Tanec s ohněm

Tanec s ohněm – nebojte se, nepodpálí vám sál!

Taneční vystoupení s ohněm – zvaná fire-show – se stávají středem zájmu již po dobu posledních třech desítiletí, a to jak na profesionální úrovni, tak na bázi amatérské. Ale historii má tento atraktivní tanec poněkud delší. Informaččlánek před několika lety naše pravidelné čtenáře velice rámcově seznámil s touto novou disciplínou s letitými kořeny. Nyní se mu však – na přání a ohlasy řady zájemc – věnujme poněkud důkladněji.  A jako pověstnou třešínku na dortu jsme vyzpovídali i jednu aktivní a atraktivní tanečnici s ohněm – Lae Karenovou.

Moderní éra ohňového tance nastala především s masovým rozmachem elektronické hudby v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Efektní taneční kreace s ohněm se stávaly atraktivním doplňkem programů diskotékových klubů, plážových večírků, ale dostávaly se i na prkna divadel. Velkou roli v jeho propagaci sehrály i hudební festivaly. Především Burning Man, který se zaměřuje na umělecká vystoupení s ohněm. Pochopitelně se tanec s ohněm zabydlel i na retro-šermířských vystoupeních, dobových jarmarcích, ale také na firemních večírcích či byznysovych párty.

Samotný tanec s ohněm jako takový má rozličná odvětví. Jedna má blíže k žonglérství a varietní ekvilibristice, další zase spíše k takzvanému Twirlingu, který vychází z praxe mažoretek. Odlišné odrůdy tance s ohněm naopak inklinují spíše k moderní gymnastice či baletnímu umění. Výjimkou nejsou ani erotické tance s ohněm. Naopak jiné varianty tančení s ohněm se blíží k fakírskému až jogínskému umění a používají i polykání ohně – stačí si připomenout legendární klip k písničce Sun of Jamaica.

Historie tanců s ohněm má velkou tradici především v Americe, konkrétně té střední. Již staří Aztékové věnovali své ohnivé tance božstvům z rodu Xiuhtecuhti. Tento tanec je v Mexiku podnes lákavou turistickou atrakcí. Na Baleárských ostrovech má letitou tradici ohnivý tanec andělů. Velmi populární tam je i koňský ohnivý tanec s atrapami koní.

Taneční vystoupení s ohněm jsou populární i ve Francouzské Polynésii a na souostrovích Antigua, Kuba a Svatá Lucie. Toto netradiční umění se však nevyhnulo ani Indii, kde má dávné kořeny v Thárské poušti. Tam se dodnes tančí na žhavých uhlících a ženské tanečnice mají na hlavách kotlíky s vřící lávou.

TanecSohnem.2jpg

Moderní tanec s ohněm výrazně podpořil a zpopularizoval světoznámý cirkus Cirque du Soleil. V tomto směru bylo průlomové jeho představení Zaia v Macau (v letech 2008 až 2012) ze významné podpory choreografa a pedagoga Dana Miethkeho.

Veškerá představení s ohněm jsou bezpečná. Hořící propriety jsou z kevlaru a jsou několikanásobně zabezpečeny. Rovněž podpalovací látky jsou chráněny a celá vystoupení zabezpečují ještě hasicí přístroje, popřípadě i připravené speciální deky.

Při tanci s ohněm se používá nepřeberné množství rekvizit. Jenom namátkou jmenujme ty nejpoužívanější: pochodně, hořící vějíře, meteory, ohnivé deštníky, zapálené nože, nučaky, pálivé řetězy, hořící pásy, ohnivé biče, kanóny, zářící míče, zapálení hadi, ohnivá švihadla i drápy. Ale existují desítky dalších…

TanecSohnem3

Moderní taneční umění s ohněm má také nepřeberné množství variant. Od divadelních představení v kostýmech v polynéském duchu až po pouliční žonglování či tanec spojený se šermířskou show.

