Zrozena pro Afriku

Dramatický osud autorky lvice Elsy ožívá

Dramatický osud autorky lvice Elsy ožívá v dokumentu Zrozena pro Afriku

Joy Adamsonová. Narozena v Opavě, zavražděna uprostřed keňské divočiny. Světově úspěšná spisovatelka, která změnila pohled na ochranu zvířat. Ale také složitá osobnost poznamenaná tragickými událostmi v osobním životě. Strhující osud autorky bestselleru Příběh lvice Elsy přibližuje nový dokument Zrozena pro Afriku. ČT2 jej uvede v úterý 18. února ve 20:50.

Všichni známe příběh lvice Elsy, jen málokdo ale zná celý příběh Joy Adamsonové,“ říká kreativní producentka Lenka Poláková a upřesňuje: „Pro českého diváka bude jistě zajímavé, že tato slavná žena pocházela ze Slezska, dětství prožila v Opavě.“ Joy Adamsonovou, od jejíhož narození uplynulo 20. ledna 115 let, lze podle ní vnímat jako moderní silnou ženu, která předběhla svou dobu – bojem za záchranu zvířat, vytvářením přírodních parků i snahou o záchranu dědictví původních afrických kultur.

Joy Adamsonová se narodila jako Friederike Victoria Gessnerová do významné opavské rodiny, bouřlivé mládí strávila v meziválečné Vídni, před druhou světovou válkou zakotvila v Africe. Třikrát se vdala a s každým manželem se její život radikálně změnil. Stala se uznávanou ilustrátorkou přírody, malířkou vymírajících afrických kmenů a autorkou bestselleru Příběh lvice Elsy. I díky tomu se jí podařilo prosadit programy na ochranu africké přírody. Protože se přes mnoho pokusů nikdy nestala matkou, věnovala lásku a péči zvířatům – a zisky z knih a filmů na jejich ochranu.

Kdo byla Joy Adamsonová a co ji motivovalo k věcem, které dokázala, odkrývá v dokumentu další opavská rodačka, bývalá diplomatka, publicistka a milovnice Afriky Zuzana Beranová. Společně s filmovým štábem se vydala po Joyiných stopách napříč Evropou a Afrikou s cílem zmapovat její život a doplnit chybějící fakta.

Její osud fascinoval Zuzanu Beranovou od dětství. Díky své diplomatické profesi se dostala do Keni, kde strávila několik let jako konzulka. „Navštívila jsem tam všechna myslitelná místa s ní spojená a mluvila se všemi pamětníky, kteří ji znali. Následně jsem několik let bádala v českých, německých i rakouských archivech a kontaktovala Joyiny příbuzné, kteří žijí v Evropě,“ popisuje autorka scénáře a průvodkyně dokumentem Zuzana Beranová svou mnohaletou práci. Z materiálů, které sestavila, uspořádala o Joy Adamsonové bezpočet výstav. Vždy zdůrazňovala, že se slavná ochránkyně přírody narodila na území bývalého Rakouska-Uherska a mládí prožila v Československu. Napsala její životopis Setkání se smrtí, který se stal inspirací pro dokument Zrozena pro Afriku.

Natáčení dokumentu probíhalo na řadě míst v Česku, Rakousku, Británii, a zejména v Keni. „Dalo by se popsat podobně jako život Joy Adamsonové – dobrodruľná cesta z Opavy do Afriky,“ říká režisér dokumentu Michael Kaboš a vysvětluje: „Natáčeli jsme v malém štábu celkem o třech lidech. Cesta nás zavedla z Opavy do Vídně a nakonec až do Keni. Při dohledávání archivních filmů jsem navštívil také Anglii, kde jsou uloženy materiály Joy a George Adamsonových. Mezi rezavými krabicemi se starými filmy se našla řada unikátních a dosud nepublikovaných záběrů, které se nám podařilo doslova zachránit.“

Jde třeba o řadu unikátních záběrů z osobního života Joy Adamsonové. Na videozáznamech ji lze vidět při práci na etnografických malbách, při aktivitách v centru Elsamere, které založila, v soukromí s manželem, ale zejména v interakci se zvířaty – slavnou lvicí Elsou i jejími následovnicemi, gepardicí Pippou a levharticí Penny. „Díky spolupráci s Elsa Conservation Trust v Londýně se nám podařilo získat a zdigitalizovat dosud nikdy nezveřejněné filmové záběry samotné Joy i jejího muže George, které diváci uvidí úplně poprvé. Neméně unikátní je svědectví Paula Nakwarea Ekaie – muže, který byl odsouzen za její vraždu,“ dodává kreativní producentka Lenka Poláková.

Vendula Krejčová, Čt                                    

pro Taneční magazín

Forman na Letní scéně Musea Kampa

V hlavních rolích s Markem Adamczykem a Patrikem Děrgelem

Forman na Letní scéně Musea Kampa v hlavních rolích s Markem Adamczykem a Patrikem Děrgelem

 
Miloš Forman. Jméno proslulého oscarového režiséra zná snad každý, ale dramatické peripetie jeho života všeobecně známy nejsou. Mimořádně poutavou formou je přibližuje divadelní hra Forman. Hlavní motto je Formanovo přesvědčení: „Drž se toho snu”. Jeho příběh ukazuje, že svoboda a tvůrčí nezávislost jsou klíčovými hodnotami, za kterými stojí jít za každou cenu. Forman se po úspěšné premiéře v červnu loňského roku letos v červenci vrátí na Letní scénu Musea Kampa. 
Inscenace scenáristky a producentky Daniely Sodomové a režisérky Adély Laštovkové Stodolové reflektuje osudy Miloše Formana přibližně od 10 do 47 let. V hlavních rolích excelují Marek Adamczyk a Patrik Děrgel. Na scéně se objeví také  Matouš Ruml, Petr Vršek, Max Kocek, Max Dolanský, Václav Vašák, Stáňa Jachnická, Přemek Pálek, Kryštof Krhovják, Kryštof Bartoš a další. V rámci inovativní scénografie jsou poprvé na jevišti Letní scény Musea Kampa použity nejmodernější audiovizuální prvky, včetně velkých průhledných LED obrazovek.
 
Mgr. Michaela Fialová Rozšafná
pro Taneční magazín

Do Divadla Viola se vrací dva úspěšné tituly

Proč si nezatančíte s Jiřím Lábusem a Novecento s Davidem Prachařem

Jiří Lábus opět exceluje v inscenaci „PROČ SI NEZATANČÍTE?“

Do komorního prostoru Divadla Viola se vrací představení „Proč si nezatančíte?“ – výběr z textů amerického spisovatele a básníka Raymonda Carvera umocněn klavírním doprovodem Emila Viklického. Interpretace a hledání vrstev Carverových příběhů se ujal herec Jiří Lábus, který před dvěma dekádami jeho dílo do Violy zainteresovaně přinesl. Položil tak základní kámen ke vzniku umělecky výjimečného komponovaného večera ve spojení poezie, hudby a zpěvu obou aktérů. Režie a úpravy se následně ujal spolu s bývalou ředitelkou divadla Miluší Viklickou, světlo divadelního světa inscenace poprvé spatřila 15. prosince 2002.

„Proč si nezatančíte? Je představení, které vám utkví v paměti. Lábusova interpretace tvorby Raymonda Carvera spolu s Viklického klavírním doprovodem vytváří krásný zážitek, tvořený dramatickými prvky příběhů a podpořený jazzovými improvizacemi,“ uvedla nynější ředitelka divadla Klára Cibulková. Nejbližší nevyprodaná repríza je k vidění 10. března od 20 hodin.

 

Strhující životní příběh za zvuků jazzu: NOVECENTO (MAGICKÉ PIÁNO)

Celosvětově úspěšná divadelní prvotina italského autora Alessandra Baricca opět připlouvá na prkna Divadla Viola, kde byla uvedena ve vůbec první české jevištní adaptaci. Ačkoliv se premiérově představila již 15. prosince 2005, tedy téměř před 20 lety, stále neztrácí nic na své aktuálnosti a kvalitě uměleckého zpracování. Inscenace Novecento (Magické piáno) je příběhem jazzového klavíristy, jenž dokázal okouzlit svět, aniž by opustil palubu zaoceánské lodi. Děj divákovi nabízí inspirující cestu odloženého chlapce, který se v průběhu let naučil hrát na piáno tak, „že i Bůh tančil, pokud se nikdo nedíval…“.

Příběhem provází David Prachař, ten za svou úlohu obdržel Cenu Thálie pro mimořádný mužský herecký výkon v oboru Činohra. „Je málo takových textů, po jejichž přečtení usoudíte, že vaše přítomnost je zbytečná. Případně můžete jen doufat, že textu posloužíte jako pokorný vypravěč,“ řekl k nazkoušení inscenace herec. Stěžejním atributem představení je hudba předního jazzového hudebníka a skladatele Emila Viklického. Tento herecký i hudební koncert můžete ve Viole zažít nejblíže 14. února a 2. března vždy od 20 hodin.

