Po tátovi

Dark popová komedie nabízí příběhy čtyř městských singles

Co máme po svých rodičích? 

Poslední novinkou letošní sezóny ve Švandově divadle v Praze na Smíchově je Po tátovi, komorní inscenace režisérky Lucie Ferenzové a dramatičky Dagmar Fričové. Jejich nejčerstvější dark popová komedie vypráví s lehkostí a vtipem o vážných tématech jako je rodina, důvěra, bezpečí a vztahy. Jde v ní o čtyři singles – tři mladé ženy a jednoho muže – kteří se jednoho večera sejdou v retro baru Vesmír. V inscenaci s prvky stand-upu, kde se to nejzajímavější děje mimo všem dostupný pódiový mikrofon, hrají Marie ŠtípkováAnežka ŠťastnáJacob Erftemeijer a Andrea Buršová. 


Bar Vesmír ukrytý před hlukem velkoměsta je dobré místo. A to i pro ty, kteří nejsou v životě zrovna za hvězdyKdokoli může přijít na podium k mikrofonu, pokusit se zaujmout publikum a na chvíli zazářit. Holka z korporátu, věčná účastnice lifestylových kurzů, pivní introvert i ostatní návštěvníci omšelého baru, ti všichni se sem z nějakého důvodu stahují, jako by něco hledali. Něco opravdového a upřímného, možná někoho, anebo sami sebe.

Mikrofon jako ohnisko pravdy

„Autorská hra Po tátovi je o tom, co dědíme po svých rodičích – hmotné i nehmotné, dobré i špatné. A jak jsme schopni se s tím dědictvím vyrovnat,“ říká dramaturgyně Švandova divadla Johana Součková Němcová. „Pokládá také otázku, jestli se budeme umět tomu špatnému vyhnout při výchově vlastních dětí,“ uvádí dramaturgyně.

„Tématem hry Dagmar Fričové je pravdivost ve vztazích s našimi nejbližšími, které jsou důležitým východiskem pro dobrý život,“ říká režisérka Lucie Ferenzová. „Všechny postavy hry ale postupně odhalují, že jejich dětství utvářela do značné míry lež. Nové skutečnosti však zároveň odkrývají nové vrstvy jejich existence,“ míní režisérka. Ta inscenaci vytvořila – až na jedinou výjimku, herce Jacoba Erftemeijera – výhradně s ženským tvůrčím a hereckým týmem.

„Důležitým prvkem příběhu a současně i prostředkem k nalezení pravdy je zde mikrofon,“ upozorňuje dramatička Dagmar Fričová, jinak umělecká šéfka A studia Rubín a režisérčina stálá spolupracovnice. „Právě mikrofon totiž z ústřední čtveřice vytáhne věci, které ještě nikomu neřekli. Ze zábavných historek pro barové publikum se vyloupne téměř něco jako true crime story. Hlavní roli v ní hraje postava otce, o němž všichni čtyři návštěvníci Vesmíru zjišťují, že je jiný, než si do této chvíle mysleli. To zjištění bolí, ale může mít i očistnou hodnotu,“ říká Fričová.

Silná herecká čtveřice

V roli Marty se představí Marie Štípková, stálice hereckého souboru Švandova divadla. V režii Lucie Ferenzové se tato herečka na studiové scéně objevuje také v monodramatu PRIMA FACIE Na první pohled. Divácky velmi úspěšná inscenace získala několik nominací v kategorii inscenace roku 2023 a Marie Štípková i nominace za nejlepší ženský herecký výkon.

Také v dalších rolích se můžeme těšit na výrazné herecké osobnosti: v úloze Ronji uvidíme Anežku Šťastnou, Jana hraje Jacob Erftemeijer, Ivu Andrea Buršová.

Červená opona a zvuky kosmu

Autorka scény a kostýmů Andrijana Trpković pracuje v prostoru Studia s rudými závěsy připomínajícími divadelní oponu. Ta může postavy schovat a zahalit, ale je ji také možné strhnout a odhalit tak, co bylo skryté. Zatímco Janův kostým zaujme na první pohled hlavně nadčasovou pánskou elegancí, kostýmy ženských hrdinek zahrnují jak blyštivé glamour kousky vhodné pro veřejné vystupování, tak naddimenzované kusy „poděděného“ mužského oblečení.

Hudba Markéty Ptáčníkové pracuje se zvuky vesmíru, nahrávkami z NASA. V inscenaci tak zazní šumy, výbuchy, hukoty i vibrace kosmického ticha. Melodie letících komet a frekvence nebeských těles přitom autorka hudby namíchala se zvučnými popovými melodiemi. „S Markétou Ptáčníkovou máme rády hudební žánr zvaný dark pop a snažíme se ho rozpracovávat v našich inscenacích. V podstatě jde o chytlavé melodie, které však nepostrádají přesah a temné rify,“ vysvětluje režisérka.

Rodiče a děti v titulech Švandova divadla

Titul Po tátovi navazuje na dramaturgickou linku inscenací Švandova divadla zkoumajících z různých pohledů vztah rodičů a dětí. „Zatímco však ve hrách Gazda a roba nebo Divoká kachna dítě prakticky žádnou možnost vyjádřit se, nebo se dokonce bránit, nemá, v autorské inscenaci Po tátovi tuto příležitost konečně dostane,“ uvádí Johana Součková

Němcová.    

„V době, kdy se rozpadají tradiční hodnoty a náš dětský vesmír se otřásá nebo přímo bortí, hledáme nové hodnoty a přehodnocujeme,“ říká Součková Němcová. „V rámci přežití se pokoušíme postavit si nový svět, nový vesmír. Pro oba světy, ten malý rodinný i ten velký, přitom zůstává klíčové, jestli v něm můžeme věřit, důvěřovat a cítit bezpečí,“ uzavírá dramaturgyně.

První a druhá předpremiéra je 6. a 8. června, premiéra se uskuteční 18. září po divadelních prázdninách.

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro Taneční magazín

Mizející muž

Premiéra Farmy v jeskyni

Milí přátelé Farmy v jeskyni,

srdečně vás zveme na premiéru autorského sólového projektu dvou výrazných tváří souboru – tanečníka Andreje Štepity a hudebníka Štěpána Janouška s názvem Disappearing Man / Mizející muž  v neděli 17. 5. 2026 od 19.00 v Centru současného umění DOX (Poupětova 1, Praha 7).

Dvě sóla, jedno taneční a druhé hudební, propojuje společné téma potřeby uniknout z prostředí a doby neustálé stimulace a digitálního zahlcení. V tanečním sólu Andreje Štepity sledujeme postavu na cestě, jejíž trasa vzniká až pod jeho kroky. Sdílí se světem tolik, až začíná mizet sám sobě. Hudební kompozice Štěpána Janouška se stává performativní úvahou o tom, co dnes znamená být – a postupně mizet. Přítomnost se mění v nepřítomnost, zvuk v paměť a lidské gesto v digitální stopu.

 

Další reprízy: 18. a 19. 5. 2026

O autorech

Andrej Štepita, absolvent Bratislavské VŠMU a prestižní akademie SEAD, je performer, pedagog a tvůrce působící zejména v oblasti současného tance a fyzického divadla. Dlouhodobě spolupracuje s Farmou v jeskyni (Commander, Český Hrdina, Refuge, Oscilace) a s mnoha soubory zejména na Slovensku, v České republice a v Rakousku. Je zakladatelem Festivalu a kolektivu Tanečno.

Štěpán Janoušek je trombonista, zpěvák, skladatel a improvizátor. Studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka a získal 1. místo v mezinárodní soutěži J. J. Johnson Competition (2014). Působí napříč hudební scénou od jazzu po experimentální a soudobou hudbu, spolupracuje s ansámbly jako Concept Art Orchestra, Jazz Dock Orchestra, Orchestr BERG či Skety. Pro soubor Farma v jeskyni vytvořil hudbu k inscenacím Commander a Český hrdina. V současné době studuje skladbu na HAMU v Praze.

Manosféra, mladí muži a nová inscenace

Nově z Tantehorse:

Milí sledovatelé Tantehorse,

 

pojďte s námi nahlédnout do našich hlav a tvůrčí kuchyně, na to, jak pokračuje výzkum a příprava nového projektu S(t)IGMA, který bude mít premiéru již 9. června.

Znovu jsme se vrhli do světa mladých mužů, tentokrát ještě blíž k okrajům manosféry, která jde ruku v ruce s příklonem ke krajně pravicovým myšlenkám. Navazujeme na performativní přednášku Za muže! a rozšiřujeme ji o osobní žitou zkušenost mladých mužů a vlivy, které na ně působí.

Spolu s performery Matějem Šímou, Sebastianem Vopěnkou a Matějem Šumberou se bavíme o vlivu sociálních sítí, tlaku na výkon, obavách z budoucnosti, partnerských vztazích, práci s hněvem, ale také o tom, kde cítí svoje místo ve společnosti a proč vůbec uvažují o tom, co to znamená být ten „správný muž“.