Závěrem se obraťme s krátkými dotazy na zkušenou tanečnici s ohněm Lae Karenovou, která se této disciplíně věnuje již přes osm let. To ona (na snímcích Evy Kozderkové) předvádí tanec s ohněm našim čtenářům.

Co Vás k tanci s ohněm dovedlo?

„Experimenty s pohybem a možnosti taneční improvizace.“

Je složité zvládnout žonglérské umění, kterému se například cirkusoví a varietní umělci učí ve speciálních učilištích a školách?

„Na základní úrovni to tak složité zas není, ale skutečně to zvládat a ovládat už je opravdu těžké.“

TanecSohnem.4

Jak je konkrétně Vaše vystoupení zabezpečeno proti požáru?

„Musím mít speciální hasící deky, kostýmy z nehořlavých materiálů, v pohotovosti jsou hasicí přístroje a v neposlední řadě je to i na nás – na umu toho kterého performera!“

Kde si o Vás mohou zájemci přečíst více?

„Na stránkách Inlusio Firedancers či na https://www.facebook.com/Inlusiofiredancers/.“

Jak z předcházejícího patrno tanec s ohněm vypadá nebezpečně, ale ve své podstatě je možná daleko bezpečnější disciplínou než například lední hokej. Podpálené sály jsou opravdu vzácnou výjimkou.

TanecSohnem

Michal Stein

Foto: Eva Kozderková

Taneční magazín

Křest v tanečním studiu Antonie

Monografie nedávno zesnulé filmové a divadelní kostymérky i herečky Heleny Anýžové byla pokřtěna v pražském tanečním studiu Antonie

Nebývá tomu pravidlem, aby se křest knížky odehrával v renomovaném tanečním studiu. Nicméně monografie filmové a divadelní kostýmérky i herečky Heleny Anýžové se takové pocty dočkala. Konkrétně v pražském tanečním studiu Antonie, kousek od vltavského nábřeží, v Plaské ulici na Smíchově jen přes řeku na dohled od Národního divadla.

Proč právě v tanečním studiu? Světoznámá tanečnice a performerka, vedoucí studia, jež nese její křestní jméno, Antonie Svobodová je totiž dcerou té, jejíž monografie byla právě v tanečním studiu pokřtěna – nedávno zesnulé výtvarné tvůrkyně a herečky Anýžové.

Autorkou knihy o výtvarnici stovek divadelních výprav, autorce kostýmů slavných filmů – Jirešova Žertu, Kalamity Věry Chytilové anebo Vtáčkovia, siroty a blázni režiséra Juraje Jakubiska je divadelní historička Marie Zdeňková. Helena Anýžová (1936 – 2015) však i vystupovala jako herečka ve slavných filmech české nové vlny šedesátých let jako Mučedníci lásky, Spalovač mrtvol, Valérie a týden divů a později i v uznávaném Šílení.

Velmi precizní a důkladná kniha v českém i anglickém jazyce sleduje tvůrčí dráhu výtvarnice i herečky. Představuje ty přelomové divadelní inscenace, na nichž Anýžová zanechala podstatnou výtvarnou stopu. Stěžejními materiály knížky jsou stránky s bohatou obrazovou dokumentací (kostýmy i scénické návrhy). Kniha úspěšně navazuje na jiné monografie Divadelního ústavu, které představily scénické a kostýmní výtvarníky – Františ ka Tröstera, Josefa Svobodu, Jana Sládka či Jaroslava Malinu.

Vyvrcholením křtu byla scénická improvizace Antonie Svobodové s mladou zpěvačkou a performerkou Nami. Ta svouživočišnou dravostí, improvizací, ale zároveň i ukázněnou precizností strhla zaplněný sál. I ty, kteří mají daleko blíže k výtvarnému umění než k tanci.

