Přípravy na Pressburg Dance Fest 2016 jsou v plném proudu
Chcete tancovat na velké show i Vy? Stačí vyplnit přihlášku
Rubrika: Novinky z tanečního světa
Benefiční koncert „Kdo má rád..“ přinesl Nemocnici Prachatice přes 55 tisíc korun
Čarodějnice Bludimíra, čert, hejkal ale i oblíbení umělci jako Sámer Issa, Helena Vondráčková či Martin France, ti všichni pomáhali
Šestý ročník benefičního koncertu Kdo má rád…, který se v sobotu 11. června 2016 konal na Martinském mlýně v Hrádku u Pěčína na Novohradsku, přinesl Nemocnici Prachatice něco málo přes 55 tisíc korun. Ta za ně vybaví oddělení dětské a novorozenecké, konkrétně edukační pracoviště pro matky k výuce a praktickému nácviku resuscitace novorozenců a kojenců. Za finance se pořídí resuscitační model a další pomůcky. Zbylé prostředky napomohou koupi nových nočních stolků na oddělení a vybavení do dětského koutku, prozradil ředitel Nemocnice Prachatice Michal Čarvaš.
Koncert se konal již pošesté a tradičně mu předcházel dětský den. Ten odstartoval v 11 hodin, kdy okolo mlýna a jeho přilehlého rybníka byly rozestavěny pohádkové bytosti v podobě čarodějnice Bludimíry, vodníka, čerta, hejkala, mlynáře, Karkulky a dalších bytostí, u kterých děti plnily různé úkoly. Mimo soutěžních disciplín se mohly děti vyřádit i na různých dětských atrakcích, například skákacím hradu, elektrickém býku, dojící krávě, fotbálku apod. Během dne párkrát sprchlo, ale byl to déšť velmi vlídný a tak i dětský den se konal celý a děti si za něj odná šely diplomy, hračky nebo třeba perníčky od nejlepšího českého perníkáře Pavla Janoše. Pro děti zde bylo připraveno malování na obličej, dětská diskotéka nebo třeba ukázka asistenčního mini koníka, který byl zároveň připraven na večer pro diváky jako překvapení.
Na tento dětský den navazoval podvečerní benefiční koncert, jehož výtěžek opět připadl prachatické nemocnici, konkrétně dětskému a novorozeneckému oddělení. Na něm vystoupily mimo jiné legendární zpěvačka Helena Vondráčková, která přijela se svým osobním řidičem a zároveň též se známým vizážistou Zdeňkem Fenclem. Helena zazpívala na závěr své největší hity a její zpívající kolegové se přišli rozloučit s jejím hitem „Dlouhá noc“. Yvettu Simonovou, která letos oslavila neuvěřitelných 87 let dovezl zpěvák Milan Drobný a zazpívala si nejen své hity, tak jako zpěvák Drobný, ale zapěli spolu i dva duety a sklidili ohromný aplaus. Milan Drobný pokračoval ještě týž večer na další vystoupení a tak zpěvačku nazpátek dovezla do Prahy zpívající herečka Michaela Dolinová, která si na podium přizvala i tančící děti z řad diváků. Až ze Slovenska dorazila pěvecká legenda Marcela Laiferová, které to opravdu slušelo a hlavně zpívalo. Ze zpěváků diváky potěšili třeba legendární Josef Laufer, který je po nedávné operaci kolene a na jeviště dorazil s hůlkou, kterou ale vzápětí odhodil a i jako v loňském roce to zde neskutečně rozjel, Martin France, kterému vlítla během zpěvu muška do úst a tak na chvíli přestal zpívat, protože ho přemohl dávivý kašel, ale vše dozpíval a publikum ho ocenilo bouřlivým potleskem. Jiří Zonyga dorazil se svou kytarou a se svou houslistkou a diváky naladil na lidovou notu či Sámer Issa, který se klasicky u svých písní roztančil. Akce se konala pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly, jeho první náměstkyně Ivany Stráské, náměstka hejtmana Jaromíra Slívy, starosty města Trhové Sviny Pavla Randy a starosty města Prachatice Martina Malého, kteří také akci navštívili a osobně podpořili.