Dramaturgyně projektu Barbara Herz zorganizovala dvě fokusové skupiny se středoškolskými studenty, kterých se ptala na jejich ovlivnění manosférou a vzory, které sledují.

„U mě to bylo reálný a fakt se za to stydím. Svému otci bych to v životě asi neřekl. Doufám, že se o tom nikdo dozví, ale já jsem fakt měl období, kdy mi Andrew Tate přišel jako člověk, kterej… v nějakých větách má pravdu. A zpětně mám pocit, že jsem mlel úplný blbiny a přijde mi to vlastně strašně smutný a myslím, že jsem měl v tomhle štěstí, že mám fakt brutálně liberální a super rodiče, který mě z toho dostali.“

(student gymnázia Praha)

 

„Trochu mě to nahlodalo v tom smyslu, že on nabízí možnost ženy úplně vyřadit ze života a vlastně mluvit jenom o tý mužský sféře… Strašně to zjednodušuje ten problém a vytváří prostředí, kdy si člověk říká, jestli by tohleto nebylo vlastně ideální nebo příjemný.“ 

(středoškolský student)

Ještě před nějakou dobou jsme mohli mít pocit, že manosféra v Čechách tolik nebují, že v bublinách sociálních sítí k nám toxický obsah tolik nedoléhá. Na rozdíl od mladých mužů, teenagerů, dokonce už i dvanáctiletých dětí, jsem já nebyla cílovou skupinou algoritmů. Nyní se nenávistný narativ krajně pravicových politiků, influencerů šířících dehumanizující komentáře nejen k ženám, ale i dalším skupinám, stává veřejným. Dostává se do politiky, do veřejných prohlášení, je přebírán onlinovými médii. Platformy, kde se tyto myšlenky šíří, získávají stále více pozornosti. Jak zaznělo na konferenci Muži dnes pořádané Ligou otevřených mužů, které jsme se v rámci projektu zúčastnili: toxický obsah sociálních sítí je pouze odrazem toho, co se děje ve společnosti. Tyto obsahy mají reálný dopad na životy nás všech.

„V těch studentských volbách jsem sledoval výsledky a tam zrovna ty Motoristi byli silnější než ANO, což taky vypovídá o tom, že zejména na středních školách a učilištích to asi bude populární. Studentské volby si myslím, že jsou dost ovlivněný tím, co se děje na sítích.“

(středoškolský student)

Představení S(t)IGMA: Možná nejsem problém já se snaží rozkrývat pasti, které na mladé muže čekají. V online prostředí i v reálném životě. Hledáme důvody, proč nepodlehnout svůdným myšlenkám privilegovaného mužství a zjednodušujícím řešením vlastních problémů. Ptáme se, kde hledat skutečné hodnoty a vztahy. A co můžeme udělat pro to, aby tam neskončili ti druzí.

Neděláme představení pouze pro naši bublinu. Formou hudebního divadla cílíme především na mladé publikum. Chceme vás proto vyzvat:

 

Pojďte s námi spolupracovat. 

Pomozte nám nabídnout představení středním školám a učilištím. 

Pomozte nám uspořádat přednášku a performance přímo na školách. 

Přijďte na otevřenou zkoušku a sdílejte s námi váš pohled. 

Kdo se na projektu podílí:

S(t)IGMA vzniká ve spolupráci s filosofkou Alicí Koubovou, která bude přímo součástí představení.

Navazujeme na její výzkum týkající se mladých mužů a jejich volebních preferencí, podpořený Evropským grantem Horizon a EHMK České Budějovice. Režisérka Barbara Herz se ujala dramaturgické role a vytváří rešerše, spoluautorsky se podílí na sběru materiálu skrze konkrétní rozhovory, např. se socioložkou Lindou Coufal. Dokumentaristka a animátorka Linda Arbanová připravuje vizuální materiál ovlivněný každodenní dávkou manosférického obsahu sociálních sítí. Scénografii a kostýmy připravila architektka Kateřina Radakulan, kterou nově vítáme v týmu. Dále spolupracujeme s Ligou otevřených mužů, s níž budeme vytvářet doprovodné akce k představení. Máme v plánu připravit také pracovní listy pro učitele středních škol, které mohou využít jako přípravu nebo reflexi k představení.

 

Pokud chcete být u toho s námi, lístky na premiéru najdete tady:

Za celý tým Tantehorse vás zdraví

Mířenka 

Tanterhorse, Taneční magazín

Bienále Ve věci umění 2026

Program Zahajovacího víkendu

Tranzit

pro Taneční magazín