Alta slavila v Invetuře

Pražské Studio ALTA má jedinečný a neopakovatelný „obývák“. Co všechno v něm můžete dělat?

V průběhu šestnáctého ročníku divadelního festivalu Malá inventura slavila i nejen v rámci hlavního města Prahy významná taneční scéna ALTA. A to hned dvě výročí. Osm let od svého vzniku. A dva roky na scéně v současných prostorách.

Zahájilo to představení „Uhozené květinou“ již v minulosti v Tanečním magazínu hodnocené. Potom došlo k oslavám rozšíření multifunkčního prostoru zvaného „obývák“. A jelikož se tu začínalo nanovo, bylo to jako nepopsaný list – a každý z účastníků oslavy tu mohl něco napsat na zeď. Zvěčnit svou vizi.

Hybnou silou ALTY je její šéfka Lucia Kašiarová. Původně produkční na další významné taneční scéně v české metropoli – divadle Ponec. Nalezla tam při svém působení to, po čem tanečníci a taneční soubory v Praze volali. Nové prostory pro zkoušení a později i zbrusu novou scénu.

ObyvakALTA

Studio ALTA původně začínalo také v Praze 7, ale na Letné, v místě, kde nyní ústí do hlubin podzemí známý a kontroverzní pražský tunel Blanka. Po zabrání původních prostor se ALTA přestěhovala – v rámci obvodu Prahy 7 – do současných prostor na dohled pražského Výstaviště v Holešovicích. Nejprve do prázdné haly číslo 30 a později se jeho akční radius rozšířil i o prostor někdejší tiskárny. Z původních zkušeben se tak stala postupem času i vyhledávaná a renomovaná divadelní scéna. Podstatnou silou ALTY je i jej&i acute; Dětské studio. A od jeho vzniku již byl pouhý krůček k vytvoření multikulturního prostoru takzvaného „Obývák“. Děti tam mohou po zkouškách relaxovat, bavit se, zahrát si třeba ping-pong a naopak rodiče zde, po dobu vytížení svých potomků mohou diskutovat, popíjet kávu, dát si oběd nebo večeři, popít džusy, popřípadě zejména tatínkové-neřidiči velmi kvalitní svrchně kvašené pivu typu ALE. A samozřejmě také relaxovat. Obývák je defakto takovou klubovnou komunity kolem ALTY. Je v něm i horolezecká stěna! Je to i místo navazování nových kontaktů!

Lucia Kašiarová má v hlavě i další rozšíření ALTY. Představuje si ji jako malý Berlín. Je obdivuhodné, jak ALTA prosperuje i bez obřích finančních injekcí zvaných granty.

Michal Stein

Foto: archiv studia ALTA

Demokracie aneb jak krájet cibuli bez pláče

Jsme svobodní nebo zmanipulovaní?

 

23.10. uvedlo studio Alta „politický tanec“ choreografky Helene Weinzierl pod názvem „Democrazy or How to Peel an Onion without Crying“

(Hrají: Lucia Kašiarová, Yuri Korec, Honza Malík, Viviana Escalé)

democrazy_cielaroque_c_Peter_Brenkus10

Rakouská choreografka Helene Weinzierl dokonale ztvárnila boj politiků a politických stran o své voliče. Kouzelným způsobem nám její představení ukazuje, jak je s běžným člověkem stále  manipulováno.  A jaké nefér hry s námi politici  neustále hrají? Jakékoliv.  O zájmy voliče jde až v poslední řadě. Představení „Democrazy“  je do detailu propracované, nasloucháme-li pozorně, uvědomíme si do hloubky  mnohé pravdy, které nám v běžném denním životě a  při našich starostech unikají.

„Ať  žije svoboda rozhodování!“ hřmí politici. Ale je to tak? Jsme svobodní nebo zmanipulovaní? Naše rozhodování představuje v této hře cibule. Každá vrstva cibule je jedna  možnost. Můžeme krájet bez pláče? A snědli bychom třeba i  cibuli, kdyby se  tím něco v politice změnilo?  Jak jsi na tom, čtenáři, Ty? Snědl?

Na počátku představení jsou diváci vyzváni napsat své politické názory, či přání.  Čtyři „lídři politických stran“ si takto rozdělili své následovníky a přívržence. Každý divák patří do nějaké skupiny a celé představení se politici snaží získat co nejvíce svých příznivců.

Zpočátku sledujeme  běžný kolotoč, manipulace, jednání, hádky politiků. Politik před svými voliči leží, padá, stojí, přesně tak, jako to bývá s popularitou. Padá a stoupá. Politik se vydává cestou vzhůru.  Přichází ale také samota a smutek.

A politik také řeční. Řeční nahlas a rád. Je to jeho hlavní poslání, které nese své ovoce. Silná slova,  přesvědčování. Máme spousty možností, můžeme se vzdělávat, rozhodnout se , koho si vzít, komu věřit, máme demokracii.  Co je svoboda? Jsi svobodný, drahý voliči. Musíš se rozhodnout, jak žít. Jak chceš. Každý jak chce.  Ale …. to je jen iluze.

Politik slibuje. Čím více slibů, tím lépe. Je přesvědčivý. Možná svým vlastním slibům  i chvíli sám věří, možná ne.  Politici křičí jeden přes druhého, uplácí voliče, přetahují se o každého jedince, perou se, rozdávají  dárky (diváci dostávají čokoládu).

„Budete mít zaměstnání Vašich snů, více peněz, více finančních prostředků pro tanec, bojujeme za práva žen, slibujeme Vám i  jedno roční  období po celý rok…“   Namítáš něco, drahý voliči? Výhrůžky nebo  tisíce nesmyslných argumentů Tě umlčí.

Politik je také unavený.  A tak… jde se do sauny. Nevadí, že se lídři přes den hádají, v televizi, na veřejnosti. Přece jen žijí v jakési komunitě a tráví spolu i spoustu času. Chvíli se sice dohadují i v sauně, chvíli hlasitě hádají, ale možná se i na něčem společně usnesnou a při dalším veřejném jednání sklízí potlesk voličů.

Disco, techno, laser show. Politici si také  získávají mladé voliče.

A máme tu lídra, který chvíli vítězí, má nejvíc přízně diváků. Ale zbylí tři číhají na svou příležitot jako černé stíny. Plazí se, rvou se o své příznivce, dávají úplatky, dávají dárky, vyhrožují, zastrašují, umlčí jeden druhého, hádají se na veřejnosti  mezi sebou, boj o voliče je čím dál agresivnější a agresivnější.

A další metoda – dejte, voliči, peníze. Dávejte štědře, je to na podporu demokracie!

Mezitím ale vidíme politiky, jak … co? Každý s každým? Doslova sexuální orgie?  Nicméně žena, která bojuje za práva žen, se tomuto řádění chce vzepřít. No tohle. Tak ji muži chvíli pronásledují, chvíli se jako správní samci perou mezi sebou, ale … proč tolik námahy? A tak nakonec tito muži končí spolu při sexuálních hrátkách. Naše bojovnice mezitím prchá napůl oblečená či svlečená, upocená, uřícená, prchá jako o život. Ale kam doběhne? A dá se z tohoto kruhu vůbec někam utéct, drahý voliči?

 

democrazy_cielaroque_c_Peter_Brenkus14

Eva Smolíková

Foto: archiv studio ALTA

Taneční magazín