Pak už se interpreti a V.I.P. hosté odebrali do útrob Martinského mlýna, kde na ně čekal výborný catering Top Hotelu Praha, který tuto část večera zajišťoval už počtvrté.
Na podzim letošního roku se za účasti novinářů předá opět, to co se z vybraných financí nakoupí a této akce se jako již tradičně zúčastní i někteří z účinkujících.
Agentura Martin France
Taneční magazín
Mezi dospíváním a folklórem
Dospívání v muže… Co společnost od mužů očekává a co mladý člověk prožívá?
2.června byla v Teatru NoD uvedená repríza inscenace Matěje Matějky a Martina Talagy BOI, pojednávající o problému dospívání mužů, toho, co od nich společnost očekává versus toho, co může každý člověk prožívat a chtít prožívat sám za sebe. Představení je výsledkem dlouhodobého úsilí na několika zahraničních rezidencích ve spolupráci s performerkami Cécile da Costa, Katarinou Kalivodovou a hudebnicí Kateřinou Evou Lanči.
Autoři se v celém představení vlastně ptají na podstatu a chování „pravého“ muže. Téma vykreslují pomocí vývoje, nejspíše úzce propojeného s osobní zkušeností protagonisty Talagy, od embryonálního stavu po dospělost. Procházíme fázemi od kojení po první masturbaci, pubertu, zamilovanost, svatbu a nakonec jakýsi vzdor a zmatenost, když by měla začít vlastně nejzodpovědnější fáze života související s plným zařazením do společnosti. A právě o vztahu nároků okolí, tradic vyobrazených folklórem, a naopak individuálního cítění, hledání, co vlastně chceme, a ne musíme, o tom představení pojednává nejvíce.
Formálně autoři vycházeli z principů fyzického divadla a tance, někdy moderního, někdy naopak folklórního, což doprovázela i hudba – slovenské písně, bubny a dudy. Je třeba ocenit výkon Martina Talagy, který šel ve více situacích až na fyzické dno a jeho prožitek životních situací mladého muže tak byl velmi intenzivní. Herecky a tanečně mu v tom nejvíce dopomáhala Cécile da Costa, za níž lze zařadit výkon Katariny Kalivodové, který už nebyl fyzicky tak perfektní, ta ale zas zdatně doprovázela pěveckou složku. Kateřina Eva Lanči se pohybových akcí přímo neúčastnila, ačkoli na boku jeviště doprovázela na bubny a znovu zpěvem. V této sestavě, ještě se supervize Matěje Matějky, měl soubor všechny předpoklady vytvořit na české fyzické scéně výjimečné dílo. Není ale jisté, jestli BOI takovým dílem je. Množství skvělých nápadů jakoby nebylo dovedeno do konce. Když si například chlapec oblékne boty, s nimiž předvede jakýsi rytmický čapaš, není tanec zpracován do dechberoucích detailů, ale spíš naznačen. Stejně tak posprejování zadní bílé plochy jeviště je spíš abstraktním náznakem revolty, než že by z toho ve výsledku vznikla úchvatná jevištní malba. Takových momentů se zde vyskytuje víc a je to spojené možná i s tím, že se představení zkoušelo celkem ve čtyřech zemích (kromě Česka ještě na rezidencích v Polsku, Maďarsku a na Slovensku), v nichž jsou diváci zvyklí na odlišnou poetiku. Mně osobně tak nepřišlo téma pro Česko natolik aktuální. Reflektovalo totiž více folklór a tradice, které v místních poměrech byly značně vykořeněny a diváka se tolik nedotýkají.
Rovina osobní výpovědi je ale v inscenaci určitě silná a zejména závěrečná scéna, kdy se protagonista zmítá pod tlakem reprodukovaného sdělení, jaký má pravý muž být, byla skvělá a aktuální. Představení tak rozhodně stojí za vidění a zejména milovníkům folklóru pak může poskytnout zcela nový náhled na věc.
Alexej Byček
Foto: Michal Hančovský
Taneční magazín
Přijďte oslavit konec sezóny ve studiu Alta!
Bez diváků by to nešlo!
