti

Výraznou a dramaturgicky zásadní linii letošního programu tvoří umělci ze širšího “balkánského” regionu. Jejich tvorba dlouhodobě citlivě, a zároveň nekompromisně, reflektuje otázky kolektivní identity, moci, důvěry i odporu. Balkán zde není geografickou poznámkou, ale barometrem současnosti, místem, kde jsou proměny komunit, systémů a vztahů čitelné s mimořádnou intenzitou. Balkán zde není tématem, je perspektivou, skrze kterou lze sledovat, jak se dnešní společenstva formují, rozpadají a znovu skládají.

Výrazným počinem, do kterého se zapojí i řada profesionálních i amatérských performerů, je durativní performance Ivany Ivković Monument of Trust: The Arena. Srbská vizuální umělkyně a tvůrkyně performance art v ní zkoumá, jak se narušená důvěra propisují do těl, sociálních struktur i kolektivního vědomí, např. přes korupci. The Arena není pouze představením, ale situací, napjatým prostorem mezi performery a diváctvem, kde se testuje hranice kolektivního jednání, konformity i odporu. V kontextu současných občanských protestů v Srbsku i širší radikalizace evropské společnosti získává projekt naléhavý společenský rozměr, aniž by ztrácel svou fyzickou a performativní sílu. Českému publiku se navíc tvorba Ivany Ivković představí vůbec poprvé.

Projekt The Arena vzniká ve spolupráci s platformou Y Events z Divadlo X10, která dlouhodobě pracuje na pomezí divadla a vizuálního umění. Společný večer promění prostor Divadla X10 v doslovnou arénu, v místo kolektivního napětí, konfrontace i sdílené odpovědnosti. Tato spolupráce podtrhuje snahu festivalu vytvářet přesahy mezi scénami i kontexty a posilovat komunitní rozměr současného performativního umění.

Balkánskou linku dále rozvíjí soubor chorvatské choreografky Sonja Pregrad, rezidenční umělkyně z prvních Bazaar Festivalů a hybatelky záhřebské scény, kteří se v projektu O, obrací pozornost k rostlinným společenstvím a narušuje antropocentrický pohled na svět. Slovenský choreograf Juraj Korec představí sci-fi taneční projekt PRÍBEH, sledující vztah člověka, algoritmu a rozpadajícího se světového řádu, nejen v globálním měřítku, ale i v tom českému a slovenskému diváctvu velmi blízkém. Ještě před představením zvou organizátoři na krátké, ale výživné setkání, na kterém se osobnosti slovenské a české sci-fi a samotný choreograf představení PRÍBEH zaměří na co nejaktuálnější perspektivy slovenských dystopií a utopií, a to nejen v kontextu literárního žánru. Mezi pozvanými hosty jsou redaktorka, kulturní antropoložka a politoložka Magda Dušková, slovenský sci-fi spisovatel a publicista (Denník N) Michal Hvorecký a choreograf Yuri Korec.

Minisympozium, které spojuje a tanec jako sdílená praxe

Jedním z klíčových momentů letošního ročníku je sobotní Minisympozium Čí tanec je můj tanec?, které otevírá otázku společenství skrze tanec jako živou, sdílenou praxi. Nejde o doprovodný program, ale o přímé rozšíření festivalového tématu: komu tanec patří, kdo jej vytváří, kdo jej přejímá – a jaké komunity jej nesou dál?

Společně s tanečními tvůrci, pedagogy a výzkumníky z afroamerických tanečních komunit i ze střední a východní Evropy se bude pojem společenství zkoumat jako klíč k porozumění kořenům tance, jeho paměti i budoucím možnostem. Přivlastnění, historie, každodenní praxe i sdílená zkušenost se zde stávají nástroji kolektivního přemýšlení o tanci jako prostoru setkávání, odporu i spolupráce. Minisympozium tak přesouvá téma festivalu z jeviště do přímého dialogu. Společenství zde není zobrazováno – vzniká.

„Festival nechceme chápat jen jako přehlídku děl. Je to prostor, kde se komunity nejen zobrazují, ale i vytvářejí a především setkávají,“ dodává Ewan McLaren.

Bazaar Festival je prostorem pro otevřený dialog. Zve všechny, kteří si pokládají (někdy zdánlivě jednoduché) otázky, ale nehledají jen ty obyčejné nebo přímočaré odpovědi. Více informací a kompletní program je dostupný na www.bazaarfestival.cz.

12 BAZAAR FESTIVAL | 12.–21. 3. 2026, PRAHA

Bazaar Festival je mezinárodní přehlídka progresivních scénických prací divadelních a tanečních inovátorů, kteří se nebojí riskovat a otevírat nová témata. Festival se koná každoročně v Praze a zaměřuje se na tvůrce nezávislé scény ze střední a východní Evropy.

