DILIA spustila nominace

Mladí dramatici a překladatelé budou opět soutěžit o Cenu Evalda Schorma

Umělecká agentura DILIA zahájila nový ročník Ceny Evalda Schorma, prestižního ocenění podporujícího mladé dramatiky a překladatele. Nominace je možné zasílat do konce března.

„Každý rok hledáme ty nejlepší původní hry, dramatizace nebo překlady dosud nepřeložených divadelních textů, jejichž autory jsou studenti divadelních škol. A jinak tomu nebude ani v tomto roce,“ říká Jan Barták, ředitel DILIA. „Díky Ceně Evalda Schorma jsme objevili řadu dnes již etablovaných a respektovaných dramatiků a překladatelů. Přes 50 oceněných her ožilo na divadelních prknech, desítka zazněla v rozhlase,” dodává.

V minulých letech Cenu Evalda Schorma obdrželi Natálie Bočková se svou hrou Tolik něhy nebo Tomáš Ráliš, kterému se povedlo ocenění získat hned tři roky za sebou se svými původními texty Spotřeba druhuSorex a 20/21.

 

Barbora Fialová

pro Taneční magazín

Karel Hvížďala a lidé, kteří tvoří jeho svět

Duchaplný komentátor a publicista hovoří o umění vedení rozhovoru

Nový dokument Viktora Polesného Svědectví Karla Hvížďaly přibližuje život významného českého publicisty a zároveň hledá odpověď na otázku, v čem spočívá umění dobrého rozhovoru. Třiaosmdesátiletý novinář, spisovatel a autor mnoha oceňovaných rozhovorových knih Karel Hvížďala v něm rozmlouvá s přáteli a spolupracovníky, s nimiž ho pojí profesní či osobní historie. Dokument uvede ČT2 4. března ve 21:00.

„Režisér Viktor Polesný představil novináře a spisovatele Karla Hvížďalu originálním způsobem. Ve filmu vystupují významné osobnosti, s nimiž se Hvížďala během života setkal. Divák se dozví mnohé o umění vedení rozhovoru a ocení vtip, optimismus i noblesu tohoto duchaplného komentátora naší doby,“ říká o novém snímku kreativní producentka Alena Müllerová.

V dokumentu s Karlem Hvížďalou rozmlouvají například herečka Magda Vášáryová, divadelník Jiří Suchý, herci Oldřich Kaiser a Jiří Lábus, politolog Jacques Rupnik, publicista Karel Steigerwald nebo politik Petr Pithart. Karel Hvížďala v něm vzpomíná i na výjimečná setkání s těmi, kteří už mezi námi nejsou – třeba s výtvarnicí Adrienou Šimotovou, hercem Pavlem Landovským, malířem Janem Zrzavým, spisovatelem Arnoštem Lustigem, politikem Karlem Schwarzenbergem nebo s Václavem a Olgou Havlovými. Diváci se mimo jiné dozvědí, jak došlo k tomu, že dala Olga Havlová název Hvížďalově nejznámější knize – Dálkový výslech. Tento knižní rozhovor s Václavem Havlem vznikal korespondenčně během let 1985–1986, kdy žil Hvížďala v Bonnu a Havel v Praze, byl přeložený do 31 jazyků a jenom v Česku vyšel ve třinácti vydáních.

„Rozhovory mě obohatily o to nejcennější. Přátelství a kamarádství se zpovídanými,“ bilancuje v dokumentu Karel Hvížďala, který se tentokrát před kamerou ocitl v roli respondenta. A ke své celoživotní práci dodává: „Tajemství rozhovoru, aby fungoval, je v tom, že do něj vždycky musí vstoupit něco, co překročí jeho téma. (…) Nedají se jen obtisknout slova na papír, člověk se musí snažit do textu dostat celou osobnost, to, jak se člověk tváří, jak co říká, to všechno musí být v těch slovech.“

Snímek vznikal v průběhu loňského jara. Po premiéře 4. března na ČT2 bude dostupný v iVysílání.

