Jiří Pokorný v nové inscenaci pro DEKKADANCERS zkoumá mezilidské vztahy
Jiří Pokorný a DEKKADANCERS uvedou novou tanečně-pohybovou inscenaci “and” o blízkosti i vzdálenosti mezi námi. Poukazuje na naše sociální prostředí jakožto rozpadající se systém, ve kterém se ztrácejí vztahy. Pokorný, který se jako performer i choreograf proslavil v zahraničí, se ke spolupráci se souborem vrací po 10 letech. Známé jsou především jeho spolupráce s Nederlands Dans Theater či Crystal Pite a její company KIDD Pivot. Do novinky obsadil jádro tanečníků DEKKADANCERS, kteří na domácí scéně aktuálně patří k naprosté špičce. V inscenaci tak vystoupí tři tanečníci nominovaní na letošní Thálie či Ondřej Vinklát, který již laureátem tří ocenění je. And mohou diváci prvně zhlédnout 31. října na Jatkách78. Na premiéru navážou čtyři reprízy.
Jak nejlépe zachytit fungující (nebo naopak zcela nefungující) vztahy pohybem? Odpověď na tuto otázku hledá nová inscenace and souboru DEKKADANCERS, jejímž choreografem je Jiří Pokorný. Písmeno “a” zde reprezentuje symbol propojení. Představuje jednotu nebo místo, ve kterém můžeme objevovat zcela nové obzory v navazování mezilidských vztahů.
„A“ Sjednocuje rozporuplnost našich životů a přivádí nás k vyššímu stavu vzájemného porozumění, protože význam “a” je společný všem bez rozdílu. Vždyť co by byla sůl bez pepře, kdyby mezi nimi chybělo ono zmiňované „a“? And tak v celovečerním představení spojí několik jedinců v jednu velkou rodinu, kdy na základě interakcí mezi nimi budeme mít možnost hodnotit blízkost či odtažitost jejich vztahu. Ke slovu se dostává i téma samoty, vždyť nakonec je přeci „lepší chtít být sám než zůstat sám“, jak praví motto inscenace.
„S tanečníky se společně snažíme najít způsob, jak pohybem ztvárnit jednotlivé charaktery postav bez nadměrné popisnosti, tedy “nevyhrávat” emoce, ale nechat jednotlivé emoční momenty plynout skrze tělo a jeho pohyb co nejpřirozeněji. Je to proces, který se vyvíjí pomalu. I samotný tanec má své limity. Abychom dosáhli určité pohybové diverzity, tanečníci pracují s pohybovou texturou na několik různých způsobů. Dále pracujeme s prostorem a interaktivně i se světlem. Skrze tyto prostředky se snažíme přiblížit i k samotné podstatě “and”, vysvětluje Jiří Pokorný.
Samota může být restart, nový začátek, nezávislost i síla. Samota nemusí být osamělá. Osamělými se však stáváme, když sami sebe nevnímáme jako součást celku, protože žádný člověk není ostrov.
Pro inscenaci vzniká hudba z pera hudebníka a tanečníka Davidsona Jaconella. Hudbu či zvukový design vytvořil např. pro Nederlands Dance Theater 2, Korzo Theater v nizozemském Haagu, Alberta Ballet v Kanadě, West Australian Ballet v západní Austrálii a několik tanečních institucí v Německu. Spolupracuje nejen s Jiřím Pokorným, ale dále také s choreografy Ihsanem Rustemem, Stephenem Delattrem či Ivanem Alboresim. V roce 2018 absolvoval mentoring u světoznámého skladatele Dirka P. Haubricha, který mimo jiné spolupracuje s choreografem Jiřím Kyliánem.