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

 Foto: Bazaar Festival

Míša Sikorová

pro Taneční magazín

Nejsme sami. Ani ve vlastním těle

Bazaar Festival – Společenstva lidská i nelidská

Jak se z jednotlivců stávají společenstva? Co nás spojuje, co nás naopak vylučuje, a kde končí lidské a začíná nelidské? Letošní ročník Bazaar Festivalu se zaměřuje na vztahy, které utvářejí naše těla, identity i prostředí, v nichž žijeme. Téma Společenstva lidská i nelidská otevírá otázky komunit, seskupeních a soužití napříč druhy, od lidských těl až po rostliny, mikroorganismy, technologie a krajinu. Dvanáctý ročník Bazaar Festivalu proběhne od 12. do 21. března 2026 ve Studiu Hrdinů, La Fabrice, Alfredovi ve dvoře, Divadle X10 a na dalších místech Prahy, kde se nebojí otevírat témata napříč společenstvími!

Společenství jako tělesná zkušenost

Bazaar Festival dlouhodobě představuje inovativní (i provokativní) divadelní a taneční tvorbu ze střední, východní a jihovýchodní Evropy a vytváří prostor pro setkávání umění, myšlení a společenské reflexe všech. Letošní ročník zkoumá, jak společenstva vznikají, jak fungují a jak se také rozpadají, a to nejen na úrovni lidské společnosti, ale i v širším, více-než-lidském kontextu. Umělci a umělkyně nepřistupují k tématu z odstupu, ale zkoumají ho skrze tělo jako základní jednotku vztahů, paměti i odpovědnosti. „V této době zjevných rozporů se zdá, že širší scéna tvůrců se zajímá o to, jak se scházíme, jak komunity spolupracují, a i kdy a jak se navzájem vylučují. Jejich zkoumání přesahuje pouhá lidská společenstva a s vynalézavosti se dotýká vztahů mezi těly, krajinou, rostlinami, mikroorganismy nebo systémy, které jsme sami vytvořili,“ říká dramaturg festivalu Ewan McLaren.


Od kolektivního těla k nelidským komunitám

Festival zahájí choreografie Isabelle Schad: Pieces and Elements, která pracuje s představou kolektivního těla jako organismu schopného existence pouze skrze celek. Skupina tanečníků vytváří proměnlivou strukturu, v níž každý prvek ovlivňuje celek, podobně jako v přírodních systémech, kde nic neexistuje izolovaně.

Výraznou součástí programu je také durativní performance Monument of Trust: The Arena srbské vizuální umělkyně Ivany Ivković, uvedená ve spolupráci s Y Events v Divadle X10. Projekt se zaměřuje na fenomén důvěry, moci a korupce a zkoumá, jak se tyto struktury zapisují do těl, komunit i společenských systémů. Divadlo se zde proměňuje v arénu kolektivního jednání, napětí a sdílené odpovědnosti. V mezinárodním projektu BLOT – Body Line of Thought Simony Deaconescu a Vanessy Goodman se lidské tělo stává ekosystémem, společenstvem mikrobiálních, chemických a fyzických procesů. Performance propojuje tanec a vědecký výzkum, a nahlíží tělo jako proměnlivý systém v neustálém dialogu s okolím.

Nelidská společenstva jsou v centru pozornosti také v choreografii O chorvatské umělkyně Sonji Pregrad, která pracuje s rostlinným životem jako kolektivním tělem a zdrojem choreografického myšlení. Růst, symbióza, erotika i zánik se zde prolínají v poetickém obrazu, který narušuje antropocentrický pohled na svět.

Bazaar Festival jako komunita v pohybu a v dialogu

Bazaar Festival však nevnímá společenství pouze jako téma, ale také jako způsob fungování. Jeho srdcem zůstává Sobotní Bazaar, signature program festivalu, který představuje ukázky rozpracovaných projektů současných tanečních a divadelních tvůrců ze střední a východní Evropy. Přímý dialog s publikem, sdílení procesu a otevřenost k nejistotě zde vytvářejí komunitní prostor, bez něhož by vznikající díla nemohla dál růst.

Součástí letošního ročníku je také minisymposium o tom, jak tanec tvoří komunitu, a které rozšiřuje festivalový program o diskusi a společné přemýšlení. Prostor pro sobotní setkání v rámci minisymposia je otevřený nejen pro taneční tvůrce a tvůrkyně, pedagogy, výzkumníky, studující ale i pro všechny, koho zajímá současný a street/urban tanec jako živá, sdílená praxe.

„Ať je i Bazaar Festival komunitou, do které budete chtít patřit. Ne hotovou strukturou, ale živým organismem, který se neustále proměňuje díky přítomnosti nás všech,“ říká Ewan McLaren a otevírá dveře festivalu diváctvu.

Bazaar Festival je prostorem pro otevřený dialog. Zve všechny, kteří si pokládají (někdy zdánlivě jednoduché) otázky, ale nehledají jen ty obyčejné nebo přímočaré odpovědi. Více informací a kompletní program je dostupný na www.bazaarfestival.cz.

12 BAZAAR FESTIVAL | 12.–21. 3. 2026, PRAHA

Bazaar Festival je mezinárodní přehlídka progresivních scénických prací divadelních a tanečních inovátorů, kteří se nebojí riskovat a otevírat nová témata. Festival se koná každoročně v Praze a zaměřuje se na tvůrce nezávislé scény ze střední a východní Evropy.

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

Vstupenky | goout.net/cs/bazaar-festival-2026/szeowfy/

 

Míša Sikorová

pro Taneční magazín

 

Internacionálně i interaktivně

TANEČNÍ MAGAZÍN měl možnost nahlédnout do tvůrčí kuchyně polské choreografky, pedagožky a zejména performerky Ireny Lipinské. A to v půvabném podkrovním divadélku „NA PŮDĚ“ pražského holešovického CROSS KLUBU. To vše na mezinárodním česko-polském festivalu IDIOM.

Pražský holešovický Cross Klub hostil v polovině října již druhý ročník česko-polského festivalu IDIOM. Jeho vrcholnými interpretkami a také vedoucími work-shopů byly Polky Małgorzata Haduch a Irena Lipinská. TANEČNÍ MAGAZÍN se účastnil druhého večera (konkrétně ve čtvrtou řijnovou neděli), který vedla právě druhá jmenovaná – Irena Lipinská. 

Nejprve si hlavní aktérku Irenu Lipinskou ve stručnosti představme. Jde o přední polskou performerku, choreografku a tanečnici. Poslední dobou je i taneční pedagožkou. Má zkušenosti z éry, kdy byla stipendistkou Alternativní Akademie Tance v Poznani (2011), nebo rezidentkou programu pro mladé choreografy Solo Projekt Art Stations Foundation (2011). Připravila rovněž vlastní sólové projekty – „Hydrohypno“, „Line“, „Kompilacje“, „DNACE“, „Dwa na jeden“¨ nebo „LU 2077“. V rámci tvůrčího stipendia Ministra kultury a národního dědictví ve spolupráci s umělcem umění nových médií Pawłem Janickým nastudovala roku 2014 projekt „!GROT!“. Ve stejném roce byla rezidentkou na choreografické výměně mezi Polskem a Filadelfií; zúčastnila se choreografického projektu Isabelle Schad „Collective Jumps“. Spolupracovala a nadále spolupracuje s umělci současné hudební scény a umění nových médií. Provádí tanečně-pohybové lekce, kupříkladu pro budoucí herce, ale i pro děti a dospělé anebo mentálně popřípadě tělesně postižené.

Irena Lipinská se představila konkrétně v holešovickém komorním prostředí Divadla na půdě. Ti kteří znají spíše kulturní a restaurační prostory domu, který patří známému pražskému lékaři, důvěrněji, byli až překvapeni přespříliš stísněnými prostory podkrovního divadélka. Polskou umělkyni to však nikterak nedeterminovalo. Naopak, umožnilo jí to nalézt až nitěrný kontakt s divákem!

Sama interpretka, scenáristka i choreografka v jedné osobě zaujala komplexní symbiózou svého vystoupení. Vše dokonale ladilo. Decentní i místy provokativní nasvícení, dramaturgicky velmi dobře vybraná reprodukovaná hudba. A samozřejmě i její kreativně jiskřivá choreografie.

Irena Lipinská pojala své bezmála padesátiminutové „one woman show“ vícevrstevně. Místy byla jedinou a jedinečnou dominantní interpretkou, v určitých pasážích naopak interaktivně zatahovala do programu i diváckou veřejnost.

Právě interaktivní prvky byly nejsilnějšími momenty tohoto programu Ireny Lipinské. Dokázala tak postavit do kontrastu ženskou intimitu, uzavřenost oproti splynutí s anonymním davem. V druhém plánu kontakt s divákem i lineárně posouval děj částečně improvizačního představení. Jak již bylo úvodem řečeno, vše dokonale dokresloval světelný design a vhodně vybraná hudba, která se místy stávala i dějotvorným prvkem.

 

Představení Ireny Lipinské na festivalu IDIOM patřilo k tomu nejhodnotnějšímu, co mezinárodní mladá, nonkonformní a netradiční taneční scéna v roce 2017 v Praze nabídla. TANEČNÍ MAGAZÍN se těší na další obdobně kvalitní představení.

 

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN