Divadelní a filmový režisér, scenárista, autor knižních bestsellerů Malý pražský erotikon, Okamžiky štěstí, Nejlepší víkend nebo 15 roků lásky. Jeho zatím poslední vydanou knihou jsou Gazely. Je kmenovým dramatikem divadla Studio DVA, pro které napsal a režíroval například komedie Líbánky na Jadranu, Vysavač či Lovci bobrů. Podle své literární prvotiny Prvok, Šampón, Tečka a Karel také natočil celovečerní film, který se stal v roce 2021 nejnavštěvovanějším snímkem v českých kinech.
TŘI OTÁZKY PRO PATRIKA HARTLA:
Proč jste přijal pozvání do StarDance?
Protože pořád pracuju. Už třicet let jsem se nehnul od notebooku a pocítil jsem intenzivní potřebu to letos v létě změnit. Potřeboval jsem si odpočinout od vymyšleného světa svých příběhů a něco sám zažít. Udělat třeba něco, co je možná i nesmyslné, ale z čeho budu mít radost. Netušil jsem, co to má být. A v tu chvíli mi zavolali z České televize. Hned jsem věděl, že StarDance mě probudí k životu.
Jak velká to pro vás bude výzva, věnovat této soutěži bezmála půl roku života?
Jsem stydlivý a nevím, co se mnou udělá velká pozornost diváků. Možná se rozklepu. Taky se bojím, že se odhalí, že jsem zvyklý používat jen svůj mozek, ale s tělem si nevím rady. Ale na emoce při tanci a na adrenalinovou atmosféru přímých přenosů se moc těším. To bude určitě síla, která mnou zacloumá. Mám moc rád lidi a jsem na všechny kolem StarDance zvědavý.
Co očekáváte, že vám StarDance přinese? Co chcete, aby vám dala?
Při psaní a vymýšlení jsem skoro pořád sám. Moc se těším, že budu chvíli mezi lidmi. Taky mám radost, že budu řešit nové úkoly, které ani netuším, jestli řešit dokážu. Veřejně tančit je pro mě punková výzva. Necítím se kompetentní. Ale chci to zkusit. Vzrušuje mě to.
Jméno, které se navždy zapsalo nejen do tanečního světa
Baletní mistr Vlastimil Harapes ve středu 15. května 2024 zemřel ve věku 77 let. Podlehl zákeřné nemoci.
Vlastimil Harapes fascinoval nejen svým výrazným zevnějškem, dokonalou postavou, neuvěřitelným výkonem a pílí, kromě tanečního světa se také pohyboval ve světě filmu, do světa populární hudby vstoupil manželstvím s Hanou Zagorovou, která jej obdivovala za jeho taneční úspěchy, dlouhé roky vedl Balet ND a dokonce se zajímal o vstup do politického světa.
Narodil se 24. července 1946, v 50. letech nastoupil na Pražskou konzervatoř a dále do souboru Baletu Národního divadla. Pokračoval ve vzdělání v Leningradu u Alexandra Puškina (pedagog Rudolfa Nurejeva) a Mariny Šamševy.
Coby sólista si zatančil prince v Labutím jezeře, Šípkové Růžence nebo Louskáčku, dále ztvárnil roli v Donu Quijotovi, Marné opatrnosti, Giselle, pas de deux z Paquity nebo Korzára, stejně jako hlavní postavy v baletech Spartacus, Kamenný kvítek, Radúz a Mahulena, Romeo a Julie.
Působil ve Frankfurtu, Düsseldorfu, Edinburghu nebo Tokiu, absolvoval turné po Francii, Belgii, Rakousku, Finsku, Řecku nebo Kubě. Na konci 80. let byl vedle sólové smlouvy v Baletu ND rovněž v angažmá Laterny magiky jako tanečník a šéf souboru. V 90. letech se věnoval tvorbě choreografií, Popelka (1994), Někdo to rád… (1994), Labutí jezero (1996) a Mauglí (1996).