V inscenaci vystoupí nejlepší tanečníci současné scény: Ondřej Vinklát (držitel tří Thálií za tanec), Patrik Čermák (užší nominace na Thálii 2024 za Tramvaj do stanice Touha), Natalia Metodijeva (širší nominace na Thálii 2024 za La Dolce Vitu), Albert Kaše (širší nominace na Thálii 2024 za La Dolce Vitu), Florian Garcia a mladé talenty Adriana Štefaňáková a Nela Štarková.
Jiří Pokorný (1981) je jeden z nejvýznamnější českých tanečníků, choreografů a lektorů, kteří se prosadili v zahraničí. Jako performer byl angažován v NDT pod vedením Jiřího Kyliána a poté pokračoval ve své profesní dráze s výjimečnou Crystal Pite a její company KIDD Pivot. Je jednou z mála osobností, jež získala důvěru od Crystal Pite k nastudování a předávání jejích choreografií vybraným souborům. Je autorem řady uznávaných choreografií a ke spolupráci s DEKKADANCERS se vrací po 10 letech od svého debutu pro tento soubor s kusem Černé mraky nepláčou.
20.září propukl v divadle PonecOpening nové sezony 2024/25. Historicky první Umělecká rada divadla (Dagmar Bednáriková, Jan Malík, Sylva Šafková) představili své plány na rok 2025, nový koncept rezidenčního umělce a další vize.
Večerem bravurně provedl umělec Michal Sikora. Představil nové plány, záměry a ohlédl se za historií divadla Ponec a krátce pohovořil i o prostorách divadla. Ředitelka Yvona Kreuzmannová zavzpomínala s úsměvem na krušné roky, kdy divadlo začínalo z ničeho a jaké byly jeho začátky. Yvona říká: „Když jsme začínali, měli jsme tři roky na to udělat nějaký velký počin. Ale za tři roky jsme neměli ani korunu. Stačilo by snad jen málo, jenže na vše bylo třeba třikrát více peněz. Nebylo nic. Neměli jsme ani střechu. Natočili jsme „Tance kolem Ponce“, jenže v roce 2002 začaly také povodně. Takže jsme dělali různé věci. Při prvním openingu jsme nabízeli divákům i přilby na hlavu, protože to bylo vlastně v té době povinné. Navíc nad námi jezdil vlak. Někteří umělci to krásně zakomponovali do své choreografie, např. slovy: „Archaicky mi hrabe“ (Archa je taneční prostor v Praze, jméno umělce bylo Hrab, pozn. redakce).
Při openingu se sešla vůbec první umělecká rada a první rezidenční umělkyně – Nataša Novotná. František Ponec by měl radost, že tu pokračuje kinematografie, protože Nataša představila svůj krátký taneční film New Normal v režii Jakuba Jahna. Vznikal v době covidové pandemie a ani na tento film nebylo dost času, ale výsledek je zdařilý. Nataša vzpomíná: „V roce 2021 jsme neměli moc času, měla jsem určitou vizi a nevěděla jsem, jak to přesně dopadne. Tanečník a mim Radim Vizváry mě upozornil, že máme čtyři měsíce na práci. Půjde to? Ale dali jsme to dohromady. New Normal, Dance for Camera bylo skvělé v tom, že kamera se hýbala. V té době začalo něco nového. Dobrého či špatného? Na to si musí každý odpovědět sám. Teď je to poprvé, co je tu rezidenční umělec, začínáme. Jsem potěšená, že mě Ponec oslovil a přizval do umělecké rady. Je to ale taková zkouška a třeba to půjde v budoucnu dělat lépe, kdo ví.“
Dála byla představena nová svěží energie, neokoukané tváře. Sylva Safková, Jan Malík. „Dnes je tu probublávající konflikt finanční, možná to, co od ledna uvidíte, nebude vůbec to, co my chceme. Ale jsou sny a realita“, říká Jan Malík. Sám za sebe upřesnil: „Tanec jsem potkal už dávno jako divák, zažil jsem něco, co se nedá popisovat, ale chci to znovu a znovu zažít.“
Sylva Safková se přidala:„Tanec dokáže sdělit téměř vše mnoha způsoby, za jeden život to je nevyčerpatelné. Tanec komunikuje beze slov a má v sobě magii.“
S tím nelze než souhlasit.
Druhá polovina večera byla plná živelnosti a otevřenosti brazilského světa
Solo Clary de Costa ‚Peel the Onion‘ diváky doslova vcuclo do energické show nabité sexualitou. V kostýmu barvy karamelového psa nastoupila Clara před diváky, zpočátku mi její show nedávala moc smysl, ocenila jsem ale krásný vizuální efekt ke konci. Ale pak je vše jasné. Úvod –„Bála jsem se jí. Silná, mocná, divoká. Byly to sny mladé dívky a ta se bála reality – ženy, tance, sexuální energie. Zkrátka celé té magie.
Clara de Costa studovala klasiku, ale má za sebou i vlastní tvůrčí počiny. Její dílo je pozoruhodné, svébytné. A má v sobě silný náboj.
Tyto charakteristické rysy se projevily v dialogu s ukrajinskou umělkyní a českým tvůrci hudby a designu. Clara de Costa a Jana Reutová (ukrajinská tanečnice a choreografka, třetím rokem se věnuje tvůrčí i lektorské činnosti v Praze) představily své dílo ‚Womanhood‘. Jak už název napovídá, Womanhood je o ženství a ženskosti. Je ale také o silné energii, vzájemné citlivosti a empatii. Možná můžeme vidět matku s dcerou, malé i velké počiny, vztahy, to vše tvoří jeden ženský svět. Ale ženy jsou někdy opravdu i unavené. Je tu ale naděje – když to všechno zvládnou a vydrží, udrží v rukou celou galaxii a to není málo!
Tímto komponovaným večerem byla 24. sezona zahájena a následoval raut v divadle Ponec.
Nové představení bratří Formanů bude mít světovou premiéru v Praze
Nové představení bratří Formanů Ptačí sněm bude mít světovou premiéru 25. září v Praze
Vstoupit do světa Divadla bratří Formanů znamená putovat po vzrušujících cestách, kterými se prohání vítr poezie
Divadlo bratří Formanů představí své nové představení „Ptačí sněm“ ve středu 25. září v Praze. Originální zpracování díla perského mystika Faríduddína Attára s režisérským rukopisem Petra Formana uvidí diváci v Erpet Centru na Smíchově ve speciálním, ve Francii na míru vyrobeném stanu. Kromě hereckého obsazení domácími i zahraničními (nejen) tanečními profesionály pracují autoři také s nejmodernější audiovizuální technikou. Po pražských reprízách se soubor vydá na turné po Francii. Ptačí sněm tak čeští diváci budou moci zase vidět až v roce 2026.
Dlouho očekávané nové představení z dílny Divadla bratří Formanů „Ptačí sněm“ mohou vidět první diváci již ve středu 25. září při světové premiéře v Praze v Erpet Centru na Smíchově.
„Naše poslední představení Deadtown mělo českou premiéru téměř přesně před sedmi lety. Jsem nesmírně rád, že po této době spatří světlo světa Ptačí sněm. Je to ve všech směrech originál. I v tomto případě jsme stavěli stan, dosud náš největší, nejtěžší a určitě nejdražší, abychom v něm mohli využít audiovizuální techniku na takové úrovni, která dá představení zcela nový rozměr. Ptačí sněm je unikátní i tím, že zde hraje nejvíce zahraničních profesionálů, kteří kdy v našich představeních s bráchou hráli,“ vysvětluje Petr Forman, režisér představení.
Ptačí sněm je alegorický příběh o ptácích, kteří touží nalézt opravdový smysl všech věcí a vrátit na svět pokoj a mír. Herci a tanečníci z mnoha zemí světa se vydávají na dlouhou pouť za novým králem. Na cestě plné dobrodružství přitom nahlédnou i hluboko do vlastního nitra. Představení je koncipované jako putování k sobě samému, kdy si divák vytváří svůj vlastní svět, založený na síle obrazu, sugestivním pohybovém ztvárnění a působivé atmosféře.
