Red Bull Dance Your Style představuje šestnáctku finalist

Národní finále se blíží

Šestnáct tanečníků, osm duelů, jeden vítěz. Už 20. září se u Křižíkovy fontány na Výstavišti v Praze odehraje národní finále Red Bull Dance Your Style 2025. Tanečníci ze všech koutůrepubliky a různých tanečních stylů se utkají o místo v mezinárodním finále v Los Angeles.
Do letošní finálové šestnáctky se probojovali dva účastníci z červnové otevřené kvalifikace, které doplní čtrnáct pozvaných tanečníků, jež během celého roku sledoval kurátorský tým Red Bull ve spolupráci s předními osobnostmi světové taneční scény. „Snažili jsme se vybrat takové tanečníky, kteří se nebojí davu, mají cit pro hudbu, umí udělat show a zvládnou tlak, který k takové soutěži patří,“ přibližuje výběr ambasador české edice Red Bull Dance Your Style, choreograf a tanečník Vahe Akopjan.

O vítězi rozhoduje mix dovedností

Tanečníci se budou muset vyrovnat hned s několika výzvami najednou. V duelu jeden na jednoho musí předvést ze sebe to nejlepší, aby zaujali publikum, které pomocí svítících náramků rozhodne o vítězích jednotlivých kol. Tanečníci přitom neví, na jakou hudbu budou tančit. O výběr se stará DJ, který pouští známé světové hity napříč žánry. Soutěžící tak musí v reálném čase improvizovat a přizpůsobit se rytmu. Kromě toho na ně letos čeká větší
taneční prostor, kterému svůj taneční projev budou muset přizpůsobit. „V soutěži typu Red Bull Dance Your Style rozhoduje mix dovedností. Nestačí jen brilantní technika nebo výraz.
Tanečníci musí diváky dostat na svou stranu přirozeností, zároveň jim vyrazit dech svým tanečním umem,“ vysvětluje Vahe Akopjan.

Soutěží mistři v hip hopu, street dance i tanečníci contemporary

Finálová šestnáctka nabídne průřez tím nejlepším z české street dance scény. Vrací se loňský vítěz Julien (Julien Ko), který si publikum získal svým energickým projevem. Z červnové kvalifikace postoupili dva talentovaní tanečníci. Sebastian „Sebastián“ Nicolas Šipoš all stylový tanečník z moravské crew MoGG a Adriana „Adri“ Matějná, která zaujala přirozeným pohybem a silným napojením na hudbu.
Tuto trojici doplní Daniel “Daivi” Vitešník, výrazný tanečník i autor vizuálních projektů, který má za sebou spolupráce s Annet X nebo Aronem Piperem a patří k umělecké skupině Dogga
Clan. Dominika „Dee“ Červinková stojí za řadou divadelních projektů a vede taneční školu ViViD Space Prague, jež pomáhá rozvíjet nové talenty. Dále se představí Lukáš „Berry“ Bernáth, který se řadí mezi špičku české a světové scény ve stylu animation a popping, či Vojtěch „Vojťák“ Koběrský, který zase propojuje breaking a vogue do osobitého stylu, a Dominik „Domino“ Hašek, který patří k průkopníkům českého street dance a podílel se
na budování taneční komunity v Česku.

Mezi další tanečníky ve výběru patří Michaela „Mikaela“ Macháčková, rozená performerka, která si dokáže okamžitě získat publikum. Dále Jan „Lil H“ Ničovský, letošní vítěz prestižního Street Dance Kemp Europe a tanečník s výjimečným hudebním citem. Ovládáněkolik stylů, nejvíc se ale prosazuje v syrovém a technicky náročném hip hopu. Nikolas „Nack'o'Flex“ Ramža patří k nejvýraznějším postavám nové generace funkových tanečníků.

