Rubrika: Novinky z tanečního světa

Eva a Desdemona v Le Palais Art Hotel Prague

Výstava „Dva v jednom“, spojení umění fotografie Jadrana Šetlíka a soch Jiřího Kaifosze nazvaná Titáni je přístupná veřejnosti do 25. října 2015

 

 

 

 

 

Fotograf Jadran Šetlík, který   portrétoval také řadu baletních mistrů, právě vystavuje svůj cyklus fotografií s názvem Desdemona v hotelu Le Palais Art Hotel Prague

Pollertova

DSC_4529

Zeptali jsme se….

Na této výstavě vidíme obrazy, na kterých  všechny ženy  mají obličej zakrytý maskami.  Proč?

„Vystavuji zde cyklus fotografií  na Benátské téma, který jsem nazval „Desdemona“. Proto jsem záměrně vybíral obrazy, kde jsou obličeje skryté pod maskou, chtěl  jsem  ukázat světu nádherné benátské masky a myslím si, že přesně tyto obrazy  patří ke karnevalu.“

Jsou na těchto obrazech slavné osobnosti?

“ Ne, tentokrát jsou zde profesionální modelky.“

Jaká technika je použita u Vašich obrazů?

„Jsou zde   fotografie, které se nazývají  tzv. „sendviče“, nebo-li dvě fota  v jedné (spojení dvou diapozitivů). Podklad tvoří nádherné fragmenty benátské architektury, dalším komponentem, který je tam kompozičně vložen, jsou torza ženských  těl s benátskými maskami.“

Jak dlouho trvá, než vytvoříte jeden obraz?

„To je  relativně dlouhý  proces, protože nejdříve je tu samotné vyfotografování, což  není nic digitálního,  je to klasická fotografie, analog. Fotografie jsou dělané bez úprav na počítači.  Poté přijde na řadu vyvolání, výběr fotek, nazvětšování  na  fotopapír, vyvolání mokrého procesu, technologie, kterou užívám, při níž jde o přenos  fotografie na malířské plátno, vypínání plátna, následně   práce s gelem.“

DSC_0925

Je tu obraz, který patří k Vašim nejoblíbenějším?

„Já  mám všechny  obrazy oblíbené,  určit jeden, to je těžké. Pokud už jednou   obraz vyberu do nějakého  cyklu, tak o něm  musím být přesvědčený.“

DSC_0926

Tanec jste nefotografoval?

„Přímo tanec ne, ale fotografoval jsem a portrétoval řadu baletních mistrů či mistryň. Mezi nám známé patří Vlastimil Harapes či Adéla Pollertová.  Několikrát jsem se také domlouval s paní Majou Pliseckou, ale nevyšlo nám to a najednou bylo příliš pozdě, bohužel.“

Děkujeme za rozhovor
Taneční magazín

 