Sama hlavní vystupující Antonie Svobodová je žačkou legendární Evy Blažíčkové. Má pr axi i v prestižním The Livig Theater, spolupracovala rovněž s uznávaným Peterem Schumannem z Blead & Puppet či takovými taneční osobnostmí, jakými jsou Phillip Genty či Carlo Altomare.

Ve studiu Antonie můžete vidět řadu představení. Dospělým jsou určeny inscenace a improvizace: Tanec smrti, Ze tmy a ticha, Ta hra, Nevěsta nebo A co Ofélie? Dětem jsou naopak věnovány tituly Hračky a Země  opeřeného hada.

Hlavním smyslem studia Antonie jsou však taneční kurzy. Sólové i skupinové, pro dospělé i pro děti. Jejich společným jmenovatelem je volnost a zejména improvizace. 

Sama Antonie Svobodová vysvětluje: „Mé hodiny rozvíjejí pohybové schopnosti prostřednictvím cvičení. Ta zvětšují pohybové rozpětí a zpevňují držení těla. Jinak nejsem příznivkyní tanečního drilu. Žádné pohybové a krokové variace! Učím lidi naslouchat vnějším a vnitřním impulzům a umění na ně patřičně reagovat.“

 1.HelenaAnyzova

 Helena Anýžová

 2.KnihaAnyzova.jpg

Titul monografie Heleny Anýžové

 3.antonieSVOBODOVA4.AntonieSVOBODOVA

 Antonie Svobodová, tanečnice, performerka a vedoucí studia Antonie

 

Foto: Archiv studia Antonie a Divadelního ústavu

Michal Stein

Taneční magazín

Un – taneční sólo pro dvě těla

Představení plné křehkosti, nejistého balancování a překážek, kterým je vystaven tanečník Florent Golfier. Projekt vycházející z abstraktního a geometrického jazyka byl inspirován křížovou cestou

 

 

 

 

Francouzská výtvarnice, scénografka a režisérka Marie Gourdain vytvořila představení UN (Jeden) plné křehkosti, nejistého balancování a překážek, kterým je vystaven tanečník Florent Golfier. Projekt vycházející z abstraktního a geometrického jazyka byl mimo jiné inspirován křížovou cestou.

„Nerozvíjíme náboženskou debatu, ale zabývali jsme se prvky jako je kříž, kde se setkává horizontální a vertikální linie, smrt, či vzkříšení – kruh,“ uvedla autorka konceptu a scénografie Marie Gourdain. Její kreativní tým si dal za cíl oslovit co nejširší diváckou obec v ČR i v zahraničí, napomoci k tomu má i neverbální povaha projektu. „Představení Un zkoumá hranice mezi instalací výtvarného umění a tancem, mluví o životě, o klikaté cestě jednoho těla, které je uvězněno v systému, z něhož se s naží uniknout. Přestože je představení sólem, na scéně jsou lidé dva. Druhé tělo (pozn. autorka sama) mění prostor, který tanečníka obklopuje na základě přesně dané logiky,“ dodala Gourdain.

Představení UN již mohli diváci Studia ALTA vidět v prosinci v rámci vyprodané předpremiéry. V sobotu 6. a v neděli 7. února v 19:30 budou mít tak možnost znovu nahlédnout do světa, ve kterém citlivý světelný design a interaktivní hudba tvoří neméně podstatné součásti konceptu, jako pohyb tanečníka Florenta Golfiera a autorky představení.

 

d_tanecni_solo_pro_dve_tela_1 (1)

 

autor: Marie Gourdain

účinkují: Florent Golfier, Marie Gourdain

světelný design: Zuzana Režná

zvuk/hudba: Tomáš Hubáček

scénografie: Marie Gourdain

kostýmy: Marie Gourdain, Zuzana Režná

technická podpora: Štěpán Hejzlar a Jakub Ryvola

produkční: Simona Vičarová

spolek: tYhle (tyhle.cz)

 

Vstupenky jsou k dispozici v síti goout.cz.

d_tanecni_solo_pro_dve_tela_1

Taneční magazín