IMMEDIATUS BIENNALE 2024 je prvním ročníkem mezinárodního festivalu improvizace a instantní kompozice tance a hudby v BRNĚ.
Festival přináší čerstvé performativní konstelace vznikající z propojení lokálních a zahraničních umělců v oblasti tance, hudby a vizuálního umění. Stranou hlavního programu rovněž připravujeme bohatý doprovodný program v podobě tanečních workshopů, „Masterclass“ tance a hudby, diskuzí a prostoru pro setkávání s umělci.
Festival se uskuteční v rozmezí 21.-29. září 2024.
Mezi potvrzené vystupující festivalu se mimo jiné řadí švýcarský taneční kolektiv nonstopillusion, nizozemská tanečnice a básnířka Lily Kiara, rakouská klavíristka a improvizátorka Gianna Gruenig a další
Odkaz na reportáž z „nultého“ ročníku, který byl realizován v roce 2022 a sklidil vysoce pozitivní ohlas najdete zde.
Uskupení FysioART, které se ve své umělecké činnosti pod vedením režisérky Hany Strejčkové věnuje především tvorbě nonverbálního pohybového divadla pro nejmenší, strávilo letní týdny na turné ve Francii a Izraeli, hostováním na tuzemských festivalech a uměleckými rezidencemi. Na podzim připravuje premiéru Pampeliška a na druhou polovinu sezóny ve spolupráci s MOVE Ostrava inscenaci Divoké husy.
FysioART na základě pozvání dvou prestižních festivalů divadla pro děti a mládež a Českého centra Tel Aviv odletěl v srpnu do Izraele. Se svými dvěma nejnovějšími inscenacemi Pomerančová loď a Snílek se český soubor stal součástí 33. ročníku festivalu Jerusalem International Train Theater Puppet Festival a 18. ročníku divadelního festivalu pro děti a mládež ASSITEJ v Tel Avivu. Každý z titulů byl na obou festivalech uveden dvakrát a v Tel Avivu se navíc konal kreativní masterclass pod vedením Hany Strejčkové pro divadelní profesionály na téma divadlo pro nejmladší diváky. Assitej festival je největší událostí v Izraeli zaměřenou na divadelní umění pro dětského a mladého diváka a hostí na jednom místě umělce s tradičními i současnými přístupy k tvorbě. Jerusalem International Train Theater Puppet Festival se zaměřuje na loutkové a objektové divadlo ve všech jeho podobách. Oba mezinárodní festivaly za dobu svého trvání získaly celosvětové renomé.
„O pozvání do Izraele jsme dlouho přemýšleli, ale zásadně rozhodlo, že pozvání vzešlo od festivalů divadla pro děti a mládež. Děti po celém světě touží po životě a hře v bezpečí. Naše tvorba je absolutně apolitická, soustředí se na kategorie dobra, proměňuje realitu ve svět fantazie, probouzí chuť si hrát. Každoročně také realizujeme ve spolupráci s pražským kulturním centrem Zahrada příměstský tábor pro děti cizinců. Za osm ročníků jsme se vším respektem k multikulturalitě nikdy neřešili, jakého jsou přihlášené děti náboženského vyznání, či z jak politicky nekorektních zemí pocházejí. Děti za svět dospělých nemohou, ale my jim jej můžeme pomoci aspoň na chvíli prosvětlit,“ komentuje Hana Strejčková.
Na začátku léta strávil FysioART s oběma inscenacemi dva týdny v jihovýchodní Francii v podhůří Alp, kde byl hostem několika regionálních festivalů včetně cirkusového Festibulles v Tréminis, kde se Snílek ocitl v ohromném šapitó, a tradičního La Rurale v Mens a odehrál celkem deset představení doprovázených pohybovými dílnami, jako např. Mon chez moi (volně přel. „Mezi námi jsme doma“), Pomerančová pantomima, Snění bdění a masterclass Commedie dell’arte pro studenty a profesionální performery. Na letošním pozvání se vedle Association Hôtel Europa – Golem théâtre podílelo i významné kulturní centrum oblasti La Maison – Ateliers v Cornillon en Trièves, kde soubor FysioART navíc pobyl na týdenní tvůrčí rezidenci v době, kdy centrum hostilo i pařížskou Konzervatoř.
Inscenace Pomerančová loď se od svého vzniku těší vysokému počtu uvedení jak v zahraničí, tak na tuzemských jevištích. V letních měsících se objevila také na Festivalu Regiony v Hradci Králové, v Boskovicích na palouku Potrvá či na FresDance Festu v Lanškrouně. S inscenací Snílek byl FysioART hostem Rodinného festivalu na Švestkovém dvoře a Poutníci po hvězdách hned dvakrát naplnili Český stan na festivalu Letní Letná.