DSC_0912DSC_0915

24. září 2015 proběhla v Le Palais Art Hotel Prague za účasti významných hostů vernisáž výstavy Dva v jednom, spojení umění fotografie a soch nazvaná Titáni, kterou pořádala společnost Mazars Česká republika a její nové Italské oddělení. Výstavu uspořádali ve spolupráci s galerií Dvorak Sec Contemporary. Samotná výstava fotografií a soch je k vidění právě ve Dvorak Sec Contempor ary Gallery. Expozice v Le Palais Art Hotel Prague je přístupná veřejnosti až do 25. října 2015. Fotograf Jadran Šetlík má v tomto pražském hotelu stálou expozici tří svých obrazů již dlouhodobě. Jedná se o portréty Ivany Trump, manželů Havlových a majitelky hotelu Moniky Dragan. Zkušenost vystavovat společně s jiným umělcem má již z minulosti (pozn. redakce: výstava s Bořkem Šípkem), a tak na nabídku této možnosti reagoval slovy: „Spojení se sochařem je příjemným skloubením tématu, kterým je žena. Jiří nazval svůj cyklus ,Eva a já Desdemona′, což byla Othellova žena.“ Sochy Jiřího Kaifosze, který je rodákem z Českého Těšína, si získaly přízeň soukromých sběratelů v Belgii, České republice, Dánsku, Izraeli, Německu, Nizozemí, Rakousku, USA či Velké Británii, kde taktéž vystavoval. Tvorba vznikající spojením dvou diapozitivů Jadrana Šetlíka byla poprvé představena veřejnosti právě při této příležitosti.
Slavnostního večera se zúčastnila řada významných hostů: mistr světa v K1 Petr Vondráček, senátorka prof. Eva Syková s manželem prof. Josefem Sykou, který byl v těchto dnech oceněn medailí Senátu PČR za vynikající vědecké výsledky, prof. ak. arch. Jindřich Smetana – rektor VŠUP v Praze, zástupci Marocké ambasády, Italsko-české obchodní a průmyslové komory, Česko-izraelské smíšené obchodní komory, ředitelé společností TORINO-PRAGA Invest, s.r.o. realitní kanceláře Svoboda & Williams, developerských společností Manghi Czech Republic s.r.o. a Crestyl Cz, a pánové Fabio Bini z UniCredit Bank CZ, Martin Vodička, obchodní ředitel Peugeot Kopecký a Roman Hrůza, ř editel agentury RHA, který doprovodil přední vizážistku Alenu Klenot.
Vernisáž se uskutečnila za podpory společností: Mazars Česká republika, Degustando Italia s.r.o., Renocar BMW, Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners, TORINO-PRAGA Invest, s.r.o. a profesní magazín Best of. Patronem vernisáže se stala Italsko-česká obchodní a průmyslová komora.

DSC_0927DSC_0928foto_Svetozar_Plesnik34fotoJosef__Louda13

Oficiální stránky hotelu: www.lepalaishotel.com <http://www.lepalaishotel.com/>
Jiří Kaifosz: www.kaifosz.cz <http://www.kaifosz.cz/>
Jadran Šetlík: www.jadransetlik.com <http://www.jadransetlik.com/>

 

Text: Michaela Lejsková
Foto: Josef Louda, Eva Smolíková a Svetozár Plesník

Taneční magazín

Žena je věčné téma. Jaká je ta dnešní moderní žena?

Režisérka Petra Tejnorová říká: „Bylo by lepší přistupovat k lidem bez předsudků, nezávisle na tom, zda jste žena, či muž „

 

 

 

 

Žena je hlavním tématem představení  režisérky Petry Tejnorové. Jaká je dnešní žena? Plná ideálů a nadějí, čeká na zázrak  ve svých svatebních šatech. Ale  věci se  náhle mění, z bílé je černá. Hořkost se vpíjí hlouběji a hlouběji. Proč jen jsou muži takoví? Proč nám ženám nerozumí? Proč nás nutí dělat věci, které nechceme, proč, proč, proč… a náhle se ocitáme ve vězení. Zabila ho v sebeobraně. Nenáviděla ho. A nenáviděla jeho dítě, které nosila pod srdcem  (Vanda Hybnerová hraje úderný úryvek ze hry „Utrpení knížete Sternenhocha“, který ve zkratce představuje roli ženy Helgy ze stejnojmenné divadelní hry).

Tři hrdinky – Lucia, Vanda a Tereza dávají divákům možnost nahlédnout do neuchopitelné ženské duše. Uspěchaná žena, žena cvičící v posilovně, aby se vyrovnala mužům, žena s mnoha ozdobami a make-upem, hledající způsob, jak by se co nejvíce líbila. Žena dynamická, zlá, ubohá, smutná, silná, emancipovaná,  vychytralá, naivní, tvrdá, křehká, jakákoliv. A také tu existuje  lesbická láska.  Zkrátka máme  milióny možností, jaká každá žena může být. A snad i šílená.

Především ale je to žena, které společnost dává různé nálepky, žena, která bojuje s nejrůznějšími předsudky. Podle slov režisérky Petry Tejnorové, dnešní žena by možná byla nejraději, kdyby vstupovala do života s „čistým štítem“, kdyby jí tak nikdo nepodsouval, jaká vlastně je, či jaká má být. Představení je doprovázeno mluveným slovem, postava ženy doplňuje svým rozborem, jak může žena také být chápána  a  co pro ni znamená mateřství.

Život přináší zejména komické situace,  dílo Petry Tejnorové chce pobavit diváka,  ale na druhou stranu  je tu také zamyšlení  nad nekonečnou škálou předsudků, jednoduchými a rychlými  soudy, které dokáží hluboce zraňovat.

Téma žena a porozumění ženské duši je věčné. Je vůbec možné, při tolika variantách nalézt porozumění s opačným pohlavím? A rozumí vůbec někdo sám sobě? A přesto právě toto hledání  odpovědí je tím pravým kořením života. Kdyby všechno bylo ideální a jednoduché, dozajista by nás život ani tolik nebavil.

 

 Zeptali jsme se….

Bez názvu

Režisérka Petra Tejnorová

TM: Proč jste si vybrala právě téma ŽENA? Co Vás inspirovalo?

„Když jsem byla přizvaná k nově připravovanému projektu v Altě, tématem prvních úvah se stal příběh návrhářky Petry von Kantové ze hry Hořké slzy Petry von Kantové od R. W. Fassbindera. Skrze improvizace v průběhu procesu zkoušení jsme však opustili původní záměr, oprostili se od obrazu žen podle Fassbindera a dali tak vzniknout inscenaci o tématech tří konkrétních žen, která úzce souvisí s jejich osobním názorem, životem a zkušenostmi, avšak s potřebnou nadsázkou. Nechtěli jsme generalizovat téma ženství, spíš nám šlo o vytvoření  inscenace, která bude cestou do vnitřního světa tří konkrétních žen. A tak v několika obrazech, pod různými úhly pohledu odhalujete představy o ženách, které vytváří společnost, nebo představy a předsudky, které si o sobě vytvářejí i ony samotné.

TM:  Je podle Vás dnešní žena bytost křehká, či spíše emancipovaná, jinými slovy takový „babochlap“?

„Nechci generalizovat, zda je žena víc křehká či emancipovaná. Inscenace UHOZENÉ KVĚTINOU chce s diváky sdílet otázky (tedy  s diváky, kteří jsou připraveni se na vzniku představení aktivně podílet, kteří si chtějí pokládat otázky stejně jako tvůrci a chápou, že odpověď možná nenajdou v inscenaci, ale sami v sobě). Představení  UHOZENÉ KVĚTINOU se tak může stát jen částí procesu, který v divákovi možná začal dávno před návštěvou ALTY  a bude pokračovat i po ní. Křehkost žen v inscenaci UHOZENÉ KVĚTINOU je zejména ve schopnosti a touze přinést na jeviště osobní téma a sdílet jej s diváke m – to je křehké, ať už jste jakéhokoli pohlaví. Jaké jsou následky přímé konfrontace s něčím, co si nechceme přiznat, že reálně existuje? Nakolik jsme otevření a schopní překonat naše vlastní předsudky, stereotypy? Dají se mnohé označení a kategorizace lidí změnit?“

 

TM: Je běžné, že moderní žena má dvě i tři zaměstnání, rodinu, děti, koníčky.  Má na to vůbec sílu?

„To je dosti individuální a opět se to nedá nějak generalizovat. Znám několik žen, které stíhají rodinu, práci a jsou šťastné, spokojené. Návod na to nemám a obavám se, že ani neexistuje.“

TM: Moderní muž  převzal roli ženy (zůstává na rodičovské dovolené) a žena naopak roli muže (vydělává peníze). Je to podle Vašeho názoru  ideální model?

„Myslím si, že tady nejde  o respektování nebo nerespektování tradičního rozdělení rolí, jakékoli partnerství hledá svou rovnováhu a pokud ji najde, je to ideální stav. Faktory, které ovlivňují kvalitu vztahů, jako jsou např. stres a žárlivost, nedokážu asi plně posoudit, zda nabírají na síle v okamžiku, kdy se živitelem rodiny stane žena. Jsem pro genderovou flexibilitu a pevně věřím, že dnešní doba je otevřená tomu opustit pravidlo, že v manželství fungují nejlépe zastaralá pravidla…“

TM: V inscenaci „Uhozené květinou“ se také vyskytlo téma lesbické lásky. Proč?

„Toto téma zůstalo z předchozí inspirace, z příběhu návrhářky Petry von Kantové ze hry Hořké slzy Petry von Kantové. Petra se po rozvodu s manželem, kde se cítila nesvobodná, zamiluje do krásné mladičké modelky. V inscenaci UHOZENÉ KVĚTINOU se toto téma proměnilo a artikulovalo směrem ke hře s předsudky a zažitými stereotypními představami o „dvou kamarádkách“ – které v očích některých musí ihned být lesbičkami.“

TM: Může muž porozumět ženě, když mnohdy žena sama sobě nerozumí?

„Může vůbec kdokoli (nezávisle na pohlaví) dojít k porozumění sám sobě? A je potřeba plně si porozumět, nebo je lepší zůstat v procesu objevování toho, čím a kým mohu být? Zůstat v procesu překvapování sebe sama? Někdy mnohdy stačí pokusit se odstoupit od sebe a pozorovat své jednání – jako film  – a poznávat se v jevech, které mají svobodnou povahu, povahu pochybování.“

20150912_5726 20150912_5732 20150912_5744 20150912_5769 20150912_5788

Foto: archiv studio ALTA

Děkujeme za rozhovor

Taneční magazín

 

Den české státnosti a předávání Stříbrných medailí oživili Boni pueri

Boni pueri zpívali v Senátu významným osobnostem České republiky

 

 

 

 

Český chlapecký sbor Boni pueri zahájil u příležitosti Dne české státnosti předávání Stříbrných pamětních medailí významným osobnostem naší země. Tímto oceněním, které se uděluje od roku 2007, chce vyjádřit Senát úctu lidem, kteří odvádějí vynikající práci, jež přispívá k šíření dobrého jména České republiky ve světě a zlepšuje kvalitu života v naší společnosti. Medaile obdrželi ocenění z rukou předsedy Senátu Milana Štěcha.

senát 2015 12

V úvodu zazněla v podání Boni pueri hymna České republiky a úprava skladby Vltava od Bedřicha Smetany. Hold vyznamenaným, mezi kterými byl např. významný lékař prof. Josef Hyánek, prof. Armin Delong, prof. Jiří Vejražka či herec Jiří Bartoška, pak vzdali Boni pueri skladbou Te Deum českého autora Antonína Rejchy.

senát 2015 10

Význam vědy ve společnosti zmínil také ve svém závěrečném děkovném proslovu prof. Václav Pavlíček: „Udělení tohoto vyznamenání právě v letošním roce má zvláštní význam. Na počátku roku jsme vzpomněli 130. výročí založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění. V budově Senátu také jeho předseda ocenil, co pro český stát znamenal tento zakladatelský čin Josefa Hlávky a jaký význam má pro českou společnost věda a její podpora pro podporu státu.“

senát 2015 9

Sbor, který letos zahájil již svou 34. sezónu, zpíval pod taktovkou svého ředitele Pavla Horáka, na klavír ho doprovázel Robert Fuchs.
„Zpívat v krásných prostorách Valdštejnského paláce významným osobnostem naší země je pro nás velkou ctí. Poprvé jsme zde vystoupili u příležitosti předávání pamětních medailí již v roce 2012,“ řekl ředitel Boni pueri Pavel Horák.
Slavnostní akt, kterým provázela moderátorka Jolana Voldánová, zakončil Svatováclavský chorál.