„Vedle tradičních divadelních prostředků, jakými jsou kostýmy, loutky, masky a výrazná scénografie, využíváme soustavu opravdu výkonných projektorů k rozehrání animací na velkoformátových projekcích. Obraz tak dosahuje mimořádné intenzity a dovoluje se každému z diváků „proletět“ se s ptačími hrdiny ohromným prostorem stanu a stát se tak součástí jejich příběhu. Těm, kdo znají náš Deadtown mohu říct, že Ptačí sněm jej po technické a vizuální stránce několikanásobně předbíhá,“ dodává Petr Forman.
Originální, speciálně ve Francii na míru vyrobený mobilní stan o rozměrech 32,5 x 20 metrů nese vyztužená podlaha vážící 52 tun. Interiér pro 334 diváků je jednotný a bez podpěrných sloupů. Vzniklo tak dokonalé sepětí jeviště s hledištěm i prostor pro bohatě inscenované scény a rozměrné dekorace.
Zlatý parket i na devět desítek očekávaných snímků
Jednašedesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha nově přivítá secesní dominanta Prahy – Obecní dům. Diváci i návštěvníci se mohou těšit na přehlídku devíti desítek snímků o tanci, hudbě a divadle nebo na hvězdná jména. Vůbec poprvé pak festival doprovodí Zlatý parket. Přehlídka se koná od 25. do 28. září. Soutěžní snímky bude možné sledovat jak v Obecním domě, tak i na festivalovém webu. Slavnostní předávání cen a závěrečný večer nabídne program ČT
„Festival Zlatá Praha vstupuje do své sedmé dekády a s tím představuje i nový prostor, ve kterém divákům uvede na plátně to nejlepší ze současné hudební, taneční a divadelní tvorby. Jeden z nejstarších festivalů v Evropě si vybudoval respektované jméno, díky čemuž je nejen pro filmové profesionály relevantní událostí, na které se chtějí prezentovat. Letos soutěží filmy z jednadvaceti zemí a do Prahy dorazí velké množství zástupců producentů, vysílatelů i televizí z celého světa. Přeji jim, ať se jim v Obecním domě, na Zlaté Praze a ve společnosti České televize líbí,“ říká generální ředitel ČT Jan Souček.
Zeptali jsme se…
TM: Vy budete ve Vašem filmu Mluvit tancem hledat odpovědi na podstatu tance. Jaká je podstata tance pro Vás, z hlediska tanečníka a diváka?
Veronika Slámová, kreativní producentka Čt
„Já bych citovala choreografa, který v našem filmu vystupuje a ten říká: Tanec tady byl, je a bude. Protože všichni milují tanec. Já sama jsem určitě člověk, který má tanec v krvi, má ho rád a je pro mě potěšení dívat se na lidi, kteří se mu věnují, obětují tomu velký kus svého života a poté předvádí profesionální výkon na jevišti. Vyžaduje to silnou vůli. Já už nejsem schopná něco takového sama dělat, ale obdivuji ten dokonalý pohyb.“
Adam Zvonař, první sólista Baletu ND
„Tanec je celý můj život a já si opravdu vážím toho, že to může někdo zdokumentovat, že to někoho zajímá, co vlastně ten můj život je. Ve filmu Mluvit tancem nahlédneme ‚pod pokličku‘. Běžně divák přijde do divadla a vidí potom už jenom hotové představení. Když někoho zajímá, co za tím vším je, tak jsem za to vděčný, že to mohu ukázat.“
TM: Balet je těžký a kluci se moc do tohoto umění nehrnou. Co Vás oslovilo, že jste se té dřině oddal?
„Když si teď na to vzpomínám, bylo to kouzlo divadla. To sice může být v jakékoliv formě, ale tancem jsem dělal lidi šťastnými, cítil jsem to. Nevím, zda jsem dělal šťastné mé rodiče, nebo já sám sebe, potažmo později diváky. Ale takto jsem si tanec našel.“
TM: Je dobré míchat všechny taneční styly a jde to do nekonečna? Nebude to jednou takový jeden velký mix? A co když také něco ztratíme? Určitou kulturu, kořeny?
Veronika Slámová, kreativní producentka Čt
„No, tohle je těžká otázka, to je spíše pro nějakého odborníka. Mně míchání stylů nevadí. Připadá mi, že je třeba využít všechny prostředky anebo je dobré mít širokou škálu prostředků, aby se tanečníci a choreografové mohli svobodně vyjádřit. Pokud jsou schopni dobře tančit balet a zároveň contemporary, tak nevidím důvod, proč to nepropojit.
Je pravda, že pořád je dost diváků, kteří milují klasický balet a těmto divákům nehrozí zánik. Určitě je také zajímavé, což se děje pravidelně, že se do Národního divadla zvou choreografové, nacvičí choreografii a předvedou zde nějaký svébytný autorský večer. To se mi také líbí.“
Děkujeme za rozhovor
Veronika Slámová, Adam Zvonař
Zlatou Prahu roztančí Zlatý parket
Festival nabídne už tradičně bohatý doprovodný program. Úplně poprvé pak budou mít diváci možnost roztančit Zlatý parket ve Smetanově síni Obecního domu. Večerem bude provázet tanečník a porotce StarDance Jan Tománek, jihoamerickou nespoutanost na parket během první poloviny večera vnesou hvězdní tanečníci Jakub Mazůch, Adriana Mašková, Kateřina Bartuněk Hrstková a Lukáš Bartuněk. Druhou polovinu večera rozhoupou swingové melodie. Na vystoupení taneční skupiny Zig-Zag tap & swing navážou workshopy tanců jako lindy hop nebo balboa.
V programu ale nebude chybět ani setkání s tanečníky StarDance Jakubem Mazůchem, Terezou Pruckovou, Dominikem Vodičkou nebo Lenkou Norou Návorkovou, autogramiáda osobností letošního ročníku taneční soutěže nebo výstava šatů. Ve spolupráci s Národním divadlem je pak divákům k dispozici šest partnerských představení. Poslední den festivalu nabídne celkem čtyři komentované prohlídky Obecního domu.
Zeptali jsme se…
Jan Tománek, tanečník, choreograf, moderátor
TM: Zlatý parket je takové malé předStardance, které si diváci můžou sami zkusit a tančit s profesionály. Letos tedy proběhne v Obecním domě, na co se nejvíce těšíte Vy?
„Já jsem jako kluk měl nějaké sny,.., první sen byl, že bych si chtěl jednou zatančit v televizi, a to se mi povedlo, zatančil jsem si hned několikrát. Postupně jsem začal dělat i jiné věci, dnes i dost moderuji. A když Vám někdo řekne, jestli nechcete moderovat Zlatý parket Zlaté Prahy ve Smetanově síni Obecního domu, tak je člověk nadšený. Jsem jednoduše nadšený!“
TM: Takže se těšíte na všechno!
„Ano, úplně na všechno. Možná jsou lidé, které takové situace znervózňují, ale mě to motivuje a já se z toho opravdu těším.“
Děkujeme za rozhovor
Středeční slavnostní zahájení se ponese ve znamení hned dvou premiér. Pod oběma snímky je podepsána produkce České televize. První z nich s názvem Krausberry Day vypráví impozantní příběh stejnojmenné bluesrockové kapely v režii Michala Rákosníka. Druhý, tentokrát taneční dokument nechá diváky vstoupit do světa tance. Režisér snímku Mluvit tancem Martin Kubala se v něm snaží rozkrýt smysl a podstatu tohoto nejstaršího umění. A to v koprodukci s Národním divadlem.
Druhý festivalový den se ponese ve znamení slavnostního předávání cen, jejichž přenos nabídne 26. září také program ČT art. Během třetího festivalového dne nabídne Sladkovského sál opět dvě premiéry, a to Hapka & Horáček: Potměšilí hosté režiséra Patrika Ulricha a Ondřej Havelka – práce všeho druhu v režii Břetislava Rychlíka. Všestranný umělec Ondřej Havelka pak celý festival také završí v sobotu 28. září. Během koncertu se svým orchestrem Melody Makers pozve na jeviště skvělé hosty, zpěvačky Martinu Barta a Rozálii Havelkovou nebo pěvce Adama Plachetku a Aleše Brisceina.
Patrik Ulrich
Aleš Briscein
Michal Horáček, Patrik Ulrich
„Změna místa konání je pro Zlatou Prahu opravdu velký milník. Nové prostory ale také přinesou nové zážitky i příležitosti. Těším se zejména na premiéry dokumentů ve Sladkovského sále včetně portrétů právě Ondřeje Havelky či dvojice Hapka–Horáček, na Zlatý parket Zlaté Prahy, kde si mohou lidé zatancovat s hvězdami StarDance, až třeba po návštěvu vynikajícího kanadského režiséra Larryho Weinsteina, který na slavnostním předávání cen osobně od zahraničních kolegů obdrží Cenu EBU a IMZ za mimořádné dílo. A mimochodem, fakt, že si obě organizace vybraly právě Zlatou Prahu jako místo, kde chtějí tuto cenu předávat, vypovídá o prestiži, kterou festival ve světě má,“ říká výkonný ředitel festivalu a ředitel kulturní stanice ČT art Tomáš Motl.
Ocenění pro ty nejlepší
Nejlepší snímky na poli hudební, tančení a divadelní dokumentární tvorby ocení pětičlenná porota celkem pěti cenami. Český křišťál obdrží výherci celkem ve třech kategoriích, dále porota zvolí držitele hlavní ceny Grand Prix Golden Prague a zvláštního uznání se dočká i autor mimořádného uměleckého počinu. Další dvě ocenění rozdávají Česká televize a Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Předsedou poroty je Arild Erikstad, norský producent, místopředseda IMZ a hudební novinář. Dále v porotě zaujmou místo profesionálové z Rakouska, Finska, Německa a samozřejmě Česka, které zastupuje moderátor a publicista Jiří Vejvoda. V rámci festivalu zároveň ministr kultury Martin Baxa udělí medaili Artis Bohemiae Amicis německému producentovi a režisérovi Reineru Moritzovi, loňskému předsedovi mezinárodní poroty, který se soustavně věnuje české hudbě a jejím autorům.
Příznivci televizních pořadů se mohou bezplatně registrovat na všechny filmové večery, navštívit videotéku v prostorách Obecního domu nebo sledovat festivalové snímky on-line. Celý program a veškeré informace jsou k dispozici na webových stránkách Zlaté Prahy.
61. ročník Zlaté Prahy v číslech:
počet soutěžních snímků: 88
kategorie dokumentů: 32
kategorie koncertů: 29
kategorie záznamů inscenačního umění: 27
nejdelší soutěžní film: Dialogues des Carmélites (190 minut, Itálie)
nejkratší soutěžní film: Soundtrack of Arts 2: Goya – Mondrian – Madonna (27 minut, Německo)
délka soutěžních filmů: 8 076 minut
průměrná délka soutěžních filmů: 92 minut
nejvzdálenější země, ze které dorazil snímek: Japonsko (8 918 km)
počet televizních a filmových produkcí, které přihlásily filmy: 49
země, ze které bylo přihlášeno nejvíce filmů: Německo (23)