Na podzim chystá FysioART novou premiéru, jak jinak než pro nejmenší diváky, které je tentokrát pozve do zahradnictví. Na inscenaci Pampeliška tvůrčí tým pracoval v rámci rezidenčního pobytu v Městském divadle Varnsdorf. Work in progress za účasti několika desítek malých návštěvníků zde proběhl již 11. srpna. „Vždy hrajeme pro skupinky diváků-dobrovolníků, abychom si průběžně ověřovali, jak děti na detaily i celek reagují,“ doplňuje Hana Strejčková. Inscenace opět podpoří dětskou fantazii a laskavý pohled na svět kolem nás, v jejím středu je tentokrát něco tak křehkého a nedotknutelného, doslova jako chmýří pampelišky: „Jen tak si kvést a jen tak si letět. Jen tak si kořenit a jen tak se nechat unášet větrem. To je přece pampeliška! A s ní přichází radostné a komické objevování tajů zahradničení. Jsme v krajině, kde pampeliškové slunce střídá rozcuchaný měsíček. Inscenace vytvořená pro nejmenšího dětského diváka se noří do kypré hlíny, tak jako padáček z pampelišky zapouští svůj kořínek. Rozehrává situace na principu vtipných záměn a pokusů, v nichž se vše známé a zjevné proměňuje v nové a často i překvapivé,“ přibližuje režisérka chystanou novinku.
Zároveň už soubor chystá větší premiéru na rok 2025. Inscenace Divoké husy pro děti od šesti let vzniká ve spolupráci s MOVE Ostrava a umělci mají za sebou rezidence v pražském Cirqueonu a v Moving Station v Plzni.
Brněnský spolek ORBITA, který se věnuje rozvoji současného tance a performance v oblasti nezávislé taneční scény, uvede své představení !GG! v industriálním prostoru Divadla X10 v neděli 6. října. Premiéra představení proběhla v komorním prostoru bývalé palírny Distillery v Brně na Pekařské ulici loni v zimě.
Inscenace zkoumá témata svobody a spoutanosti prostřednictvím osobního příběhu Igora Vejsady a jeho neviditelného alter ega Michala Nagyho. Režie a choreografie jsou dílem Terezy a Lukáše Lepoldových, kteří spolu s tvůrčím týmem vytvořili působivou atmosféru doplňující příběh o vzpomínkách, překážkách a hledání cesty. Jakub Tajovský vytvořil scénu, jejíž součástí jsou vizuální projekce reagující na jednotlivé obrazy inscenace. Hudební doprovod propojuje konkrétní zvuky s citacemi známých i méně známých motivů, čímž vzniká výrazný hudební podklad reflektující téma svobody. Představení nabízí divákům komplexní pohled na osobní i kolektivní vzpomínky a emoce.
„!GG! je o zkušenostech duše, o překážkách, které jsme museli překonat. Je to příběh o hledání sebe sama v nekonečném labyrintu života,“ říká Lukáš Lepold, jeden z autorů konceptu.
Igor Vejsada, renomovaný tanečník, pedagog, baletní mistr a choreograf, se v tomto projektu vrací na jeviště ve zralém věku, po ukončení aktivní taneční kariéry. Jeho role v představení vychází z jeho osobních zkušeností a uměleckého vývoje. Tento bývalý sólista baletu je jednou z nejvýraznějších osobností české taneční scény. Má za sebou bohatou uměleckou kariéru, kterou zahájil v Národním divadle v Brně, kde vytvořil řadu sólových rolí. Po angažmá v maďarském Györi Balletu a izraelském Kibbutz Dance Contemporary Company se stal šéfem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vytvořil mnoho významných inscenací, včetně Coppélia a Romeo a Julie. V současnosti působí jako baletní mistr Pražského komorního baletu. Jednou z jeho nedávných tanečních rolí byla Chvilka POEzie Marka Svobodníka.
„Myšlenka inscenace vznikla z potřeby vyjádřit své emocionální procesy a zkušenosti, které jsem nasbíral během své dlouholeté baletní kariéry. Inspirovala mě kniha Ad Honorem Igor Vejsada, která reflektuje různé etapy mého života,“ vysvětluje Igor Vejsada, hlavní aktér představení.
