Jedna z nejsmutnějších událostí tanečního světa se konala 27. května 2024 v historické budově pražského Národního divadla – pohřeb Vlastimila Harapese (1946-2024). V této budově trávil obdivovaný tanečník nejvíce času.
Zemřel 15. května 2024 údajně na rakovinu plic, o které ale nevěděl. Jeho dlouholetá přítelkyně tanečnice Zora Ulla Kesslerová říká: „Naposledy jsem ho viděla asi před třemi týdny, byl jen méně veselý než obvykle. Odložila jsem naše setkání, až to bude vhodnější, ale už jsem se nedočkala.“
Tanečnice Zora Ulla Kesslerová
Smuteční obřad začal v poledne, byl přístupný veřejnosti. Na začátku obřadu zněla píseň „Jen pár dnů“, kterou Vlastimil Harapes nazpíval se svou bývalou manželkou Hanou Zagorovou. Tento talentovaný tanečník byl nejen symbolem českého baletu, ale působil také ve filmu, v televizi, hrál v divadle, zpíval, moderoval, byl uměleckým šéfem a tanečním pedagogem, zkrátka Bohem nadaný a obdařený.
Smuteční hosté
Ačkoliv on sám tvrdil, že tanečníci přece mlčí, v jeho případě to nebyla vůbec pravda.
Smuteční řeč zahájil ředitel Národního divadla Jan Burian. „Řekne-li se balet, hned každého v České republice napadne jméno Harapes“, prohlásil s nostalgií.“
Jiří Suchý, zavzpomínal na setkání s Vlastimilem Harapesem. Prý se trošku bál nabídnout mu roli ve hře „Prsten pana Nibelunga“. Když mu ale zavolal, Vlastimil Harapes pravil: „Čekám na tu nabídku 40 let!“ Poté se Jiří Suchý a Vlastimil Harapes dohadovali, jak se budou oslovovat. Tykání vyloučili. A Vlastimilu Harapesovi se líbilo slovo maestro. A toto oslovení jim prý vydrželo deset let. Právě v okamžiku, kdy chtěl Jiří Suchý nabídnout Maestrovi další roli, bylo už pozdě. Smutně pravil: „Je mi to velice líto, odpusťte mi to, Maestro. Svůj slib jsem nesplnil a už nesplním.“
Ve své biografii z roku 1997 Vlastimil Harapes podotknul: „Říká se, že k úspěchu v umění je zapotřebí padesát procent talentu a padesát procent píle. Ale já jsem v průběhu let dospěl k názoru, že by snad stačilo dvacet pět procent talentu, dvacet pět procent píle, ale padesát procent inteligence. Když člověk nemá hlavu, aby věděl, proč co dělá, není schopen vnímat hudbu, přemýšlet o věcech a učit se od zkušenějších, je to jen promarněný čas a úsilí.“
Poté, co dozněla poslední řeč smutečního obřadu, jenž trval asi hodinu, zazněla státní hymna a opona se zatáhla, poslední představení skončilo. Následoval ještě několikaminutový potlesk.
Opona se symbolicky zatahuje, poslední představení skončilo
Rakev byla vynesena na Narodní třídu
Pohřební věnec poslal prezident Petr Pavel, ministr kultury Martin Baxa i starosta Prahy 2.
Rakev s ostatky byla za velkého potlesku vynesena hlavním vchodem do Národní ulice, kde ve spolupráci s policií byla na tři minuty zastavena doprava. Rakev byla naložena do pohřební limuzíny a odvezena na kremaci.
Foto, video, text : Eva Smolíková
Taneční magazín