senát 2015 8

Foto: archiv Boni Pueri

Taneční magazín

Sympozium VideoArt No.2 & Special

Legendy světového videoartu The Vasulkas se osobně představí v NoD na Sympoziu VideoArtu No.2 & Special

 

 

 

 

 

Galerie Video NoD,  zaměřená na uměleckou tvorbu experimentující s pohyblivým obrazem, připravuje v divadelním sále Experimentálního prostoru NoD již druhé veřejné sympozium věnované umění videa – Sympozium VideoArt No2. & Special. Letošního sympozia se osobně zúčastní Woody a Steina Vašulkovi. V rámci dvoudenní akce proběhnou prezentace českých ateliérů nových médií, umělců věnujících se umění videa, moderovaná diskuse za účasti Woodyho a Steiny Vašulkových, proběhne také online „Skype most“, v rámci kterého přednesou své příspěvky osobností světového formátu na poli audiovizuálního umění – Michael Bielický a Peter Weibel ze současného centra pro výzkum nových médií ZKM Karlsruhe.

nod_copy_it_right_web4

Sympozium VideoArt No.2 & Special doprovází aktuálně probíhající výstavu v Galerii NoD – „© copy it right!“, která je věnovaná otci českého videoartu Woody Vašulkovi při příležitosti návštěvy České republiky samotnými The Vasulkas – Woodym a jeho ženou a audiovizuální umělkyní Steinou. Díla zastoupená na výstavě chtějí divákovi nabídnout pohled na pestrou škálu přístupů k médiu a uměleckým možnostem technologie videa. Galerie NoD tak prezentuje nezávislý výběr videí z archivů mezinárodně uznávaných osobností dějin videoartu, mezi nimi i díla z archivu prof. Michaela Bielického (Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe), prof. Petera Weibela (Universität für Angewandte Kunst), Tomáše Rullera, díla z Media Archivu Petra Vrány či díla z databáze VVP AVU. Kurátoři výstavy se při výběru orientovali na technicky a technologicky vymezený pojem videoart, tedy takové umělecké práce, které
jsou založeny na původní a inovativní práci s formátem videokazet, manipulací a deformací videosignálu, záznamem video performancí či video instalacemi.

Projekt probíhá za podpory Linhartovy nadace a Media Archivu.

Vstup na sympozium je zdarma.

nod_copy_it_right_web3

Program Sympozia VideoArt No.2 & Special:

Čt 1.10. Teatro NoD

18:30 – 19:00: Video mini warm-up
19:00 – 20:30: „Skype most“
– Michael Bielický a Peter Weibel přednesou prostřednictvím online „Skype mostu“ své přednášky a povedou následné diskuze za přítomnosti Woodyho a Steiny Vašulkových
20:30 – 22:00: Frame to Frame vol.1
– prezentace autorů zastoupených ve výstavě © copy it right!, prezentace ateliérů vysokých škol nových médií
22:00: Afterparty
– DJ set ve Video NoD

Pá 2.10. Teatro NoD

17:30 – 19:00: Frame to Frame vol.2
– prezentace autorů zastoupených ve výstavě © copy it right!, prezentace ateliérů vysokých škol nových médií
19:00 – 20:30: Woody a Steina Vašulkovi Live
– moderovaná diskuze s Woody a Steinou Vašulkovými
– moderuje Lenka Dolanová
20:30 – 22:00: Farewell večer Vašulkových
– slavnostní večer věnovaný Vašulkovým proběhne v prostorách Teatro NoD
– klavírní improvizace by Andy