„Iniciativa přišla od společnosti Orbita, konkrétně od Terezy a Lukáše Lepoldových. S radostí jsem jejich nabídku přijal,“ dodává Vejsada. O svém pocitu po prvním uvedení inscenace v Brně říká: „Pocity byly smíšené, ale cítil jsem v sobě štěstí a pokoru. Bylo osvobozující povídat tancem o tématech, jako jsou svoboda, nesvoboda, láska a nenávist. Mým mottem se stala slavná věta Beatles: Vše, co potřebujeme, je láska.“
O důvodu, proč představení přenést do Prahy, Igor Vejsada doplňuje: „Po sedmi letech se uzavírá další etapa mé kariéry a chtěl jsem Praze vyjádřit díky za všechny umělecké příležitosti a krásné chvíle, které jsem zde zažil. Děkuji všem v Orbitě za příležitost a také organizátorům pražského Divadla X10 za zprostředkování a možnost toto představení uvést jako poděkování a rozloučení s důležitou etapou mého života.“
Jakub Tajovský pracuje s médiem malby, které volně spojuje a rozvíjí v dalších audiovizuálních formách. Jeho práce se zaměřuje na zkoumání „designu“ malby, s důrazem na specifické materiální praktiky v malířství. Jeho výzkum se zabývá proměnami v malířských stylech a technikách.
Energická herečka Tatiana Dyková a úspěšný muzikant Petr Kroutil se po letech opět sešli, aby spolu nazpívali duet s názvem „Ještěže si nejsme jistý hodinou“. Líbivá melodie učarovala herečku hned při prvním poslechu. Píseň vznikla v domácím studiu Kroutilových, videoklip, který bude k vidění v září si vzal pod svou taktovku uznávaný režisér Petr Krejčí.
Petr Kroutil, se na hudební scéně věnoval zejména jazzu a swingu. V posledních letech ale více inklinuje také k popu. O tom, že to dělá dobře, svědčí i fakt, že frontman několika swingových bandů, jakými jsou například big band Original Vintage Orchestra nebo Pink swing, už má na svém kontě titulní píseň k filmu Tomáše Hoffmana „Sladký život“. Na tento song navazuje další hudební peckou, která se jmenuje „Ještěže si nejsme jistý hodinou“, kterou nazpíval společně s herečkou Tatianou Dykovou. „S Tatianou se známe zhruba 30 let z dob natáčení seriálu Prima sezóna, ve kterém jsme si spolu zahráli. Později jsme se občas potkali na filmování s naším kamarádem, režisérem, Jirkou Vejdělkem. Občas Tatiana dorazila na můj koncert a samozřejmě i já jsem měl povědomí o její práci,“ popisuje Petr Kroutil vznik spolupráce s herečkou. „Před pár měsíci jsem si řekl, že by byl fajn nápad poslat Tatianě pár písniček s otázkou, jestli se jí nějaká nelíbí a nezazpívala by si ji se mnou. Když mi Tatiana napsala, že si vybrala, byl jsem strašně šťastný,“ dodává Kroutil.
Píseň, která je podle slov autora oslavou životního štěstí a radosti, se nahrávala v domácím studiu Kroutilových, kam herečka, jako vždy skvěle připravená, dorazila. „Tatiana přijala pozvání do našeho studia a hned od začátku bylo jasný, že to bude pecka. Ona dokáže udělat skvělou atmosféru kamkoli přijde, a navíc je vždycky perfektně připravená. Byl to úžasný zážitek,“ vypráví zpěvák. „Natáčení byla úplná erupce radosti, věřím, že to na té nahrávce bude slyšet. Je to oslava životního štěstí a radosti a přesně tohle chceme předat i našim posluchačům,“ uzavírá Kroutil. „Natáčení bylo, stejně jako píseň, v dobré náladě, v přátelské atmosféře a svobodné,“ dodává Tatiana Dyková.
K písni vzniká také videoklip, který režíruje uznávaný Petr Krejčí, autor dvou mimořádných dokumentárních sérií Krajinou domova, které uvedla Česká televize, a které kritika označila za první domácí projekt, kvalitou srovnatelný s podobnými typy pořadů z produkce BBC nebo National Geografic. Scenárista a režisér Petr Krejčí spolupracoval také s manželem Dykové, Vojtěchem Dykem na projektu Barokní srdce Evropy a Šumavský otčenáš. Videoklip, který se natáčel v samém srdci Prahy v nočních hodinách, spatřil světlo světa začátkem září a viděli ho také všichni ti, kteří se zúčastnili koncertu Petra Kroutila 11. září v Lucerna music baru.