Na světové scéně si získal respekt díky svému osobitému stylu a odvážným trikům. Mezi mladé talenty se řadí Marie „Masha“ Dusha, která vyčnívá výraznou flexibilitou a pohybovou kreativitou. Kateřina „Kufa“ Hungrová zase přináší temperament i vliv řeckých kořenů a Michaela „Shami“ Šponerová se dlouhodobě věnuje africkým tanečním stylům, s nimiž vystupuje na domácí i zahraniční scéně. Alexandr „Sasha“ Veselý je mezinárodně aktivní choreograf a performer, ve svém tanci kombinuje prvky contemporary a breakingu.
Poslední ze soutěžících je Terézia „Teeny“ Hrabánková, která od dětství tančí urban styles a později k nim přidala i současný tanec, jež vystudovala na pražském Duncan Centre.
Výrazná a energická osobnost se do soutěže vrací už potřetí.

Vítěz poletí do Los Angeles

Vítěz pražského národního finále získá možnost reprezentovat Česko na světovém finále Red Bull Dance Your Style, které se uskuteční 11.–12. října v Los Angeles. Tam se utká s tanečníky z více než padesáti zemí.
Red Bull Dance Your Style je mezinárodní koncept, který staví na osobnosti tanečníka, schopnosti improvizace a kontaktu s publikem. Nehraje se na porotu ani technické známky – rozhodují emoce, hudební cit a originalita. Soutěž propojuje taneční kultury napříč kontinenty a dává šanci těm, kteří dokážou být sami sebou.

Partnery akce jsou PRIMA COOL, Adidas Originals a Výstaviště Praha.
Více informací sledujte na redbull.cz/danceyourstyle.

Jana Kalinová

pro Taneční magazín

Významná taneční událost v Duncan centre

Dvě pražské premiéry choreografky Lali Ayguadé

Uznávaná španělská choreografka Lali Ayguadé vytvoří v Praze dvě nová taneční díla. Budou uvedena v předpremiéře v prostorách Konzervatoře Duncan centre 22. listopadu 2024 od 19 hodin za účasti choreografky. Divadlo Archa+ je pak 12. ledna 2025 uvede ve slavnostní premiéře.

Španělská choreografka bude vzácným hostem na Konzervatoři Duncan centre v říjnu a listopadu letošního roku. Se studenty čtvrtého a pátého ročníku vytvoří dvě choreografie. Vznikne tak bezmála celovečerní představení, které má, doplněné o kratší autorská díla studentů, potenciál stát se významnou pražskou taneční událostí.

Lali Ayguadé je katalánská performerka a choreografka. Brzy ve své kariéře se stala stálou členkou Akram Khan Company, kde účinkovala a podílela na tvorbě produkcí KaashMaBahokVertical Road a Confluence. Spolupracovala s mnoha dalšími významnými choreografy, jako jsou Marcos Morau, Hofesh Schechter, Roberto Olivan nebo Baró d’Evel. Od roku 2013 je uměleckou ředitelkou vlastního souboru, pro který vytvořila představení jako KokoroiU an MiHiddenRuna a další. Její díla stírají hranice mezi fantazií a realitou a propojují divadelnost s tancem.

Ayguadé byla v roce 2010 nominována na cenu Critics Awards of London na cenu Exceptional dancer a v roce 2014 na cenu Best creator. V roce 2016 byla také nominována na cenu  Best dancer v Recomana.cat Critics Awards v Barceloně. Uplatňuje se i jako herečka. Hrála například v krátkém filmu TIMECODE, který získal Zlatou Palmu na festivalu v Cannes, cenu Goya, cenu Gaudi, a v roce 2016 byl nominován na Oscara.

Tato španělská tanečnice a choreografka není pražskému publiku neznámá. V minulosti byla mimo jiné hostem festivalů Tanec Praha a Nultý bod. Letos vedla dílnu na pražské HAMU.

Ředitel Konzervatoře Duncan centre Petr Tyc k hostování Lali Ayguadé řekl: „Lali je choreografka evropského formátu. Jsme velmi rádi, že přijala naše pozvání. Choreografové jako Ayguadé umí tanečníky dovést jak k maximální fyzické, tak výrazové kvalitě. Když pak vidíte 17 mladých tanečníků v díle, které je nejen nabité energií, ale má také vysokou uměleckou úroveň, je to výjimečný zážitek. O tom, jak velký přínos má taková spolupráce pro naše studenty, ani nemluvě.”