V případě vašeho zájmu doporučujeme rezervovat si místo na pavel@roxy.cz

nod_copy_it_right_web2

Woody Vašulka patří k první generaci inovátorů a experimentátorů se samotnou technologií videa. Vašulkovi v roce 1965 emigroval do USA, kde postupem času začínali rozvíjet výrazové a technologické možnosti formátu videa. V roce 1971 zakládají spolu s Andy Mannickem multidisciplinární umělecký prostor The Kitchen, elektronické divadlo mediálního umění, založené za účelem prezentace vznikajícího „umění videa“ (tj. videoart). Studio The Kitchen záhy přerostlo hranice původního záměru a sledovalo umělecké trendy spojené s rozvíjejícím se uměním videoartu směrem k performancím, instalacím, (video-) plastikám a dalším médiím. Součástí a účastníky studia The Kitchen byli například umělci Philip Glass, Peter Greenaway, Brian Eno, Steve Reich. Vašulkovi patří k první generaci průzkumníků v oblasti analogového videa a svým působením přispívali převážně k rozvoji převážně současného vizuáln
ho a hudebního umění.

Michael Bielický (1954), „umělec-iluzionista“, navazuje na tradici českých předchůdců interaktivního umění (projekt Kinoautomat) a 3D (Maroldovo panorama). Bielický se dlouhodobě zabývá tvorbou prostorových iluzí a propojováním fyzického a virtuálního světa. Bielický je autorem „videoskulptur (od roku 1987), videopásek či „videobásní“ (1994-1991), později projektů využívajících navigačních systémů a telekomunikační technologie, které se zabývají překračováním hranic a propojují různá místa na světě. Inspiruje se židovskou historií a filozofií, často využívá základní židovské symboly a inspiruje se příběhy z židovské historie, které znovuzpřítomňuje s využitím současné technologie“, píše o autorovi Lenka Dolanová. Bielický je aktuálně zastoupen na výstavě © copy it right! a v rámci Sympozia VideoArtu No.2 & Special přednese svou řeč v rámci online „Skype mostu“ přímo z Karlsruhe.

nod_copy_it_right_web1

Peter Weibel je rakouský kurátor, teoretik a umělec, jehož tvůrčí záběr sahá od konceptuálního umění, performance, experimentálního filmu až k videoartu a počítačového umění, působil s umělci z hnutí Vídeňských akcionistů, propracovával koncept „expanded cinema“. Weibel se svou performancí „tv und vt works“, založenou na živém televizním vysílání jeho video performance, rozšířil aplikaci formátu videoartu i v masových sdělovacích prostředcích. V současné době působí Weibel jako výkonný ředitel ZKM v Karlsruhe. Weibel, společně s Michaelem Bielickým, se spojí online „Skype mostem“ s účastníky Sympozia VideoArtu.

Termín videoart vznikl koncem šedesátých let minulého století a označoval tvorbu, která se objevila ve stejné době v Evropě a ve Spojených státech. Samotný název umění videa přejímá označení původního analogového záznamového média tzv. magnetické video pásky (videotape). V druhé polovině 60. let 20. století se v Evropě a ve Spojených státech amerických objevila komplexní umělecká tvorba nazývaná videoart, umělecké video, experimentální video, umělecká televize, the new television, nebo také „Guerilla TV“ žánrové lákadlo různorodého zaměření „art movements“ pohyblivého umění, stejně jako politický a sociální aktivismus. V tomto období plném dynamických sociálních, ekonomických a kulturních změn bylo mnoho z nových uměleckých přístupů formálně a politicky radikální. Umělci, kteří si v tomto období zvolili práci s videem, byli ovlivněni hnutím Fluxus, performativním uměním, body
artem, Arte Povera, minimalistickým sochařstvím, konceptuálním uměním, avantgardní hudbou, experimentálním filmem, současným tancem, divadlem a dalšími mezidisciplinárními kulturními aktivitami a teoretickými diskuzemi.

Sympozium VideoArt No.2 & Special
1. -2. 10. 2015
Experimentální prostor NoD
Dlouhá 33
Praha

© copy it right!
Kurátoři: Jiří Machalický, Petr Vrána, Veronika Zajačiková
Koordinátor projektu, Technická realizace: Miloš Marek
Výstava potrvá od 18. 9. do 13. 10. 2015

nod_sympozium_videoart_ii_flyer

Foto: archiv NoD

Taneční magazín