Foto: D. Ployhar

Vendula Krejčová, ČT

pro Taneční magazín

Švandovo divadlo jede do světa

Kanada, Izrael a USA…. Marta Dancingerová v Tel Avivu

Od 8. do 13. června zavítá Švandovo divadlo do Jeruzaléma a Tel Avivu s dramatem Šoa, které zde uvede v češtině s hebrejskými titulky. Koncem září pojede do Toronta a Chicaga s nejnovější inscenací Dívenka na trampolíně inspirovanou životem Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. „Smíchovská scéna uzavřela také dlouhodobé partnerství s The Shakespeare Center of Los Angeles,“ oznámil Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla. „V letech 2025-2028 spolu chceme vytvořit hned několik projektů.  Prvním bude R.U.R., nová verze hry Karla Čapka. Premiéru plánujeme v roce 2026 v Los Angeles, pak hru uvedeme v New Yorku a samozřejmě ji představíme i v Česku,“ prozradil Daniel Hrbek, který je garantem projektu za Českou republiku.

„Divadelníci z Los Angeles k nám začátkem tohoto roku přijeli na rezidenci, aby tu lépe poznali Čapkův život a dílo. O další prezentaci nové verze R.U.R. ve fázi work in progress teď jednáme v New Yorku a ve Washingtonu, kam bychom měli odletět v září 2025. Na programu bude scénické čtení hry a další doprovodný program,“ uvedl Daniel Hrbek. V průběhu let 2025-2026 mají podle Čapkových her a románů vzniknout také rozhlasové hry. I na nich se budou podílet umělci ze Švandova divadla.

Smíchovská scéna chystá také rezidence, kdy zve zahraniční divadelníky do Prahy: koncem března 2025 přijedou do Peškovky, kreativního centra Švandova divadla, dvě herečky z pařížského Dumbstruck Theatre Company. Spolu s Ductus Deferens, rezidenčním souborem Peškovky, a se studenty DAMU tu budou pracovat na inscenaci La Surface de La Lune – zkouška otevřená veřejnosti zde se uskuteční 28. března od 19 hodin.

Šoa v Izraeli, Dívenka na trampolíně v Kanadě a Spojených státech

Švandovo divadlo čeká letos také několik zahraničních zájezdů: 10. června bude hostovat v Khan Theater v Jeruzalémě s dramatem Šoa, které pak 12. června uvede i v Malenky Theatre v Tel Avivu. V inscenaci uvedené v češtině s hebrejskými titulky vystoupí Marta Dancingerová s Miroslavem Hruškou, režisérem je Daniel Hrbek. Hostování se koná v koprodukci s Českým centrem Tel Aviv vedeném Janem Šternem.

Od 15. do 25. září čeká smíchovské divadelníky cesta do Toronta a Chicaga s inscenací Dívenka na trampolíně v režii Martina Františáka, uměleckého šéfa Švanďáku. „Hostování bude součástí širší prezentace české autorské tvorby pod názvem Josef Škvorecký: The Swell Season/Prima sezóna. Americkému a kanadskému publiku přiblíží život a dílo spisovatelů a manželů Škvoreckých, zakladatelů exilového nakladatelství 68´ Publishers,“ říká Hrbek.

Vedle divadelních představení v Maja Prentice Theatre v Torontu a Chopin Theatre v Chicagu připravuje Švandovo divadlo také tvůrčí workshopy pro studenty tamních universit: V Kanadě jde o The University of Toronto, Centre For Drama and Performance Studies, v USA je to Northwestern University v Chicagu. „V obou zemích jde o důstojnou a výjimečnou možnost představit tamějším divákům kvalitní českou činohru. Podstatná je i kontinuita rozvíjení dosavadních kontaktů a navazování nových partnerství,“ míní Daniel Hrbek.

V této souvislosti připomíná úspěšnou spolupráci Švandova divadla s Georgetown University ve Washingtonu, The New School v New Yorku a University of Chicago. Ta proběhla ještě v předcovidových letech a současné hostování na ni nepřímo navazuje.  Do New Yorku a Washingtonu se ostatně i letos umělci z tohoto divadla vypraví. V rámci přípravy nové verze Čapkovy hry R.U.R. tam odletí koncem září.

„Naším dalším úspěchem je i pozvání na mezinárodní festival Rehearsal for Truth. V květnu 2026 zde uvedeme Dívenku na trampolíně, o níž už tamější pořadatelé projevili zájem,“ uzavírá Daniel Hrbek.

Švandovo divadlo bylo letos nominováno na Divadlo roku v rámci Cen divadelní kritiky 2024.  Anketu pořádá časopis Svět a divadlo.

Foto: Švandovo divadlo

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro  Taneční magazín

Pluto

Světové premiéry v ND

Představte si čtveřici nadšenců, kteří se rozhodnou založit filmové studio motion capture. Zní to jako skvělý nápad? Možná. Je tu jen jeden drobný háček – o filmu nevědí vůbec nic.

Vítejte tak v Plutu! Ve filmovém studiu, kde je možné téměř vše a kde jedinou jistotou je chaos. Vašimi průvodci budou flegmatický technik Max, režisérka zvaná Boss, která vidí rozmazaně nejen budoucnost, snaživý herec Gorge a jeho líný kolega Pietr. Společně se pokusí vytvořit velké filmové dílo. Nebo alespoň něco, co se nerozpadne dřív, než postaví green screen. Hlavním výrazovým prostředkem této komedie je pantomima.

Laterna magika | Pluto: Anna Polívková, Radim Vizváry, Trygve Wakenshaw, – foto: Petr Lebeda

Světové premiéry 6. a 7. března na Nové scéně Národního divadla

 

PLUTO

Režie: Thomas Monckton
Výprava: Marek Cpin
Hudba a zvukový design: Ivo Gregorec Sedláček
Světelný design: Karel Šimek
AV design: Amador Artiga
Rigging: Romana Stachovičová

Účinkují:

Vanda Hybnerová

Anna Polívková

Radim Vizváry

Trygve Wakenshaw

 

Režisér Thomas Monckton o inscenaci

Pluto je začínající filmové studio, které se s nadšením vrhá na konkurenční scénu motion capture – přestože jeho tvůrci nemají žádné odborné znalosti, žádnou intuici a rozhodně žádnou umělou inteligenci. Co ale mají, je neochvějná (a notně pomýlená) naděje a odhodlání.

Pantomima, klasická umělecká forma, se v průběhu let vytratila do stínů, které vrhají jasná světla divadelních, filmových a televizních hvězd. Stejně jako bývalá planeta Pluto, i pantomima byla kdysi nedílnou součástí kolektivního vědomí, jednou z mainstreamových forem performativního umění. Dnes je však na okraji. Pluto si klade za cíl přivést pantomimu zpět. Umístit ji do moderního kontextu a představit ji publiku s radostí, lehkostí a veselím. Je to pokus připomenout si kouzlo sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy doslova z ničeho.

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry a Trygve Wakenshaw – foto: Petr Lebeda

Žijeme v době, kdy technologie postupují tak rychlým tempem, že i ti nejzkušenější mají problém držet krok. Naše životy a průmyslová odvětví jsou stále více ovlivňovány rychlým vývojem technologií. Pluto zkoumá napětí mezi dokonalou přesností umělé inteligence a naprostou lidskou chybovostí. Kolik kontroly nad svým světem máme – a kolik jí vlastně potřebujeme?

Tato inscenace má mnoho vrstev, které ji činí jedinečnou. Je to příběh o skupině umělců, kteří nevědí, jak vytvořit motion capture, a přesto se rozhodnou udělat velkolepou show.

Umění napodobuje život, který napodobuje umění. Pluto je chybová show o chybujících lidech, kteří se snaží udělat chybný produkt z chybných nápadů – a právě v tom spočívá její lidskost.

Laterna magika | Pluto: Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla o inscenaci

S inscenací Pluto do Národního divadla přichází pantomima. A to nejen v podání evropsky proslulých mimů Radima Vizváryho a Trygveho Wakenshawa, ale také s dcerami dvou vynikajících českých mimů  skvělými herečkami – Vandou Hybnerovou a Annou Polívkovou.

Radim Vizváry, umělecký šéf Laterny magiky o inscenaci

Pluto je pro Laternu magiku naprosto originální inscenací. Vůbec poprvé v historii souboru vznikla komedie, jejíž hlavní složku tvoří nonverbální umělecká forma, konkrétně pantomima. Jako český mim a milovník oboru mám radost, že jej mohu představit v Národním divadle, a to spolu se třemi špičkovými komiky – Aničkou Polívkovou, Vandou Hybnerovou a Novozélanďanem Trygvem Wakenshawem. Mezinárodní spolupráce se v tomto případě netýká jen účinkujících, nýbrž i režie. Té se ujal světově uznávaný tvůrce Thom Monckton. Pluto tak nejen přibližuje současnou světovou pantomimu českému divákovi, ale zároveň rozšiřuje žánrové spektrum Laterny magiky, která se touto inscenací může zařadit na mapu evropského pantomimického divadla.

 

Vanda Hybnerová a Radim Vizváry o inscenaci

O čem je Pluto pro vás osobně?

Vanda Hybnerová: Pro mě je Pluto především setkáním čtyř, vlastně pěti naprosto rozdílných osobností, které spolu dosud nepracovaly. V tomhle složení je to pro nás všechny nové. Je to velká výzva, zejména pro režiséra – pracovat s lidmi z různých zemí a rozdílných divadelních přístupů.

Radim Vizváry: Pluto je zneuznanou planetou. Tu paralelu lze v naší inscenaci hledat právě i u filmového studia nesoucí název Pluto. Ve výsledku může být také zneuznané, protože se ho chopí parta podivínů, kteří dělají něco, čemu vůbec nerozumí. Pro mě je to asi i metafora dneška. Spousta lidí má potřebu něco dělat, ale přitom tomu danému oboru či té dané činnosti vůbec nerozumí. Pro mě ten přesah je tedy právě v tomhle. Zaměřme se na své řemeslo, naučme se ho a dělejme ho nejlépe, jak umíme. A nevrhejme se nutně do všeho. Je to asi i takový trend, všichni mají na vše názor. Možná tomu pomáhají i chytré telefony, které v nás díky internetu a umělé inteligenci vyvolávají mylný pocit, že všechno víme, všechno známe a všechno umíme. Což ale pravda úplně není. A Pluto toho je komickým důkazem…

Laterna magika | Pluto: Trygve Wakenshaw a Radim Vizváry – foto: Petr Lebeda

Biografie režiséra Thomase Moncktona

Thomas Thom Monckton je umělec pocházející z Nového Zélandu, jehož tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Studoval na tamní cirkusové škole CircoArts a později na prestižní Mezinárodní škole Jacquesa Lecoqa v Paříži.

Kariéru zahájil ve své rodné zemi, kde vystupoval s Ugly Shakespeare Theatre Company a zároveň působil jako sólový umělec. Později se usadil v Evropě, kde vytváří mezinárodně oceňované inscenace. Mezi nejznámější patří The Pianist, která sklidila úspěch na festivalech po celém světě a získala cenu Total Theatre Award na Edinburgh Fringe. Další jeho show, Only Bones, se hrála ve více než deseti zemích a na NZ Fringe 2015 získala cenu Best in Physical Theatre.

Jako performer je mistrem proměny – v jediném okamžiku se z klauna stává akrobatem, aby se vzápětí převtělil v mima. Jeho tvorba je plná humoru a sebeironie, což z něj činí jednoho z nejvýraznějších představitelů současného fyzického divadla.

    Profil inscenace na webu Národního divadla:

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/pluto-asyQDy_xSomtXiAPypyJAA

Foto: Jan Lebeda 

MgA. Kateřina Ondroušková, Martina Sedláková

pro Taneční magazín