Konzervatoř Duncan centre zahájila u příležitosti výročí 30. let od svého založení v roce 2022 tradici spolupráce s výjimečnými evropskými choreografy. Prvním tvůrcem, který se studenty vytvořil nové dílo, byl Simone Sandroni. Jeho pozvání mělo symbolický význam: společně s Lenkou Flory se v 90. letech podílel na formování školy. Lali Ayguadé bude druhou tvůrkyní, která ve škole vytvoří dvě díla pro dva ročníky.

Maria Kožíšková

pro Taneční magazín

Rozhovor s Helenou Arenbergerovou, tanečnicí, choreografkou a držitelkou ceny Thálie

„Současný tanec je jedinečný v tom, kolik může mít podob“

 „Já jsem velmi dlouho nevěřila tomu, že bych mohla být profesionální tanečnice, pro mě byl tanec opravdu dlouhou dobu koníček, který se postupně stal mojí hlavní aktivitou,“ přiznává tanečnice Helena Arenbergerová držitelka ceny Thálie za svůj výkon v taneční inscenaci Where. Působí také jako taneční a pohybová pedagožka a masérka.

 I když se tanci věnujete od mala, navštěvovala jste ZUŠ a pak jste chodila do tanečního souboru Domino – Dance Company Lenky Ottové a u Jana Kodeta, cesta k profesionální tanečnici ale nebyla přímá. Jak jste se k tanci dostala, kdo Vás k němu přivedl?

„Jestli se ptáte na úplný začátek, tak to bylo tak, že jsem se pořád hýbala a tancovala si a rodiče mě zapsali do ZUŠ. A k té profesionální cestě, všechno se dělo postupně a měla jsem velké štěstí. Třeba s představeními Honzy Kodeta a Lenky Ottové jsme byli součástí projektu Trans Dans Europe – kulturní města 2000 a díky tomu jsme měli možnost hrát na zahraničních festivalech. S Robem Tirpákem, kterého jsem potkala díky Honzovi Kodetovi, jsme vytvořili duet a dostali se na přehlídku Aerowaves v Londýně a hráli pak na dalších místech. Díky Robovi jsem se seznámila s rakouskou choreografkou Helene Weinzierl, se kterou jsem začala spolupracovat, nejdřív jako záskok v jednom představení, později jsem byla zvána do dalších projektů. V Rakousku jsem pak pracovala i s Willi Dornerem. Zároveň jsem tady v Čechách spolupracovala s uskupením VERTE a dalšími tehdy začínajícími tvůrci. Tím jsem postupně získávala zkušenosti a zároveň se to dělo vedle mých studií a já necítila žádný tlak, že je to něco, co musím dělat.“

 Než jste se rozhodla definitivně pro tanec, vystudovala jste historii na FF UK v Praze. Proč právě tento obor?

„Já jsem velmi dlouho nevěřila tomu, že bych mohla být profesionální tanečnice, pro mě byl tanec opravdu dlouhou dobu koníček, který se postupně stal mojí hlavní aktivitou a zároveň zdrojem příjmů. Na gymplu mě historie velmi zajímala, a když mě na druhý pokus přijali, šla jsem studovat. I když se tomu nevěnuji, nebyl to ztracený čas, naučila jsem se řadu věcí a teď vůbec nemluvím o nějakých faktografických znalostech, které jsem postupně ztratila. Také jsem díky studiu historie potkala svého životního partnera.“

Co pak rozhodlo, že jste dala tanci přednost?