Zahrál si roli knížete Kristiána ve filmu Markéta Lazarová (1967, dále ve filmu Den pro mou lásku (1976), v komedii Marie PoledňákovéJak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), v pohádce Panna a netvor (1978) nebo v dramatu Operace mé dcery (1986). Objevil se v řadě zábavných televizních pořadů a talkshow, známe jej také jako porotce soutěží StarDance a Hvězdy na ledě.
V roce 2016 neúspěšně ale přece kandidoval za hnutí ANO do Senátu ČR.
Po odchodu z ND byl členem rady Kyliánovy nadace a čestným prezidentem sdružení Balet Globa. Věnoval se pedagogické činnosti, a to např. na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy, ve Státním divadle v Košicích nebo Akademii tance v Římě.
Evropská unie mu v roce 2000 udělila Evropskou cenu Gustava Mahlera, o dva roky později byl jmenován českým členem Národního divadla, roku 2011 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet.
Na jednoho člověka tedy úctyhodné celoživotní dílo, které si zaslouží pozornost. Nad to byl také přísným i milým kolegou a přítelem.
Oslava 70. narozenin Vlastimila Harapese (Foto: Eva Smolíková)
V našem loučení přinášíme méně známé, o to milejší, momenty Vlastimila Harapese, ve videoklipu k písni I Will Follow Him (originál znáte z filmu Sestra v akci) si Vlastimil Harapes zahrál se současným pražským primátorem, Jaroslavou Obermaierovou a dalšími…
(Zuzana Stirská a Fine Gospel Time)
Videoklip k písni I Will Follow Him, kterou přezpíval pěvecký soubor Fine Gospel Time Zuzany Stirské, se natáčel v létě roku 2016 v kostele v Říčanech u Prahy. FGT si tam pozval osobnosti kulturního a politického života, s nimiž si v minulosti padli do oka na pódiu i mimo něj. Přišli a spontánně si zahráli – Jaroslava Obermaierová, Vlastimil Harapes, lékař a nyní i primátor Bohuslav Svoboda, Jiří Štěpnička, Karel Vágner, Zuzana Baudyšová, Petr Jablonský, Richard Sacher, Karel Voříšek. Klip režíroval Tomáš Magnusek, který se v roce 2024 rozhodl vstoupit do politiky. Sestříhala ho Ivana Davidová, která v minulosti získala dvě nominace na Českého lva (filmy Lea a Král zlodějů). Vlastimil Harapes se v kostele vlnil, tancoval, mával rukama, byl v dobré náladě. I navzdory tomu, že byl po operaci kolene. Mimochodem – na akcích Zuzany Stirské a FGT účinkoval opakovaně, vždy rád přijal pozvání.
Ve stejný den, kdy vznikly tyto fotky, se Vlastimil Harapes svěřil zpívajícímu spisovateli a novináři Richardu Sacherovi, že s ním Hana Zagorová nekomunikuje, nezvedá mu telefon a jeho to hodně trápí.
Vlastimil Harapes a Richard Sacher (Foto: Pavel Průcha)
Šéfredaktorka Tanečního magazínu Eva Smolíková zavzpomínala: „Vlastimil Harapes byl přísný, nedaroval mi vůbec nic, vyžadoval perfektní práci, ale poté dokázal být úžasný, přátelský, vstřícný a setkání s ním byla vždy povznášející. Vím, že se díky němu ze mě stala lepší novinářka a silnější osobnost, velmi mě ovlivnil. S láskou vzpomínám a nesmírně mě bolí jeho odchod.“
Na kávě s Vlastimilem Harapesem (Foto: Eva Smolíková)
Činoherní i muzikálová herečka, absolventka DAMU. S Josefem Dvořákem účinkovala v legendární inscenaci S Pydlou v zádech. Zazářila v muzikálu Pěna dní či Někdo to rád horké. Více než pět set repríz má v Divadle Kalich komedie Bez předsudků, ve které je jejím jevištním partnerem Pavel Zedníček. V televizních či filmových rolích si ji diváci oblíbili například v seriálech Nemocnice na kraji města, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Cirkus Humberto, v pohádce Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, povídkovém snímku Malostranské humoresky nebo Dobrodružství pod postelí. Je autorkou knihy Jak běžet do kopce.
TŘI OTÁZKY PRO JANU PAULOVOU:
Proč jste přijala pozvání do StarDance?
Je to výzva, která mě může vyrušit z krásné, radostné, ale přece jen už trochu rutiny natáčení a hraní divadla. Budu mít důvod uvést své tělo do nějakého pohybu, protože lenost v poslední době vítězí nad vědomím, že bych pro sebe měla něco dělat. Mám aspoň motivaci začít tělo zpevňovat. Říkala jsem si, že kdyby to měl být jen tenhle jediný důvod, tak to má smysl. Samozřejmě se na tento krásný projekt těším!
Jak velká to pro vás bude výzva, věnovat této soutěži bezmála půl roku života?
Z pohledu těla to bude velká výzva. Budu v historii české soutěže nejstarší ženská účastnice – a to tělo samozřejmě podléhá času. Můj duch je sice mladý, ale tělo opravdu už ne. Právě proto, abych se vůbec ze zkušeben protančila do přímých přenosů, se už teď snažím poctivě cvičit, abych si posléze moc neubližovala.
Co očekáváte, že vám StarDance přinese? Co chcete, aby vám dala?
Chtěla bych strávit půl roku svého života mezi milými lidmi, zatančit si s profesionálem a zažít trochu adrenalinu z přímých přenosů. Doufám, že ve StarDance prožiji hezký čas a neupadnu do stavu, kdy mě pohltí ambice a budu chtít za každou cenu někoho porazit nebo zvítězit. Chci si to hlavně užít a protančit se do té své sedmdesátky, která mě příští rok čeká.
Po téměř desetileté pauze se herečka, dabérka a zpěvačka vrací na televizní obrazovky a divadelní prkna. Herectví vystudovala na pražské konzervatoři, má doktorát z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V divadle zazářila jako Julie, Morgana, Johanka z Arku, Desdemona, Aňa ve Višňovém sadu nebo Luisa v představení Štěstí. Hrála v divácky oblíbených filmech Snowboarďáci, Nejasná zpráva o konci světa či v pohádkách Malvína, Královský slib nebo Šmankote, babičko, čaruj! Je držitelkou ocenění Neviditelný herec, pětinásobnou vítězkou TýTý v kategorii zpěvačka a doma má osm Stříbrných slavíků.
TŘI OTÁZKY PRO LUCII VONDRÁČKOVOU:
Proč jste přijala pozvání do StarDance?
StarDance mi už jednou cestu zkřížila. Bylo to asi před patnácti lety. V té době jsem ale zkoušela v divadle a netroufla jsem si herectví a tanec zkombinovat. No strašpytel jsem byla. A pak mi to bylo samozřejmě trošku líto, takže děkuju za druhou šanci.
Jak velká to pro vás bude výzva, věnovat této soutěži bezmála půl roku života?
Před těmi patnácti lety by asi bylo všechno jednodušší. Žádná bolest zad, nohy ještě v pořádku, žádná únava materiálu po dětech. No ale osud to chtěl jinak a řekl si, že mi to opepří. Tak to teď prostě bude bolet o dost víc a asi si sáhnu trochu na dno.
Co očekáváte, že vám StarDance přinese? Co chcete, aby vám dala?
Jsem závislá na příbězích, takový sběratel nebo lovec příběhů. Mám je ráda v divadle, v kině, v muzice. A tanec je zatím pro mě neprobádaný příběhový svět. Tak jsem zvědavá, co při téhle dobrodružné cestě ve StarDance objevím. A asi to bude všechno úplně jinak. Ale být součástí téhle krásné show je nesmírná čest a další neznámá cesta. Tak se nechám překvapit, kam mě přízeň diváků dovede.