Viola se na divadelní mapě Prahy těší výlučnému postavení. Někdy bývá trefně označována jako nejmenší velké divadlo v Praze. Nikdy neměla stálý herecký soubor, ale vždy zde vystupovaly velké herecké hvězdy. Útulný prostor nevelkého sálu přímo v centru metropole, na Národní třídě, je už řadu let dějištěm intimních setkávání diváků s uměním. Od roku 1963, kdy se v tehdejší Poetické vinárně Viola konalo první představení, repertoár staví na myšlenkové, autorské, inscenační kvalitě a na výtečných hudebních a hereckých výkonech, které jsou pro diváky zdrojem intenzivních zážitků. Dramaturgický záběr sahá od scénických čtení přes komorní dramata až po rozverné kabarety. Soboty patří rodinám s dětmi – především pohádkovým představením. V předsálí divadla návštěvníci najdou každý měsíc novou výstavu.

Jedinečná atmosféra do Violy přitahuje nejen diváky, ale také velké osobnosti uměleckého světa. K legendám, které se sem rády vracely, patřili Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Karel Höger, Rudolf Hrušínský, Dana Medřická, později Jan Kačer, Jana Hlaváčová, Hana Maciuchová, Boris Rösner či Eliška Balzerová. V současné době na jevišti Divadla Viola excelují Bára Hrzánová, Taťjana Medvecká, Jiří Langmajer, Jiří Dvořák, Marek Eben, Tereza Kostková, Klára Cibulková, Tomáš Pavelka a další, včetně členů mladší herecké generace, jako jsou Anna Kameníková, Viktor Dvořák, Máša Málková nebo Jan Meduna.

Pavel Vaněk

pro Taneční magazín 

Rita, která pohladí i kousne

Divadlo METRO uvede španělskou komedii

Brilantní španělská komedie Rita autorky Marty Buchaca odhaluje s humorem i něhou jak křehké a absurdní můžou být rodinné vztahy a jak těžké může být rozhodování o životech těch, na kterých nám záleží, ať už je to naše maminka nebo věrný čtyřnohý přítel. V české premiéře ji v režii Viktorie Čermákové uvede pražské Divadlo METRO v úterý 18. 2. 2025 od 19:00. Těšit se můžete na herecký koncert Jitky Ježkové a Filipa Rajmonta.

Mottem nově proměněného pražského Divadla METRO je „Převážně nevážně na Národní…“, avšak ne za cenu pokleslého repertoáru, jak vysvětluje ředitel divadla Antonín Procházka ml.: „Snažíme se objevovat a inscenovat komedie s přesahem, byť to může znít jako klišé. V první sezóně připravujeme tři dramaturgické linie. První zastupuje Viktorka Čermáková s českými premiérami španělských komedií Laponsko a Rita. Druhá linie je surovou, možná i drsnou linií komedií Luboše Baláka U Hitlerů v kuchyni, Mimo mísu a Program na záchranu mužů. Konzervativnějšímu divákovi pak nabízíme třetí dramaturgickou linii, to nejlepší z repertoárů spřátelených divadelních agentur a společností jako jsou inscenace Rošáda, Otec, Umění Vraždy a Tlusté prase.“
V komedii Rita  se sourozenci Julia a Toni ocitají před komplikovanou volbou. Julia zpochybňuje bratrovo právo rozhodovat o jejich umírající matce. Pak ale přijde den, kdy onemocní Toniho fenka Rita a vše se náhle změní. Rozdílné postoje ústřední dvojice přinášejí nečekanou a zábavnou perspektivu k otázkám lásky, života i smrti. Rita je příběhem plným humoru, dojetí i překvapivých zvratů.

„Snažíme se vytvořit nabídku pro diváky různých chutí.“ vysvětluje dále Procházka: „Viktorka Čermáková zastupuje femininní pohled na svět a jemnější styl humoru. Její konverzační komedie vždy nakousnou složitější rodinná a osobní témata. Naopak Luboš Balák zastupuje drsnější, maskulinní a naturálnější linii repertoáru. Jeho inscenace jsou přímočařejší s drsným humorem a zabývají se spíše celospolečenskými tématy.“

V hereckém obsazení se Divadlo METRO opírá o zkušené herce a komiky, které diváci dobře znají. Snaží se ale, aby je diváci mohli viděli v polohách a charakterech, ve který své oblíbené herce neznají a ještě neviděli.
Účinkují: Jitka Ježková, Filip Rajmont
Autor: Marta Buchaca
Režie: Viktorie Čermáková
Hudba: Petra Horváthová
Výprava: Anna Pospíšilová
Překlad: Blanka Stárková
Foto: Josef Adlt
Plakát: Filip Čermák

Antonín Procházka ml.

pro Taneční magazín