„Myslím, že mě zlákalo to tanečně-divadelní prostředí, které bylo uvolněnější než to akademické. Potkala jsem inspirativní osobnosti a skvělé kolegy, bavil mě ten tvůrčí proces, aktivně se spolupodílet na vzniku něčeho tak živého jako je představení, co se proměňuje v interakci s diváky. Také jsem měla dost možností s představeními cestovat, což je skvělá kombinace, děláte to, co vás baví, a ještě se podíváte do světa.“

Jelikož Vás zajímá hlavně současný tanec a pohybové divadlo a v těchto oborech jste se vzdělávala. Spolupracovala jste s řadou tanečních souborů, vystupovala na tanečných festivalech a již nějakou dobu tančíte v souboru současného tance 420 people, kde se podílíte na tvorbě představení, vedete lekce a workshopy současného tance. Čím je pro Vás současný tanec tak jedinečný? V čem Vás mohou diváci vidět?

„Jen pro upřesnění, se 420people spolupracuji pouze v rámci jejich projektu 42+People, což je několikaletý projekt, který dává příležitost zralým tanečníkům a tanečnicím. V rámci toho jsem v duetu Where s Vaškem Kunešem a v triu Softer Skills v choreografii Edana Gorlicky. Dále v představení Ostrov! Jany Burkiewiczové, kde mám možnost potkávat se s mladými a skvělými kolegy. Stejně jako v projektu The Urge, což je outdoorové představení, které má vedle německého obsazení i verzi českou a slovenskou.

Stručně řečeno je pro mě současný tanec jedinečný v tom, kolik může mít podob.“

Za své taneční kreace jste obdržela několik ocenění. Máte širší nominaci na Cenu Thálie (Generace X.), také nominaci a v roce 2023 jste se stala držitelkou ceny Thálie za svůj výkon v inscenaci Where. Co to pro Vás znamená?

„Bylo to pro mě veliké překvapení. Moc si toho ocenění vážím, ale můj vztah k tanci se tím nemění. Doufám, že to přiláká víc diváků nejen na naše představení, ale i na současný tanec obecně.“

 Působíte také jako taneční a pohybová pedagožka na Katedře tance na HAMU, na DAMU na KALD a Konzervatoři Duncan Centre. Co Vás na práci pedagoga baví? Je to ta možnost spolupracovat s mladými lidmi a předávat jim své zkušenost?

„Potkávat se s mladými studenty a studentkami je osvěžující, zejména pokud mají dobrou energii, chuť, jsou upřímní, zvědaví a hraví. Myslím, že jsem dospěla do situace, kdy mohu něco předat. Snažím se příliš nevnucovat, spíš nabízet a otevírat nějaké nové možnosti, jak vnímat a chápat tělo, pohyb, tanec.“

Nezůstala jste ale jen u tance, ale v roce 2009 jste si udělala v Dexter Academy rekvalifikační masérský kurz a v roce 2013 jste studovala tradiční thajskou masáž ve Wat Po Chetawan Health School v Thajsku. Věříte v sílu vnímavého dotyku. Děláte masáže na míru. Co Vás přivedlo k tomu dělat masáže?

„Myslím, že mám určitý cit pro dotyk, do velké míry kultivovaný i tancem. V jednu dobu jsem cítila potřebu naučit se i něco jiného, co se týká těla a preventivní péče o něj a tehdy jsem měla volný čas mezi tanečními projekty. Momentálně mi přijde výhodné kombinovat praxi tanečnice na volné noze, lektorky a masérky. Nacházím si v tom postupně víc a víc propojení, vzájemně se ty činnosti sytí, zároveň se já ničím příliš nepřesycuji. Masáže jsou moje doplňková aktivita, dělám je pouze v takové míře, aby mě to nevyčerpávalo, ale  bavilo.“

V soukromí jste také maminkou dvou dětí syna Jakuba a dcery Terezy. Vedete je také k tanci?

„Vedeme je s mužem obecně k pohybu, sportu, tvoření, hudbě a ano, občas si i tancují:-). Ale taneční kroužek si nevybraly a já je k tomu nijak nenutím. Jdou si svojí vlastní cestou.“

 A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

„Venku, v přírodě, sama, s rodinou, s kamarády.“

Děkujeme za rozhovor

Foto: V. Brtnický, O. Žila, T. Stevulová

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Stále stejný příběh

Inuitská legenda ožije v „recyklované“ inscenaci

Orchestr BERG a PONEC – divadlo pro tanec otevřou v úterý 5. září 2023 novou sezónu premiérou hudebně-taneční inscenace Stále stejný příběh. Renomovaná choreografka Mirka Eliášová a špičková hudební skladatelka Jana Vöröšová, která bude také jednou z performerek na jevišti, se inspirovaly dávným inuitským příběhem. Hudebníci se rozpohybují a tanečníci se rozezvučí v představení, jehož tématem jsou člověk a příroda. Proto se v něm přednostně využívají „recykláty“ – tvůrci se pro ně ponořili do svých skladů, kde na další život čeká nepřeberné množství materiálů, hudebních nástrojů a dalších předmětů.

„Čím je nejlepší na světě být? Obyčejnou trávou nebo krásnou bylinou? Myší nebo ptákem?
A co člověkem?“ Stará inuitská legenda se zamýšlí nad touhou žít a přežít i v těžkých podmínkách.

Dávný příběh rezonuje zvlášť v dnešní době plné strachů a neustálého pocitu ohrožení. Pracuje ale i s nadějí – člověk si díky své kreativitě dokáže poradit s nečekanými i náročnými situacemi,“ říká choreografka Mirka Eliášová.

Orchestru BERG se podařilo spojit dvě výrazné české umělkyně. Jana Vöröšová je uznávanou skladatelkou s objednávkami od České filharmonie nebo Pražského jara, Mirka Eliášová je jednou z tvůrčích stálic české taneční scény. „S oběma spolupracujeme už dlouho, s Janou od dob jejích studií, s Mirkou jsme od roku 2007 vytvořili řadu výjimečných site-specific večerů, mimo jiné v Čistírně odpadních vod nebo v bývalém paláci Elektrických podniků. Jsme rádi, že se nám je podařilo dát dohromady a že si tak dobře porozuměly,“ říká Peter Vrábel, umělecký šéf orchestru.

S Mirkou a Janou jsme si stanovili cíl využít na maximum naše sklady, ve kterých se skrývá ohromné množství pokladů – materiálů, hudebních nástrojů a dalších věcí. Je to kreativní výzva i povinnost vůči naší planetě,“ prozrazuje Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG. Mirka Eliášová doplňuje: „Jde nám především o propojení pohybu a zvuku. Hudebníci mají pohybovou akci, tanečníci se rozezvučí, podle toho jsme je i vybírali. Je to další logický krok naší spolupráce.“ S tanečníky a hudebníky bude na jevišti i skladatelka Jana Vöröšová, které je taneční prostředí vlastní: „Nejsem tanečnice, ale chodila jsem tancovat a víc než dvacet let učím na konzervatoři Duncan Centre, takže se na tanec dívám každý den. Je skvělé, že od Mirky dostanu pocitové zadání a realizace je pak už na mně. I proto jsem si pro sebe do představení vybrala akordeon, který je hezky pohybový.“

První zkoušky se uskutečnily v březnu, hlavní zkoušky probíhají o letních prázdninách, premiéra otevře sezónu divadla PONEC v úterý 5. září. Večerní představení doplní dopolední uvedení pro školy.

Eli & kol. & Orchestr BERG & PONEC – divadlo pro tanec

STÁLE STEJNÝ PŘÍBĚH | … hudebně-taneční představení

premiéra: 5. září 2023 ve 20:00, PONEC – divadlo pro tanec

nejbližší reprízy: 6. září 2023 a 20. listopadu 2023 (další v roce 2024)

Mirka Eliášová – choreografie, Jana Vöröšová – hudba

Pavel Havrda – light design & video, Renata Weidlichová – kostýmy

účinkují: Jana Kubánková, Jazmína Piktorová, Jana Vöröšová, Radek Doležal, Radim Klásek

Foto: Karel Šuster, Adéla Vosičková 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín